Šavu'ot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šavu'ot
Julius Schnorr von Carolsfeld: Rút na Boazově poli (1828)
Julius Schnorr von Carolsfeld: Rút na Boazově poli (1828)
Oficiální název hebrejsky: שבועות nebo חג שבעות
Jiný název Svátek týdnů, Letnice
Slavený judaismu, Židy
Druh židovský
Význam a smysl Jeden ze tří poutních svátků. Oslavuje přijetí Tóry, kterou Mojžíš obdržel od Hospodina na hoře Sinaj 49 dní (7 týdnů) po Exodu z Egypta. Připomíná období sklizně v Zemi izraelské. Vyvrcholení 49 dnů počítání omeru.
Začátek 6. den měsíce Sivan
Konec 7. den měsíce Sivan (6. v Izraeli)
Rok 2014 4.-5. června
Zvyky a tradice

Sváteční jídlo. Celonoční studium Tóry. V aškenázských synagogách recitace liturgické básně Akdamut. Čtení Knihy Rút. Pojídání mléčných výrobků. Vyzdobení synagogy zelení.

Souvisí s Pesach, který Šavu'ot předchází

zvuk Šavu'ot (hebrejsky שָׁבוּעוֹת‎‎, doslova „týdny“) je židovský svátek, který připadá na 6. a 7. den židovského měsíce sivan (konec května nebo začátek června). Připomíná den, kdy Hospodin daroval Mojžíšovi Tóru na hoře Sinaj - proto se též označuje jako zeman matan Toratenu (זְמַן מַתַּן תּוֹרָתֵנוּ‎‎, doslova „čas darování naší Tóry“). Jedná se o druhý ze tří poutních svátků, jež jsou hebrejsky souhrnně označovány jako šaloš regalim (hebrejsky שָׁלוֹשׁ רְגָלִים‎‎, doslova "třikrát").

Datum konání svátku se přímo odvíjí od svátku Pesach a následuje bezprostředně po konci počítání omeru.[1]. Tóra ukládá počítat sedm týdnů od oběti omer (עֹמֶר‎‎, doslova „odříznuté klasy, snop, snopek“[2]) přinášené na druhý den svátku Pesach a v padesátý den (7 týdnů a 1 den) slavit tento svátek. Toto počítání dnů a týdnů se chápe jako vyjádření přání a očekávání darování Tóry. O Pesachu byl židovský národ osvobozen od svého zotročení faraonem a o Šavu'ot mu byla darována Tóra a stal se národem zavázaným k službě Hospodinu.

Šavu'ot má mnoho aspektů, v důsledku čehož je nazýván různými jmény. V Tóře je označován jako Svátek týdnů (hebrejsky חַג הַשָּׁבוּעוֹת‎‎, Chag ha-šavu'ot)[3], Svátek sklizně (hebrejsky חַג הַקָּצִיר‎‎, Chag ha-kacir)[4] či Den prvního ovoce (hebrejsky יוֹם הַבִּכּוּרִים‎‎, Jom ha-bikurim)[5]. Mišna a Talmud zmiňují Šavu'ot jako Aceret (hebrejsky עֲצֶרֶת‎‎, slavnostní shromáždění). Jelikož se Šavu'ot koná 50 dní po Pesachu, získal od křesťanů v řadě zemí označení Pentecost (řecky πεντηκόστη, „padesátý [den]“).[1]

Podle židovské tradice se Šavu'ot slaví v Izraeli pouze jeden den, zatímco v diaspoře (mimo Izrael) dva dny.[1] Reformní Židé slaví svátek i mimo Izrael pouze jeden den.[6][7]

Souvislost se sklizní[editovat | editovat zdroj]

Kromě významnosti, coby svátek připomínající darování Tóry na hoře Sinaj, se s tímto svátkem v Izraeli pojí období sklizně obilí. V biblických dobách trvala sklizeň obilí sedm týdnů[zdroj?] a byla obdobím radosti a veselí. Začínala během Pesachu sklizní ječmene[8] a končila o Šavu'ot sklizní pšenice. Šavu'ot je tedy závěrečný svátek sklizně obilí, obdobně jako je osmý den svátku Sukot závěrečný svátek sklizně ovoce. Během existence jeruzalémského Chrámu se o Šavu'ot přinášela oběť dvou bochníků kynutého chleba[9].

Obřad bikurim[editovat | editovat zdroj]

Šavu'ot byl rovněž prvním dnem, kdy mohli jednotlivci přinést bikurim (první ovoce) do jeruzalémského Chrámu.[10] Jako bikurim bylo přineseno sedm druhů, kterými podle Tóry oplývá země izraelská, a to: pšenice, ječmen, vinná réva, fíky, granátová jablka, olivy a datle.[11] V převážně rolnické společnosti starověkého Izraele židovští sedláci uvazovali na svých polích stéblo rákosu kolem prvního zrajícího plodu zmíněných sedmi druhů. V době sklizně pak plody označené rákosem byly utrženy a uloženy koše pleteného ze zlata a stříbra. Koše pak byly naloženy na voly, jejichž rohy byly pozlaceny a ozdobeny girlandami z květů a kteří byli vedeni ve velkém procesí do Jeruzaléma. Když sedláci během procesí procházeli městy a vesnicemi, byli doprovázeni hudbou a průvody.[12]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

V hebrejštině znamená slovo „Šavu'ot“ „týdny“ a označuje sedm týdnů, během kterých Židé putovali z Egypta až pod horu Sinaj. Pokud Pesach symbolizuje vysvobození fyzické, z otroctví samovládce, pak Šavu'ot symbolizuje vysvobození duchovní, zpod jha modloslužby. Právě přijetím Tóry na Sinaji bylo dovršeno vykoupení Izraele z Egypta a Izrael se stal vyvoleným národem jediného Boha. Darování Tóry není pouze milníkem v židovské historii, učenci je přirovnáváno ke svatbě mezi Izraelem a Bohem a tento svazek trvá dodnes. Na Šavu'ot si znovu a znovu Židé připomínají povinnosti, které z takového vztahu vyplývají.

Tóra má dvě části - psanou a ústně tradovanou. Psaný zákon obsahuje Tóru, Proroky (Nevi'im) a Spisy (Ktuvim). Spolu s psanou Tórou byl Mojžíšovi na Sinaji darován i ústní zákon, který doplňuje a vysvětluje psaný zákon. Tato část zákona byla předávána ústně z generace na generaci až do doby tanaitů, kdy zachované tradice byly sepsány v Mišně. Ani tehdy však ústní výklad tradice nezanikl a dále pokračoval a pokračuje až do dnešních dnů.

Židovští učenci tvrdí, že: „Bůh se dívá do Tóry a tvoří svět.“ Je také psáno, že: „Pro Tóru byl stvořen svět.“ Učíme-li se Tóru a plníme její příkazy, dáváme světu smysl, protože plníme záměr Stvoření.

Když se Bůh zjevil na Sinaji, slyšel židovský národ Desatero přímo z Božích úst:

  • Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
  • Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
  • Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
  • Nevezmeš Boží jméno nadarmo (naprázdno)
  • Pamatuj den Šabatu, abys jej světil.
  • Cti otce svého a matku svou.
  • Nezavraždíš.
  • Nesesmilníš.
  • Nepokradeš.
  • Nevydáš křivého svědectví
  • Nezatoužíš po domě bližního svého, po manželce jeho ani po ničem, co náleží bližnímu tvému.

Podle jednoho výkladu nabízel Bůh Tóru i jiným národům. Ezau ji nepřijal, protože se odmítl vzdát zabíjení. Lotovi potomci ji nepřijali kvůli tomu, že se odmítli vzdát smilstva. Pouze Mojžíš ji bez výhrady přijal.

Zvyky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shavuot na anglické Wikipedii.

  1. a b c NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. ISBN 80-900895-3-4. S. 204-205.  
  2. PÍPAL, Blahoslav. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákon. Praha : Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. S. 122.  
  3. Ex 34, 22 (Kral, ČEP), Dt 16, 10 (Kral, ČEP)
  4. Ex 23, 16 (Kral, ČEP)
  5. Nu 28, 26 (Kral, ČEP)
  6. Časopis Šavua tov 30/5767, str. 13
  7. Overview: Shavuot In the Community [online]. My Jewish Learning, [cit. 2009-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. LAU, Jisra'el Me'ir. Praktický judaismus. Praha : P3K, 2012. ISBN 978-80-87343-09-8. S. 265.  
  9. Lv 23, 17 (Kral, ČEP)
  10. Mišna, Bikurim 1:3
  11. Dt 8, 8 (Kral, ČEP)
  12. Šavu'ot [online]. The Temple Institute, [cit. 2009-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. NOSEK, Bedřich; DAMOHORSKÁ, Pavla. Úvod do synagogální liturgie. Praha : Karolinum, 2008. Dále jen Nosek, Damohorská. ISBN 978-80-246-0986-7. S. 108.  
  14. Nosek, Damohorská, str. 106

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.  
  • PAVLÁT, Leo; FIEDLER, Jiří; ŠEDINOVÁ, Jiřina, a kol. Židé − Dějiny a kultura. Praha : Kliment a Mrázek, 1997. 144 s. ISBN 80-85608-17-0.  
  • SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé?. Brno : Barrister & Principal, 2007. 228 s. ISBN 978-80-87029-07-7.  
  • STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Vzpomínání, slavení, vyprávění. Praha : Vyšehrad, 2002. 247 s. ISBN 80-7021-551-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]