Idolatrie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Idolatrie (odvozeno z řeckého ειδωλατρεια - „služba obrazům“, „modloslužba“) je projevování náboženské úcty fyzickým věcem (sochám, obrazům, symbolům). Definice pojmu a způsob jeho užívání vychází z judaismu, kde je součástí přikázání desatera. Odtud jej více či méně důsledně převzala (např. i s tzv. zákazem zobrazování) další monoteistická náboženství.
Pojem nelze chápat jako objektivní popis určitého konkrétního náboženství, ale jako jeho hodnocení z hlediska monoteistické představy Boha a jeho projevování se v lidském světě, které jsou odlišné od způsobu, jakým tato témata reflektují náboženství ostatní. V nich, pokud nevycházejí ze stejné tradice, zpravidla neexistuje nic, co by tomuto termínu reálně odpovídalo a chápou jej jako prázdný pojem (tak je tomu například v kemetismu).
