Přeskočit na obsah

Valtr Komárek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Ing. Valtr Komárek, DrSc.
1. místopředseda první vlády M. Čalfy
Ve funkci:
10. prosince 1989 – 6. dubna 1990
Místopředseda první vlády M. Čalfy
Ve funkci:
6. dubna 1990 – 27. června 1990
Ministr vnitra ČSSR
spolu s J. Čarnogurským a M. Čalfou
pověřeni společným řízením
Ve funkci:
10. prosince 1989 – 30. prosince 1989
PředchůdceFrantišek Pinc
NástupceRichard Sacher
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992
Čestný předseda ČSSD
Ve funkci:
19. března 2011 – 16. května 2013
PředchůdceSlavomír Klaban
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1946–1990)
OF (1990–1991)
Klub posl. soc. dem. or. (1991–1992)
ČSSD (1991-2013)
Narození10. srpna 1930
Hodonín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. května 2013 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
DětiMartin Komárek
Michal Komárek
Alma materEkonom. institut Moskva
Profesepolitik a ekonom
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm I. třídy, in memoriam (2016)
PodpisValtr Komárek, podpis
CommonsValtr Komárek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Valtr Komárek (10. srpna 1930 Hodonín – 16. května 2013 Praha)[1] byl český ekonom, prognostik a politik, od března 2011 čestný předseda České strany sociálně demokratické, aktivní účastník sametové revoluce v roce 1989, 1. místopředseda tzv. vlády národního porozumění, poslanec Federálního shromáždění a volební lídr ČSSD do Sněmovny lidu FS ve volbách v roce 1992. Bývalý prezident Miloš Zeman ho označil za jednu z klíčových postav listopadových událostí i polistopadové politiky a ekonomiky.[2]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Hodoníně jako nemanželské dítě židovské matky, která jej ihned odložila. Novorozence se ujala rodina Komárkova. Narodil se a vyrůstal v dome na Měšťanské ulici č. 14. Roku 1942 Valtr díky pěstounům unikl holokaustu. Z „karantény“ v Uherském Brodě, kde byl umístěn, mu hrozil transport do Terezína. Jeho biologičtí rodiče zemřeli za druhé světové války v koncentračním táboře. Po válce se stal členem Komunistické strany Československa.[3]

V letech 1949 až 1954 vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V letech 1964 až 1967 působil na Kubě jako poradce Ernesta Che Guevary. V roce 1968 patřil mezi ekonomy, kteří se podíleli na přípravě ekonomických reforem tzv. pražského jara. Od počátku roku 1968 byl generálním sekretářem Hospodářské rady ČSSR, v níž setrval do roku 1971, kdy byl pro své reformní postoje odvolán a převeden na Federální cenový úřad.[4][5]

Postupně se vracel na vyšší odborné posty. Od roku 1978 jako výzkumný pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV. Od roku 1984 byl ředitelem Prognostického ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli četní později polistopadoví politici, například Václav Klaus, Miloš Zeman (ten sem ovšem nastoupil až po Sametové revoluci), Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Miloslav Ransdorf atd.[4][6]

V listopadu 1989 spolupracoval s Občanským fórem a 10. prosince 1989 se stal prvním místopředsedou tzv. vlády národního porozumění premiéra Mariána Čalfy (od dubna 1990 místopředseda vlády). Vládní post zastával do června 1990. Zpočátku patřil mezi nejpopulárnější ekonomické ministry vlády, ale byl kritizován pravicovějšími ministry a ztrácel vliv. Po volbách v roce 1990 již do vlády nebyl zařazen.[4]

Následně působil jako zákonodárce. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod Středočeský kraj) za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Od roku 1991 byl členem České strany sociálně demokratické. Patřil do skupiny politiků Občanského fóra, které v letech 1991–1992 oslovila sociální demokracie. Mandát obhájil ve volbách roku 1992, nyní již za ČSSD. Byl volebním lídrem strany a ve volební kampani se vymezoval proti ekonomické reformě v podání Václava Klause. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa, přičemž způsob rozdělení společného státu kritizoval.[7][8][9]

Po zániku Československa (a zrušení Prognostického ústavu ČSAV) se stáhl z veřejného života.[4]

Od března 2011 zastával funkci čestného předsedy ČSSD. S manželkou Alenou měl dva syny, Martina a Michala. Syn Martin Komárek (nar. 1961) je novinář a politik, syn Michal je historik a novinář.

Zemřel po komplikacích po operaci srdce 16. května 2013 v Praze.[1] Prezident Miloš Zeman a další politické osobnosti označili jeho úmrtí za velkou ztrátu pro českou společnost.[2]

Bibliografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b VACA, Jan; JIŘIČKA, Jan; WERNER, Lukáš. Zemřel prognostik a politik Valtr Komárek. iDNES.cz [online]. 2013-05-16 [cit. 2013-05-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ČTK. Zeman: Odešla jedna z nejvýraznějších postav politiky. Osobnosti vzpomínají na Valtra Komárka. iHNed.cz [online]. 2013-05-16 [cit. 2013-05-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ Valtr Komárek slaví 81 let [online]. imuzi.eurozpravy.cz [cit. 2012-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. 
  4. ↑ a b c d kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 272. 
  5. ↑ Rozhovor s Valtrem Komárkem, aneb Che Guevara – poslední politický romantik [online]. Nekultura.cz, 2001-1-23 [cit. 2010-10-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jiří Ješ: Prognostický ústav – podivuhodná škola revoluce, Český rozhlas, 1. prosince 2003
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ Valtr Komárek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-26]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1469. 
  10. ↑ Dopis prezidenta republiky prof. Valtru Komárkovi k udělení Zlaté plakety

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 444. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 308. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 342. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 112. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
První vláda Mariána Čalfy
Předseda vlády
Marián Čalfa (jmenován 10. prosince 1989, KSČ/VPN)
Členové v den jmenování vlády
10. prosince 1989
František Pitra (místopředseda vlády do 13. 2. 1990, KSČ) • Miroslav Vacek (obrana, KSČ) • František Podlena (doprava a spoje, KSČ) • Ladislav Vodrážka (hutnictví, strojírenství a elektrotechnika do 13. 2. 1990, KSČ)  František Pinc (paliva a energetika do 13. 2. 1990, KSČ) • Andrej Barčák ml. (zahraniční obchod, KSČ) • Valtr Komárek (místopředseda vlády, KSČ/OF) • Vladimír Dlouhý (místopředseda vlády, předseda Statní plánovací komise, KSČ/OF) • Jiří Dienstbier st. (zahraniční věci, OF) • Václav Klaus (finance, OF) • Petr Miller (prace a soc. věci, OF) • Květoslava Kořínková (Výbor lidové kontroly, OF) • Oldřich Burský (místopředseda vlády, zemědělství a výživa, ČSS) • Ladislav Dvořák (Federální měnový úřad,ČSS) • František Reichel (Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj do 6. 3. 1990, ČSL) • Ján Čarnogurský (místopředseda vlády, KDH) • Josef Hromádka (místopředseda vlády, nestraník) • Róbert Martinko (bez portfeje, nestraník) • Marián Čalfa, Ján Čarnogurský, Valtr Komárek (vnitro, pověřeni společným řízením do 30. 12. 1989)
Členové jmenovaní později
13. prosince 1989
Milan Čič (místopředseda vlády, KSČ/VPN)
30. prosince 1989
Richard Sacher (vnitro, ČSL)
13. února 1990
Petr Pithart (místopředseda vlády, OF) • Slavomír Stračár (hutnictví, strojírenství a elektrotechnika, KSČ/VPN) • Jaroslav Sůva (paliva a energetika, KSČ) • Vladimír Príkazský (bez portfeje, OF)
6. dubna 1990
Václav Valeš (místopředseda vlády, nestraník) • Armin Delong (místopředseda vlády a Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, nestraník)
12. května 1990
Rudolf Kutnar (spolupověřený zemědělství a výživa, ČSS)
12. května 1990
Karel Havlík (bez portfeje, ČSL)
Ministři vnitra Československa
Ministři vnitra první československé republiky (1918–1938)
Za protektorátu (1939–1945)
Ministři vnitra exilových vlád Československa (1940–1945)
V letech (1945–1992)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Valtr_Komárek&oldid=24355870“