Starý královský palác (Pražský hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Starý královský palác)
Skočit na: Navigace, Hledání
Starý královský palác
Pražského hradu
Starý královský palác, pohled od jihozápadu.
Starý královský palác, pohled od jihozápadu.
Účel stavby
sídlo českého krále
Základní informace
Sloh románský, gotika, renesance
Výstavba 10. století
Stavitel kníže Soběslav I., česká knížata a králové
Poloha
Adresa Praha, České královstvíČeské království České království
Souřadnice 50°5′26″ s. š., 14°24′5″ v. d.
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starý královský palác je historická střední část jižního křídla Pražského hradu, která sloužila jako sídlo českých knížat a králů od 10. do 16. století. Patří k němu kostel Všech svatých, Vladislavský sál, Stará sněmovna, Zemské desky a Ludvíkovo křídlo s někdejší Českou kanceláří. Ve spodních podlažích je zachováno patro paláce Karla IV. a pod ním trůnní sál Soběslavova paláce z první poloviny 12. století.

Prostory jsou přístupné veřejnosti a v podzemí je stálá výstava Příběh Pražského hradu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starý královský palác, severní strana

Při archeologickém průzkumu byly v místech Starého paláce objeveny zbytky dřevěných staveb, snad už z 9. století. Spodní patro paláce vzniklo současně se Soběslavovým kamenným ohrazením po roce 1135. Někdy kolem roku 1303 palác vyhořel a zpustl, takže Jan Lucemburský i mladý Karel jej museli podstatně přestavět, včetně nové kaple. Koncem 14. století palác západním směrem rozšířil Václav IV. a Petr Parléř postavil nově kostel Všech svatých. Za husitských bouří byl palác poničen, ale císař Zikmund jej nechal obnovit.[1] Panovníci, počínaje Václavem IV., ale bydleli v Královském dvoře u sv. Benedikta na Starém Městě pražském (poblíž Prašné brány v místech, kde se dnes nachází Obecní dům). Teprve 1483 se opět přestěhovali na Hrad a kolem roku 1490 zahájil Vladislav Jagellonský velkolepou obnovu paláce, včetně výstavby Vladislavského sálu, v níž pokračoval i jeho syn Ludvík Jagellonský (jižní křídlo České kanceláře). Po požáru roku 1541 byl starý palác opraven, dříve obytné místnosti sloužily jen jako kanceláře a Ferdinand I. Habsburský začal budovat nový palác západním směrem, podél jižní strany III. nádvoří.[2]

Prostory Ludvíkova křídla byly nově upraveny za Rudolfa II. pro říšskou dvorskou radu a z oken České kanceláře byli 23. května 1618 vyhozeni oba místodržící. Během 17. a 18. století vznikaly další drobné přístavby a úpravy a kolem roku 1755, kdy probíhala Tereziánská přestavba celého Hradu a zejména jeho jižní fasády, bylo z jižní strany přistavěno nízké tzv. Tereziánské křídlo. Jeho střecha byla kolem roku 1930 snesena a nahrazena terasou, takže se z jižní zahrady otevřel pohled na jižní stěnu Vladislavského sálu. Jinak se Pacassiho úprava fasád Starého paláce nedotkla a jeho středověký ráz zůstal zachován. Během 20. století proběhla řada dalších úprav (Jože Plečnik, Otto Rothmayer) a spodní patra Starého paláce byla upravena na výstavní prostory.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jižní strana Starého paláce, pohled k západu. Vpravo okna Vladislavského sálu, pod ním stěna románského paláce, vlevo dole Tereziánské a v pozadí Ludvíkovo křídlo.

Románský palác[editovat | editovat zdroj]

Nejspodnější patro, zhruba na úrovni jižní zahrady, tvoří románský palác knížete Soběslava I., postavený po roce 1135. Zachoval se podlouhlý trůnní sál s kaplí na východní straně z neomítaného kvádříkového zdiva o celkových rozměrech 11 x 67,5 m. Jeho jižní stěna je součástí jižní hradby, zvenčí zpevněné polygonálními věžicemi. Sál má románskou valenou klenbu s deseti plochými pasy a je dnes předělen gotickým schodištěm.

Lucemburské patro[editovat | editovat zdroj]

Nad ním je takzvané Lucemburské patro s dvěma trakty místností s křížovými klenbami a vstupem do kaple. Vzniklo patrně při přestavbě paláce za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. Na západní straně k němu přiléhá příčné křídlo, započaté za Václava IV. po roce 1383. Mezi hlavním (jižním) traktem a oběma příčnými křídly vznikl malý dvorek, který přibližně zachovává původní úroveň terénu.[2]

Jagelonské prostory[editovat | editovat zdroj]

Hlavní vchod do paláce je z třetího nádvoří do západního křídla. Vstupuje se kolem Orlí kašny do Sloupové síně, ve které je vpravo patrná zeď románské věže původně strážící jižní vstup do hradu. Severním směrem přiléhá Zelená světnice, které od dob Karla IV. sloužila jako soudní síň. Za ní směrem na sever je tzv. Vladislavova ložnice, pozdně gotická místnost spolu s vedlejší sloužící soudním úředníkům, jejichž erby jsou vymalovány na stěnách. Zde se také uchovávaly desky zemské zničené požárem roku 1541. Obytné místnosti Vladislavovy byly o patro výše a byly spojeny krytým mostem s královskou oratoří v katedrále.

Ze Sloupové síně se vstupuje do hlavního a nejslavnějšího prostoru, Vladislavského sálu. Byl postaven v letech 1490-1502 Benediktem Riedem a má rozměry 62 × 16 m a výšku 13 m. Je zaklenut unikátní krouženou klenbou, v jižní i severní stěně jsou obdélná sdružená okna již zřetelně v renesančním slohu. Na jižní straně je podél sálu vnější balkon z 20. století, ovšem na místě původního dřevěného. Schody při východní stěně sálu vedou na kruchtu kaple Všech svatých.

Dvojportál křídla jezdeckých schodů

K východní části severní stěny Vladislavského sálu přiléhá dvojité křídlo. Vpravo je portál do tzv. Staré sněmovny s emporou, zaklenuté po požáru B. Wolmutem v letech 1559 –1563. Vlevo je velký dvojitý renesanční portál do křídla Jezdeckých schodů. Levý vchod vede do místnosti desk zemských, kde byly uchovávány po jejich obnovení po velkém požáru. Pravé dveře vedou na Jezdecké schody, kudy byl přístup z Jiřského náměstí pro koně, kteří se účastnili turnajů pořádaných ve Vladislavském sále.

Na jih od Sloupové síně navazuje takzvané Ludvíkovo křídlo s pozdně gotickým točitým schodištěm a několika původně obytnými místnostmi ve třech podlažích. Ve druhém patře na úrovni Vladislavské sálu se nachází česká kancelář, z jejíchž oken byli vyhození 23. května 1618 místodržící Slavata a Martinic za českého stavovského povstání.

Tereziánské křídlo[editovat | editovat zdroj]

Za Marie Terezie bylo přistavěno úzké křídlo paláce uzavírající malé nádvoří na jeho jižní straně. Samostatný vchod ze zahrady Na Valech zpřístupňuje prostory využívané pro krátkodobé výstavy.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František, Záruba: Zikmundovská přestavba Starého paláce Pražského hradu – programový historismus? In: Svorník 8, 2010, 45–50
  2. a b c P. Vlček, Umělecké památky Prahy - Pražský Hrad. Str. 169-197.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]