Přeskočit na obsah

Pedro Martínez (tenista)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pedro Martínez
Pedro Martínez na French Open 2021
Pedro Martínez na French Open 2021
PřezdívkaPe[1]
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození26. dubna 1997 (27 let)
Místo narozeníAlzira, Španělsko[1]
BydlištěValencie, Španělsko[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost76 kg[1]
Profesionál od2016[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 209 319 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů65–82
Tituly1 ATP, 7 challengerů, 8 ITF
Nejvyšší umístění39. místo (14. října 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021)
French Open3. kolo (2020)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open2. kolo (2021, 2024)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů39–52
Tituly1 ATP, 4 challengery, 18 ITF
Nejvyšší umístění51. místo (16. května 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Opensemifinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2021, 2024)
US Open1. kolo (2021, 2022, 2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241022a22. října 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pedro Martínez Portero (* 26. dubna 1997 Alzira, Valencie) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový i deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a dvacet dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2024 na 39. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku na 51. místě. Připravuje se v centru GR Tennis. Trénuje ho Gerard Granollers.[1]

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2022 marbellským kvalifikačním kolem proti Rumunska, když v reprezentaci nahradil zraněného Granollerse.[3] V páru s Alejandrem Davidovichem Fokinou prohrál čtyřhru. Španělé přesto zvítězili 3:1 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[4]

Španělsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Na úvod dvouhry podlehl Italu Andreovi Vavassorimu.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 se stal členem družstva, které vyhrálo juniorský Davis Cup.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2012, když na turnaji ve španělské Denie nastoupil s Venezuelanem Davidem Soutem do čtyřhry. V úvodním kole podlehli španělskému páru Ojeda Lara a Vivancio-Guzmán.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl z Båstadu, kde v červenci 2018 přehrál ve finále francouzského hráče Corentina Mouteta.[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na dubnovém Grand Prix Hassan II 2018 v Marrákeši. Z pozice kvalifikanta vypadl v úvodním kole dvouhry s Portugalcem João Sousou.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. Ve třech předchozích kvalifikačních soutěžích na grandslamu neuspěl. Do prvního kola pařížské dvouhry mu los původně přidělil Američana Sama Querreyho. Po jeho odstoupení podlehl šťastnému poraženému kvalifikantu Henrimu Laaksonenovi ze Švýcarska.[1][2]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 31. července 2021 Kitzbühel, Rakousko ATP 250 antuka Norsko Casper Ruud 1–6, 6–4, 3–6
Vítěz 1. 27. února 2022 Santiago, Chile ATP 250 antuka Argentina Sebastián Báez 4–6, 6–4, 6–4
Finalista 2. 7. dubna 2024 Estoril, Portugalsko ATP 250 antuka Polsko Hubert Hurkacz 3–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 31. července 2022 Kitzbühel, Rakousko ATP 250 antuka Itálie Lorenzo Sonego Německo Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
5–7, 6–4, [10–8]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (7–6 D; 4–8 Č)
Futures (8–6 D; 18–8 Č)

Dvouhra: 27 (16–12)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. červen 2015 Toulon, Francie antuka Francie Alexis Musialek 6–1, 2–6, 3–6
Finalista 2. červenec 2015 Getxo, Španělsko antuka Spojené království Alexander Ward 1–6, 1–6
Vítěz 1. březen 2016 Pula, Chorvatsko antuka Česko Zdeněk Kolář 6–3, 6–1
Finalista 3. květen 2016 Hammámet, Tunisko antuka Belgie Omar Salman 6–2, 5–7skreč
Vítěz 2. červen 2016 Stara Zagora, Bulharsko antuka Belgie Germain Gigounon 6–3, 6–1
Vítěz 3. červen 2016 Plovdiv, Bulharsko antuka Bulharsko Dimitar Kuzmanov 7–6(7–5), 6–2
Finalista 4. červenec 2016 Getxo, Španělsko antuka Španělsko Ricardo Ojeda Lara 1–6, 4–6
Vítěz 4. červenec 2016 Xàtiva, Španělsko antuka Španělsko Carlos Taberner 2–6, 6–1, 6–4
Finalista 5. únor 2017 Peguera, Španělsko antuka Itálie Stefano Travaglia 5–7, 1–6
Vítěz 5. duben 2017 Hammámet, Tunisko antuka Maroko Lamine Ouahab 6–3, 6–3
Vítěz 6. květen 2017 Lleida, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers 6–3, 5–7, 6–4
Vítěz 7. srpen 2017 Santander, Španělsko antuka Španělsko Marc Giner 6–3, 6–2
Vítěz 8. únor 2018 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Ukrajina Vladyslav Manafov 3–6, 6–3, 6–2
Finalista 6. červen 2018 Huelva, Španělsko antuka Španělsko Sergio Gutiérrez Ferrol 6–3, 6–7(1–7), 2–6
Vítěz 1. červenec 2018 Båstad, Švédsko antuka Francie Corentin Moutet 7–6(7–5), 6–4
Finalista 1. říjen 2018 Barcelona, Španělsko antuka Španělsko Roberto Carballés Baena 6–1, 3–6, 0–6
Finalista 2. duben 2019 Alicante, Španělsko antuka Španělsko Pablo Andújar 3–6, 6–3, 4–6
Finalista 3. říjen 2020 Alicante, Španělsko antuka Španělsko Carlos Alcaraz 6-7(6-8), 3-6
Vítěz 2. listopad 2020 Marbella, Španělsko antuka Španělsko Jaume Munar 7–6(7–4), 6–2
Vítěz 3. září 2021 Sevilla, Španělsko antuka Španělsko Roberto Carballés Baena 6–4, 6–1
Finalista 4. září 2023 Como, Itálie antuka Brazílie Thiago Seyboth Wild 7–5, 2–6, 3–6
Vítěz 4. říjen 2023 Brest, Francie tvrdý (h) Francie Benjamin Bonzi 7–6(8–6), 7–6(7–1)
Vítěz 5. prosinec 2023 Maspalomas, Španělsko antuka Švýcarsko Kilian Feldbausch 6–4, 4–6, 6–3
Finalista 5. leden 2024 Tenerife, Španělsko tvrdý USA Brandon Nakashima 3–6, 4–6
Vítěz 6. březen 2024 Girona, Španělsko antuka Moldavsko Radu Albot 7–5, 6–4
Finalista 6. květen 2024 Bordeaux, Francie antuka Francie Arthur Fils 2–6, 3–6
Vítěz 7. říjen 2024 Valencie, Španělsko antuka Portugalsko Jaime Faria 6–1, 6–3

Čtyřhra (22 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. únor 2014 Peguera, Španělsko antuka Španělsko Jaume Munar Španělsko Roberto Carballés Baena
Španělsko Oriol Roca Batalla
6–1, 6–1
2. září 2014 Madrid, Španělsko tvrdý Španělsko Jaume Munar Španělsko Adam Sanjurjo Hermida
Španělsko Miguel Semmler
6–3, 6–4
3. červenec 2015 Getxo, Španělsko antuka Španělsko Eduard Esteve Lobato Rusko Ivan Gachov
Rusko Alexander Igoshin
6–1, 6–2
4. červenec 2015 Gandia, Španělsko antuka Španělsko Eduard Esteve Lobato Španělsko Carlos Boluda-Purkiss
Španělsko Alberto Romero de Ávila Senise
6–1, 6–2
5. září 2015 Oviedo, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers Francie Adrien Puget
Francie Xavier Pujo
7–5, 6–4
6. červen 2016 Toulon, Francie antuka Maroko Lamine Ouahab Francie Ronan Joncour
Francie Yanais Laurent
6–3, 6–7(4), [12–10]
7. červenec 2016 Xàtiva, Španělsko antuka Španělsko Alberto Barroso Campos Španělsko Francesc Aulina
Španělsko Juan Lizariturry
6–4, 6–1
8. září 2016 San Sebastián, Španělsko antuka Španělsko Eduard Esteve Lobato Benin Alexis Klégou
Francie Maxime Mora
6–3, 3–6, [10–4]
9. leden 2017 Manacor, Španělsko antuka Španělsko Ricardo Ojeda Lara Španělsko Sergio Martos Gornés
Španělsko David Vega Hernández
6–7(5), 6–0, [10–4]
10. únor 2017 Peguera, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers Itálie Filippo Leonardi
Itálie Stefano Travaglia
6–7(5), 6–0, [10–4]
11. únor 2017 Peguera, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers Španělsko Sergio Martos Gornés
Chile Cristóbal Saavedra Corvalán
6–3, 6–4
12. březen 2017 Xàbia, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers Rusko Ivan Gachov
Španělsko Sergio Martos Gornés
6–2, 6–2
13. červenec 2017 Gandia, Španělsko antuka Španělsko Marc Giner Rusko Ivan Gachov
Španělsko Sergio Martos Gornés
7–6(4), 6–3
14. červenec 2017 Denia, Španělsko antuka Rusko Ivan Gachov Španělsko Juan Lizariturry
Španělsko Jaume Pla Malfeito
7–5, 6–7(7), [11–9]
15. září 2017 Sevilla, Španělsko antuka Španělsko David Vega Hernández Španělsko Marc Giner
Španělsko Jaume Pla Malfeito
3–6, 6–4, [10–5]
16. září 2017 Madrid, Španělsko antuka (h) Španělsko Miguel Semmler Belgie Christopher Heyman
Belgie Yannick Vandenbulcke
6–4, 6–4
17. únor 2018 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Belgie Omar Salman Francie Maxence Brovillé
Francie Johan Sébastien Tatlot
6–4, 6–7(5), [10–5]
18. březen 2018 Xàbia, Španělsko antuka Belgie Germain Gigounon Belgie Kimmer Coppejans
Rusko Ivan Gachov
7–6(4), 7–6(1)
19. září 2018 Sevilla, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers Španělsko Daniel Gimeno-Traver
Španělsko Ricardo Ojeda Lara
6–0, 6–2
20. září 2019 Sevilla, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers Belgie Kimmer Coppejans
Španělsko Sergio Martos Gornés
7–5, 6–4
21. listopad 2020 Marbella, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers Venezuela Luis David Martínez
Brazílie Fernando Romboli
6–3, 6–4
22. září 2023 Sevilla, Španělsko antuka Španělsko Alberto Barroso Campos Indie Sriram Baladži
Brazílie Fernando Romboli
3–6, 7–6(5), [11–9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pedro Martínez (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j Pedro Martínez na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20241022a22. října 2024
  2. a b c d e Pedro Martínez na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241022a22. října 2024
  3. WILLIAMS, George. Pedro Martínez replaces the injured Granollers in the Davis Cup in Marbella. Sports Finding [online]. 2022-02-27 [cit. 2022-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Pedro Martínez (tenista) na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20241022a22. října 2024

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]