Oslov
| Oslov | |
|---|---|
 Kostel sv. Linharta | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Písek |
| Obec s rozšířenou působností | Písek (správní obvod) |
| Okres | Písek |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°23′58″ s. š., 14°12′43″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 340 (2023)[1] |
| Rozloha | 19,41 km²[2] |
| Nadmořská výška | 421 m n. m. |
| PSČ | 397 01, 398 35 |
| Počet domů | 165 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Oslov 86 398 35 Oslov ou.oslov@volny.cz |
| Starosta | František Hašek |
| Oficiální web: www | |
  Oslov | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 549703 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oslov je vesnice v Jihočeském kraji v okresu Písek. Spolu s vesnicemi Svatá Anna, Tukleky a osadou Pazderny tvoří obec Oslov, ve které žije 340[1] obyvatel. Nachází se asi osm kilometrů severovýchodně od Písku na silnici vedoucí ze Záhoří na Zvíkovské Podhradí. První písemná zmínka pochází z roku 1226.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice je odvozen ze spojení Oslův dvůr. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Ozlov (1226), Oslow (1352), Oslaw (1369), Osslaw (1399), Oslaw (1405), Woslow (1575) a Voslow (1654).[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o Oslovu pochází z roku 1226,[5] kdy byla vesnice připojena k hradu Zvíkov. Býval zde biskupský statek, který biskup Daniel ve 12. nebo 13. století daroval klášteru premonstrátek. Farní kostel je doložen od 14. století. Ves zůstala součástí zvíkovského panství, posléze orlického. Roku 1654 zde stálo sedm usedlostí (čtyři selské a tři chalupnické), z nichž jedna byla pustá.[5]
Pod Oslov nejpozději k roku 1890[6] administrativně spadala část povltavské vesnice Červená.[7] Tento III. díl se nacházel u ústí Trušovského potoka. I. díl, do kterého patřila většina vesnice, se rozkládal na pravém břehu řeky od Saníku po Hrejkovický potok v katastrálním území Jetětic. II. díl v katastrálním území Vůsí pokračoval severně k potoku na Bráníkách a nacházely se zde pouze kostel, fara, škola a hřbitov. Roku 1930 měla Červená I. díl 29. domů a 127 obyvatel, Červená II. díl 2 domy a 4 obyvatele, Červená III. díl 9 domů a 27 obyvatel.[7]
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Památky[editovat | editovat zdroj]
- Jihozápadně od obce se nachází přírodní rezervace Výří skály u Oslova a na západ od obce další rezervace Krkavčina.
- Na severním okraji obce se nachází kruhovitá omítnutá, bíle natřená boží muka z poloviny 17. století, která v červnu 1996 strakonický inženýr Pavel Pavel posunul o devět metrů západněji.[8] Tato barokní boží muka jsou vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
- Výklenková kaple v obci z první poloviny 18. století u staré cesty vedoucí do Tuklek je zasvěcená Čtrnácti svatým pomocníkům.
- V Seznamu kulturních památek v okrese Písek je vedený kostel svatého Linharta, který se nachází uvnitř návsi. Masivní kostel obdélníkového půdorysu byl původně obklopený hřbitovem. Do zdiva věže byl vsazený raně gotický portálek, patrně dílo zvíkovské stavební huti. Kostel byl barokně upraven roku 1778.[9]
- Před kostelem svatého Linharta se v ohrádce nalézá kamenný kříž, který nese dataci 1912.[9]
- Proti kostelu svatého Linharta, před domem čp. 5 je pomník padlým v první světové válce. Kamenný pomník má vpředu reliéf plačící ženy a tento nápis: VZPOMÍNKY ZANECHALI NÁM, PŘÍKLAD DALI SVĚTU, POPEL DĚJINÁM. Jde o dílo sochaře J. Bílka z roku 1926.[9]
- V severozápadním části návsi se nalézá klasicistní budova fary s branou do dvora.[9]
- Lichoběžníková náves je z východní, západní a jižní strany lemovaná venkovskými usedlostmi. Ze staveb lidové architektury v obci je v Seznamu kulturních památek v okrese Písek vedená brána venkovské usedlosti u čp. 64 v severní části návsi. Klenutá brána spojující obytná a hospodářská stavení je nejasného stáří. Jedná se o bývalý areál vrchnostenského hospodářského dvora. Nejstarší stavbou je budova renesanční sýpky, na kterou navazují další přístavby. V tomto hospodářském dvoře byly ve druhé polovině 20. století přistavěny další zemědělské stavby. Další hodnotnou stavbou lidové architektury je usedlost čp. 4 na návsi. Hospodářská budova ve štítě nese dataci 1858, mezi klasicistním domem a výměnkem je půlkruhová brána s vraty.[9]
- U místního hřbitova, který se nachází vlevo u komunikace 138 z obce ve směru na Písek, je památník odboje na paměť 21 občanů z Oslova a z okolí popravených nacisty v roce 1943. Pomník byl vybudován v roce 1973 na místě původního pomníčku z roku 1946.
- U silnice ve směru na Zvíkovské Podhradí se v lesíku poblíž rybníka Dejmov nalézá kamenný kříž se zdobným podstavcem.
- Další kříž se nachází nedaleko od obce severovýchodním směrem, v polích. Je na něm umístěno modré turistické značení.
- U komunikace 138 se v polovině vzdálenosti mezi Oslovem a Vlastcem nalézá drobný kříž. Na jeho kamenném podstavci jsou patrné stopy pro uchycení pamětní desky, která v současnosti chybí.
Místní části[editovat | editovat zdroj]
Obec Oslov se skládá ze čtyř částí na dvou katastrálních územích.
- Oslov (i název k. ú.)
- Svatá Anna (leží v k. ú. Oslov)
- Tukleky (k. ú. Tukleky u Oslova)
K Oslovu patří také osada Pazderny na hranici katastrálních území Oslov a Tukleky u Oslova.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Boží muka ve vesnici -
Kříž u silnice směrem ke Zvíkovu -
Kříž v poli -
Přírodní rezervace Výří skály
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Oslov, s. 292.
- ↑ a b PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl II. Jižní Čechy. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-149-3. S. 333.
- ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Kytka (2003), s. 75
- ↑ Historie akcí firmy Pavel [online]. Firma Pavel [cit. 2009-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-17.
- ↑ a b c d e Pešta, str. 334.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CACÁK, František – RYBÁK, Jaroslav. Vltava v zrcadle dobových pohlednic. 1. vyd. Pistorius & Olšanská, Příbram 2007. ISBN 978-80-87053-03-4
- ČÁKA, Jan. Zmizelá Vltava. 1. vyd. BAROKO & FOX, Beroun 1996. ISBN 80-85642-26-3; 2. vyd. Paseka, Praha 2002. ISBN 80-7185-491-3
- HANESCH, Josef. Velkostatek Orlík nad Vltavou. Třeboň 1969.
- HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 1. vyd. Město Milevsko, Milevsko 2007. ISBN 978-80-254-0640-3; 2. vyd. Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska, Praha 2011. ISBN 978-80-254-0640-3
- KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. 1. vyd. Nákladem odboru klubu českých turistů v Milevsku, Milevsko 1940; 2. vyd. Spolek pro rozvoj kultury v Milevsku, Milevsko 2003.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oslov na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Oslov ve Wikislovníku- Oficiální stránky
- Oslov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
