Přeskočit na obsah

Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Úmluva OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin (The International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families)[1] je jedna z lidskoprávních úmluv OSN. Zaručuje ochranu migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků. Byla podepsána 18. prosince 1990 a vstoupila v platnost 1. července 2003 poté, co bylo v březnu 2003 dosaženo hranice 20 signatářů. Česká republika smlouvu dosud neratifikovala. Neratifikoval ji ani žádný další členský stát Evropské unie.[2]

Kontext vzniku

[editovat | editovat zdroj]

Hlavními hnacími silami v prvních fázích přípravných prací byly Mexiko a Maroko, zdrojové země pracovní migrace, kterých cílem byla ochrana prav jejich občanů pracujících v zahraničí. Jejich kroky vedly k přijetí rezoluce Valného shromáždění č. 34/172 z roku 1979, která následně vedla k ustavení otevřené pracovní skupiny, jež měla v průběhu následujícího desetiletí vypracovat návrh Úmluvy.[3] Zatímco pro zdrojové země byla Úmluva na začátku nástrojem ochrany občanů pracujících v zahraničí, pro cílové země migrace byla spíše nástrojem, který měl přispět k redukci nelegálního zaměstnávání cizinců.[3]

Pojem migrující pracovník

[editovat | editovat zdroj]

Podle čl. 2 úmluvy pojem „migrující pracovník“ (migrant worker) označuje osobu, která má vykonávat, vykonává nebo vykonávala výdělečnou činnost ve státě, jehož není státním příslušníkem. Vztahuje se takto na osoby v různých fázích migračního procesu. Podrobně specifikuje různé další kategorie migrujících pracovníků (např. příhraniční pracovníci, vyslaní na projekt pracující pracovníci, sezónní pracovníci). Vztahuje se i na osoby pracující v šedé ekonomice či osoby, které v cílové zemí pracovaly legálně, ale o své postavení z nějakého důvodů přišly. Úmluva děli migrující pracovníky podle následujících definic:

  • frontier worker označující migrujícího pracovníka, který si ponechává své obvyklé bydliště v sousedním státě, kam se běžně vrací každý den nebo alespoň jednou týdně;
  • seasonal worker označující migrujícího pracovníka, jehož práce je svým charakterem závislá na sezónních podmínkách a je vykonávána pouze po část roku;
  • seafarer, který zahrnuje námořníky a rybáře, odkazuje na migrujícího pracovníka zaměstnaného na palubě plavidla registrovaného ve státě, jehož není státním příslušníkem;
  • worker on an offshore installation označuje migrujícího pracovníka zaměstnaného na zařízeních na moři, které spadají pod jurisdikci státu, jehož není státním příslušníkem;
  • itinerant worker označuje migrujícího pracovníka, který má obvyklé bydliště v jednom státě a vzhledem k povaze svého povolání musí krátkodobě cestovat do jiného státu nebo států;
  • project-tied worker označuje migrujícího pracovníka přijatého do státu zaměstnání na určitou dobu, aby pracoval výhradně na konkrétním projektu, který v tomto státě realizuje jeho zaměstnavatel;
  • specified-employment worker označuje migrujícího pracovníka: 1. který byl svým zaměstnavatelem vyslán na omezenou a stanovenou dobu do státu zaměstnání, aby zde plnil konkrétní úkol nebo povinnost, nebo 2. který vykonává po omezenou a stanovenou dobu práci, která vyžaduje odborné, obchodní, technické nebo jiné vysoce specializované dovednosti; nebo 3. který na žádost svého zaměstnavatele ve státě zaměstnání vykonává po omezenou a stanovenou dobu práci, jejíž povaha je přechodná nebo krátkodobá, a který je povinen opustit stát zaměstnání buď po uplynutí povolené doby pobytu, nebo dříve, pokud již nevykonává tento konkrétní úkol nebo povinnost nebo nevykonává tuto práci;
  • self-employed worker se vztahuje na migrujícího pracovníka, který vykonává výdělečnou činnost jinak než na základě pracovní smlouvy a který si touto činností vydělává na živobytí, přičemž obvykle pracuje sám nebo společně se svými rodinnými příslušníky, a na jakéhokoli jiného migrujícího pracovníka, který je uznán za samostatně výdělečně činného podle platných právních předpisů státu zaměstnání nebo dvoustranných či mnohostranných dohod.[4]

Úmluva se nevztahuje na migranty, pro které je důvod migrace jiný než zaměstnání nebo jiná pracovní činnost, mj. uprchlíky, osoby bez státní příslušnosti, studenty.

Ustanovení

[editovat | editovat zdroj]

Úmluva rozlišuje postavení jednotlivých kategorií pracovníků. Většina práv se vztahuje i na rodinné příslušníky migrujících pracovníků. Úmluva přiznává všem migrujícím pracovníkům práva občanská, politická, hospodářská, kulturní a sociální. Zakazuje diskriminaci migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků.[5]

Práva, která Úmluva zaručuje lze rozdělit na již obsažená v základních úmluvách OSN a práva přiznána pouze Úmluvou.[2]

K první kategorii podle Hany Lupáčové patří:

  • Právo na svobodu a osobní bezpečnost, které je v migračním kontextu uzpůsobeno podmínkám detence (zachování důstojnosti, povinnost státu respektovat kulturní identitu).
  • Zákaz retroaktivity při posuzování trestných činů či ukládání trestů nařizující přihlížení k pobytovému statusu daného migrujícího pracovníka (povolení k pobytu, pracovní povolení) a zohlednění humanitárního hlediska.
  • Zákaz porušování pracovních podmínek zneužívajících závislého postavení migrujících pracovníků (omezování svobody pohybu, neúměrně dlouhá pracovní doba, nedostatek odpočinku, vykořisťování). Úmluva doporučuje sepisování smluv v jazyce, kterému daný pracovník rozumí.
  • Právo migrujících pracovníků uplatnit své požadavky vůči zaměstnavatelům také v případě neoprávněného pobytu či zaměstnaní.
  • Právo na sociální zabezpečení.
  • Právo na vzdělání bez ohledu na oprávněnost pobytu rodičů či dítěte.
  • Právo na neodkladnou zdravotní péči ve stejné míře, jako mají občané daného státu, a to také v případě neoprávněného pobytu čí zaměstnání.

Do druhé kategorie patří:

  • Právo obdržet rozhodnutí o vyhoštění v jazyce, jemuž daný migrující pracovník rozumí. Rozhodnutí by mělo být vydáno písemně a obsahovat odůvodnění. Úmluva zaručuje právo na odvolání.
  • Povinnost cílové země na  žádost migranta informovat o zadržení konzulární či diplomatické úřady státu původu migranta či státu, který zastupuje zájmy státu původu a právo migranta na komunikaci s nimi (čl. 16 Úmluvy).
  • Zákaz konfiskace či poškozování osobních dokladů migrantů (čl. 21 Úmluvy).

Některá práva Úmluva přiznává také migrantům bez dokladů (část III Úmluvy). Články 8-24 zakotvují soubor občanských a politických práv, z nichž mnohá jsou přímo převzata z jiných právních norem a spadají do kategorie lidských práv a základních svobod. Jedná se o právo na život; na soukromí; na svobodu projevu; na svobodu svědomí; zákaz mučení, otroctví nebo  svévolného zatýkání a zadržování; právo na rovnost před zákonem, právo na konzulární ochranu.[3]

Čl. 22 odst. 1 zakazuje kolektivní vyhoštění: každé rozhodnutí o vyhoštění migranta musí být přijato individuálně. Článek 22 má širší působnost než ostatní mezinárodní úmluvy (např. článek 13 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech), která omezují uplatňování procesních záruk proti vyhoštění na legálně pobývající migranty.[3]

Problematické v očích cílových států můžou být články 25 až 35, jelikož výslovně přiznávají všem migrantům bez rozdílů řadu hospodářských a sociálních práv, jako je právo na stejnou odměnu jako státní příslušníci, právo na členství v odborech, právo na zaměstnání, právo na neodkladnou lékařskou péči, na vzdělání pro děti, na respektování kulturních zvyklostí a kulturních tradic.[3]

Část IV obsahuje práva, která Úmluva přiznává pouze migrujícím pracovníkům, kteří jsou legálně zaměstnaní a legálně pobývají na území členského státu Evropské unie. Patří mezi ně svoboda pohybu na území a volba místa pobytu;  právo zakládat sdružení a odborové organizace; právo účastnit se veřejného života a volit a být volen ve volbách ve státě původu. Úmluva dále upravuje přístup ke vzdělávacím institucím, odbornému poradenství, systémům sociálního bydlení, sociálním a zdravotním službám („za předpokladu, že jsou splněny požadavky pro účast v příslušných systémech“); respektování rodinné jednotky, čímž se rozumí nutnost přijetí cílovými státy opatření usnadňujících sloučení migrujících pracovníků s jejich manželi/manželkami a nezletilými nezaopatřenými dětmi.[3]

Mezi sporná ustanovení této části úmluvy patří článek 51, který stanoví, že ukončení pracovního poměru před uplynutím platnosti povolení k pobytu za účelem zaměstnaní, nemá být vnímán jako migrant pobývající na území neoprávněně.[3]

Ratifikace

[editovat | editovat zdroj]

Česká republika smlouvu dosud neratifikovala. Neratifikoval ji ani žádný jiný členský stát Evropské unie.

Evropská unie nemá sjednocený postoj k ratifikaci Úmluvy. Hlavní kontroverzi je přiznání větších pracovních práv migrujícím pracovníkům s neoprávněným pobytem, které kritizoval mj. tehdejší viceprezident Evropské komise Franco Frattini v roce 2007[5]. Dále většina základních práv, i když ne vždy ve stejném rozsahu, je migrujícím pracovníkům přiznána na základě jiných úmluv, mezinárodních a vnitrostátních právních předpisů.

Jiný postoj zaujal Evropský parlament, který v roce 2009 přijal usnesení v němž vyzval členské státy, aby ratifikovaly Úmluvu o migrujících pracovnících a upozornil je na skutečnost, že většina lidí, kteří pracují nebo pobývají na území Evropské unie neoprávněně, vykonávají práci, která je pro Evropu a její pracovní trhy nezbytná. Dále vyzývá orgány EU a členské státy, aby přestaly používat termín nelegální migranti a místo něj doporučuje pojem migranti bez dokladů.[6]

Kdyby se Česká republika rozhodla Úmluvu ratifikovat, musela by zvážit změnu stávajícího systému úhrad nákladů pobytu v detenci a vyhoštění. Je také otázkou, zda splňuje požadavky na rovný přístup k sociálnímu zabezpečení pro všechny cizince bez ohledu na typ pobytu.

Smluvní státy

[editovat | editovat zdroj]
Stát Status
Albánie Ratifikováno
Alžírsko Ratifikováno
Argentina Ratifikováno
Arménie Podepsáno
Ázerbájdžán Ratifikováno
Bangladéš Ratifikováno
Belize Ratifikováno
Benin Ratifikováno
Bolívie Ratifikováno
Bosna a Hercegovina Ratifikováno
Burkina Faso Ratifikováno
Kapverdy Ratifikováno
Kambodža Podepsáno
Kamerun Podepsáno
Čad Podepsáno
Chile Ratifikováno
Kolumbie Ratifikováno
Komory Podepáno
Konžská demokratická republika Ratifikováno
Pobřeží slonoviny Ratifikováno
Ekvádor Ratifikováno
Egypt Ratifikováno
Salvador Ratifikováno
Fidži Ratifikováno
Gabon Podepsáno
Ghana Ratifikováno
Guatemala Ratifikováno
Guinea Ratifikováno
Guinea-Bissau Podepsáno
Guyana Ratifikováno
Haiti Podepsáno
Honduras Ratifikováno
Indonésie Ratifikováno
Jamajka Ratifikováno
Kyrgyzstán Ratifikováno
Lesotho Ratifikováno
Libérie Podepsáno
Libye Ratifikováno
Madagaskar Ratifikováno
Malawi Ratifikováno
Mali Ratifikováno
Mauritánie Ratifikováno
Mexiko Ratifikováno
Černá Hora Podepsáno
Maroko Ratifikováno
Mosambik Ratifikováno
Nikaragua Ratifikováno
Niger Ratifikováno
Nigérie Ratifikováno
Palau Podepsáno
Paraguay Ratifikováno
Filipíny Ratifikováno
Rwanda Ratifikováno
Svatý Tomáš a Princův ostrov Ratifikováno
Senegal Ratifikováno
Srbsko Podepsáno
Seychely Ratifikováno
Sierra Leone Podepsáno
Srí Lanka Ratifikováno
Svatý Vincenc a Grenadiny Ratifikováno
Sýrie Ratifikováno
Tádžikistán Ratifikováno
Východní Timor Ratifikováno
Togo Podepsáno
Turecko Ratifikováno
Uganda Ratifikováno
Uruguay Ratifikováno
Venezuela Ratifikováno

Kontrolní mechanismus

[editovat | editovat zdroj]

Plnění závazků smluvních států vyplývajících z Úmluvy kontroluje Výbor pro ochranu práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků (Committee on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families).[7] Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, pravidelně podávají zprávy o opatřeních, která přijaly, aby lépe plnily ustanovení úmluvy.

Každý smluvní stát musí výboru předložit první zprávu během prvního roku po ratifikaci. Další zprávy se předkládají jednou za pět let.

  1. Celý oficiální text Úmluvy v anglickém jazyce je k dispozici na stránkách OSN zde https://www.ohchr.org/en/instruments-mechanisms/instruments/international-convention-protection-rights-all-migrant-workers
  2. a b LUPÁČOVÁ, Hana. Úmluva OSN o právech migrujících pracovníků a práva neregulérních migrantů. Migrace Online [online]. 2013-04-04 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g MACDONALD, Euan; CHOLEWINSKI, Ryszard. The Migrant workers convention in Europe: obstacles to the ratification of the International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families; EU/EEA perspectives [online]. United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. 
  4. The International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families, https://www.ohchr.org/en/instruments-mechanisms/instruments/international-convention-protection-rights-all-migrant-workers, článek 2
  5. a b PLAETEVOET, René; SIDOTI, Marika. Ratification of the UN Migrant Workers Convention in the European Union Survey on the Positions of Governments and Civil Society Actors [online]. December 18, 2010-12-01 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 
  6. Přijaté texty - Situace v oblasti základních práv v Evropské unii (2004-2008) - Středa, 14. ledna 2009. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2024-04-28]. Dostupné online. 
  7. Committee on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Familie

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]