Ljudmyla Kičenoková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ludmila Kičenoková)
Ljudmyla Kičenoková
Людмила Кіченок
Ljudmyla Kičenoková na French Open 2019
Ljudmyla Kičenoková na French Open 2019
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
Datum narození20. července 1992 (31 let)
Místo narozeníDněpropetrovsk, Ukrajina
BydlištěDnipro, Ukrajina
Výška175 cm
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 334 633 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů203–166
Tituly0 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění156. místo (21. července 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2013)
French Open1. kolo kvalifikace (2013, 2014)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2014)
US Open1. kolo kvalifikace (2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů428–282
Tituly9 WTA, 28 ITF
Nejvyšší umístění7. místo (20. března 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2024)
French Opensemifinále (2022)
Wimbledonsemifinále (2022)
US Openčtvrtfinále (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2020)
French Open2. kolo (2019, 2022, 2023)
Wimbledonvítězka (2023)
US Open1. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240116a16. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljudmyla Kičenoková (ukrajinsky Людмила Кіченок, Ljudmyla Kičenok, * 20. července 1992 Dněpropetrovsk) je ukrajinská profesionální tenistka a dvojče tenistky Nadiji Kičenokové, s níž hraje čtyřhru. Na grandslamu zvítězila ve smíšené čtyřhře Wimbledonu 2023 s Matem Pavićem. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour devět turnajů ve čtyřhře včetně trofejí z WTA Elite Trophy 2018 a 2019. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a dvacet sedm ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2014 na 156. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2023 na 7. místě. Trénuje ji Stephane Huet.[2]

V ukrajinském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2010 baráží Světové skupiny proti Austrálii, v níž prohrála dvouhru se Sam Stosurovou a po boku Nadiji také čtyřhru. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 4–5 ve čtyřhře.[3]

Ukrajinu reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. Do ženské čtyřhry nastoupila po boku sestry Nadiji Kičenokové. Soutěž opustily po prohře v úvodním kole od čínského páru Sü I-fanČeng Saj-saj.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Premiérové finále na okruhu WTA si zahrála na uzbeckém turnaji Tashkent Open 2011, když spolu s Nadijou Kičenokovou prohrály s řecko-ruským párem Eleni Daniilidou a Vitalija Ďjačenková.

Na lednovém Šen-čen Open 2014 pak opět se sestrou nestačily v boji o deblový titul na rumunsko-českou dvojici Monica Niculescuová a Klára Zakopalová. Premiérový titul se sestrou dobyla na lednovém Shenzhen Open 2015 v Šen-čenu, kde si ve finále poradily s čínským párem Liang Čchen a Wang Ja-fan ve dvou setech. Členku první světové desítky jedinkrát porazila na úvod tchienťinského Tianjin Open 2015, když jako hráčka páté světové stovky vyřadila italskou světovou osmičku Flavii Pennettaovou.[4][5] Následně však nestačila na Tuan Jing-jing.[6]

Ve smíšené soutěži Wimbledonu 2023 obnovila spolupráci s Chorvatem Matem Pavićem na podnět jejich společného chorvatského fyzioterapeuta. Jako pár v předchozích kariérách odehráli pouze Wimbledon 2017, v němž dohráli ve čtvrtfinále. V roce 2023 postoupili až do finále poté, co v dramatické bitvě druhého kola s třemi tiebreaky odvrátili mečbol Peraové a Mektićovi. V boji o titul zdolali belgicko-čínský pár Joran Vliegen a Sü I-fan po třísetovém průběhu, když neztratili ani jeden servírovací game. Premiérové grandslamové finále tak proměnila v první titul. Ve Wimbledonu se stala historicky prvním ukrajinským vítězem jakékoli soutěže dospělých a na grandslamu třetí ukrajinskou šampionkou, po deblové trofeji Aljony a Kateryny Bondarenkových na Australian Open 2008.[7][8]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

V roce 2023 se zasnoubila se Stanislavem Chmarským, trenérem deblové spoluhráčky Jeļeny Ostapenkové.[9]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Ženská čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2024 Australian Open tvrdý Lotyšsko Jeļena Ostapenková Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová
1–6, 5–7

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítězka 2023 Wimbledon tráva Chorvatsko Mate Pavić Belgie Joran Vliegen
Čína Sü I-fan
6–4, 6–7(9–11), 6–3

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 19 (9–10)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (0–1)
Turnaj mistryň (0)
WTA Elite Trophy (2–0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (1–0)
Premier / WTA 500 (1–4)
International / WTA 250 (5–5)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 17. září 2011 Taškent, Uzbekistán tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Řecko Eleni Daniilidou
Rusko Vitalija Ďjačenková
4–6, 3–6
Finalistka 2. 4. ledna 2014 Šen-čen, Čína tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Rumunsko Monica Niculescuová
Česko Klára Zakopalová
3–6, 4–6
Vítězka 1. 10. ledna 2015 Šen-čen, Čína tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Čína Liang Čchen
Čína Wang Ja-fan
6–4, 7–6(8–6)
Vítězka 2. 4. srpna 2016 Florianópolis, Brazílie tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Maďarsko Tímea Babosová
Maďarsko Réka Luca Janiová
6–3, 6–1
Finalistka 3. 13. ledna 2018 Hobart, Austrálie tvrdý Japonsko Makoto Ninomijová Belgie Elise Mertensová
Nizozemsko Demi Schuursová
2–6, 2–6
Finalistka 4. 5. července 2018 San José, Spojené státy tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Česko Květa Peschkeová
Čínská Tchaj-pej Latisha Chan
4–6, 1–6
Vítězka 3. 4. listopadu 2018 Ču-chaj, Čína tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Japonsko Šúko Aojamová
Bělorusko Lidzija Marozavová
6–4, 3–6, [10–7]
Vítězka 4. 27. října 2019 Ču-chaj, Čína (2) tvrdý (h) Slovinsko Andreja Klepačová Čína Jang Čao-süan
Čína Tuan Jing-jing
6–3, 6–3
Vítězka 5. 13. června 2021 Nottingham, Spojené království tráva Japonsko Makoto Ninomijová USA Caroline Dolehideová
Austrálie Storm Sandersová
6–4, 6–7(3–7), [10–8]
Finalistka 5. 28. srpna 2021 Chicago, Spojené státy tvrdý Japonsko Makoto Ninomijová Ukrajina Nadija Kičenoková
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
6–7(6–8), 7–5, [8–10]
Finalistka 6. říjen 2021 Tenerife, Španělsko tvrdý Ukrajina Marta Kosťuková Norsko Ulrikke Eikeriová
Austrálie Ellen Perezová
3–6, 3–6
Finalistka 7. 19. února 2022 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Lotyšsko Jeļena Ostapenková Rusko Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová
1–6, 3–6
Vítězka 6. 19. června 2022 Birmingham, Spojené království tráva Lotyšsko Jeļena Ostapenková Belgie Elise Mertensová
Čína Čang Šuaj
bez boje
Finalistka 8. 25. června 2022 Eastbourne, Spojené království tráva Lotyšsko Jeļena Ostapenková Srbsko Aleksandra Krunićová
Polsko Magda Linetteová
bez boje
Vítězka 7. 21. srpna 2022 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Lotyšsko Jeļena Ostapenková USA Nicole Melichar-Martinezová
Austrálie Ellen Perezová
7–6(7–5), 6–3
Vítězka 8. 2. října 2022 Tallinn, Estonsko tvrdý (h) Ukrajina Nadija Kičenoková USA Nicole Melichar-Martinezová
Německo Laura Siegemundová
7–5, 4–6, [10–7]
Finalistka 9. 17. února 2023 Dauhá, Katar tvrdý Lotyšsko Jeļena Ostapenková USA Coco Gauffová
USA Jessica Pegulaová
4–6, 6–2, [7–10]
Vítězka 9. 7. ledna 2024 Brisbane, Austrálie tvrdý Lotyšsko Jeļena Ostapenková Belgie Greet Minnenová
Spojené království Heather Watsonová
7–5, 6–2
Finalistka 10. 28. ledna 2024 Australian Open, Melborune, Austrálie tvrdý Lotyšsko Jeļena Ostapenková Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová
1–6, 5–7

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

100 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments
10 000 $ tournaments

Dvouhra: 12 (6–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. října 2009 Charkov, Ukrajina koberec Ukrajina Nadija Kičenoková 6–7(2), 6–3, 6–2
Vítězka 2. 1. listopadu 2009 Stockholm, Švédsko tvrdý Rusko Marta Sirotkinová 6–3, 6–3
Finalistka 1. 15. listopadu 2009 Minsk, Bělorusko tvrdý Rusko Anna Lapuščenkovová 7–5, 6–7(3), 2–6
Finalistka 2. 4. dubna 2010 Chanty-Mansijsk, Rusko koberec Rusko Anna Lapuščenkovová 2–6, 2–6
Vítězka 3. 22. května 2010 Charkov, Ukrajina antuka Ukrajina Elina Svitolinová 6–2, 4–6, 6–1
Vítězka 4. 27. března 2011 Moskva, Rusko tvrdý Rusko Darja Gavrilovová 6–2, 6–0
Finalistka 3. 25. března 2012 Moskva, Rusko koberec Rusko Margarita Gasparjanová 0–6skreč
Vítězka 5. 26. května 2012 Astana, Kazachstán tvrdý Spojené království Lisa Whybournová 4–6, 6–4, 6–2
Finalistka 4. 16. června 2012 Buchara, Uzbekistán tvrdý Kazachstán Zarina Dijasová 0–6, 0–6
Finalistka 5. 10. listopadu 2012 Minsk, Bělorusko tvrdý Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová 0–6, 6–7 (4–7)
Finalistka 6. 15. července 2013 Imola, Itálie koberec Rusko Viktoria Kanová 6–3, 5–7, 2–6
Vítězka 6. 18. srpna 2013 Kazaň, Rusko tvrdý Ukrajina Valentina Ivachněnková 6–2, 2–6, 6–2

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 20182021 2022 2023
Pořadí 718. 548. 260. 363. 235. 187. 184. 326. 365. 873. 982.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 379. 282. 162. 141. 111. 116. 74. 53. 68. 53. 35. 41. 46. 38. 9. 35.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lyudmyla Kichenok na anglické Wikipedii.

  1. Ljudmyla Kičenoková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  2. Ljudmyla Kičenoková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  3. Ljudmyla Kičenoková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  4. Flavia Pennetta suffers shock defeat in Tianjin Open. Sky Sports [online]. 2015-10-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Flavia Pennetta stunned in Tianjin. Sports Mole [online]. 2015-10-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Radwanska reaches quarterfinals of Tianjin Open. Sports Illustrated [online]. 2015-10-15 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Kichenok, Pavic take home Wimbledon mixed doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ROJÍK, Václav. Ukrajinka po titulu dojala Wimbledon proslovem. Na centrkurtu se aplaudovalo vestoje. Sport.cz [online]. 2023-07-14 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. 
  9. Lyudmila Kichenok marries tennis coach Stanislav Khmarskyi – photo. Breaking Latest News [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-13. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]