Ljudmila Kičenoková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ljudmila Kičenoková
Людмила Кіченок
Ljudmila Kičenoková ve Wimbledonu 2019
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
Datum narození20. července 1992 (29 let)
Místo narozeníDněpropetrovsk, Ukrajina
BydlištěDnipro, Ukrajina
Výška174 cm
Váha60 kg
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek1 120 697 USD
Dvouhra
Poměr zápasů202–164
Tituly0 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění156. místo (21. července 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2013)
French Open1. kolo kvalifikace (2013, 2014)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2014)
US Open1. kolo kvalifikace (2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů345–229
Tituly5 WTA, 28 ITF
Nejvyšší umístění32. místo (13. ledna 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021)
French Openčtvrtfinále (2019)
Wimbledon3. kolo (2015, 2017)
US Openčtvrtfinále (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2021)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2020)
French Open2. kolo (2019)
Wimbledončtvrtfinále (2017)
US Open1. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210623a23. června 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljudmila Kičenoková, ukrajinsky Людмила Кіченок, Ljudmyla Kičenok (* 20. července 1992 Dněpropetrovsk) je ukrajinská profesionální tenistka a dvojče tenistky Nadiji Kičenokové, s níž hraje čtyřhru. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour pět turnajů ve čtyřhře včetně trofejí z WTA Elite Trophy 2018 a 2019. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a dvacet sedm ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2014 na 156. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2020 na 32. místě. Trénuje ji Stephane Huet.[2]

V ukrajinském fedcupovém týmu debutovala v roce 2010 baráží Světové skupiny proti Austrálii, v níž prohrála dvouhru se Sam Stosurovou a po boku Nadiji také čtyřhru. Do roku 2019 v soutěži nastoupila k šesti mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 3–3 ve čtyřhře.[3]

Ukrajinu reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. Do ženské čtyřhry nastoupila po boku sestry Nadiji Kičenokové. Soutěž opustily po prohře v úvodním kole od čínského páru Sü I-fanČeng Saj-saj.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Premiérové finále na okruhu WTA si zahrála na uzbeckém turnaji Tashkent Open 2011, když spolu s Nadijou Kičenokovou prohrály s řecko-ruským párem Eleni Daniilidou a Vitalija Ďjačenková.

Na lednovém Šen-čen Open 2014 pak opět se sestrou nestačily v boji o deblový titul na rumunsko-českou dvojici Monica Niculescuová a Klára Zakopalová. Premiérový titul se sestrou dobyla na lednovém Shenzhen Open 2015 v Šen-čenu, kde si ve finále poradily s čínským párem Liang Čchen a Wang Ja-fan ve dvou setech.

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA Elite Trophy (2–0 Č)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier/ WTA 500 (0–1 Č)
International / WTA 250 (3–4 Č)

Čtyřhra: 10 (5–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 17. září 2011 Taškent, Uzbekistán tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Řecko Eleni Daniilidou
Rusko Vitalija Ďjačenková
4–6, 3–6
Finalistka 2. 4. ledna 2014 Šen-čen, ČLR tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Rumunsko Monica Niculescuová
Česko Klára Zakopalová
3–6, 4–6
Vítězka 1. 10. ledna 2015 Šen-čen, ČLR tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Čína Liang Čchen
Čína Wang Ja-fan
6–4, 7–6(8–6)
Vítězka 2. 4. srpna 2016 Florianópolis, Brazílie tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Maďarsko Tímea Babosová
Maďarsko Réka Luca Janiová
6–3, 6–1
Finalistka 3. 13. ledna 2018 Hobart , Austrálie tvrdý Japonsko Makoto Ninomijová Belgie Elise Mertensová
Nizozemsko Demi Schuursová
2–6, 2–6
Finalistka 4. 5. července 2018 San José, Spojené státy tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Česko Květa Peschkeová
Čínská Tchaj-pej Latisha Chan
4–6, 1–6
Vítězka 3. 4. listopadu 2018 Ču-chaj, Čína tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková Japonsko Šúko Aojamová
Bělorusko Lidzija Marozavová
6–4, 3–6, [10–7]
Vítězka 4. 27. října 2019 Ču-chaj, Čína (2) tvrdý (h) Slovinsko Andreja Klepačová Čína Jang Čao-süan
Čína Tuan Jing-jing
6–3, 6–3
Vítězka 5. 13. června 2021 Nottingham, Velká Británie tráva Japonsko Makoto Ninomijová USA Caroline Dolehideová
Austrálie Storm Sandersová
6–4, 6–7(3–7), [10–8]
Finalistka 5. 28. srpna 2021 Chicago, Spojené státy tvrdý Japonsko Makoto Ninomijová Ukrajina Nadija Kičenoková
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
6–7(6–8), 7–5, [8–10]

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

100 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments
10 000 $ tournaments

Dvouhra: 12 (6–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. října 2009 Charkov, Ukrajina koberec Ukrajina Nadija Kičenoková 6–7(2), 6–3, 6–2
Vítězka 2. 1. listopadu 2009 Stockholm, Švédsko tvrdý Rusko Marta Sirotkinová 6–3, 6–3
Finalistka 1. 15. listopadu 2009 Minsk, Bělorusko tvrdý Rusko Anna Lapuščenkovová 7–5, 6–7(3), 2–6
Finalistka 2. 4. dubna 2010 Chanty-Mansijsk, Rusko koberec Rusko Anna Lapuščenkovová 2–6, 2–6
Vítězka 3. 22. května 2010 Charkov, Ukrajina antuka Ukrajina Elina Svitolinová 6–2, 4–6, 6–1
Vítězka 4. 27. března 2011 Moskva, Rusko tvrdý Rusko Darja Gavrilovová 6–2, 6–0
Finalistka 3. 25. března 2012 Moskva, Rusko koberec Rusko Margarita Gasparjanová 0–6skreč
Vítězka 5. 26. května 2012 Astana, Kazachstán tvrdý Spojené království Lisa Whybournová 4–6, 6–4, 6–2
Finalistka 4. 16. června 2012 Buchara, Uzbekistán tvrdý Kazachstán Zarina Dijasová 0–6, 0–6
Finalistka 5. 10. listopadu 2012 Minsk, Bělorusko tvrdý Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová 0–6, 6–7 (4–7)
Finalistka 6. 15. července 2013 Imola, Itálie koberec Rusko Viktoria Kanová 6–3, 5–7, 2–6
Vítězka 6. 18. srpna 2013 Kazaň, Rusko tvrdý Ukrajina Valentina Ivachněnková 6–2, 2–6, 6–2

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 718. 548. 260. 363. 235. 187. 184. 326. 365. 873.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 379. 282. 162. 141. 111. 116. 74. 53. 68. 53. 35.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lyudmyla Kichenok na anglické Wikipedii.

  1. Ljudmila Kičenoková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20200302a2. března 2020
  2. Ljudmila Kičenoková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20200302a2. března 2020
  3. Ljudmila Kičenoková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20180522a22. května 2018

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]