Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Lesenský potok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lesenský potok
Pohled na Lesenskou přehradu
Pohled na Lesenskou přehradu
Základní informace
Délka toku 4,9 km
Plocha povodí 11,3 km²
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 2-04-08-009
Pramen
západní svah Pěnkavčího vrchu
50°50′33,7″ s. š., 14°36′8,3″ v. d.
cca 650 m n. m.
Ústí
do Lužničky v Dolním Podluží
50°52′48,4″ s. š., 14°35′39,7″ v. d.
cca 388 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Ústecký krajLesné, Dolní Podluží)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Baltské moře, Odra, Lužická Nisa, Mandava, Lužnička
Povodí Lužničky
Povodí Lužničky
Trasa
4,9 Pěnkavčí vrch
Zlatý potoklevý přítok
Lesné
Lesenská přehrada
Bílý potoklevý přítok
Milířkapravý přítok
II/264
Dolní Podluží
0 soutok s Lužničkou

Lesenský potok (německy Goldflössel či Innozenzidorfer Wasser) je potok v nejsevernější části České republiky, ve východní části děčínského okresu Ústeckého kraje, v jižní části Šluknovského výběžku, v Lužických horách. Před soutokem se Zlatým potokem tekoucím z Míšeňského dolu měl potok německé pojmenování (Schöberwasser).[1] Délka toku je 4,9 km[2][p 1] a plocha povodí měří 11,3 km². Potok se nachází v povodí Odry, konkrétně v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry. Je součástí mezipovodí vodního útvaruLužnička od pramene po státní hranici“. Z geomorfologického hlediska se povodí Lesenského potoka nachází v severní části Lužických hor a v jižní části Šluknovské pahorkatiny. ID vodního toku je 207680000100.[4]

Zástavba povodí potoka má skoro výhradně charakter samostatných domků a chalup, které jsou místy značně rozptýlené. Z nich převládají rekreační objekty nad objekty trvale osídlenými a v celém povodí potoka se významně projevuje fenomén chalupářství. V povodí potoka je hlavní dopravní tepnou silnice číslo 9, vedoucí z České Lípy přes Novou Huť a Lesné přes Rumburk do Německa. Půdy jsou v povodí potoka nižší, řidčeji střední kvality. Zastoupeny jsou druhy půd charakteristické pro vyšší polohy s vlhčím a chladnějším klimatem. V údolí Lesenského potoka byla mapováním i vrtem ověřena zlomová linie s výškou skoku 50–100 metrů, která probíhá přes osadu Lesné k jihu ke Stožeckému sedlu, kde se stáčí k jihovýchodu.[5]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Krajinný ráz[editovat | editovat zdroj]

Lesenský potok po většinu toku z hlediska přírodních podmínek protéká územím s převahou lesních ekosystémů. Navzdory tomu, že velká část se nachází u silnice I/9, jde o území z hlediska přírodních poměrů značně zachovalé. Krajina v okolí Lesenského potoka vyniká výrazným reliéfem, vysokou lesnatostí a celkový ráz oblasti dokresluje lužická lidová architektura. Krajina má ráz podhorských až horských pohraničních oblastí. Povodí potoka se nachází v chráněné krajinné oblasti Lužické hory. V minulosti bylo povodí Lesenského potoka územím neprostupných pohraničních hvozdů, na počátku 21. století se jedná o kulturní krajinu, která byla v průběhu staletí formovaná člověkem.

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Jižní část povodí Lesenského potoka se nachází v Krkonošsko-jesenické soustavě, Krkonošské podsoustavě, v horopisném celku Lužickém hory, v Lužickém hřbetu, v okrsku Jedlovský hřbet. Souvislá hřbetnice je málo výrazná, více se uplatňují izolované dominanty rozložitých sopečných suků. Podél výrazné linie, Lužické poruchy byly v terciéru a kvartéru vyzvednuty a přes sebe přesmyknuty kry zemské kůry tvořené jak krystalinikem, tak křídovým pokryvem.[6] V povodí Lesenského potoka je nejvyšším bodem znělcový Pěnkavčí vrch o nadmořské výšce 792 metrů.[7] Druhým nejvyšším vrcholem je znělcová Jedlová o nadmořské výšce 774 metrů. Dalším znělcovým sukem je Tolštejn o nadmořské výšce 670 metrů a morfologicky výrazný je i tvrdoš Jelení skály, který je ale z čediče. Do severní části povodí okrajově zasahuje Šluknovská pahorkatina podcelkem Rumburská pahorkatina.[8]

Geologické poměry[editovat | editovat zdroj]

Povodí Lesenského potoka se vyznačuje pestrou geologickou skladbou. Na jeho území jsou zastoupeny všechny základní tři typy hornin (vyvřelé, usazené i přeměněné). Nejstaršími zde přítomnými horninami prvohorního stáří jsou žuly v severní části povodí, kam zasahují ze Šluknovského výběžku. Jedná se o hlubinné vyvřeliny, které vznikly utuhnutím magmatu ve velkých hloubkách a teprve později se už utuhlé různými geologickými procesy dostaly na zemský povrch. Velká část povodí je budována svrchnokřídovými pískovci březenského souvrství. Zhruba uprostřed povodí Lesenského potoka jsou křídové pískovce tektonicky ohraničeny proti žulám lužického masivu lužickou poruchou,[9] po které došlo k nasunutí starší žuly nad mladší pískovce. Na dnešní podobě povodí Lesenského potoka se výrazně podílela třetihorní vulkanická činnost. Magma proniklo zlomy v zemské kůře a vytvořilo podzemní tělesa většinou bochníkovitého tvaru (lakolity), popř. utuhlo v přívodních komínech. Teprve později byly rozrušeny a odneseny povrchové vrstvy měkčích usazených hornin na rozdíl od velmi odolných vulkanických těles. V povodí potoka se tedy nejedná o sopky v pravém slova smyslu, ale o vypreparované původně podpovrchové útvary.[10] Tím vznikl charakteristický ráz povodí, který je tvořen protáhlými hřbety a výraznými kuželovitými nebo kupovitými vrchy. K nejdůležitějším minerálům patří křemen, živec draselný, živec sodnovápenatý, slída a další minerály (např. olivín). Ve čtvrtohorách zde převládala erozní činnost, při níž vznikla na svazích vulkanických kopců mrazovým zvětráváním v povodí potoka suťová pole. Do severní části povodí Lesenského potoka pronikl ze severu kontinentální ledovec.[11]

Klima[editovat | editovat zdroj]

Přepad Lesenské přehrady za zvýšeného stavu vody

Dle Quitta náleží povodí Lesenského potoka do vlhké, mírně teplé oblasti MT2.[12] Podnebí je zde mírně teplé až chladné a přitom výrazně oceánské, což dokládají mimořádně vysoké srážky v relativně nízké nadmořské výšce. Místní klima je výrazně modifikováno reliéfem, silně se uplatňuje převládající západní proudění. Na vrcholech je výrazný vrcholový fenomén. Průměrná roční teplota v nejteplejší části povodí se pohybuje kolem 7 °C, ve středních polohách činí 6,0–6,5 °C a v polohách nad 600 metrů klesá pod 6 °C. Průměrná červencová teplota ve středních polohách povodí se pohybuje mezi 16 a 17 °C, v západní části ale leží pod 16 °C, v hřebenových polohách ještě níže. Ročních srážkové úhrny nižších poloh povodí spadají do rozmezí 700 a 800 mm, v rozmezí 800 a 900 mm se nachází střední část povodí, mezi 900 a 1000 mm leží nevelký prostor zhruba mezi Ptačincem na východě a Jelení skálou na západě, uvnitř izohyety 1000 mm se nachází vrch Jedlová s bezprostředním okolím.[13]

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Povodí Lesenského potoka se nalézá v Lužickohorském bioregionu 1.66.[14] Bioregion je protažen ve směru ze západu na východ a jeho plocha v České republice je 199 km².[15] Bioregion má charakter hornatiny na křídových sedimentech s vysokými lakolity poměrně kyselých neovulkanitů. Prakticky celý bioregion je lesnatý, dominují kulturní smrčiny. Cenné jsou bučiny a přírodě blízké podmáčené smrčiny na křídě, které jsou u v České republice v republice velmi vzácné. Biodiverzita je v této oblasti vlivem kyselosti substrátu a vlhkého podnebí průměrná. Podle fytogeografického členění je hodnocené území součástí mezofytika, fytogeografického okresu 50. Lužické hory.[16] Vegetační stupeň je zde submontánní až montánní. Lesy dodnes pokrývají přibližně větší část plochy povodí, avšak v jejich složení převládají smrkové, méně borové monokultury. Porosty s přirozenou druhovou skladbou (bučiny) pokrývají nejčastěji vrcholové polohy kup.[17]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

V povodí potoka se vyskytuje ochuzená fauna nižších poloh hercynských pohoří, s vlivy západními (ježek západní, ropucha krátkonohá) a severními (myšice temnopásá). Horské druhy jsou zastoupeny pouze ojediněle (rejsek horský). Z faunistického hlediska jsou zvláště významné zbytky bučin na znělcových vrcholech. Tekoucí vody patří do pstruhového pásma.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Pohled z Tolštejna do údolí Lesenského potoka

Prakticky celé povodí Lesenského potoka se nachází v Chráněné krajinné oblasti Lužické hory, Na horním toku Lesenského potoka se nachází evropsky významná lokalita Natura 2000 Lužickohorské bučiny o rozloze 626,5 hektarů. Předmětem ochrany jsou květnaté bučiny, acidofilní bučiny, suťové lesy a vegetace silikátových skal.[18]

Lesenský potok a jeho přítoky jsou lokálními biokoridory.

Úžlabní zářez Bílého potoka, protékající rekreační osadou Rozhled o délce 1700 metrů je lokálním biokoridorem 31. Tvoří jej mezofilní a vlhké sečené louky, místy květnaté, jindy spíše úhorového vzhledu, s menšími ploškami mokřadních lad a s ojedinělým stromovým doprovodem. Krátké lesní úseky jsou na obou koncích biokoridoru.[19] Kolem čtyř rybníků u lesa v blízkosti křižovatky silnic I/9 a II/264 je vymezeno funkční lokální biocentrum LBC 23, z něhož vychází jihozápadním směrem k vrchu Jedlová funkční lokální biokoridor K32.[20] Ten tvoří niva levostranného přítoku Lesenského potoka s degradujícími vlhkými loukami o délce 780 metrů, s náletovou olšinou, olšovou kulisou a mokřadními lady průměrné hodnoty (sukcesní společenstva) je lokálním biokoridorem.[19] Dolní tok Lesenského potoka tvoří biokoridor 33, v horním úseku je náletová olšina, níže vlhké louky s náletovými dřevinami a zástavba.[21] Niva Lesenského potoka o délce 1050 metrů s extenzivně obhospodařovanými vlhkými loukami, popřípadě mokřadními lady nevalné hodnoty, místy náletové skupinky dřevin, především olší je lokálním biokoridorem číslo 35.[19] Biokoridory jsou částečně funkční.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Nejnavštěvovanějšími turistickými místy v povodí jsou zřícenina hradu Tolštejn, rozhledna na Jedlové a kaple svatého Kříže na Křížové hoře. V povodí potoka se nachází sportovní a lyžařský areál Jedlová s adrenalinovým parkem,[22] dále lyžařský areál Mezičky.[23] Další sportovní areál je v Jiřetíně pod Jedlovou.[24] Povodím prochází cyklotrasa 3015 z Varnsdorfu k Hraničnímu rybníku kolem hradu Tolštejn. Je zde Hornická naučná stezka údolím Milířky o délce 4,5 km založená v roce 1999. Z turistických tras jsou nejvýznamnější trasy 0318 a 0332, které jsou též Evropskou dálkovou trasou E3, z Krásné Lípy přes Jedlovou na Luž. Žlutá trasa 7027 vede z Jiřetína pod Jedlovou přes údolí Milířky na hraniční přechod do Dolního Podluží. Zelená trasa 3951 vede ze Cvikova okolo Jedlové do Varnsdorfu a modrá trasa 1656 vede od železniční stanice v Dolním Podluží přes údolí Milířky a Novou Huť do sedla pod Klíčem.[25]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Historická fotografie údolí Lesenského potoka s osadou Lesné

Potok sbírá vody ze západních svahů Pěnkavčího vrchu a severních svahů Stožce. Teče k severu podél východní strany silnice první třídy I/9, jeho levý přítok, který se do něj vlévá u Černého mostu, protéká z pověstí o pokladech známým Míšeňským dolem (někdy je nazýván Sýkořím dolem).[26][p 2] V Míšenské dolině se na bezejmenném přítoku Lesenského potoka nachází tři malé vodopády. První vodopád tvoří 1,5 metrů vysoký a stejně hluboký skalní převis. Převis vznikl díky železivcem zpevněné vrstvě v jemně zrnitých křemenných pískovcích. Vodopád má průtok 3 l/s, mohutnost 4,5 m*l/s a sklon 90°. Druhý vodopád má průtok 5 l/s, mohutnost 14 m*l/s, sklon 90°. Třetí vodopád je vysoký 2,2 metru, průtok má 1 l/s, mohutnost 2 m*l/s, sklon 45°. Vodopády se nachází v nadmořské výšce 530 metrů.[27] Míšeňská dolina je zapomenutým nalezištěm drahých kamenů, o kterém se zmiňoval již Bohuslav Balbín.[28][29][30] Potok dále protéká osadou Lesné, kde jej křižuje červená turistická trasa číslo 318, která je zároveň Evropskou dálkovou trasou E3. Červená turistická cesta v úseku, kde křižuje Lesenský potok, je souběžná se žlutou turistickou cestou číslo 7027.[31] Pod osadou Lesné se nachází malá Lesenská přehrada.[32] Přehrada je součástí pstruhového revíru 443 032 Mandava 1, který obhospodařuje Místní organizace Varnsdorf Českého rybářského svazu.[33] Lesenský potok dále protéká kolem areálu firmy HELIX, areálem bývalé Brassovy továrny, a na konci svého toku napájí požární nádrž v Dolním Podluží,[34] která v létě slouží jako koupaliště. Pod koupalištěm jej překračuje cyklotrasa číslo 3015 a silnice druhé třídy číslo 264.[35] Potok v Dolním Podluží ústí zprava do Lužničky. Z hlediska kvality vody je vodní tok v 1. a 2. třídě, nejméně příznivý stav čistoty vody v je zimě, kdy je povodí potoka zatěžováno lyžařskou turistikou. Lesenský potok se nachází v chráněné oblasti přirozené akumulace vod Severočeská křídla,[20] a celé jeho povodí se nachází v Chráněné krajinné oblasti Lužické hory.[36] Lesenský potok s přítoky byl vybrán jako vhodný pro provádění prací v rámci programu ochrany vodních a mokřadních ekosystémů v lesích a reintrodukce raků v letech 2007 - 2008“.[37] Podél silnice u Lesenského potoka vede vodovod z roku 1898 z prameniště Lesné, který se používá pro zásobování Varnsdorfu.[38] Prameniště Lesné – Šébr má kapacitu do 10 l/s. Voda je svedena přes sběrnou jímku do vodojemu Pěnkavčí vrch 2x525 m3.[39]

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Malý vodopád v Míšeňské dolině na jednom z přítoků Lesenského potoka

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Sklářské hutě[editovat | editovat zdroj]

Na horním toku Lesenského potoka jižně od osady Lesné bylo archeology lokalizováno několik středověkých sklářských hutí.[51] Mezi silnicí číslo 9 a Lesenským potokem, přibližně 1500 metrů jižně od osady Lesné, byly v roce 1986 učiněny nálezy keramiky jak na zemském povrchu, tak i v Lesenském potoce. Podrobnější archeologický průzkum proběhl v roce 1990 pod vedením Evy Černé. Nálezy keramiky byly předběžně datovány do přelomu 13. a 14. století.[52][53] Další dvě se nachází na západním svahu Pěnkavčího vrchu, jedna u prameniště bezejmenného přítoku Lesenského potoka z poloviny 14. století druhá u Palzeltova pramene z přelomu 14. a 15. století. V osadě Rozhled se nachází další sklářská huť u čísla popisného 20.[54]

Pověst o vodníkovi[editovat | editovat zdroj]

Nádrž bývalého náhonu k někdejšímu mlýnu v Lesné

Existuje pověst, že se ve vodním mlýně, napájeném náhonem z Lesenského potoka, ubytoval vodník. Byl popelavé barvy, měl modré oči, žluté vlasy a bílé vousy. Nosil štukově šedé šaty a na hlavě měl rudou přiléhavou čepičku. Nohy vězely ve věncích z rákosu.[55] Byl dobrosrdečným strašidlem a mlýnu prokazoval užitečné služby, například když v zimě ledové kry zastavovaly mlýnská kola, odklízel je. Do mlýna chodil jen v nejtřeskutějších mrazech a zanechával z ledových rampouchů ve vlasech a vousech velké ledové kaluže. Sedal si vedle sálajících kamen s mlynářovým kocourem, který jej vždy mazlivě vítal a byl v noci jeho společníkem. Mlynářka jej však kvůli kalužím, které po sobě zanechával, chtěla vyhnat. Pomohl jí v tom medvědář, který jednoho dne se svým medvědem poprosil o nocleh. Ten jí slíbil, že se pokusí jej vyhnat. Když vodník o půlnoci přišel, pustil medvěda ze řetězu a ten vodníka nepříliš něžně objal. Ráno vodník přišel k mlynářce velmi rozcuchaný a zmrzačený a zeptal se jí, zda si pořídila nového kocoura. Mlynářka přisvědčila, vodník se smutně a tiše odplížil zpět pod mlýnská kola a od té doby jej nikdy nikdo neviděl.[56]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Bývá též uváděna hodnota 4,7 km (viz Reference – Přeložka silnice I/9 u osady Lesné).[3]
  2. V Míšeňské dolině dolovali havíři z Míšně, název Sýkoří důl vznikl chybným překladem z němčiny, německy Míšeň - Meißen, sýkora - die Meise.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Slovník starých německých místních jmen [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné online.  
  2. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 942) [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.  
  3. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2010-11-08]. Dostupné online.  
  4. dPP editor - editor povodňových plánů - Dolní Podluží-Lesenský potok 1 [online]. editor.dppcr.cz, [cit. 2016-01-05]. Dostupné online.  
  5. VALEČKA, Jaroslav. Vysvětlivky k základní geologické mapě České republiky 1:25 000. 1. vyd. Praha : Česká geologická služba, 2006. 57 s. ISBN 80-7075-640-3. S. 26.  
  6. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor, Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha : Academia, 2012. 343 s. ISBN 978-80-200-2026-0. S. 141.  
  7. Pěnkavčí vrch [online]. www.luzicke-hory.cz, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.  
  8. GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. 1. vyd. Děčín : Nadace vlastivěda okresu Děčínského, 1995. 191 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 15.  
  9. COUBAL, M.; ADAMOVIČ, J.; MÁLEK, J.. Architecture of thrust faults with alongstrike variations in fault-plane dip: anatomy of the Lusatian Fault, Bohemian Massif. Journal of GEOsciences. 2014-01-01, s. 183-208. Dostupné online [cit. 2015-12-31]. DOI:10.3190/jgeosci.174.  
  10. JANOŠKA, Martin. Sopky a sopečné vrchy České republiky. 1. vyd. Praha : Academia, 2012. 415 s. ISBN 978-80-200-2231-8. S. 236-243.  
  11. Správa CHKO Lužické hory - Charakteristika oblasti - Geologie [online]. [cit. 2014-03-23]. Dostupné online.  
  12. Klimatické regiony [online]. [cit. 2016-01-17]. Dostupné online.  
  13. Klimatické poměry [online]. luzickehory.ochranaprirody.cz, [cit. 2015-12-31]. Dostupné online.  
  14. 5.2.2 Biogeografický region (bioregion) [online]. Brno: Masarykova univerzita Brno, [cit. 2015-12-31]. Dostupné online.  
  15. CULEK, Martin. BIOGEOGRAPHICAL PROVINCES, SUBPROVINCES AND BIOREGIONS OF THE CZECH REPUBLIC. Journal of Landscape Ecology. , roč. 6, čís. 2. Dostupné online [cit. 2016-01-01]. DOI:10.2478/v10285-012-0065-5.  
  16. 2: Srovnání fytogeografického členění ČR a přírodních lesních oblastí [online]. www.infodatasys.cz, [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.  
  17. Fyzickogeografické regiony Ústeckého kraje [online]. www.kge.zcu.cz, [cit. 2015-12-31]. Dostupné online.  
  18. Lužickohorské bučiny [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  
  19. a b c ÚZEMNÍ PLÁN OBCE JIŘETÍN POD JEDLOVOU ODŮVODNĚNÍ ÚZEMNÍHO PLÁNU [online]. Obec Jiřetín pod Jedlovou, [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  
  20. a b Dolní Podluží - odůvodnění územního plánu [online]. Dolní Podluží: Obec Dolní Podluží, [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  
  21. Dolní Podluží, odůvodnění územního plánu [online]. [cit. 2016-01-05]. Dostupné online.  
  22. Sportovní areál Jedlová - sport trochu jinak [online]. www.sport-jedlova.cz, [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.  
  23. Vlek | SKI AREÁL MEZIČKY [online]. www.mezicky.cz, [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.  
  24. Jiřetín pod Jedlovou » Letní areál [online]. obecjiretin.cz, [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.  
  25. Povodí Lesenského potoka [online]. Mapy.cz, [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.  
  26. Míšeňský důl [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné online.  
  27. Míšeňské vodopády [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné online.  
  28. Zapomenuté naleziště drahých kamenů v Míšenské dolině [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné online.  
  29. RADEK, Hanus. Mineralogicko-geologické poměry Míšeňské doliny (Lužické hory). Zprávy o geologických výzkumech 2001 [online]. 2002, s. 31 až 33. Dostupné online. ISSN 0514-8057.  
  30. BALBÍN, Bohuslav. Krásy a bohatství České země, výbor z díla Rozmanitosti z historie Království českého. 1. vyd. Praha : Panorama, 1986. S. 86.  
  31. Lužické hory, Turistická mapa 1:50 000. 4. vyd. Praha : Trasa, spol. s.r.o, 2005. ISBN 80-7324-078-5.  
  32. Lesenská přehrada [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.  
  33. 443 032 - MANDAVA 1 [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné online.  
  34. Koupaliště v Dolním Podluží na mapy.cz. [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.  
  35. Cyklotrasa číslo 3015 na mapy.cz v Dolním Podluží [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné online.  
  36. Plán péče CHKO Lužické hory [PDF]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit. 2012-04-23]. S. 41. Dostupné online. (česky) 
  37. Výsledky 2. kola výběrového řízení Ochrana biodiverzity v lesích a Podpora hnízdních možností zpěvných ptáků v lesích [PDF]. . S. 20. Dostupné online.  
  38. SVS a.s.: Zahájili jsme rekonstrukci 117 let starého vodovodního řadu v osadě Lesné, části obce Jiřetín p. Jedlovou [online]. www.svs.cz, [cit. 2016-01-04]. Dostupné online.  
  39. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací na území České republiky [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství, říjen 2007, [cit. 2016-01-17]. Dostupné online.  
  40. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 950) [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.  
  41. Rozhled [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné online.  
  42. Koupaliště RS Netopýr Jiřetín pod Jedlovou na mapy.cz. [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.  
  43. Lužické hory, Ještědský hřbet, Turistický průvodce ČSSR. 1. vyd. Praha : Olympia, 1987. S. 142, heslo Bílý potok.  
  44. Lužické hory, cykloturistická a turistická mapa 1:25 000. 1. vyd. Česká Lípa : Geodézie On Line, spol. s.r.o., 2010. ISBN 978-80-87380-31-4.  
  45. Mittelalterlicher und frühneuzeitlicher Bergbau an der Lausitzer Überschiebung im Kohlhautal [online]. [cit. 2014-03-23]. Dostupné online.  
  46. Údolí Milířky [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.  
  47. Lužické hory, Ještědský hřbet, Turistický průvodce ČSSR. 1. vyd. Praha : Olympia, 1987. S. 218, heslo Milířka.  
  48. Děčínsko, Turistický průvodce ČSSR. 1. vyd. Praha : Olympia, 1984. S. 195, heslo Milíře.  
  49. KOLAŘÍKOVÁ, Ilona. Geologie a mineralogie Milířské doliny u Jiřetína pod Jedlovou. Zprávy o geologických výzkumech 2001 [online]. 2002, s. 39 až 41. Dostupné online. ISSN 0514-8057.  
  50. Hornická naučná stezka Údolí Milířky [online]. www.luzicke-hory.cz, [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  
  51. Přeložka silnice I/9 u osady Lesné – Lesenský potok (str. 47) [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.  
  52. ČERNÁ, Eva. Předběžná zpráva o výsledcích archeologického výzkumu středověké sklářské hutě na k.ú. Dol. Podluží, o. Děčín. Děčínské vlastivědné zprávy, Časopis pro vlastivědu Děčínska a Šluknovska. 1992, roč. III., čís. 2, s. 6. ISSN 1212-6918.  
  53. Historie sklářství v Lužických horách [online]. www.luzicke-hory.cz, [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  
  54. ČERNÁ, Eva. Ke kořenům severočeského sklářství, výpověď archeologických pramenů o výrobě skla ve vrcholném středověku. 1. vyd. Nový Bor : Město Nový Bor, 2004. 43 s. S. 35.  
  55. ILK, Anton-Joseph. Die mythoepische Erzählwelt des Wassertales [PDF]. Univerzität Wien, [cit. 2012-04-18]. S. 81. Dostupné online. (německy) 
  56. MELICHAR, Jaroslav. Pověsti, příloha Vlastivědy Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. 1. vyd. Krásná Lípa : Klub českých turistů pro školy a veřejnost, 2008. ISBN 978-80-254-1704-1. S. 8.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SMETANA, Jan. Jiřetín pod Jedlovou, 450 let města v Lužických horách, kapitola Krajinný rámec, strana 13 až 14. Jiřetín pod Jedlovou : Obec Jiřetín pod Jedlovou, 1998. ISBN 80-238-2811-8.  
  • Lužické hory, Ještědský hřbet, Turistický průvodce ČSSR. Praha : Olympia, 1987. S. 207, heslo Lesenský potok.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]