Přeskočit na obsah

Kostel Nejsvětějšího Salvátora (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Kostel svatého Salvátora, evangelický chrám v Salvátorské ulici.
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v Klementinu
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu, pohled od Křižovnického náměstí
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu, pohled od Křižovnického náměstí
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťStaré Město
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevkatolická církev
Užívánípravidelně
Současný majitelArcidiecéze pražská
ZasvěceníJežíš Kristus
Architektonický popis
ArchitektCarlo Lurago a Francesco Caratti
Stavební slohbaroko
Typ stavbykostel
Výstavba15781581
Specifikace
Stavební materiálkámen, zdivo
Další informace
AdresaKřižovnické náměstí 4/1040, 110 00 Praha 1-Staré Město
UliceKřižovnická
Kód památky38162/1-7 (PkMISSezObrWD) (součást památky Klementinum)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nejsvětějšího Salvátora (Salvátor znamená latinsky Spasitel, Nejsvětějším Salvátorem je tedy míněn Ježíš) je chrámem největšího někdejšího pražského sídla jezuitů, Klementina. Je považován za jednu z nejcennějších raně barokních stavebních památek v Praze. Dříve též plnil úlohu hlavního jezuitského chrámu v Čechách.[1] Jeho průčelí vede na Křižovnické náměstí na Starém Městě. Vchod se nachází bezprostředně před Karlovým mostem, na adrese Křižovnické náměstí 4/1040.

K zadní části kostela v Karlově ulici těsně přiléhá Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie a katedrála svatého Klimenta.

Interiér kostela
Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie v zadní části kostela Nejsvětějšího Salvátora, Karlova ulice

Kostel byl postaven na základech gotického dominikánského chrámu sv. Klimenta. Dlouhá léta ho od přelomu 16.–17. století postupně budovali anonymové, pak Carlo Lurago a po něm Francesco Caratti. Již v letech 1578–1581 jezuité v čele s rektorem Giovannim Paolem Campanou položili základy stavby, poté vzniklo kněžiště a příčná loď.

Roku 1581 věnoval na stavbu kostela primas sousedního Židovského Města Mordechaj Maisel sumu 100 tolarů, což svědčí o zcela bezprecedentní tolerantní atmosféře a mírumilovné koexistenci odlišných vyznání v rámci tehdejší rudolfinské Prahy.[2]

Na začátku 17. století bylo vybudováno celé trojlodí a západní mramorový portál s portikem. Kostel dostal vestavěné empory a štukovou výzdobu. Výstavbu řídil Carlo Lurago. Na konci 40. let 17. století byla nad svatyní zavěšena kupole, vyzdobená štukaturami z dílny Jana Jiřího Bendla. Jedná se o tzv. falešnou kupoli osmiúhelného půdorysu na tamburu. Štuková výzdoba musela být později pro svou váhu snesena a nahrazena novou. V letech 1654–1659 bylo podle Luragova návrhu vystavěno nové reprezentativní průčelí se třemi obloukovými arkádami připomínajícími římské triumfální oblouky. Věže kostela byly upraveny a navýšeny v roce 1714 architektem Františkem Maximiliánem Kaňkou.[3]

Ve 30.–50. letech 18. století v kostele příležitostně kázal i jiráskovský protireformační archetyp Antonín Koniáš. Mezi lety 1805–1819 zde byl univerzitním kazatelem Bernard Bolzano. Na varhany zde v 80. letech 18. století hrával Jakub Jan Ryba.[4] V roce 1950 se zde pastoraci vysokoškolské mládeže věnoval Oto Mádr.[5]

V přilehlé koleji působil mj. misionář Karel Slavíček, dále pozdější biskup František z Ditrichštejna, Tomáš Pešina z Čechorodu, světec Jan Sarkander, ale i obrozenec Josef Dobrovský.[4] Po sametové revoluci v kostele působili mj. kněží Aleš Opatrný (1990–1991), Jan Jandourek (1993–1995) a Milan Norbert Badal OP (1995–1996).[6]

Štít a ochoz portiku kostela jsou zdobeny 14 pískovcovými sochami svatých v nadživotním měřítku, z dílny Jana Jiřího Bendla z let 1655–1660. Jsou to:

Bendl je také autorem figurálních motivů štukové výzdoby kupole, pocházející z let 1648–1649.

Je vydlážděn mramorem z daru Kristiny Kortesiové z roku 1660. Z téže doby jsou chrámové lavice s řezanými ornamenty na čelech a bočnicích. Má 7 oltářů:

  • Hlavní oltář zdobí obraz Proměnění Páně z roku 1632 od Jana Jiřího Häringa, podle vzoru Raffaelova, doplňují jej bíle štafírované sochy Boha Otce, Ducha svatého a andělů. Nástropní malbu nad ním vytvořil Karel Kovář.
  • Boční oltář s obrazem sv. Ignáce z Loyoly objednal papežský vyslanec Spinelli v 1. desetiletí 17. století.
  • Boční oltář s obrazem sv. Františka Xaverského roku 1646 pořídil František ze Šternberka.
  • Oltář sv. Aloise z Gonzagy (pod kupolí)
  • Oltář Bolestné Panny Marie s obrazemn od Josefa Vojtěcha Hellicha
  • Oltář sv. Stanislava Kostky
  • Oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazemn od Josefa Vojtěcha Hellicha

Hroby a hrobky v kostele

[editovat | editovat zdroj]

Edmund Campian – neoznačená deska, Jindřich Písnic (1608), Bedřich z Donína (1610), Jakub Horčický z Tepence (1622), Marie z Rozdražova rozená hraběnka Berková z Dubé, Kateřina Chanovská z Dlouhé Vsi, Filip hrabě Kinský (1749), Ludmila Kateřina z Újezda rozená z Talmberka, Polyxena Ludmila Malovcová z Malovic (1697), Kryštof Knaut z Schwanenzwungu, František ze Šternberka (bronzová deska).

Pod kupolí kostela je v podlaze ošlapaný kámen s letopočtem 1674 a českým nápisem na kovové destičce, kryje kryptu jezuitů s několika desítkami rakví v zazděných hrobových výklenkách. Jsou zde mj. pohřbeni Václav Hájek z Libočan, jezuité Jan Tanner, Antonín Koniáš[7] nebo Jiří Plachý-Ferus.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1990 byla v kostele obnovena duchovní správa pro studenty. V říjnu roku 2004 tu byla založena první akademická farnost (jako personální farnost) v Česku pro pastoraci studentů, učitelů a zaměstnanců pražských vysokých škol a jejich rodinných příslušníků.[6]

Rektorem kostela (od roku 1990) a farářem akademické farnosti (od roku 2004) je Tomáš Halík.[6][8] Jako farní vikáři (kaplani) zde působí Marek Vácha a Petr Vacík, jako titulární varhaník a regenschori Robert Hugo a varhanice Eva Bublová. V letech 2009–2011 proběhla rozsáhlá rekonstrukce varhan.[9]

  1. Jaroslava Staňková, Svatopluk Voděra: Praha gotická a barokní, Praha : Academia, 2001, ISBN 80-200-0866-7, str. 106-107
  2. Gal-ed : Grabsteininschriften des Prager isr. alten Friedhofs ; mit biografischen Notizen / hrsg. von Koppelmann Lieben. sammlungen.ub.uni-frankfurt.de [online]. 1856 [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  3. Eduard Škoda: Pražské svatyně, Libri 2002, Praha, ISBN 80-7277-098-5, str. 243-244
  4. a b Historie farnosti - Akademická farnost Praha. www.farnostsalvator.cz [online]. [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. 
  5. K plnosti života – dokument z cyklu Cesty víryOto Mádrovi (11. března 2012, čas 5:20)
  6. a b c Akademická farnost Praha - Akademická farnost Praha. www.farnostsalvator.cz [online]. [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. 
  7. kostel sv. Salvátora. Královská cesta [online]. [cit. 2021-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-22. 
  8. Tomáš Halík - životopis
  9. Barokní varhany v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora prošly náročnou rekonstrukcí, ČRo; Zrekonstruované barokní varhany, ČT

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]