Křižovnická (Praha)
| |||
|---|---|---|---|
 Křižovnická ulice s blokem křižovnických domů | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 1 | ||
| Část obce | Staré Město | ||
| Poloha | 50°5′14,36″ s. š., 14°24′54,34″ v. d. | ||
| Začíná na | Karlova, Karlův most, Smetanovo nábřeží | ||
| Končí na | Náměstí Jana Palacha | ||
| Historie | |||
| Pojmenováno po | Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou | ||
| Starší názvy | Kreuzherrengasse | ||
| Další údaje | |||
| Délka | asi 310 m | ||
| PSČ | 110 00 | ||
| Kód ulice | 453790 | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Křižovnická ulice v Praze na Starém Městě v Praze vede od Křižovnického náměstí k náměstí Jana Palacha.
Průběh
[editovat | editovat zdroj]
Na jižní straně začíná Křižovnická ulice podjezdem pod historickými obytnými domy (Colloredo-mansfeldský palác) od Smetanova nábřeží a Křižovnickým náměstím u Staroměstské věže Karlova mostu začíná na křižovatce Karlovy ulice, Smetanova nábřeží. Průběh ulice určovala od 30. let 13. století hradební zeď opevnění Starého Města proti vodě, s Valentinskou bránou pod současným domem čp.71/I.
Nazvána je podle kláštera řádu křižovníků založeného v roce 1252, výstavba byla dokončena za panování krále Václava II. (1271-1305).
Celou východní stranu jižní části ulice (přibližně polovina celé délky ulice) lemuje fasáda budovy Klementina, původně jezuitské koleje založené v roce 1556, od roku 1990 sídla Národní knihovny České republiky.
Ulicí je vedena tramvajová trať a občasné linky autobusové dopravy MHD.
Historie a názvy
[editovat | editovat zdroj]V první etapě osídlení stál příčně k této komunikaci Juditin most, zbudovaný v letech 1158-1172 a rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou jej do roku 1342 spravoval a vybíral z něj mýtné.[1] Severní část ulice se od 17. do třetí čtvrtiny 19. století podle granátníků nazývala "Granátová" nebo "Malá Křižovnická", od roku 1870 se celá ulice nazývá "Křižovnická", německy pak Kreuzherrengasse.[2]
Budovy, firmy a instituce
[editovat | editovat zdroj]- Klášter křižovníků s kostelem sv. Františka z Assisi - Křižovnická 1[3]
- kolej Klementinum s kostelem Nejsv. Salvátora, Salvátorská farní knihovna - Křižovnická 2[4][5]
- městský dům - Křižovnická 3[6]
- Vinárna U křižovníků – restaurace v historii proslulá jako centrum výtvarných umělců - disidentů, zvané Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, založená roku 1963, jejími zakladateli byli Karel Nepraš a Jan Steklík, členy např. Zbyšek Sion, Eugen Brikcius nebo Naděžda Plíšková[7]
- škola – čp. 82/I Křižovnická 5, novorenesanční budova Měšťanské dívčí školy Na Rejdišti, arch. Josef Srdínko, v nikách u vchodu stály do roku 1990 protějškové sochy chlapce a dívky; nad portálem busta Tomáše Štítného, na druhém průčelí J. A. Komenského; od 1949 do 1990 (?) Střední zdravotnická škola
- Taneční konzervatoř hlavního města Prahy – čp. 81/I Křižovnická 7, novorenesanční školní budova Pedagogium postavena jako Učitelský ústav pro vzdělání učitelek, architekt František Schmoranz (1882-1885), na fasádě průčelí busty mladých žen a tři štítky se jmény Wenzig, Komenský, Svoboda[8]. 11. října 1945 zde Jan Reimoser (Jan Rey) založil Taneční konzervatoř, která v budově sídlí dosud.
- Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze – čp. 80/I Křižovnická 9, Palachovo nám. 3[9], novorenesanční budova, architekti František Schmoranz ml. a Jan Machytka (projekt 1882), škola otevřena roku 1885; na fasádě v pískovci tesané reliéfy a na deskách jména slavných mistrů oboru; v suterénu dochován fragment bastionu středověké městské hradby.
- Dům Na Kocandě - čp. 71/I Křižovnická 14, Kaprova 2[10], novorenesanční nájemní dům, arch. Václav Sigmund; pamětní deska s bustou připomíná, že se zde roku 1890 narodil akademik Jaroslav Heyrovský. Při rekonstrukci domu v letech 2016–2017 archeologický výzkum v suterénu zachytil část staroměstské hradební zdi ze druhé čtvrtiny 13. století s ostěním Valentinské brány, která směřovala ke staroměstskému brodu přes Vltavu na Klárov.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ http://www.atlasceska.cz/praha/krizovnicka
- ↑ Archivovaná kopie. www.praha1.cz [online]. [cit. 2018-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-04.
- ↑ http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=38191%2F1-25&presenter=ElementsResults
- ↑ http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=38162%2F1-7&presenter=ElementsResults
- ↑ http://www.farnostsalvator.cz
- ↑ http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=13469%2F1-2226&presenter=ElementsResults
- ↑ http://rgcr.cz/krizovnicka-skola-cisteho-humoru-bez-vtipu/
- ↑ P. Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy I, 1996, s. 171
- ↑ http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=40879%2F1-1742&presenter=ElementsResults
- ↑ http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=49837%2F1-2261&presenter=ElementsResults
- ↑ NPÚ Objev Valentinské brány a hradby středověkého opevnění v domě Na Kocandě
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Křižovnická, s. 629–638.
- Pavel Vlček a kolektiv autorů: Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov I, Academia Praha 1996, s. 171–174
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Křižovnická na Wikimedia Commons
