Josef Wenzig

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Wenzig
Josef Wenzig Vilimek.jpg
Narození 18. ledna 1807
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 28. srpna 1876 (ve věku 69 let)
Turnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Wenzig (18. ledna 1807 Praha28. srpna 1876 Turnov) byl český pedagog a převážně německy píšící spisovatel a libretista, autor libret k operám Bedřicha Smetany Dalibor a Libuše.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení studií byl vychovatelem, např. v domě nejvyššího purkrabí hraběte Karla Chotka, kde se seznámil s řadou významných osobností českého kulturního a společenského života. V roce 1833 nastoupil jako profesor na pražskou reálku, kde setrval 16 let.

V revolučním roce 1848 byl zvolen do Národního výboru. Od roku 1849 připravoval a posléze vedl První českou reálku v Praze.

Hrob Josefa Wenziga na Olšanských hřbitovech v Praze

V roce 1853 ho jmenovali ředitelem českých škol reálných, tuto funkci udržel i po publikování svého Rozjímání rakouského občana o císařově dopisu z 9. září 1857 (ten napsal císař František Josef I. a vyjádřil se v něm ve smyslu, aby školy dbaly o rozvoj národních kultur). Wenzig vyznění dopisu otevřeně vyložil jako obranu češtiny ve školství, což obhájil i před hrozícím disciplinárním řízením ve Vídni.

V roce 1861 byl zvolen z okresů královéhradeckého a nechanického do Českého zemského sněmu, kde v roce 1864 s poslanci Braunerem, Tonnerem a Zeithammerem prosadil přijetí návrhu zákona o jazykové rovnoprávnosti na školách nižších a středních, ačkoli byl původně předložen v roce 1861 poslaneckou menšinou. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[1]

Byl i členem pražského zastupitelstva a jeho školské komise.

10. prosince 1864 byl Wenzig náhle penzionován z funkcí v české reálce, našel ale nové působiště založením Československé akademie obchodní. Byl i prvním předsedou Umělecké besedy a Matice lidu.

Závěr života strávil v Turnově, po smrti převezen do Prahy, kde byl slavně pohřben.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Napsal řadu divadelních her (např. Timoleon, Koruna, komedie Doktorka medicinae nebo Náhody, nehody, hody) a operních libret, z nichž jen některé byly provedeny či zhudebněny. Nejvýznamnější jsou jeho libreta ke Smetanovým operám Daliboru a Libuši. Dochovalo se i jeho nikdy nezhudebněné libreto ke čtyřaktové opeře Bitva na Vítkově. Na konci 50. let 19. století vyšly dvě unikátní výpravně ilustrované Wenzigovy knihy o Praze a Čechách.

Byl také překladatelem do němčiny (české národní písně, pohádky i tehdejší česká poezie) a autorem několika německy psaných studií o české literatuře.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jméno Josefa Wenziga bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  • WENZIG, Josef; ŠPINDLER, Ervín. Libuše. Praha: Josef Bartoš, 1951. Kapitola Úvod. (česky) 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. 1. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. Kapitola Wenzig, Josef, s. 295. (česky) 
  • Pz. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1908. Kapitola Wenzig. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]