Jehlovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJehlovití
alternativní popis obrázku chybí
Sameček a samička koníčka dlouhonosého (Hippocampus reidi)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída ryby (Osteichthyes)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Nadřád mnohokostnatí (Neopterygii)
Řád volnoostní (Syngnathiformes)
Čeleď jehlovití ( Syngnathidae)
Rafinesque, 1810
podčeledi
Sesterská skupina
vějířníkovití (Solenostomidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jehlovití (Syngnathidae) je čeleď drobnějších volnoostných mořských ryb, zahrnující jehly, koníčky a řasovníky. Zahrnuje asi 300 druhů, sdružených do 57 rodů.[1]

Vyznačují se velmi odvozenou a vysoce specializovanou morfologií. Společným znakem jsou čelisti srostlé do trubkovitého útvaru, sloužícího k nasávání potravy. Od toho je odvozen i odborný název čeledi – z řeckých slov syn („spojený“, „spolu“) a gnathus („čelist“). V českém názvu se zase odráží protáhlý a úzký tvar těla mořských jehel. Unikátní jsou mezi veškerými obratlovci také tím, že potomstvo donášejí (a často i rodí) samečci.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Protáhlé tělo, redukované ploutve a trubkovitě srostlé čelisti u jehly bornejské (Doryichthys boaja)

Jehlovití jsou drobnější volnoostné ryby zravidla se značně protáhlým tělem, nepřesahujícím ani u největších druhů 60 cm.[2] Jeho povrch pokrývají kruhovité kostěné pláty, které tvoří pevný krunýř a značně omezují pohyblivost trupu. Také tělesné svalstvo je redukované. Nemají vyvinuty břišní ploutve, hlavní pohyb tak obstarává vlnivý pohyb hřbetní ploutve, prsní ploutve slouží k jemnějšímu manévrování. Řitní ploutev je malá nebo chybí docela, některé rody nemají ani ploutev ocasní a ocas mají přeměněn v chápavý orgán.

Koníček droboučký (Hippocampus denise) maskovaný jako korál, na kterém je přichycen chápavým ocasem
Koníček bradavičnatý (Hippocampus bargibanti) také maskovaný jako korál

Vzhledem k omezené pohyblivosti se u jehlovitých často vyvinulo dokonalé maskování. K co nejlepšímu splynutí s okolním prostředím přispívá nejen barva a textura povrchu těla, díky kterým vypadají jako větévka kolonie korálů či čárkovitý zelený list vodních trav, ale často i množství různých výrůstků, připomínajících keříčkovité stélky zelených řas či lupenité stélky chaluh.

Jehla stužkovitá (Haliichthys taeniophorus) připomíná keříčkovitou stélku řas.
Mistrem v maskování je řasovník rozedraný (Phycodurus eques), téměř nerozeznatelný od lupenité stélky chaluh.

Hlava vpředu vybíhá do protáhlého trubkovitého útvaru zakončeného ústy se srostlými čelistmi. Zuby nejsou vyvinuty. Žaberní otvory jsou posunuty dozadu a jsou vybaveny kožní chlopní, která umožňuje vytvoření podtlaku v ústní a žaberní dutině a nasátí kořisti ústy. K tomuto způsobu lovu mají přizpůsobené epaxiální svaly (na svrchní straně páteře), které dokážou postupně akumulovat energii pnutí a v okamžiku útoku ji najednou uvolnit (podobně jako při uvolnění tětivy kuše, třebaže přesný mechanismus akumulace zatím není objasněn) a využít k prudkému sklonění trubkovité tlamy ke kořisti a náhlému vzniku podtlaku v ní.[3] Oči jsou umístěny jako u většiny ryb na bocích hlavy, jehlovití mohou očima pohybovat nezávisle na sobě.

Další anatomickou zvláštností je speciální orgán samečků sloužící k donášení oplozených vajíček (podrobněji níže v oddílu Rozmnožování). K mnoha unikátním morfologickým znakům jehlovitých (srostlé čelisti ztráta zubů, některých ploutví, těhotenství samečků) je nyní znám i jejich genetický základ a evoluční historie. Molekulární analýzy odhalily zrychlený vývoj genových modifikací (bodové mutace, ztráta i duplikace genů) v čeledi a jehlovití tak mohou sloužit jako skvělá demonstrace toho, jak genetické změny mohou při postupné evoluci k vysoce specializovaným, někdy až kuriózním rysům.[1][4]

Potravu jehlovitých tvoří zejména různí drobní korýši, malé rybky a larvy jiných živočichů.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Jehlovití se vyskytují v mořích tropického a mírného pásu všech zeměpisných délek. U východního pobřeží Atlantiku se vyskytují od Faerských ostrovů na severu až k Rovníkové Guineji (včetně Severního moře, západního Baltu, Irského a Keltského moře a celého Středozemního a Černého moře), u západního pobřeží pak od Newfoundlandu na severu po Río de la Plata na jihu, včetně Karibiku a Mexického zálivu. V Indickém oceánu se vyskytují kolem celého pobřeží včetně všech okrajových moří s výjimkou nejjižnější Afriky (jižně od 25. rovnoběžky), a také kolem Madagaskaru, Komor, Srí Lanky, Andaman a Sund. V západním Tichomoří dosahuje oblast výskytu na severu až k jižní části ostrova Hokkaidó, na jihu k Tasmánii a Novému Zélandu, a to včetně okrajových moří a vod kolem Filipín, Nové Guineje, Marian, Šalamounových ostrovů, Nové Kaledonie a Fidži. Ve východním Pacifiku jsou zástupci jehlovitých rozšířeni od Aljašského zálivu na severu až k ostrovu Chiloé na jihu, a také kolem Havaje.[5]

Většina jehlovitých dává přednost klidným mělkým pobřežním vodám a korálovým útesům. Některé druhy jsou známy i z otevřeného oceánu, kde však žijí ukryté v chaluhových hájích (např. v Sargasovém moři).

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pár výrazně zbarvených jehel harlekýnských (Doryrhamphus excisus)

Jehlovití žijí zpravidla monogamně v párech. Způsoby páření vykazují širokou variabilitu. U některých druhů (např. Hippocampus fuscus) bylo pozorováno tradiční rozdělení úloh mezi pohlavími (sameček ucházející se o přízeň samičky a přístup k páření), u některých (např. Corythoichthys haematopterus) úplně obrácené. U druhů s takto obrácenými úlohami bylo někdy pozorováno i polygamní chování.[6][7][8]

Sameček jehly japonské Doryrhamphus japonicus má protáhlý inkubační orgán s jikrami umístěný pod břichem

Tření probíhá zpravidla při společném synchronizovaném plavání vedle sebe. Samečci pak přebírají péči o oplozená vajíčka a umísťují je na svém těle. Pod břichem nebo pod ocasem mají k tomu vyvinutou speciální kožní záhyb s lepkavým povrchem, často se zduřelým okolím tak, že vytváří speciální uzavřený vak, do kterého samička oplozená vajíčka naklade a ve kterém probíhá jejich další vývoj až do vylíhnutí. Složitost a uzavřenost tohoto speciálního samčího orgánu se druh od druhu liší. V případě neuzavřených vajíček se mláďata líhnou přímo do vody, z uzavřeného inkubačního vaku sameček potěr vypudí. Dále se již o potomstvo nestará, u některých druhů se však potěr opakovaně vrací do inkubačního vaku, kde nachází přechodný úkryt. Mláďata jsou hned po porodu schopna pohybu i nasávání drobného zooplanktonu k obživě.

Koníček velkobřichý (Hippocampus abdominalis) – samička (vpravo) klade vajíčka do samečkova inkubačního vaku

Jehlovití jsou tak naprosto jedineční mezi všemi obratlovci[5] tím, že u nich potomstvo donášejí a (u druhů s dobře vyvinutým samčím inkubačním vakem) rodí samečci. Sameček přitom budoucí potomstvo ve svém vaku nejen ukrývá, ale během doby, kdy ho donáší, ho také zásobuje živinami[9] a pomáhá mu vytvořit si specifickou imunitu k patogenům.[10]

Systém a fylogeneze[editovat | editovat zdroj]

Fylogenetické a systematické postavení čeledi[editovat | editovat zdroj]

Jehlovití patří do volnoostných ryb (Syngnathiformes). Jako jejich sesterská skupina byla jak v morfologických, tak i molekulárních analýzách spolehlivě prokázána monotypická čeleď vějířníkovití (Solenostomidae Lacépède, 1803) s jediným rodem vějířník (Solenostomus Lacépède, 1803). Společně tvoří monofyletickou nadčeleď Syngnathoidea. Naproti tomu ke specifikaci přesnějšího postavení této nadčeledi uvnitř volnoostných není doposud dostatek indicií.[11][5]

Fosilie vymřelého druhu jehly rodu Syngnathus (vlevo), datovaná do pliocénu (cca před 7 miliony let)

Nejstarší fosilie volnoostných linií blízkých jehlovitým byly datovány do raného [eocén]u (cca před 48–50 miliony let), většina jich přitom pochází ze severoitalské formace Monte Bolca. Zde byly nalezeny i zkameněliny popsané jako Solenorhynchus elegans Heckel 1853 a Calamostoma breviculum Agassiz 1833, představující ještě společnou linii čeledí Solenostomidae a Syngnathidae v rámci nadčeledi Syngnathoidea. Za nejstarší fosilii jehlovitých je považován Prosolenostomus lessenii Blot 1980, který se jeví jako druh na samotné bázi linie vedoucí k zániku břišních ploutví. Jeho datace naznačuje, že jehlovití jako samostatná vývojová větev existují přinejmenším 50 milionů let. První fosilní doklady vnitřní diverzifikace čeledi pak spadají do raného oligocénu.[11]

Systém[editovat | editovat zdroj]

V současnosti (konec r. 2016) je popsáno asi 300 druhů řazených do tradičních 57 rodů.

Hippocampinae: Koníček velkobřichý (Hippocampus abdominalis) – vlevo sameček s dobře vyvinutým inkubačním vakem, vpravo samička

Tradiční systém založený na morfologických znacích členil jehlovité do dvou podčeledí:

Fylogenetické analýzy však odhalily, že v původním vymezení je podčeleď Hippocampinae polyfyletická, proto v ní byl ponechán pouze typový rod rod Hippocampus a Histiogamphelus byl přesunut do Syngnathinae. V této podobě systém prezentuje např. internetová databáze FishBase[2] či Světový rejstřík mořských druhů (WoRMS).[12]

Jiné členění bylo navrženo v r. 1959[13] a později podpořeno i molekulárními analýzami.[14][7][15][11] Dělí jehlovité na 2 skupiny (klady):

Tímto členěním systém respektuje mnohem bazálnější rozdělení vývojové větve jehlovitých než tradiční systém, odrážející až větvení v koruně Urophori, ale nadále obsahuje parafyletické taxony, jak ukázaly pozdější molekulární analýzy.

Nejnovější revize systému pochází z roku 2016. Vychází ze základního dělení Gastrophori – Urophori, které aktualizuje podle nových molekulárních analýz a výsledek formou přibližuje tradičnímu systému. Obdobou Gastrophori je v ní nově vymezená podčeleď Nerophinae, obdobou Urophori nově vymezená podčeleď Syngnathinae, obě nyní již monofyletické; monofyletický charakter rodů Microphis a Acentronura je obnoven tím, že jsou do nich rozpuštěny dříve samostatné rody Oostethus resp. Amphelikturus:[5][pozn. 1]

Gastrophori/Nerophinae: Jehla pruhovaná (Doryrhamphus dactyliophorus) – nahoře sameček s dobře patrným inkubačním vakem pod břichem, dole samička
Urophori/Syngnathinae: Řasovník protáhlý (Phyllopteryx taeniolatus)

Fylogenetický strom[editovat | editovat zdroj]

Nejnovější molekulární analýzy[5] poněkud pozměnily původní představy[15][11]. Podpořily šíře vymezenou podčeleď Nerophinae jako klad reprezentující Gastrophori a nové vymezení podčeledi Syngathinae jako klad reprezentující Urophori. V Nerophinae nebylo dosaženo shody analýz jaderného a mitochondriálního genomu v identifikaci bazální skupiny. V Syngathinae bylo identifikováno 7 hlavních kladů, shodných v analýze jaderného i mitochondriálního genomu; analýzy se lišily pouze v přesném postavení vývojové linie rodu Hippocampus, což souvisí i s potenciální nepřirozeností rodu Halicampus. Aktuální (konec r. 2016) představu o příbuznosti jednotlivých rodů jehlovitých znázorňuje následující fylogenetický strom:[5]


Solenostomidae

Solenostomus


Syngnathidae
Nerophinae
[pozn. 2]

Leptoichthys




Entelurus+Nerophis




Heraldia + Maroubra



Choeroichthys



Microphis



Doryrhamphus + Dunkerocampus



?[pozn. 3]

Doryichthys




Syngnathinae
klad (I)

Corythoichthys + Stigmatopora



klad (II)

Phycodurus + Phyllopteryx



Solegnathus



Syngnathoides




klad (III)

Stipecampus



klad (IV)

Micrognathus



Urocampus




Bhanotia




Hippichthys



Siokunichthys



Apterygocampus + Nannocampus






Cosmocampus + Phoxocampus



Festucalex




Pugnaso + Vanacampus




Kaupus




Histiogamphelus



Hypselognathus + Mitotichthys








klad (V)

Pseudophallus + Syngnathus



Enneacampus




Amphelikturus



Anarchopterus + Micrognathus





Penetopteryx



Bryx + Cosmocampus




klad (VI)
[pozn. 4]

Halicampus



klad (VII)[pozn. 5]

Hippocampus




Acentronura + Idiotropiscis




Lissocampus




Haliichthys



Filicampus + Trachyrhamphus














Hospodářský a kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

Potrava, medicína[editovat | editovat zdroj]

Koníčci a štíři nabízení jako rychlé občerstvení
Koníčci sušení pro výrobu léčiv v čínském Kantonu

Vzhledem ke kostěnému krunýři a množství kostí nejsou jehlovití vyhledávaným doplňkem lidské potravy. Přesto jsou někde nabízeni jako pouliční rychlé občerstvení. Je to však proto, že v Číně a některých dalších státech jihovýchodní Asie jsou koníčci a řasovníci ("mořští dráčci") považováni za lék tradiční lidové medicíny a je jim připisován i pozitivní vliv na zvýšení mužské potence. Proto jsou loveni, sušeni a drceni do léčebných přípravků.

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Nejen kvůli úmyslnému lovu pro medicínu a pro výrobu turistických suvenýrů, ale také jako nechtěný úlovek při síťovém rybolovu jsou mnozí jehlovití lidmi decimováni. Vzhledem k lidským aktivitám také přicházejí o bohatost svého přirozeného prostředí. Některým druhům hrozí vyhubení. Proto je mnoho druhů zařazeno mezi ohrožené a v některých oblastech jsou chráněny.[17]

Akvaristika[editovat | editovat zdroj]

Mnozí jehlovití, kteří nejsou chráněni, jsou vzhledem ke svým pestrým barvám, neobvyklým tvarům a bizarnímu maskování předmětem zájmu akvaristů. Lze se s nimi setkat nejen v profesionálních akváriích zoologických zahrad a zábavních mořských středisek, ale i v domácí akvaristice.[18][19]

Mytologie a pohádky[editovat | editovat zdroj]

Podobnost hlavy mořského koníka s hlavou koně (ze které vychází i etymologie latinského i českého názvu rodu Hippocampus resp. koníček se odrazila i v bájích a pohádkách. V řecké mytologii využíval velké mořské koně (s tvarem těla koníčků) bůh Poseidón jako potah svých válečných vozů. Mořští koníčci jsou proto dle bájí potomci těchto Poseidónových koní.

Mořští koníčci jsou také oblíbenou rekvizitou pohádek odehrávajících se v moři, kde často přebírají úlohu pozemských koní. Proto se objevují jako vedlejší postavy i v animovaných filmech z tohoto prostředí (např. Malá mořská víla[20] či Hledá se Dory).

Heraldika[editovat | editovat zdroj]

Také pro heraldiku je kvůli tvaru zajímavým mořský koníček, používaný ve znacích přímořských obcí, ostrovů, spolků a sdružení se vztahem k moři či potápění apod.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Podle mořského koníčka byl kvůli podobnému tvaru nazván hipokampus, součást velkého mozku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. České názvy jsou uvedeny dle databáze BioLib.cz[16] a jsou rodově nespecifické, tedy používané pro více rodů. Jména uvedená v závorce jsou v databázi doložena jen jako první část druhových jmen příslušníků daného rodu.
  2. podle mitochondriálního genomu je rod Leptoichthys sesterskou skupinou k (Heraldia + Maroubra)
  3. rod Doryichthys nebyl jako jediný součástí studie z r. 2016; jeho postavení, odpovídající předchozím analýzám, proto není dostatečně podložené
  4. podle jaderného genomu je rod Halicampus polyfyletický; druh Halicampus macrorhynchus se odvětvuje až po rodu Hippocampus; podle mitochondriálního genomu je naopak monofyletický
  5. podle mitochondriálního genomu je rod Hippocampus sesterskou skupinou ke kladu (V)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Qiang Lin, et al. The seahorse genome and the evolution of its specialized morphology. Nature [online]. Macmillan Publishers Limited, 14. prosinec 2016 [cit. 2017-02-14]. Svazek 540, čís. 7633, s. 395–399. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 1476-4687. DOI:10.1038/nature20595. PMID 27974754. (anglicky) 
  2. a b c Family Syngnathidae - Pipefishes and seahorses. FishBase. Dostupné online (anglicky)
  3. WASSENBERGH, Sam Van; AERTS, Peter. Rapid pivot feeding in pipefish: flow effects on prey and evaluation of simple dynamic modelling via computational fluid dynamics. Journal of the Royal Society Interface [online]. 6. listopad 2008 [cit. 2017-02-16]. Svazek 5, čís. 28, s. 1291-1301. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. ISSN 1742-5689. DOI:10.1098/rsif.2008.0101. PMID 18430640. (anglicky) 
  4. University of Konstanz. The galloping evolution in seahorses: Entire genome of the seahorse sequenced. ScienceDaily [online]. 14. prosinec 2016 [cit. 2017-02-14]. [www.sciencedaily.com/releases/2016/12/161214151616.htm Dostupné online]. (anglicky) 
  5. a b c d e f HAMILTON, Healy; SAARMAN, Norah; SHORT, Graham; SELLAS, Anna B.; MOORE, Beth; HOANG, Tinya; GRACE, Christopher L., GOMON, Martin; CROW, Karen; SIMISON, W. Brian. Molecular phylogeny and patterns of diversification in syngnathid fishes. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. Elsevier B.V., 29. říjen 2016 [cit. 2017-02-14]. Svazek 107, s. 388–403. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI:10.1016/j.ympev.2016.10.003. PMID 27989632. (anglicky) 
  6. ROSENQVIST, Gunilla; BERGLUND, A. Sexual signals and mating patterns in Syngnathidae. Journal of Fish Biology [online]. John Wiley & Sons, Inc., 15. duben 2011 [cit. 2017-02-15]. Svazek 78, čís. 6, s. 1647–1661. Dostupné online. Dostupné také na: [3]. ISSN 1095-8649. DOI:10.1111/j.1095-8649.2011.02972.x. PMID 21651521. (anglicky) 
  7. a b WILSON, Anthony B.; AHNESJÖ, Ingrid; VINCENT, Amanda C. J.; MEYER, Axel. The dynamics of male brooding, mating patterns, and sex roles in pipefishes and seahorses (family Syngnathidae). Evolution (International Journal of Organic Evolution) [online]. John Wiley & Sons, Inc., červen 2003 [cit. 2017-02-14]. Svazek 57, čís. 6, s. 1374–1386. Dostupné online. ISSN 1558-5646. DOI:10.1111/j.0014-3820.2003.tb00345.x. PMID 12894945. (anglicky) 
  8. SOGABE, Atsushi; YANAGISAWA, Yasunobu. Sex-role reversal of a monogamous pipefish without higher potential reproductive rate in females. Proceedings of the Royal Society B [online]. 7. prosinec 2007 [cit. 2017-02-15]. Svazek 274, čís. 1628, s. 2959–2963. Dostupné online. Dostupné také na: [4]. ISSN 1471-2954. DOI:10.1098/rspb.2007.1041. PMID 17878140. (anglicky) 
  9. RIPLEY, Jennifer L.; FORAN, Christy M. Direct evidence for embryonic uptake of paternally-derived nutrients in two pipefishes (Syngnathidae: Syngnathus spp.). Journal of Comparative Physiology B [online]. Springer International Publishing, 13. listopad 2008 [cit. 2017-02-13]. Svazek 179, čís. 3, s. 325-333. Dostupné online. Dostupné také na: [5]. ISSN 1432-136X. DOI:10.1007/s00360-008-0316-2. PMID 19005657. (anglicky) 
  10. ROTH, Olivia; KLEIN, Verena; BEEMELMANNS, Anne; SCHARSACK, Jörn P.; REUSCH, Thorsten B. H. Male Pregnancy and Biparental Immune Priming. The American Naturalist [online]. The University of Chicago Press, 31. říjen 2012 [cit. 2017-02-15]. Svazek 180, čís. 6, s. 802-814. Dostupné online. Dostupné také na: [6]. ISSN 1537-5323. DOI:10.1086/668081. PMID 23149404. (anglicky) 
  11. a b c d WILSON, Anthony B.; ORR, J. W. The evolutionary origins of Syngnathidae: pipefishes and seahorses. Journal of Fish Biology [online]. John Wiley & Sons, Inc., 8. červen 2011 [cit. 2017-02-16]. Svazek 78, čís. 6, s. 1603–1623. Dostupné online. Dostupné také na: [7]. ISSN 1095-8649. DOI:10.1111/j.1095-8649.2011.02988.x. PMID 21651519. (anglicky) 
  12. Syngnathidae Bonaparte, 1831. World Register of Marine Species. Dostupné online (anglicky)
  13. HERALD, Earl S. From pipefish to seahorse: a study of phylogenetic relationships. Proceedings of the California Academy of Sciences [online]. 29. květen 1959 [cit. 2017-02-14]. Svazek XXIX, čís. 13, s. 465–473. Dostupné online. (anglicky) 
  14. VITTURI, R.; LIBERTINI, A.; CAMPOLMI, M.; CALDERAZZO, F.; MAZZOLA, A. Conventional karyotype, nucleolar organizer regions and genome size in five Mediterranean species of Syngnathidae (Pisces, Syngnathiformes). Journal of Fish Biology [online]. John Wiley & Sons, Inc., duben 1998 [cit. 2017-02-14]. Svazek 52, čís. 4, s. 677–687. Dostupné online. Dostupné také na: [8]. ISSN 1095-8649. DOI:10.1111/j.1095-8649.1998.tb00812.x. (anglicky) 
  15. a b WILSON, Nerida G.; ROUSE, Greg W. Convergent camouflage and the non-monophyly of ‘seadragons’ (Syngnathidae: Teleostei): suggestions for a revised taxonomy of syngnathids. Zoologica Scripta [online]. The Norwegian Academy of Science and Letters, 10. září 2010 [cit. 2017-02-15]. Svazek 39, čís. 6, s. 551–558. Dostupné online. ISSN 1463-6409. DOI:10.1111/j.1463-6409.2010.00449.x. (anglicky) 
  16. Čeleď jehlovití (Syngnathidae). BiolLib.cz. Dostupné online
  17. Červený seznam ohrožených druhů IUCN: Syngnathidae. Mezinárodní svaz ochrany přírody. Dostupné online (anglicky)
  18. HORÁČEK, Petr: Velká encyklopedie akvarijních rybiček. Dostupné online.
  19. PLÍŠTIL, J. (2017): AQUATAB. World Wide Web electronic publication. Verze (2/2017). Syngnathidae — jehlovití. Dostupné online.
  20. The Little Mermaid (1989): Ariel si hraje s mořskými koníčky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Taxonomické systémy
Ostatní
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu jehlovití ve Wikimedia Commons
  • The Biology of Syngnathidae: Pipefishes, Seadragons and Seahorses. Journal of Fish Biology (special issue), červen 2011. Dostupné online (anglicky)