Přeskočit na obsah

František de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Rakouského polního maršála Františka de Paula Gundakara II. z Colloreda-Mannsfeldu.
František Gundakar I.
kníže z Colloredo-Mannsfeldu
2. kníže z Colloredo-Mannsfeldu,
nejvyšší dědičný stolník Českého království a 5. držitel colloredského fideikomisu Opočno
Ve funkci:
1. listopadu 1788 – 27. října 1807
PředchůdceRudolf Josef Colloredo-Waldsee
NástupceRudolf Josef Colloredo-Mannsfeld
Říšský vicekancléř
Ve funkci:
1789 – 1806
PanovníkJosef II., Leopold II., František II.
PředchůdceRudolf Josef Colloredo-Waldsee
NástupceSvatá říše římská zanikla
Rakouský velvyslanec ve Španělsku (Madridu)
Ve funkci:
1767 – 1770
Tajný rada
Ve funkci:
1766 – 27. října 1807
PanovníkJosef II., Leopold II., František II.
Říšský dvorní rada
Ve funkci:
1753 – ?
PanovníkFrantišek I. Štěpán

Narození28. května 1731
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí27. října 1807 (ve věku 76 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
ChoťI. (1771) Marie Isabela z Mansfeld-Vonderortu (1750–1794)
II. (1797) Marie Josefa ze Schrattenbachu (1750–1806)
RodičeRudolf Josef z Colloredo-Waldsee (1706–1788) a Marie Gabriela ze Starhembergu (1707–1793)
Děti1. Rudolf Josef II. (1772–1843)
2. Marie Gabriela (1773–1788)
3. Marie Henrieta (1773–1814)
4. Jeroným (1775–1822)
5. Ferdinand (1777–1848)
Příbuzníděd: Jeroným IV. z Colloredo-Waldsee (1674–1726)
bratr: Jeroným František Josef z Colloredo-Waldsee (1732–1812)
bratr: Josef Maria z Colloredo-Waldsee (1735–1818)
bratr: Václav Josef z Colloredo-Waldsee (1738–1822)
vnuk: František de Paula Gundakar II. z Colloredo-Mannsfeldu (1802–1852)
Profesepolitik a diplomat
Ocenění1772: rakouský Řád zlatého rouna (č. 794)
CommonsFranz de Paula Gundaker von Colloredo-Mannsfeld
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František de Paula Gundakar I. kníže z Colloreda-Mannsfeldu (německy Franz de Paula Gundaker I, Fürst von Colloredo-Waldsee-Mels-Man(n)sfeld, 28. května 1731, Vídeň27. října 1807 tamtéž) byl rakouský diplomat a poslední císařský vicekancléř Svaté říše římské. Pocházel z česko-rakouského šlechtického rodu Colloredů.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

František Gundaker se narodil ve Vídni jako syn rakouského vicekancléře Rudolfa Josefa z Colloreda-Waldsee. Jedním z Františkových bratrů byl také salcburský arcibiskup Jeroným z Colloreda, který u svého dvora zaměstnával Wolfganga Amadea Mozarta.

Svým vzděláním se zaměřoval na diplomatickou kariéru. V roce 1753 byl jmenován říšským dvorním radou a později byl císařem vysílán na diplomatické mise. Bylo mu svěřeno zejména zastupování císařských zájmů ve volbách říšských církevních knížat.

V roce 1760 byl zvláštním vyslancem císaře u francouzského dvora, aby zde připravil sňatek arcivévody Josefa s infantkou Isabelou Parmskou. V roce 1764 zpravil Marii Terezii o zvolení jejího syna Josefa II. ve Frankfurtu římským králem.

V roce 1766 byl jmenován tajným radou a v letech 1767–1770 byl velvyslancem ve Španělsku a poté se stal prvním císařským komisařem při návštěvě říšského komorního soudu ve Wetzlaru.

Jako nástupce svého otce ve funkci říšského vicekancléře v roce 1789, již nebyl schopen zastavit rozpad Svaté říše římské. Ta zanikla v roce 1806 a s ní také funkce vicekancléře.

Po smrti otce Rudolfa Josefa, I. knížete z Colloreda-Waldsee a Melsu převzal v roce 1788 rodová panství v Čechách a Rakousku (Staatz-Siebenhirten-Sierndorf). Rakouská zeměpanská léna Staatz-Siebenhirten mu pro jeho osobu, jeho dědice a pro jeho v té době již zemřelé strýce Antona, Filipa a Karla potvrdil císař František II. listinou ze dne 18. září 1795.[1]

Na základě uděleného souhlasu z 23. srpna 1805 prodal František de Paula Gundakar dolnorakouská panství Staaz a Siebenhirten svému nejmladšímu synovi hraběti Ferdinandovi z Colloredo-Mannsfeldu.[1] České majetky a dolnorakouské panství Sierndorf přešlo na syna 3. knížete Rudolfa Josefa II. z Colloredo-Mannsfeldu, hraběte z Waldsee, vikomta z Melsu, markraběte ze St. Sofie, pána na Opočně, Dobříši a Doupově.[2]

V roce 1771 se František oženil s Marií Isabelou z Mannsfeldu, dcerou knížete Jindřicha Františka II. Mannsfeld z Fondi, vnučkou Jindřicha Františka I. Mansfelda z Fondi. Protože Jindřich František II. neměl mužské potomky, jména a erby obou rodů byly po jeho smrti sloučeny. Z tohoto manželství měl tři syny a dvě dcery. Mezi jeho dětmi byl Jeroným z Colloredo-Mansfeldu, který dosáhl hodnosti poručíka-polního maršála, dále diplomat a politik Ferdinand z Colloredo-Mannsfeldu a první vrchní hofmistr Rudolf z Colloredo-Mannsfeldu.

Roku 1797 se kníže Colloredo-Mannsfeld oženil podruhé, tentokrát s Marií Josefou ze Schrattenbachu, dvojnásobnou vdovou (po hraběti Guidobaldovi z Ditrichštejna a hraběti Janu Josefovi z Khevenhüller-Metsche.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz de Paula Gundaker von Colloredo-Mannsfeld na německé Wikipedii.

  1. a b Franz Offenhuber: Der österreichische Grundbuchbeamte, seine Arbeiten mit Rücksicht auf das Landtafel- und Lehenwesen (etc.), 2. Aufl., Manz, 1880, s. 278-285.
  2. Carl von Gochnat: Niederösterreichischer Dominien-Schematismus für das Jahr 1834. Ein Handbuch des ganzen Personalstandes von den sämmtlichen Dominien in Oesterreich unter der Ens (etc.), s. 180.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Constantin von Wurzbach: Colloredo-Mansfeld, Franz de Paula Gundaccar I. Fürst von. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 2. Theil. Verlag der typografisch-literarisch-artistischen Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1857, S. 422 (Digitalisat).
  • Anton Victor Felgel: Colloredo-Mannsfeld, Franz de Paula Gundaker Fürst von. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 4, Duncker & Humblot, Leipzig 1876, S. 413 f.
  • Johann Christoph Allmayer-Beck: Colloredo-Mannsfeld, Franz de Paula Gundaker von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 3, Duncker & Humblot, Berlin 1957, ISBN 3-428-00184-2, S. 326 (Digitalisat).

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]