Emerich von Eltz
| Emerich hrabě von und zu Eltz | |
|---|---|
 Erb rodu Eltzů | |
| Rakouský velvyslanec ve Španělsku | |
| Ve funkci: 1800 – 1808 | |
| Rakouský vyslanec v Sasku | |
| Ve funkci: 1794 – 1800 | |
| Narození | 1765 Mohuč |
| Úmrtí | 1844 (ve věku 78–79 let) Vídeň |
| Rodiče | Hugo Philipp von Eltz, Graf Faust von Stromberg a Maria Sophia Philippine Eva Valentine Walpurga Freiin von Boos zu Waldeck |
| Děti | Marie Izabela z Eltze Karolina Aloisie Chotková |
| Příbuzní | Rudolf Hugo z Thurn-Taxisu, Hugo Maxmilián z Thurn-Taxisu a Emerich z Thurn-Taxisu (vnoučata) |
| Profese | velvyslanec, vyslanec a komorník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emerich Josef Filip Jan Nepomuk hrabě von und zu Eltz (uváděn též jako Elz) (německy Emmerich Joseph Philipp Johann Nepomuk Reichsgraf von und zu Eltz) (22. března 1765 Mohuč – 21. prosince 1844 Vídeň) byl německý šlechtic a rakouský diplomat. Od mládí působil ve službách Habsburků, během válek s revoluční Francií a napoleonských válek byl rakouským vyslancem v Sasku a velvyslancem ve Španělsku. Později žil trvale ve Vídni, vlastnil také majetek v Chorvatsku (zámek Vukovar).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starobylého říšského šlechtického rodu Eltzů, který v roce 1733 získal hraběcí titul a dědičnou hodnost zemského maršálka v Trevírském kurfiřtství. Narodil se v Mohuči jako nejstarší syn hraběte Huga Filipa z Eltzu (1742–1814) a jeho manželky Sophie, rozené Boosové z Waldecku (1744–1834).[1] Po studiích a kavalírské cestě vstoupil do státních služeb a v roce 1791 se stal členem říšské dvorní rady[2], již od roku 1790 byl také císařským komořím. V letech 1794–1800 byl rakouským vyslancem v Sasku se sídlem v Drážďanech. V roce 1800 byl jmenován c. k. tajným radou[3] a od roku 1800 byl velvyslancem ve Španělsku, kde pobýval přibližně do roku 1810.[pozn. 1][4][5] V důsledku napoleonských válek a ztrátě rodových statků v Porýní rezignoval na další veřejnou činnost a přesídlil do Vídně. V roce 1817 byl jmenován mimořádným rakouským velvyslancem v Brazílii a do Rio de Janeira doprovázel arcivévodkyni Marii Leopoldinu, provdanou za pozdějšího brazilského císaře Pedra I. z dynastie Braganza.[6] Po návratu do Evropy žil nadále ve Vídni, kde byl mimo jiné členem Hospodářské společnosti.[7] Dalším rodovým sídlem byl zámek ve Vukovaru, který v roce 1736 koupil Emerichův prastrýc, mohučský arcibiskup a říšský kancléř Filip Karel Eltz (1665–1743).
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1794 s hraběnkou Marií Henriettou Colloredo-Mansfeldovou (1773-1814), dcerou dlouholetého říšského vicekancléře knížete Františka Gundakara Colloredo-Mansfelda (1731–1807).[8] Tento sňatek a příbuzenské spojení s vlivnou rodinou Colloredů přispěly k Emerichově rychlé diplomatické kariéře. Po ovdovění se v roce 1821 podruhé oženil s hraběnkou Marií Somogyiovou z Medgyese (1796–1864), dcerou uherského místokancléře hraběte Jana Somogyiho (1756–1809). Obě Emerichovy manželky dosáhly titulu c. k. palácové dámy a dámy Řádu hvězdového kříže. Z prvního manželství pocházely čtyři dcery, až z druhého manželství se narodil jediný syn, který však zemřel předčasně. Emerich Eltz figuroval jako kmotr u několika synů svých dcer provdaných do Čech (Emerich z Thurn-Taxisu, Emerich Chotek).
- 1. Marie Isabela Sofie (1795–1859), ∞ 1815 Karel Anselm princ Thurn-Taxis (1792–1844), generálmajor württemberské armády, c. k. komoří, majitel velkostatků Dobrovice, Loučeň[9]
- 2. Marie Sophie Walburga (1796–1821), ∞ 1817 František Jindřich hrabě Šlik (1789–1862), c. k. generál jezdectva, tajný rada, komoří, majitel velkostatků Kopidlno, Veliš, Jičíněves[10]
- 3. Marie Henrietta (1800–1874), ∞ 1840 Johann Nepomuk Sieß (1806–1874)
- 4. Karolína Luisa (1810–1862), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1831 Jindřich hrabě Chotek z Chotkova (1802–1864), c. k. komoří, viceprezident Společnosti Národního muzea, majitel velkostatků Nové Dvory, Veltrusy[11]
- 5. František Serafín Jan Nepomuk Gundakar (1822–1841)
Emerich měl dvanáct mladších sourozenců. Z nich bratři Klement Václav (1772–1849) a Lothar František (1782–1849) byli církevními hodnostáři a zastávali hodnost kanovníka v Trevíru. Další z bratrů August Filip (1783–1858) sloužil v rakouské armádě, byl velitelem ve Veroně a v roce 1850 dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála. Nejmladší z bratrů František Jan Nepomuk (1786–1873) se uplatnil také v armádě a hodnost polního podmaršála získal již v roce 1846.[12] Z Emerichových bratrů měl další potomstvo jen Jan Jakub Filip (1779–1844), c. k. komoří, který po napoleonských válkách obhájil nároky na zkonfiskované panství Eltz. Jeho synové Hugo Filip (1817–1848) a Karel Josef (1823–1900) zdědili po Emerichovi chorvatské panství Vukovar.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Fungování rakouského diplomatického zastoupení ve Španělsku prošlo během napoleonských válek několika změnami. Emerich Eltz byl již v letech 1803 a 1805 zastupován níže postavenými diplomaty. Situace se v roce 1808 zkomplikovala sesazením Bourbonů z trůnu a nastolení Napoleonova staršího bratra Josefa na španělský trůn. Ještě v roce 1808 je Emerich Eltz uváděn jako rakouský velvyslanec v Madridu, později ale došlo k přerušení diplomatických styků a v následujících přehledech diplomatických zastoupení Rakouského císařství se již Španělsko neuvádí (1812).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rodokmen Eltzů dostupné online
- ↑ Seznam říšských dvorních radů, s. 205 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1840; Vídeň, 1840; s. 81, 90 dostupné online
- ↑ Hof- un Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1808; Vídeň, 1808; s. 163 [1]
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1812; Vídeň, 1812; s. 173–175 dostupné online
- ↑ POLAKOVIČ, Petr: Vystěhovalectví z českých zemí do Brazílie v 19. století (dizertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2019; (kapitola Rakouská arcivévodkyně Marie Leopoldina se vdává do Brazílie), s. 43–45 dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1837; Gotha, 1837
- ↑ Rodina hraběte Emmericha z Eltzu dostupné online
- ↑ Rodokmen české linie Thurn-Taxisů dostupné online
- ↑ Rodokmen Šliků dostupné online
- ↑ Rodokmen Chotků dostupné online
- ↑ Služební postup Augusta a Františka Eltzů in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Vídeň, 2007; s. 41 dostupné online
