Eltz (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eltz
Hrad Eltz
Hrad Eltz
Účel stavby

rodové sídlo

Základní informace
Výstavba 12. století
Materiály kámen, dřevo
Stavebník Eltzové
Další majitelé Portugalští králové
Současný majitel Rübenachové, Rodendorfové, Kempenichové
Poloha
Adresa Wierschem, Porýní-FalcPorýní-Falc Porýní-Falc
Souřadnice
Další informace
Web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eltz (německy Burg Eltz, česky Jilec[zdroj?]) je německý středověký náhorní hrad usazený na skále nad řekou Elzbach mezi městy Koblenz a Trevír ve spolkové zemi Porýní-Falc.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hrad v údolí řeky Elzbach, která hrad ze tří stran obtéká, byl postaven zřejmě na počátku 12. století na obchodní cestě mezi řekou Moselou a úrodným krajem Maifeld. Hradní stavba se tyčí na eliptické skále vysoké až 70 metrů a kopíruje povrch skály, čímž je dán neobvyklý půdorys obytných budov.

Dějiny[1][editovat | editovat zdroj]

Dějiny vývoje hradu začínají někdy v 9. a 10. století, kdy zde vzniklo hradiště s dřevěnou palisádou. Rozkvět hradní stavby nastal od 11. do 13. st. Z té doby pochází také první zmínka o jménu Eltz.

Důležitým v dějinách hradu se stal rok 1268, kdy se bratři Elias, Wilhelm a Theoderich rozhodli rozdělit rodinu do klanů a rozdělit si majetek a hrad. Avšak pokud šlo o hrad, došlo mezi nimi k na tehdejší dobu nevídané dohodě: vznikl tzv. „Ganerbenburg“, čili „hrad spojených dědiců“, ve kterém několik generací Eltzů žilo společně v tzv. „Ganerbengemeinschaftu“ (společenství spojených dědiců), což byl spolek srovnatelný s dnešním kondominiem. Hrad nebyl původně koncipován jako pevnost, ale sloužil jako opevněná rezidence, což mělo za následek nezměněný původní vzhled. Eltzové byli mistry diplomacie a tak jen 1x ve své historii se hrad dostal do ozbrojeného konfliktu v l. 1331–1336, kdy Eltzové čelili teritoriální rozpínavosti trevírského kurfiřta Baldwina. Asi nejvýznamnější postavou rodu ve středověku byl Jakob z Eltzu, který to z obyčejného kanovníka přes rektora univerzity dotáhl až na trevírského kurfiřta, jímž se stal v r. 1567 a funkci vykonával 14 let.

Roku 1472 je dokončen Rübenachův dům. V l. 1490–1540 se vystavěl Rodendorfův dům. V první pol. 17. st. byly postaveny Kempenichovy domy. Tím byl ukončen hlavní stavební proces trvající přes 500 let. Avšak všechny architektonické slohy od románského k ranému baroku splývají na Eltzu ve vyvážený a souměrný celek. Ve více jak sto místnostech žilo až 100 členů rodiny! V období romantismu prochází hrad v l. 1845–1888 rozsáhlou rekonstrukcí, která stála 184 000 říšských marek, což by dnes bylo asi 10 miliónů €. Na rozdíl od jiných hradů, které romantickými přestavbami velmi utrpěly, hrad Eltz si uchoval svůj původní vzhled a průběh rekonstrukce v 19. st. oceňují i dnešní památkáři. Hrad je v majetku rodu Eltzů více než 800 let. Současný majitel hradu dr. Karl, hrabě z Eltzu, známý jako Faust ze Strombergu, žije v Eltville na Rýnu. Reprezentuje 33. generaci rodu[2] a ujal se těžkého úkolu udržet tuto národní památku jak pro širokou veřejnost, tak i pro potomky 34. generace.

Prohlídkový okruh[1][editovat | editovat zdroj]

Prohlídka hradu je procházka osmi staletími historie, která se odráží v architektuře a rozvržení pokojů. Rübenachův spodní sál s jeho působivým dřevěný stropem z 15. st., malovaná šatna s gotickými ornamenty a figurami, Rübenachova ložnice s jejími filigránskými freskami z r. 1470, skvostný Rytířský sál, elegantní klenutý oblouk Vlajkového sálu, hraběnčin pokoj a ještě neporušená pozdně středověká Rodendorfova kuchyně, to vše jsou příklady svérázné architektury a budování hradu.  

Při prohlídce různých sálů a pokojů můžete vidět zbraně, brnění, nádherný nábytek – jako např. křesla v kurfiřtském pokoji. Obrovská losí trofej v loveckém pokoji byla skolena na Aljašce členem rodiny Eltzů na zač. XX. st. Mandl na prádlo v pokoji „Wambolt“ pochází asi z r. 1750. Madona s dítětem a hrozny od Lucase Cranacha a další obrazy z jeho dílny a z kolínské školy, gobelíny, gotické sklenice, stará keramika a hrnčířské výrobky, stejně jako cínové zboží, to vše uvidíte jako důkaz komfortu a stylu majitelů. Po tomto úvodním „navnadění“ se tedy vydejte na prohlídku hradu.

Rübenachův spodní sál je typický příklad obývacího pokoje ve šlechtické rezidenci kolem r. 1450. S jeho velmi působivými 500 let starými dubovými trámy, imaginárními gobelíny a cennými obrazy je sál dobovým představitelem středověku, který vás do té doby přímo vtáhne. Z obrazů stojí za zmínku zvláště vzácné dílo Lucase Cranacha staršího Madona s dítětem a hrozny. Tento obraz je jedním ze šesti mimořádných obrazů v sále, z nichž většina pochází z tzv. kolínské školy. Sál byl vyhřívaný velkým krbem, který je jedním ze čtyřiceti krbů ve stovce místností, což potvrzuje, že ve středověku měl hrad Eltz vysokou míru komfortu.

Ložnici s její postelí s nebesy ze zač. 16. st. můžete spatřit v horním patře Rübenachova domu. Tato místnost přímo vyzařuje eleganci a vysokou životní úroveň období pozdní gotiky. Ozdobné nástěnné malby s jejich bohatými květinami, plody a popínavými rostlinami pocházejí z konce 15. st. Obzvlášť za povšimnutí stojí rohová modlitebna s jejími výjimečnými skleněnými okny z 15. a 16. st. Ložnice byla také částečně užívána jako obývací pokoj. Koncem středověku totiž bývalo zvykem, že  místnosti měly více funkcí. V tomto pokoji můžete také vidět na středověk pokrokový stupeň hygieny, neboť v koutě je toaleta s technicky pokročilým systémem využívajícím dešťové vody ke splachování.

Rytířský sál je impozantní hala s těžkými dubovými trámy a rodinnými erby. Je to největší místnost na hradě, která sloužila dřívějším obyvatelů jako shromažďovací hala. Princip svobody slova v rodině je symbolicky představován dvěma maskami šašků či bláznů – jednou v rohu a druhou pod středním trámem. Další symbol byl „květ ticha“ – růže nade dveřmi, která symbolizovala, že žádné slovo pronesené v této místnosti by nemělo být vyzrazeno komukoliv za dveřmi tohoto sálu.

Brnění, zbraně a další vojenská výzbroj a výstroj byly poprvé umístěny do Rytířského sálu během období romantismu v 19. st. Sál je plný historických zajímavostí, jako např. cenný gobelín z konce 17. st., nebo Maxmiliánovo vroubkované brnění vážící přes 27 kg, které pochází z doby po r. 1520. Je pojmenované po císaři Maxmiliánovi, kterému se říkalo „poslední německý rytíř“. Vroubkování pancířové desky učinilo brnění obzvláště odolné, ale s vývojem střelných zbraní brnění ztratilo svůj obranný efekt a stalo se jen hromadou šrotu.

Vlajkový sál (nebo Sál praporů či korouhví) pocházející z doby kolem r. 1490 s jeho „kamny evangelistů“ a okenní pozdně gotickou vitrají v rohu, je architektonicky nejzajímavějším pokojem na hradě. Vitraj znázorňuje sv. Jiří, který byl patronem všech křesťanských rytířů, v boji s drakem. Pozdně gotická klenutá konstrukce sálu je velmi působivá. Hvězdicová žebrová klenba slouží nejen jako podpora stropu, ale také jako nosná výzdoba. Není vyloučeno, že tato místnost byla užívána jako kaple, neboť tento typ klenby byl jen zřídka používán v obyčejných pokojích. Jméno sálu je z konce 19. st. a vlajky či prapory ukořistěné za fr.-něm. války zde byly vystavovány až do r. 1918.

Hraběnčin pokoj s historickou svatební postelí a rozsáhlou sbírkou porcelánu je jen jednou z mnoha obývaných místností na hradě. Právě v těchto malých pokojích se odehrával všední každodenní život. Hlavním důvodem byl fakt, že tyto menší místnosti se mnohem snadněji daly v zimě vytopit. V té souvislosti nepřehlédněte omítnutý strop, což byla jednak hlavní protipožární prevence, jednak to zajišťovalo větší odraz světla. Jméno pokoje se odvozuje od mnoha portrétů, které zde byly nalezeny a na nichž jsou vyobrazeni rodinní příslušníci rodiny Eltzů z 18. st. Svatební lože je unikátní kus nábytku a proto k němu pár doplňujících informací: je to dochovaný původní malovaný kousek z würzburské oblasti z 20. let 16. st. a je to nejstarší malovaná renesanční postel v Německu. Byla použita technika grisaille využívající různé odstíny šedi. Na tehdejší poměry neobvykle velké rozměry (2,05x1,45 m) činí z této postele obzvlášť vzácný exponát, neboť ve středověku byly preferovány mnohem kratší postele.

Kuchyně: pozdně středověká kuchyně v Rodendorfově domu si z velké části udržela svou podobu z r. 1540. Obrovský krb, zachovalé kamenné umyvadlo a další kusy kuchyňského vybavení jasně ukazují, jak kuchyň – srdce domu – byla uspořádána. Uskladnění potravin se provádělo tak, že se potraviny zavěsily do železných kruhů visících od stropu a byly tak chráněny před hlodavci. Uvidíte zde dokonce jakousi předchůdkyni lednice. Je to výklenek v silné kuchyňské zdi, kde se v létě dařilo držet teplotu jen kolem 12o C.

Kurfiřtský pokoj v Rodendorfově domu je pojmenován po dvou nejvlivnějších členech rodu Eltzů, Johannu Jakubovi, trevírském kurfiřtovi a Filipu Karlovi, mohučském kurfiřtovi. Jejich portréty byly nalezeny v této místnosti spolu s jinými. Dále upoutá pozornost vlámský gobelín z r. 1680, dílo bratrů van der Brüggenů z Bruselu. Námět gobelínu, kterým je oblíbená lovecká scéna – lovec na čekané se svým psem, navrhl Jakob Jordaens, významný vlámský malíř. Samotný pokoj s jeho impozantním krbem a krásným nábytkem se jeví (stejně jako většina dalších místností na hradě), jakoby se zde stále aktivně žilo.

Lovecký pokoj, dříve známý jako andělská komora, působivě ukazuje uspořádání tohoto druhu místností v době romantismu na zač. 19. st. Jeho obrovská losí trofej a kompletní sbírka loveckých zbraní z 18. a 19. st. dává tušit, jak důležitou činností byl hon pro šlechtice v té době. Dokonce některé kusy nábytku v této místnosti jsou spojeny s tématem lovu, jako např. cenný vykládaný stůl.

Trofej losa byla zastřelena na Aljašce členem rodiny Eltzů na zač. 20. st. Celková váha lebky a paroží je asi 29,5 kg. Není známo, že by někde v Evropě byla tak obrovská losí trofej.

Tzv. Wamboltův pokoj sloužil dříve domácím paním, které zde trávily nejvíce času. Je zde krásný a cenný vykládaný a zdobený nábytek. Mandl z pol. 18. st. ukazuje, jak se tenkrát žehlilo. Také kolovrátek demonstruje tehdejší domácí zručnost.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b https://www.burg-eltz.de/de/
  2. Eltz Castle has remained with the same family for 860 years [online]. The Fact Source, 2020-05-26 [cit. 2020-06-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]