František Antonín Špork

František Antonín hrabě Sporck
František Antonín hrabě Sporck
	Podobizna hraběte Františka Antonína Šporka od Petra Brandla nacházející se na zámku ve Frýdlantu
Narození	9. března 1662; Lysá nad Labem; Habsburská monarchie
Úmrtí	30. března 1738 (ve věku 76 let); Lysá nad Labem; Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Kuks
Národnost	německá
Povolání	spisovatel, mecenáš a vydavatel
Titul	hrabě
Choť	I. ?; II. (1686) Františka Apollonie Swéerts zu Reist (1667–1726);
Děti	1. Eleonora Františka (1687–1717) ; 2. Anna Kateřina (1689–1754) ; 3. Jan František (*/ 1699)
Rodiče	Jan Antonín Sporck († 1679) a Eleonora Marie z Finecku
Rod	Šporkové
Příbuzní	Jan Ferdinand Leopold Špork a Marie Sabina Šporková (sourozenci); Františka Anna Swéerts-Sporcková a Jan František Kristián Swéerts-Sporck (vnoučata)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Antonín hrabě Špork (9. března 1662 Lysá nad Labem – 30. března 1738 Lysá nad Labem^[1]) byl český šlechtic německého původu, skutečný tajný rada, komoří a český místodržící, mecenáš umění.

Život

Hrabě František Antonín Špork na rytině J. E. Haase z roku 1735

Původ

Jeho otec Jan Antonín Sporck pocházel z chudých selských poměrů v obci Westerloh (nyní část města Delbrück) u Paderbornu ve Vestfálsku a jako mladý vstoupil do armády. Po boku svého bratra roku 1620 bojoval nejprve v bitvě na Bílé hoře proti oddílům českých povstalců. V habsburské císařské armádě se vyznamenal až během bojů proti Turkům. Za to byl povýšen do šlechtického stavu s titulem říšský hrabě a odměněn statky v Čechách. Přikoupil panství Lysá nad Labem, sousední panství a postupně další statky. Jeho syn František Antonín byl pánem Malešova, Lysé nad Labem, Konojed, Choustníkova Hradiště a Heřmanic.

Studia

František Antonín vystudoval jezuitské gymnázium v Kutné Hoře, kde pro svou neposlušnou a svobodomyslnou povahu získal k jezuitům celoživotní averzi.^[zdroj?] Ve studiu jako třináctiletý pokračoval do Prahy na univerzitu. Po ní vykonal kavalírskou cestu po Evropě, navštívil postupně Itálii, Francii, Holandsko a Německo.

Publikační činnost

Hrabě František Antonín Špork vystupoval jako ostrý kritik společenských a náboženských poměrů monarchie a jako zastánce myšlenek náboženské tolerance, stoupenec jansenismu a svobodných zednářů. Na podporu těchto myšlenkových proudů vydával knihy ve své tajné soukromé tiskárně. Vyzrazení tiskárny v Lysé nad Labem nezůstalo bez následků. Dlouhý, pětiletý soudní proces vyvrcholil roku 1729 konfiskací knihovny (12 naložených vozů) a obžalobou z kacířství. Knihy se pokusil uschovat v Konojedech, vojáci je však našli i tam. Vyšetřovatelem byl z vůle biskupa v Hradci Králové známý Antonín Koniáš.^[2] Díky vlivným přátelům Špork vyvázl jen s vysokou pokutou.^[3]

Smrt

Zemřel 30. března 1738 na zámku v Lysé nad Labem a byl pohřben v rodinné hrobce, která se nachází v kryptě pod kostelem Nejsvětější Trojice v areálu hospitalu v Kuksu.^[4] Záhy po jeho smrti se přihlásilo několik Židů se směnkou na 300 000 zlatých. Až po zdlouhavém soudním líčení se prokázala směnka jako falešná a jen díky přímluvě pozůstalých nebyli podvodníci popraveni.^[2]

Rodina

František Antonín se dvakrát oženil, podruhé v roce 1686 s dvacetiletou Františkou Apollonií rozenou von Swéerts zu Reist (1667–1726), příslušnicí slezské šlechty původem z Bruselu. Ze šťastného manželství se narodily tři děti: dcery Eleonora Františka (1687–1717) a Anna Kateřina (1689–1754) a syn Jan František Antonín Josef Adam (narozen 1699), který však zemřel ve věku necelých dvou měsíců. V roce 1718 hrabě Špork přijal za adoptivního syna Františka Karla ze Swéerts-Reistu, manžela své dcery Anny Kateřiny, který se stal spolu se svou manželkou dědicem šporkovského majetku a nositelem spojeného rodového jména Swéerts-Sporck.

Mecenášství

V Kuksu vybudoval a finančně zajistil špitál pro sto chudých lidí a válečných vysloužilců, rozmnožil peněžní fondy vojenské invalidovny v Karlíně, u pražských trinitářů složil kapitál, jehož úroky šly na vykupování křesťanských zajatců a vyplácení pražských dlužníků. Na lyském panství zřídil špitál pro 24 chovanců, zámek v Konojedech přestavěl na špitál pro 50 osob.

Výtvarné umění

Špork pak proslul zejména jako mecenáš významných umělců (především sochaře Matyáše Bernarda Brauna a rytce Michaela Rentze). Jeho jméno je trvale spojeno s vybudováním lázní a velkolepého špitálu pro invalidy v Kuksu, areálu zámku v Lysé nad Labem či nedalekého zámečku Bon Repos.^[5] Pro augustiniány vystavěl klášter v Lysé, zničený za husitských válek, do Choustníkova Hradiště uvedl řád celestýnek řehole sv. Augustýna. Na vrchu Vysoká u Suchdola v okrese Kutná Hora postavil letohrádek Belveder s osmibokou kaplí sv. Jana Křtitele, přestavěl a vybavil kostel ve Valkeřicích. Novému Městu pražskému věnoval ke kostelu sv. Štěpána morový sloup, do nového klášterního kostela sv. Voršily koupil u malíře Lišky obraz hlavního oltáře. Nechal také postavit pomník Karla VI. v Hlavenci k příležitosti slavnostního honu za účasti císaře.

Hudba

Zaplatil vydání kancionálu Slavíček rájský (1719), který sestavil Jan Josef Božan. Hrabě Špork byl jedním z prvních, kdo do českých zemí uvedli lesní roh, čímž položil základy české hudební školy na tento nástroj. Jeho zásluhou také do Čech přicházeli velcí zahraniční hudební mistři. Na jeho pozvání například Antonio Vivaldi se svým souborem opakovaně účinkoval ve Šporkově pražském operním divadle, poprvé roku 1730, kde zaznělo celkem šest Vivaldiho oper, z toho dvě premiéry komponované pro Prahu (jsou zde uvedeny tučným písmem), které zřejmě řídil sám autor: Argippo (RV 697), Farnace (RV 711-C), obě v roce 1730, Alvilda, regina de' Goti (RV 696/nclass. RV Anh. 88, v roce 1731), Doriclea (RV 708/RV 706-E, 1732), Dorilla in Tempe (RV 709-B, 1732). Svou hudbu mu z Lipska zasílal i Johann Sebastian Bach.

Medaile

Nebylo neobvyklé nechat se během života i několikrát portrétovat, ale jen velmi výjimečně si soukromník nechal zhotovit více než jednu medaili. To platí i pro české mincovní pány, kteří měli právo razit vlastní mince. O to více vystupuje postava hraběte Šporka, kterého jeho deset medailí řadí k zcela výjimečným milovníkům medailí, jako byli v Římě princové Pavel Orsini či Livio Odeschalchi.

Ostatní

Do Čech uvedl parforsní hony a založil dva řády – lovecký svatého Huberta^[6] a Orla s křížem.

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
↑ ^a ^b SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6: REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1.
↑ Písňovou částí Šporkovy tiskařské produkce se zabýval Stanislav Bohadlo: Sporckovské „árie“ jako obecná nota z Bon Repos a z lázní Kuks, Oftis ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity Hradec Králové, Ústí nad Orlicí - Hradec Králové 2012. (on-line recenze díla)
↑ BARTOŠ, Adam B. Díl šestý: Muzeum ukázalo rakve s kostrami šlechtické rodiny. iDNES.cz [online]. [cit. 2022-02-06]. Dostupné online.
↑ O zámku Bon Repos např. viz VYTLAČIL, Lukáš: Sporckovská výzdoba zámku Bon Repos. Hláska roč. 25, č. 3, 2014, s. 45. (dostupné on-line)
↑ KLEISNER, Tomáš. Emblematický výklad lovecké medaile hraběte Šporka. Pictura verba cupit. 2006, s. 291–293. Dostupné online.

Literatura

BOHADLO, Stanislav: Sporckovské „árie“ jako obecná nota z Bon Repos a z lázní Kuks, Oftis ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity Hradec Králové, Ústí nad Orlicí–Hradec Králové, 2012. ISBN 978-80-7405-183-8. (recenze díla dostupná on-line zde)
HAUBELT, Josef. České osvícenství. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 96–114.
HRDINA, Antonín Ignác. Kacířský proces s hrabětem F. A. Šporkem v právně-historickém a teologickém kontextu. 1. vyd. Brno: The European Society for History of Law, 2011. 422 s. ISBN 978-80-904522-9-9.
PREISS, Pavel. František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. 2. rozš. a přeprac.. vyd. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2003. 600 s. ISBN 80-7185-573-1.
LAUFROVÁ, Berta. Špork: Život na Kuksu očima hofmistra Seemana. 1. vyd. Náchod, Kuks: Gate, 2015. 335 s. ISBN 978-80901712-4-4.

Související články

Zvykomil

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Antonín Špork na Wikimedia Commons
Autor František Antonín Špork ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Antonín Špork
Seznam prací o Františku Antonínu Šporkovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
František Antonín Špork v České divadelní encyklopedii
Historický magazín: Hrabě František Antonín Špork a Kuks
Hrabě František Antonín Špork a Kuks – video z cyklu České televize Historický magazín

[matrika-1] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu

[Smejkl-2] SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6: REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1.

[3] Písňovou částí Šporkovy tiskařské produkce se zabýval Stanislav Bohadlo: Sporckovské „árie“ jako obecná nota z Bon Repos a z lázní Kuks, Oftis ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity Hradec Králové, Ústí nad Orlicí - Hradec Králové 2012. (on-line recenze díla)

[4] BARTOŠ, Adam B. Díl šestý: Muzeum ukázalo rakve s kostrami šlechtické rodiny. iDNES.cz [online]. [cit. 2022-02-06]. Dostupné online.

[5] O zámku Bon Repos např. viz VYTLAČIL, Lukáš: Sporckovská výzdoba zámku Bon Repos. Hláska roč. 25, č. 3, 2014, s. 45. (dostupné on-line)

[6] KLEISNER, Tomáš. Emblematický výklad lovecké medaile hraběte Šporka. Pictura verba cupit. 2006, s. 291–293. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]