Michael Heinrich Rentz

Michael Heinrich Rentz
	Michael Heinrich Rentz (1775)
Narození	6. ledna 1698; Norimberk
Úmrtí	1758 (ve věku 59–60 let); Kuks
Povolání	mědirytec, malíř, grafik a kreslíř
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Heinrich Rentz (6. ledna 1698, Norimberk – 1. pol.^? 1758, Kuks v Čechách), někdy také Michal Jindřich, příjmení Renz, v signaturách s upřesňující lokalizací Kuccus-Baad in Bohemia, byl původem německý rytec a kreslíř období vrcholného baroka.^[1] V letech 1722 až 1738 byl dvorním rytcem hraběte Františka Antonína Šporka, působícím v Kuksu na panství Choustníkovo Hradiště.

Život

Michael Heinrich Rentz se narodil ve třetí generaci rodiny pasířů (Messinggeschmeidmeister, Messinggeschmeidmacher), takže se už od dětství mohl doma seznamovat s rýtkem jako pracovním nástrojem. Rytině se vyučil v Norimberku, v oficíně Josefa de Montalegre a své schopnosti si souběžně rozšířil studiem v norimberské kreslířské škole Johanna Daniela Preisslera. Po smrti ryteckého mistra v roce 1718 vedl dílnu za účasti mistrova přímého potomka Johanna Daniela de Montalaegre až do roku 1722.

Hlavní náplní dílny byly rytiny odrážející nejrůznější složky soudobé architektury podle kreseb Johanna Jacoba Schüblera. Mezi nimi zvlášť vynikla kniha PERSPECTIVA / PES PICTVRAE … als das Haupt-Fundament der edlen Mahlerei, Norimberk 1. vydání 1720^[2], která kromě téměř dvou desítek vzorových perspektivnich průmětů do imaginárních prostor a ukázek rozložení stínu na předmětech obsahovala i první Rentzovy titulní listy. Ještě v Norimberské dílně vyryl tři rozměrné rytiny theatra honoris vybudovaného v průčelí pražského chrámu sv. Víta u příležitosti blahořečení Jana Nepomuckého (1721). Ve druhé polovině roku 1722 přesídlil na pozvání hraběte Františka Antonína Šporka do Kuksu v Čechách. Do Kuksu jej provázela vdova po mistru Suzanna Montalegre a její čtyři potomci. V řadě hrabětem vydávaných knih se Rentz stal během patnácti let autorem rozsáhlého ilustrátorského díla, čítajícího stovky rytin.

Po smrti hraběcího mecenáše v roce 1738 pracoval Rentz ještě dalších dvacet let v omezených podmínkách někdejších proslulých kukských lázní vesměs na méně významných zakázkách, zejména na tzv. „svatých obrázcích“. Několikaletou periodou (1747–1750?) byla kresba a rytí vedut na panství korunního hejtmana Jana Klementa Branického v polském Białystoku. Za sedmileté války se do kukského špitálu po prohrané bitvě u slezského Leuthenu přivalily tisíce vojáků poražené rakouské armády a následně se zde rozmohla mohutná tyfová epidemie, která někdy v prvé půli roku 1758 spolu s množstvím civilních obyvatel někdejšího Šporkova sídla zahubila i rytce.

Dílo

Michael Heinrich Rentz byl excelentní v technice leptu kombinovaného mědirytem. Stal se dvorním rytcem hraběte F. A. Šporka a ilustroval mnoho jím vydávaných knih. Vedl také ryteckou dílnu, kde pracoval například Jan Jiří Balzer. Samostatná, osobitá kreslířská invence i dokonale zvládnutá grafická technika jej řadí do čela českého grafického umění 18. století, ale v mnoha ohledech významně i do evropského kontextu. 14. listopadu 2001 byla vydána 12. korunová poštovní známka s jeho rytinou Zvěstování P. Marie.^[3]

Rytec hraběte F. A. Šporka

Rentz byl především ilustrátorem několika značně obsáhlých cyklů, v nichž klíčové postavení zaujímá Křesťanský rok (Das christliche Jahr). V jeho 300 rytinách, vytvářených podle vlastních kreseb k Novému zákonu a rozvinutém kalendáři katolických světců a martyrů, se v průběhu dvanácti let (1723–1735), viditelně vyhranil a vyzrál umělcův styl. Souběžně umělec pro Šporka podle starších francouzských předloh, jež podstatně vylepšil, ilustroval i další soubor 212 rytin tzv. Knihy eremitů (Lebens-Beschreibung der heiligen Alt-Väter...). Mimo to byl rytec pro hraběte tvůrcem řádky vedut z jeho panství (Malý a Velký pohled na Kuks, Interiér kukské hraběcí hrobky, 2x lovecké sídlo Bonrepos, Podolské lázně u Heřmanova Městce). Řádka rytin odrážela Šporkovy šarvátky s jezuitskými sousedy (ilustrace k tzv. Čarodějnickým písním, Modlitba s rytinou sv. Jana Nepomuckého, Vztyčení kříže se Spasitelem).

Pozdější tvorba

Po Šporkově smrti (1738), už mimo jeho dosavadní vliv, se v průběhu 40. let 18. stol. stal ještě autorem vrcholného 52deskového Tance smrti (Geistliche Todts-Gedancken...), jehož třemi vydáními (1753, 1767, 1777) umělec výrazně přispěl do proudu evropských grafických cyklů na toto téma, respektujících klasické uspořádání.^[4] Dvě desítky let od Šporkova úmrtí však znamenaly v opuštěném Kuksu omezení rytcových možností, provozovaných mimo metropoli. Přesto se stal podle italských předloh ilustrátorem knihy o sv. Eligiovi a dalších zlatnických patronech pro cech pražských zlatníků (Praha 1752), autorem tereziánské alegorie na vítězství nad okupanty Prahy v r. 1742, rytcem tří klíčových dokumentů z pražské korunovace Marie Terezie (Praha 1743), ojedinělých, avšak originálních signetů (Colligo flores, 1740. Colligo grana, 1741), veduty Adršpašské skály, 1739. Pro pracovní přetížení za Šporkových let se mu na léta protáhlo rytí dvou rozměrných desek mariánské sochy v Poličce (1732–1742, 1746?). Především však byl tvůrcem drobné devoční grafiky pro česká i zahraniční poutní místa, pro zákazníky z klášterů a farností – vera effigies, wahre abbildung. Dosud objevených Rentzových „svatých obrázků“ je více než stovka.

Výstavy (výběr)

1997 Projekt Totentanz / Memento Mori, Museum Bochum
2003 Umění grafiky. Grafické techniky v průběhu šesti století, Salon, Kabinet, Olomouc
2011 Michael Jindřich Rentz, Národní galerie v Praze, Schwarzenberský palác

Roku 2014 bylo otevřeno Rentzovo muzeum barokního tisku v bývalém lázeňském domě čp. 58 v Kuksu. Nabízí stálou expozici jeho rytin, Šporkem vydaných knih, děl královéhradeckých knihtiskařů Komarka a Tibeliho a další exponáty.^[5]

Galerie

Michael Heinrich Rentz: Ďábel, prase a prokurátor, ilustrace z knihy Litis abusus (1726)
Michael Heinrich Rentz: Sv. Řehoř Nazianský, ilustrace z Knihy eremitů (1730-32)
Michael Heinrich Rentz: Šporkův imaginární památník FAGUS s alegorií Milosrdenství a kukským špitálem, 1732
Michael Heinrich Rentz: Pád anělů, ilustrace v Křesťanském roku, pol. 30. let 18. stol.
Michael Heinrich Rentz: Signet pražského tiskaře K. F. Rosenmüllera COLLIGO FLORES (1740)
Michael Heinrich Rentz: Sv. Jan z Boha (Joannes de Deo) s kukským špitálem (po 1744), devoční obrázek
Michael Heinrich Rentz: Plavci, ilustrace z Tance smrti (1753)

Odkazy

Reference

↑ Portrét Rentze od Johanna Balzera. www.artbohemia.cz [online]. [cit. 2016-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-23.
↑ Europeana: Perspectiva : pes pictvrae
↑ Postfila / 0309. archiv.radio.cz [online]. [cit. 2009-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-09.
↑ engravings by Michael Heinrich Rentz (1701–1758) from Der Sogenannte Todentanz (1767), 2013
↑ Rentzovo muzeum – Web Rentzova muzea barokního tisku v Kuksu.

Vztyčování kříže, rytina M. J. Rentze, Grafická sbírka kláštera premonstrátů v Praze na Strahově

Literatura

Benčová Monika: Michael Heinrich Rentz, Národní galerie v Praze 2010, ISBN 978-80-7035-462-9
ŠERÝCH, Jiří. Michael Rentz fecit : Michael Jindřich Rentz, dvorní rytec hraběte Šporka. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1229-4. (česky, německy) ^[1]
Preiss, Pavel: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Paseka Praha 2003, ISBN 80-7185-573-1
Spielmann, Peter: Projekt Totentanz / Memento Mori – Aspekte des Todes in der Kunst. Dokumentation einer Ausstellung im Museum Bochum vom 27.9.bis 23.11.1997.Mit Textbeiträgen von u.a.Gerti Maria Hoffijan und Hans Helmut Jansen, ISBN 9783809302100
Šerých, Jiří: Rentz, Michael Jindřich, heslo Rentz in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha 1995, II, s. 679–680, ISBN 9788020005212
Šerých, Jiří: Michael Jindřich Rentz: Tanec smrti, Paseka Praha 1995, ISBN 80-7185-028-4
Preiss, Pavel: Boje s dvouhlavou saní. František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Praha 1981
Horák, František: Česká kniha minulosti a její výzdoba, Praha 1948
Benedikt Heinrich: Franz Anton Graf von Sporck, Zur Kultur der Barockzeit in Böhmen. Wien, 1923
Pacovský, Emil: Michael Heinrich Rentz, in Veraikon, II (1913), s. 1–4, 17–20, 33–37
Eynern, Lotte von: Rentz Michael Heinrich, in: Thieme, Ulrich – Becker, Felix: Allgemeines Lexikon der bildender Künstler von Antike bis zur Gegenwart, Leipzig 1907–1950, sv. 25, s. 175–176
Gustav Edmund Pazaurek: Franz Anton, Reichsgraf von Sporck : ein Mäcen der barockzeit und seine lieblingsschöpfung. Kukus. Leipzig, 1901
Wurzbach, Constant v.: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich, Wien 1856–1891, sv. 25, heslo Rentz, s. 296–299
Nagler, K. G.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon, München 1835–1852, sv. 13 (1843), heslo Rentz, s. 35–37
Dlabacž, Johan Gottfried: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Teil auch für Mähren und Schlesien, Prag 1815, II, heslo Rentz, s. 560–567
Rentz, Michael Heinrich; 1698-1758; Maler, Kupferstecher (PND 122549023) Lipowsky, Felix Joseph: Von P. bis Z. München 1810 digitalizováno BDB

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Heinrich Rentz na Wikimedia Commons
Renz ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michael Heinrich Rentz
Seznam prací o Michaelu Heinrichu Rentzovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
Michael Heinrich Rentz v informačním systému abART
Rentzovo muzeum barokního tisku v Kuksu – Web muzea.

↑ Dějiny a současnost, 2007, Vít Vlnas, recenze knihy

[1] Portrét Rentze od Johanna Balzera. www.artbohemia.cz [online]. [cit. 2016-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-23.

[2] Europeana: Perspectiva : pes pictvrae

[3] Postfila / 0309. archiv.radio.cz [online]. [cit. 2009-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-09.

[4] ravings by Michael Heinrich Rentz (1701–1758) from Der Sogenannte Todentanz (1767), 2013

[5] Rentzovo muzeum – Web Rentzova muzea barokního tisku v Kuksu.

[6] Dějiny a současnost, 2007, Vít Vlnas, recenze knihy

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[1]