Jan Špork

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Antonín Špork
HGM Anonym Sporck.jpg
Narození1595 (1597?)
Westerloh
Úmrtí6. srpna 1679 (ve věku 81–82 let)
zámek Heřmanův Městec
Místo pohřbeníKostel Nejsvětější Trojice v Kuksu
Povolánívoják a voják
ChoťEleonora Marie z Finecku
DětiFrantišek Antonín Špork
Jan Ferdinand Leopold Špork
Marie Sabina
Anna Kateřina
RodičeFranz Nolte gen. Sporck[1] a NN Sporck[1]
RodŠporkové
PříbuzníAnna Kateřina Šporková a Marie Eleonora Františka Šporková (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Špork, původně Johann Sporck nebo též Sporgk či Spörkhen[2], později říšský hrabě s českým inkolátem Johann von Sporck (1595 či 1597, Westerloh6. srpna 1679, Heřmanův Městec)[3][2] byl generálem jezdectva habsburských vojsk, rakouským maršálem a otcem významného českého mecenáše, hraběte Františka Antonína Šporka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z neurozených selských poměrů v obci Westerloh, u okresního města Delbrück, v arcidiecézi Paderborn ve Vestfálsku.[4] V souvislosti s datem narození Jana Šporka se objevují rozdílné informace. V některých zdrojích, včetně Ottova slovníku naučného, je uváděn rok 1597, zatímco jiné zdroje, včetně na jeho památnílů v Delbrücku, uvádějí rok narození1595.

Náhrobní kámen z původního Šporkova hrobu v Lysé nad Labem

Jako mladík vstoupil do armády bavorského vévody Maxmiliána, v jehož vojsku bojoval i roku 1620 v bitvě na Bílé hoře proti Čechům. V bavorských a později v císařských habsburských službách se zúčastnil mnoha bitev třicetileté války. V císařských službách se velmi zasloužil o vítězství nad Turky a jeho zásluhy byly oceněny zprvu povýšením na velitele jízdy, dále na generála a později šlechtickým titulem říšského hraběte. Někdy se mu i jeho synovi šlechtici starých rodů vysmívali, že je „šlechtic-sedlák“. Když měl po svém povýšení zaplatit císaři obvyklý poplatek, odmítl jej zaplatit se slovy, že „darovaného hraběte nekupuje a kupovaného nechce“.

Památník v Delbrücku, odhalený v roce 1995 k údajnému 400. výročí narození Jana Šporka

Za třicetileté války skoupil velké množství českých statků (konfiskátů), další statky získal od císaře za své zásluhy darem. Vlastnil statky a zámky v Lysé nad Labem, Konojedech, Heřmanově Městci, Morašicích, Choustníkově Hradišti, Vřešťově, Malešově a Hořiněvsi.[3][5]. Stal se jedním z nejbohatších feudálů v Českém království. Svému synovi tedy poskytl velmi dobré podmínky pro jeho mecenášskou činnost. Závistníci té doby mu zazlívali nejen bohatství, ale i strmou kariéru (prý se vyšvihl z pasáčka ovcí či sviní do panského rodu).[6] Neměli ho rádi ani poddaní, kteří ho v lidových pověstech obvinili z čarodějnictví a spolků s ďáblem.

Později bojoval v Polsku proti Švédům a v Uhrách proti Turkům i uherským povstalcům kurucům. Proslul vojevůdcovskými schopnostmi, ale i hrabivostí a krutostí (např. když roku 1672 dobyl Oravský hrad, ovládnutý povstalci pod vedením Gašpara Piky, nechal následně Piku a dalších 24 povstalců narazit na kůl).

Zemřel roku 1679 na svém zámku v Heřmanově Městci a byl pohřben v Lysé nad Labem. Po dokončení kostela Nejsvětější Trojice v Kuksu byly jeho ostatky přemístěny do rodinné hrobky v kryptě pod kostelem.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jan Špork byl dvakrát ženatý. Poprvé s Annou Markétou z Linsingenu, podruhé s Eleonorou Marií Kateřinou z Finecku, se kterou měl dva syny, výše zmíněného Františka Antonína a Frederika Leopolda, a dvě dcery, Marii Sabinu a Annu Kateřinu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. a b Rodokmeny: Sporck [online]. [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (částečně anglicky a německy) 
  3. a b Špork, Jan, 1597-1679 [online]. Kladno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. 
  4. Hugo Rokyta, František Antonín Špork a hospitál v Kuksu, in: Kuks, hospitál a Betlém, Státní turistické nakladatelství Praha 1963, s. 12
  5. Historické památky v obci [online]. Hořiněves: Obec Hořiněves [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. 
  6. SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6: REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Zapomenuté Konojedy, s. 55. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]