Ignác Antonín Hrdina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. JUDr. Ignác Antonín Hrdina, DrSc., O.Praem
Církev římskokatolická
Zasvěcený život
Institut premonstráti
Svěcení
Kněžské svěcení 1977 Krakov
Osobní údaje
Datum narození 6. března 1953 (65 let)
Místo narození Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. JUDr. Ignác Antonín Hrdina, DrSc., O.Praem (* 6. března 1953 v Praze) je český katolický kněz (vysvěcen 1977 v Krakově), kanovník Královské kanonie premonstrátů na Strahově, právník, teolog a vysokoškolský pedagog, přední český specialista na církevní právo.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení gymnázia studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultěLitoměřicích filosofii a teologii; následně studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy; diplomovou práci na téma Bulla "Unam Sanctam" a její historické pozadí obhájil v roce 1987. Následujícího roku mu po úspěšném vykonání rigorózní zkoušky byl přiznán titul doktora práv.

Kanonické právo studoval na Fakultě práva, kanonického práva a správy papežské Univerzity Jana Pavla II. v Lublinu. Získal nejprve magisterský titul a v rámci postgraduálního studia tamtéž v roce 2000 titul licenciáta kanonického práva za obhájenou licenciátní (kandidátskou) práci na téma Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990 - 1999 (tiskem 2007). Roku 2004 byl po úspěšné obhajobě doktorské disertační práce na téma Náboženská svoboda v právu České republiky (tiskem 2004) promován na doktora právních věd v oblasti kanonického práva.

Roku 2002 se habilitoval na Teologické fakultě Univerzity Karlovy v oboru právních dějin a získal titul docenta. Habilitační práce na téma Základy teorie a obecná část kanonického práva vyšla tiskem roku 1997. Roku 2007 úspěšně absolvoval profesorské řízení na Univerzitě Palackého v Olomouci a následujícího roku jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem teologie.

Zaměstnání a pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

a) zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1989 pracoval v civilním zaměstnání Česká katolická Charita, Středočeské dřevařské závody, s.p.). Od roku 1990 do roku 2006 působil jako rektor strahovské baziliky v Praze na Hradčanech. Od roku 1996 byl jmenován soudcem Interdiecézního církevního soudu, od roku 2009 stojí v čele nově utvořeného Metropolitního církevního souduPraze jako jeho první předseda a soudní vikář Arcidiecéze pražské (tj. náměstek arcibiskupa pražského pro výkon justice).

b) pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 1995 – 1998 jako externí učitel přednášel právo na Teologické fakultě Jihočeské UniverzityČeských Budějovicích.

Od roku 1996 přednáší kanonické právo na Katedře právních dějin Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni a současně byl garantem tohoto oboru. Od roku 2002 přednáší kanonické právo (od roku 2016 i konfesní právo a teorii a filosofii práva) na Katedře pastorálních oborů a právních věd Katolické teologické fakulty Univerzity KarlovyPraze; v letech 2007 – 2010 byl vedoucím této katedry a v letech 2012 - 2016 garantem doktorského studijního programu Teologie. Jako školitel dovedl k dosažení vědecké hodnosti ThD. (resp. PhD.) řadu doktorandů.

Vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Předmětem jeho vědecké činnosti je zejména kanonické právo (především jeho teorie), dále právní dějiny (včetně práva římského) a konfesní právo. Jeho vědecký přínos spočívá obzvláště v aplikaci obecné teorie práva na kanonické právo, čímž (spolu se svým učitelem prof. Miroslavem Zedníčkem) podstatným způsobem přispěl k vytvoření moderní české kanonickoprávní terminologie (výsledky poprvé prezentoval v učebním textu Kanonické právo. Dějiny, teorie, obecná část, Plzeň 1997). V rámci českých právních dějin se zabývá zejména soudními procesy říšského hraběte Františka Antonína Šporka (1662 - 1738).

Je činný jako expert na církevně právní záležitosti pro orgány státní i církevní (je mj. expertemve vatikánské komisi pro vypracování mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem).

Je členem několika tuzemských i zahraničních vědeckých rad, dále četných redakčních a oborových rad a dalších odborných gremií. Od roku 2007 byl přizván do prestižní poroty pro udílení ceny Oty Mádra (spolu s  dalšími členy vybíranými z nejrenomovanějších mezinárodně uznávaných odborníků – např. kardinálem Tomášem Špidlíkem či profesory Karlem Skalickým a Mikulášem  Lobkowiczem).

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

a) monografie[editovat | editovat zdroj]

  • Kanonické právo. Dějiny pramenů, teorie, platné právo, Praha 2002 (2. vyd. Plzeň 2011)
  • Náboženská svoboda v právu České republiky, Praha 2004
  • Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990 – 1999, Praha 2007
  • Kacířský proces s hrabětem F.A.Šporkem v právně historickém a teologickém kontextu, Ostrava 2011 (ve spoluautorství s Hedvikou Kuchařovou)
  • Proč hrabě Špork seděl ve vězení pro dlužníky: Právně historická analýza jednoho sporu hraběte Šporka s advokátem Neumannem (k 350. výročí narození hraběte Františka Antonína Šporka), Ostrava 2013 (s předmluvou kardinála D. Duky)
  • Historická knihovna Hospitalu Kuks a její romanisticko-kanonistický fond. Historicko-právní studie, Červený Kostelec 2014 (ve spoluautorství s Jindřichem Koldou)
  • Záhady kolem sňatku Anny Kateřiny Šporkové, Praha 2017 (ve spoluautorství s Hedvikou Kuchařovou)
  • P. Vladimír Matějka, kněz královéhradecké diecéze, Praha 2018
  • Teorie kanonického práva, Praha 2018 (ve spoluautorství s Milošem Szabo)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ignác Antonín Hrdina
  • Odborný profil na stránkách KTF UK Praha
  • Odborný profil na stránkách PF ZČU Plzeň
  • J. Tretera, S. Přibyl, Konfesní právo a církevní právo, Praha 1997, s. 53
  • „Kdo je kdo“ v České republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 207
  • E. G. Šidlovský, V. Valeš, J. Polesný (eds), Melior est acquisitio scientiae negotiatione argenti. Pocta Prof. Ignáci Antonínu Hrdinovi, O.Praem. k 60. narozeninám, Praha 2013 (s předmluvou kardinála D. Duky)
  • K. Schelle, J. Tauchen (eds), Encyklopedie českých právních dějin I, heslo Česká kanonistika, Plzeň 2015, s. 565