Fluorid seleničitý
| Fluorid seleničitý | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid seleničitý |
| Anglický název | Selenium tetrafluoride |
| Německý název | Selentetrafluorid |
| Sumární vzorec | SeF4 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13465-66-2 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 236-703-6 |
| PubChem | 123311 |
| ChEBI | CHEBI:30435 |
| SMILES | F[Se](F)(F)F |
| InChI | InChI=1S/F4Se/c1-5(2,3)4
Key: PMOBWAXBGUSOPS-UHFFFAOYSA-N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 154,954 g/mol |
| Teplota tání | −13,2 °C (8,2 °F; 259,9 K) |
| Teplota varu | 101 °C (214 °F; 374 K) |
| Hustota | 2,77 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | prudce se rozkládá ve vodě |
| Struktura | |
| Tvar molekuly | houpačka |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS08  GHS09 | |
| H-věty | H301, H331, H373, H400, H410[1] |
| P-věty | P260, P261, P264, P270, P271, P273, P301+316, P304+340, P316, P319, P321, P330, P391, P403+233, P405, P501[1] |
| NFPA 704 |  0
3
2
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid seleničitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem SeF4.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Roku 1907 popsal Paul Lebeau první syntézu fluoridu seleničitého pomocí reakce fluoru a selenu:[2]
- Se + 2 F2 → SeF4
Fluorid seleničitý lze také připravit snazší syntézou z oxidu seleničitého a fluoridu siřičitého:[3]
- SF4 + SeO2 → SeF4 + SO2
Meziproduktem v této reakci je fluorid seleninylu (SeOF2).
Mezi další metody přípravy fluoridu seleničitého patří fluorace selenu fluoridem chloritým:
- 3 Se + 4 ClF3 → 3 SeF4 + 2 Cl2
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Selen má ve fluoridu seleničitém oxidační číslo +4. Jeho tvar v plynné fázi je podobný tvaru fluoridu siřičitého, má tvar houpačky. Teorie VSEPR předpovídá pseudotrigonální pyramidální uspořádání pěti elektronových párů kolem atomu selenu. Délka vazby Se-F ve směru osy je 177 pm s úhlem vazby F-Se-F 169,2°. Další dvě vazby Se-F jsou kratší s délkou 168 pm s úhlem vazby F-Se-F 100,6°. V roztocích o nízkých koncentracích převládá tato monomerní struktura, ale při vyšších koncentracích vzniká slabá asociace mezi molekulami fluoridu seleničitého, což vede ke zkreslené oktaedrické koordinaci kolem atomu selenu. V pevném skupenství je molekula fluoridu seleničitého také v oktaedrické molekulové geometrii.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Je to bezbarvá kapalina, která snadno reaguje s vodou.
V kyselině fluorovodíkové se chová fluorid seleničitý jako slabá zásada, slabší než fluorid siřičitý, SF4 (Kb= 2 * 10−2):
- SeF4 + HF → SeF3+ + HF2−; (Kb = 4 * 10−4)
Iontové adukty obsahující kation SeF3+ vznikají s SbF5, AsF5, NbF5, TaF5 a BF3.[4] S fluoridem cesným vzniká anion SeF5−, který má čtvercově pyramidální molekulovou geometrii isoelektrickou k fluoridu chlorečnému a fluoridu bromičnému.[5] S 1,1,3,3,5,5-hexamethylpiperidinium fluoridem nebo 1,2-dimethylpropyltrimethylammonium fluoridem vzniká anion SeF62−. Ten má tvar deformovaného osmistěnu, který je v kontrastu s tvarem pravidelného osmistěnu analogického anionu SeCl62−.[6]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Fluorid seleničitý může být využit jako fluorační činidlo v organické syntéze (fluorace alkoholů, karboxylových kyselin nebo karbonylových sloučenin) a oproti fluoridu siřičitému má výhodu v tom, že rekce probíhá za mírnějších podmínek a že se jedná o kapalinu, nikoli o plyn.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Selenium tetrafluoride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c PUBCHEM. Selenium tetrafluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEBEAU, Paul. Action of Fluorine on Selenium Tetrafluoride of Selenium. Comptes Rendus de l'Académie des Sciences de Paris. 1907, roč. 144., s. 1042. (anglicky)
- ↑ SEPPELT, Konrad; LENTZ, Dieter; KLÖTER, Gerhard. Selenium Tetrafluoride, Selenium Difluoride Oxide (Seleninyl Fluoride), and Xenon Bis[Pentafluorooxoselenate(VI)]. Příprava vydání Jean'ne M. Shreeve. 1. vyd. Svazek 24. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-83441-0, ISBN 978-0-470-13255-5. DOI 10.1002/9780470132555.ch9. S. 27–31. (anglicky)
- ↑ GILLESPIE, R. J.; WHITLA, A. Selenium tetrafluoride adducts. II. Adducts with boron trifluoride and some pentafluorides. Canadian Journal of Chemistry. 1970-02-15, roč. 48, čís. 4, s. 657–663. Dostupné online [cit. 2023-11-08]. ISSN 0008-4042. DOI 10.1139/v70-106. (anglicky)
- ↑ CHRISTE, Karl O.; CURTIS, E. C.; SCHACK, Carl J. Vibrational spectra nad force constants of the square-pyramidal anions SF5-, SeF5-, and TeF5-. Inorganic Chemistry. 1972-07, roč. 11, čís. 7, s. 1679–1682. Dostupné online [cit. 2023-11-08]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50113a046. (anglicky)
- ↑ MAHJOUB, Ali Reza; ZHANG, Xiongzhi; SEPPELT, Konrad. Reactions of the “Naked” Fluoride Ion: Syntheses and Structures of SeF and BrF. Chemistry – A European Journal. 1995-07, roč. 1, čís. 4, s. 261–265. Dostupné online [cit. 2023-11-08]. ISSN 0947-6539. DOI 10.1002/chem.19950010410. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid seleničitý na Wikimedia Commons
