Fluorid křemičitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fluorid křemičitý
Fluorid křemičitý
Fluorid křemičitý
Silicon-tetrafluoride-3D-vdW.png
Obecné
Systematický název Fluorid křemičitý
Ostatní názvy Tetrafluorsilan
Anglický název Silicon tetrafluoride
Německý název Siliciumtetrafluorid
Sumární vzorec SiF4
Vzhled bezbarvý plyn nebo kapalina
PubChem
UN kód 1859
Vlastnosti
Molární hmotnost 104,078 g/mol
Teplota tání -86,8 °C (220 kPa)
Teplota varu -65 °C (241 kPa)
Teplota sublimace -95,7 °C
Hustota 2,17 g/cm3 (-170 °C)
1,66 g/cm3 (-90 °C)
0,004 69 g/cm3 (0 °C)
Kritická teplota Tk -14,06 °C
Kritický tlak pk 3 718 kPa
Rozpustnost ve vodě reaguje
Krystalová struktura kubická plošně centrovaná
Hrana krystalové mřížky a= 541 pm (-170 °C)
Tvar molekuly tetraedr
Dipólový moment 0 Cm
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -1 548 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 90,1 J/g
Entalpie varu ΔHv 147,6 J/g
Entalpie sublimace ΔHsub 56,8 J/g
Standardní molární entropie S° 282 J K-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -1 506 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,707 JK-1g-1
Žíravý
Žíravý (C)
Toxický
Toxický (T)
R-věty R23, R35
S-věty S9, S26, S36, S45
NFPA 704
NFPA 704.svg
 
 
 
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fluorid křemičitý (neboli tetrafluorosilan) je chemická sloučenina křemíku a fluoru s chemickým vzorcem SiF4.

Jde o těkavou látku s bodem varu pouhé 4 °C nad jejím bodem tání. Poprvé jej syntetizoval John Davy v roce 1812.[1] Je mimo jiné součástí sopečných plynů,[2] kde vzniká reakcí fluorovodíku s oxidem křemičitým: 4HF + SiO2 → SiF4 + 2H2O.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. John Davy. An Account of Some Experiments on Different Combinations of Fluoric Acid. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. 1812, roč. 102, s. 352–369. Dostupné online. DOI:10.1098/rstl.1812.0020.  
  2. T. Mori, M. Sato, Y. Shimoike, K. Notsu (2002).  "High SiF4/HF ratio detected in Satsuma-Iwojima volcano's plume by remote FT-IR observation". Earth Planets Space 54: 249–256. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.