Fluorid germaničitý
| Fluorid germaničitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid germaničitý |
| Anglický název | Germanium tetrafluoride |
| Německý název | Germanium(IV)-fluorid |
| Sumární vzorec | GeF4 |
| Vzhled | bezbarvý plyn |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7783-58-6 62566-74-9 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 232-011-3
810-256-2 |
| PubChem | 82215 |
| SMILES | F[Ge](F)(F)F |
| InChI | InChI=1S/F4Ge/c1-5(2,3)4
Key: PPMWWXLUCOODDK-UHFFFAOYSA-N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 148,634 g/mol |
| Teplota tání | −15 °C (5 °F; 258 K) při 4 barech |
| Teplota varu | −36.5 °C (−33.7 °F; 236.7 K) sublimuje |
| Hustota | 6,074 g/cm3 (plyn), 2,46 g/cm3 (kapalina) |
| Rozpustnost ve vodě | rozkládá se |
| Tlak páry | 404 kPa (−16 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −50,0·10−6 cm3/mol |
| Struktura | |
| Tvar molekuly | tetraedr |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −8,008 kJ/g |
| Bezpečnost | |
 GHS04  GHS05  GHS06  GHS08 | |
| H-věty | H280, H314, H318, H331, H372 |
| P-věty | P260, P261, P264, P264+265, P270, P271, P280, P301+330+331, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P317, P319, P321, P363, P403+233, P405, P410+403, P501, |
| NFPA 704 |  0
3
2
W
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid germaničitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem GeF4.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Fluorid germaničitý lze připravit reakcí fluoru s germaniem:
- Ge + 2 F2 → GeF4
Lze jej také připravit reakcí oxidu germaničitého s kyselinou fluorovodíkovou:[1]
- GeO2 + 4 HF → GeF4 + 2 H2O
Fluorid germaničitý vzniká také termálním rozkladem komplexní soli Ba[GeF6] při teplotě 700 °C:[2]
- Ba[GeF6] → GeF4 + BaF2
Sůl Ba[GeF6] lze získat vysrážením roztoku oxidu germaničitého v kyselině fluorovodíkové s chloridem barnatým:[2]
- GeO2 + 6 HF → H2GeF6 + 2 H2O
- H2GeF6 + BaCl2 → Ba[GeF6] + 2 HCl
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Fluorid germaničitý je nehořlavý, silně dýmavý plyn se zápachem po česneku. Reaguje s vodou za vniku kyseliny fluorovodíkové a oxidu germaničitého. Rozkládá se při teplotách nad 1000 °C.[3]
Reakce fluoridu germaničitého se zdrojem fluoridů vznikají anionty GeF -
5 . Tyto anionty vytvářejí polymery, kde má germanium oktaedrickou koordinaci. Oktaedry GeF6 jsou propojeny přes vrchol, můstkovým ligandem je fluorid.[4]
Využití[editovat | editovat zdroj]
V kombinaci s disilanem se fluorid germaničitý využívá při syntéze krystalů GeSi.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Germanium tetrafluoride na anglické Wikipedii a Germanium(IV)-fluorid na německé Wikipedii.
- ↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky)
- ↑ a b BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 230. (německy)
- ↑ GESTIS-Stoffdatenbank. gestis.dguv.de [online]. [cit. 2024-01-07]. Dostupné online.
- ↑ MALLOUK, Thomas E.; DESBAT, Bernard; BARTLETT, Neil. Structural studies of salts of cis and trans .mu.-fluoro-bridged polymers of pentafluorogermanate(1-) and of the pentafluorogermanate(1-) monomer. Inorganic Chemistry. 1984-09, roč. 23, čís. 20, s. 3160–3166. Dostupné online [cit. 2024-01-07]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic00188a027. (anglicky)
- ↑ Germanium(IV) fluoride [online]. Sigma-Aldrich [cit. 2024-01-07]. 401501. Dostupné online.