Dvakačovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dvakačovice
Dvakačovice, north part.jpg
Znak obce DvakačoviceVlajka obce Dvakačovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0531 504955
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Chrudim
Okres (LAU 1) Chrudim (CZ0531)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 173 (2020)[1]
Rozloha 3,64 km²
Katastrální území Dvakačovice
Nadmořská výška 248 m n. m.
PSČ 538 62
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Dvakačovice 43
538 62 Hrochův Týnec
ou@dvakacovice.cz
Starosta Josef Ujec
Oficiální web: www.dvakacovice.cz
Dvakačovice
Dvakačovice
Další údaje
Kód části obce 177610
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dvakačovice je obec ležící v okrese Chrudim. Má 173[1] obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 365 ha.

Ve vzdálenosti 8 km jihozápadně leží město Chrudim, 11 km severozápadně statutární město Pardubice, 19 km východně město Vysoké Mýto a 23 km východně město Choceň.

Historie - Exulanti[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1415.

Obec Dvakačovice byla v době pobělohorské protireformačními zásahy katolické církve oslabena. Jezuitské metody rekatolizace evangelíků zahrnovaly povinnou docházku na katolické bohoslužby, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, zákazy pohřbů nekatolíků, tresty aj. Proto během slezských válek utekly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého, do pruského Slezska. První hromadnou emigraci nekatolíků organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji pruský generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V roce 1742 odešeli z obce Dvakačovice do Münsterbergu: Petr Tesař s rodinou[2], ten měl v roce 1746 měl 6 dětí ve Slezsku, další děti byly "po službách" v Čechách. V roce 1746 utekl do Münsterbergu i Jiřík Slavík (1712–1772 Husinec), jehož syn Jan se později stal učitelem ve Friedrichově Táboře v pruském Slezsku. Kazatelem sboru v Husinci a německé Čermné v pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Osudy exulantů, kteří prošli shromaždištěm v Münsterbergu, lze vysledovat, ale ne každý volil tuto cestu (předkové Adolfa Chlumského). Potomci pobělohorských exulantů žijí ve všech částech světa. Někteří byli repatriováni v roce 1945 z Polska do Čech. Rodokmeny exulantů spravuje pro Exulant (spolek) Petr Hlaváček. Touto historií se zabývají i jiní badatelé. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), Německo. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Mohylník v lese
  • Evangelický kostel

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Literatura - autorka Edita Štěříková[editovat | editovat zdroj]

  • Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, 1999
  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (zde je popsána situace Münsterbergu)

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 746 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-253-3, ISBN 978-80-7017-253-7. OCLC 45200491 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]