Dvakačovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dvakačovice
Dvakačovice, north part.jpg
Znak obce DvakačoviceVlajka obce Dvakačovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0531 504955
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Okres (LAU 1) Chrudim (CZ0531)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Chrudim
Historická země Čechy
Katastrální území Dvakačovice
Katastrální výměra 3,64 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 170 (2019)[1]
Nadmořská výška 248 m n. m.
PSČ 538 62
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Dvakačovice 43
538 62 Hrochův Týnec
Starosta Josef Ujec
Oficiální web: www.dvakacovice.cz
E-mail: ou@dvakacovice.cz
Dvakačovice
Dvakačovice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dvakačovice je obec ležící v okrese Chrudim. Má 170[1] obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 365 ha.

Ve vzdálenosti 8 km jihozápadně leží město Chrudim, 11 km severozápadně statutární město Pardubice, 19 km východně město Vysoké Mýto a 23 km východně město Choceň.

Historie - Exulanti[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1415.

Obec Dvakačovice byla v době pobělohorské protireformačními zásahy katolické církve oslabena. Jezuitské metody rekatolizace evangelíků zahrnovaly povinnou docházku na katolické bohoslužby, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, zákazy pohřbů nekatolíků, tresty aj. Proto během slezských válek utekly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého, do pruského Slezska. První hromadnou emigraci nekatolíků organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji pruský generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V roce 1742 odešeli z obce Dvakačovice do Münsterbergu: Petr Tesař s rodinou[2], ten měl v roce 1746 měl 6 dětí ve Slezsku, další děti byly "po službách" v Čechách. V roce 1746 utekl do Münsterbergu i Jiřík Slavík (1712–1772 Husinec), jehož syn Jan se později stal učitelem ve Velkém (Friedrichově) Táboře v Pruském Slezsku. Kazatelem sboru v Husinci a německé Čermné v Pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Osudy exulantů, kteří prošli shromaždištěm v Münsterbergu, lze vysledovat, ale ne každý volil tuto cestu (předkové Adolfa Chlumského). Potomci pobělohorských exulantů žijí ve všech částech světa. Někteří byli repatriováni v roce 1945 z Polska do Čech. Rodokmeny exulantů spravuje pro Exulant (spolek) Petr Hlaváček. Touto historií se zabývají i jiní badatelé. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), Německo. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Mohylník v lese
  • Evangelický kostel

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Literatura - autorka Edita Štěříková[editovat | editovat zdroj]

  • Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, 1999
  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (zde je popsána situace Münsterbergu)

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 746 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-253-3, ISBN 978-80-7017-253-7. OCLC 45200491 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]