Dvakačovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dvakačovice
Dvakačovice, north part.jpg
Znak obce DvakačoviceVlajka obce Dvakačovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0531 504955
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíChrudim
Okres (LAU 1)Chrudim (CZ0531)
Kraj (NUTS 3)Pardubický (CZ053)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel179 (2021)[1]
Rozloha3,64 km²
Katastrální územíDvakačovice
Nadmořská výška248 m n. m.
PSČ538 62
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduDvakačovice 43
538 62 Hrochův Týnec
ou@dvakacovice.cz
StarostaJosef Ujec
Oficiální web: www.dvakacovice.cz
Dvakačovice
Dvakačovice
Další údaje
Kód obce504955
Kód části obce177610
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dvakačovice je obec ležící v okrese Chrudim. Má 179[1] obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 365 ha.

Ve vzdálenosti 8 km jihozápadně leží město Chrudim, 11 km severozápadně statutární město Pardubice, 19 km východně město Vysoké Mýto a 23 km východně město Choceň.

Dvakačovicemi protéká kanál Zminka spojující Chrudimku s Loučnou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1415.

Obec Dvakačovice byla v době pobělohorské protireformačními zásahy katolické církve oslabena. Jezuitské metody rekatolizace evangelíků zahrnovaly povinnou docházku na katolické bohoslužby, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, zákazy pohřbů nekatolíků, tresty aj. Proto během slezských válek utekly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého, do pruského Slezska. První hromadnou emigraci nekatolíků organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji pruský generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V roce 1742 odešeli z obce Dvakačovice do Münsterbergu: Petr Tesař s rodinou[2], ten měl v roce 1746 měl 6 dětí ve Slezsku, další děti byly „po službách“ v Čechách. V roce 1746 utekl do Münsterbergu i Jiřík Slavík (1712–1772), jehož syn Jan se později stal učitelem ve Friedrichově Táboře v pruském Slezsku. Kazatelem sboru v Husinci a německé Čermné v pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Osudy exulantů, kteří prošli shromaždištěm v Münsterbergu, lze vysledovat, ale ne každý volil tuto cestu (předkové Adolfa Chlumského). Potomci pobělohorských exulantů žijí ve všech částech světa. Někteří byli repatriováni v roce 1945 z Polska do Čech. Rodokmeny exulantů spravuje pro Exulant (spolek) Petr Hlaváček. Touto historií se zabývají i jiní badatelé. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), Německo. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Mohylník v lese
  • Evangelický kostel

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. Praha: Kalich 746 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7017-253-7. OCLC 45200491 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Edita Štěříková. Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Edita Štěříková. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, 1999
  • Edita Štěříková. Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (zde je popsána situace Münsterbergu)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]