Dornier Do 335

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dornier Do 335
Jediný dochovaný exemplář v Muzeu nedaleko Washingtonu
Určení těžký stíhač, bombardér
Výrobce Dornier Flugzeugwerke
První let 26. října 1943
Zařazeno 1944
Charakter vyřazen
Uživatel Luftwaffe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dornier Do 355 Pfeil (Šíp) byl německý těžký stíhací letoun z konce druhé světové války. Vyznačoval se zvláštní konstrukcí se dvěma pístovými motory umístěnými v trupu. Do služby se jich dostala pouze hrstka.

Koncepce[editovat | editovat zdroj]

Původ letounu se dá vystopovat až do doby první světové války, kdy Claudius Dornier navrhl mnoho hydroplánů poháněných motory v tandemu. Stejný způsob byl použit u letounů Wal a obřího Do X. Tento systém je výhodnější než u dvoumotorových letounů s motory na křídlech, protože motory v tandemu na sebe navazují; jeden z nich působí jako „tažný“ a druhý jako „tlačný“ a lze tak dosáhnout větších rychlostí, navíc má letoun lepší těžiště, při poruše jednoho z motorů nedochází k takovému kroutícímu momentu, letoun má i menší čelní odpor a dá se lépe ovládat.

Projekt a prototyp[editovat | editovat zdroj]

V roce 1939 firma pracovala na projektu velmi rychlého bombardéru (P.59) s motory v tandemu, ale Göring projekt roku 1940 zrušil. V květnu roku 1942 Dornier předložil návrh vylepšené verze jako P.231 schopné nést náklad 1 000 kg pum. Návrh byl tedy vybrán. Na podzim roku 1942 však bylo řečeno, že typ nebude dlouho požadován; místo toho byla změněna role letounu na rychlý stíhací bombardér, ale se stejným nákresem s motory v tandemu, to ale zdrželo dodání prototypu.

Ten poprvé vzlétl na podzim roku 1943, šlo o mimořádně mohutný stroj s dvěma motory DB 603, jedním před a druhým za kabinou pilota, zadní motor přenášel výkon přes dlouhou hřídel na tlačnou vrtuli za křížovými ocasními plochami. Uvnitř trupu byla pumovnice. Piloti byli překvapeni rychlostí, zrychlením, zatáčkami a celkovým řízením - byl to dvoumotorový letoun, který dokázal letět jako jednomotorový; při vypnutém předním motoru dokázal udržet rychlost 560 km/h. Nevýhodou byl špatný zadní výhled a slabý podvozek při přistávání.

Verze[editovat | editovat zdroj]

Do 335 zkoušený v USA

Prvních deset předsériových D 335A-0 byl dodáno k testování v květnu 1944. Tyto stroje měly pancéřovanou kabinu a vystřelovací sedadlo, které se aktivovalo poté, co byl odhozen kryt kabiny, horní svislá ocasní plocha a zadní vrtule, dolní svislá ocasní plocha šla odhodit také – to pro případ nouzového přistání. Na konci roku se začala vyrábět verze A-1 s motory DB 603E a možností nést pumy nebo přídavné nádrže pod křídly, měla se vyrábět i průzkumná verze A-4. Ve stejné době vznikl dvoumístný noční stíhač A-6 s radarem a cvičné A-10 a A-12 s dvojím řízením, stihly se vyrobit i dva prototypy těžší verze B. Na konci války se připravovaly různé modifikace letounu (např. větší rozpětí apod.) jako spojení dvou trupů (Do 635) nebo verze s výkonnějšími motory (Do 435). Celkem se vyrobilo okolo 90 letounů, ale žádný nebyl vyzkoušen v boji. Francouzský stíhací pilot ve službách RAF Pierre Clostermann v knize Velký cirkus popsal setkání tříčlenného roje Tempestů pod svým velením s Do 335 v dubnu 1945. Německý pilot se ihned po zpozorovaní nepřátel rozhodl pro únik, Tempestům se ho nepodařilo dostihnout, a tak k žádnému bojovému střetu nedošlo.[1]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Dornier Do 335.svg

Do 335A-0[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 13,8 m
  • Délka: 13,85 m
  • Výška: 4,55 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 5210 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 8890 kg
  • Maximální rychlost: 765 km/h
  • Dostup: 11 400 m
  • Bojový dolet: 1160 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CLOSTERMANN, Pierre. Velký cirkus. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, Svaz protifašistických bojovníků, 1970. Kapitola Vzácný pták, s. 229–234. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]