Dornier Do 335
| Dornier Do 335 | |
 Jediný dochovaný exemplář v Muzeu nedaleko Washingtonu | |
| Určení | těžký stíhač, bombardér |
|---|---|
| Výrobce | Dornier Flugzeugwerke |
| První let | 26. října 1943 |
| Zařazeno | 1944 |
| Charakter | vyřazen |
| Uživatel | Luftwaffe |
Dornier Do 355 Pfeil (Šíp) byl německý těžký stíhací letoun z konce druhé světové války. Do služby se jich ale dostala pouze hrstka.
Obsah
Koncepce[editovat | editovat zdroj]
Původ letounu se dá vystopovat až do doby první světové války, kdy Claudius Dornier navrhl mnoho hydroplánů poháněných motory v tandemu. Stejný způsob byl použit u letounů Wal a obřího Do X. Tento systém je výhodnější než u dvoumotorových letounů s motory na křídlech, protože motory v tandemu na sebe navazují; jeden z nich působí jako „tažný“ a druhý jako „tlačný“ a lze tak dosáhnout větších rychlostí, navíc má letoun lepší těžiště, při poruše jednoho z motorů nedochází k takovému kroutícímu momentu, letoun má i menší čelní odpor a dá se lépe ovládat.
Projekt a prototyp[editovat | editovat zdroj]
V roce 1939 firma pracovala na projektu velmi rychlého bombardéru (P.59) s motory v tandemu, ale Göring projekt roku 1940 zrušil. V květnu roku 1942 Dornier předložil návrh vylepšené verze jako P.231 schopné nést náklad 1 000 kg pum. Návrh byl tedy vybrán. Na podzim roku 1942 však bylo řečeno, že typ nebude dlouho požádován; místo toho byla změněna role letounu na rychlý stíhací bombardér, ale se stejným nákresem s motory v tandemu, to ale zdrželo dodání prototypu.
Ten poprvé vzlétl na podzim roku 1943, šlo o mimořádně mohutný stroj s dvěma motory DB 603, jedním před a druhým za kabinou pilota, zadní motor přenášel výkon přes dlouhou hřídel na tlačnou vrtuli za křížovými ocasními plochami. Uvnitř trupu byla pumovnice. Piloti byli překvapeni rychlostí, zrychlením, zatáčkami a celkovým řízením - byl to dvoumotorový letoun, který dokázal letět jako jednomotorový; při vypnutém předním motoru dokázal udržet rychlost 560 km/h. Nevýhodou byl špatný zadní výhled a slabý podvozek při přistávání.
Verze[editovat | editovat zdroj]
Prvních deset předsériových D 335A-0 byl dodáno k testování v květnu[kdy?]. Tyto stroje měly pancéřovanou kabinu a vystřelovací sedadlo, které se aktivovalo poté, co byl odhozen kryt kabiny, horní svislá ocasní plocha a zadní vrtule, dolní svislá ocasní plocha šla odhodit také – to pro případ nouzového přistání. Na konci roku se začala vyrábět verze A-1 s motory DB 603E a možností nést pumy nebo přídavné nádrže pod křídly, měla se vyrábět i průzkumná verze A-4. Ve stejné době vznikl dvoumístný noční stíhač A-6 s radarem a cvičné A-10 a A-12 s dvojím řízením, stihly se vyrobit i dva prototypy těžší verze B. Na konci války se připravovaly různé modifikace letounu (např. větší rozpětí apod.) jako spojení dvou trupů (Do 635) nebo verze s výkonnějšími motory (Do 435). Celkem se vyrobilo okolo 90 letounů, ale žádný nebyl vyzkoušen v boji. Francouzský stíhací pilot ve službách RAF Pierre Clostermann ve své knize „Velký cirkus“ uvádí setkání svého Tempestu pravděpodobně s Do 335 koncem války v dubnu 1945, kdy byl Pfeil nejspíš jen na zkušebním letu bez munice, německý pilot se ihned po zpozorovaní Clostermannova Tempestu rozhodl pro únik, k žádnému bojovému střetu nedošlo.[zdroj?]
Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]
Do 335A-0[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 1
- Rozpětí: 13,8 m
- Délka: 13,85 m
- Výška: 4,55 m
- Hmotnost prázdného letounu: 5210 kg
- Max. vzletová hmotnost: 8890 kg
- Maximální rychlost: 765 km/h
- Dostup: 11 400 m
- Bojový dolet: 1160 km
Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]
- 2× 12 válcový řadový motor DB 603A
- Výkon motoru: 1290 kW
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 1× kanón MK 103 ráže 30 mm
- 2× kanón MG 151 ráže 20 mm
- do 1000 kg pum
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dornier Do 335 Pfeil ve Wikimedia Commons
