Dornier Do 335

Dornier Do 335
Jediný dochovaný exemplář v Muzeu nedaleko Washingtonu
Určení	těžký stíhač, bombardér
Výrobce	Dornier Flugzeugwerke
První let	26. října 1943
Zařazeno	1944
Charakter	vyřazen
Uživatel	Luftwaffe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dornier Do 355 Pfeil (Šíp) byl německý těžký stíhací letoun z konce druhé světové války. Vyznačoval se zvláštní konstrukcí se dvěma pístovými motory umístěnými v trupu. Do služby se jich dostala pouze hrstka.

Koncepce

Původ letounu se dá vystopovat až do doby první světové války, kdy Claudius Dornier navrhl mnoho hydroplánů poháněných motory v tandemu. Stejný způsob byl použit u letounů Wal a obřího Do X. Tento systém je výhodnější než u dvoumotorových letounů s motory na křídlech, protože motory v tandemu na sebe navazují; jeden z nich působí jako „tažný“ a druhý jako „tlačný“ a lze tak dosáhnout větších rychlostí, navíc má letoun lepší těžiště, při poruše jednoho z motorů nedochází k takovému kroutícímu momentu, letoun má i menší čelní odpor a dá se lépe ovládat.

Projekt a prototyp

V roce 1939 firma pracovala na projektu velmi rychlého bombardéru (P.59) s motory v tandemu, ale Göring projekt roku 1940 zrušil. V květnu roku 1942 Dornier předložil návrh vylepšené verze jako P.231 schopné nést náklad 1 000 kg pum. Návrh byl tedy vybrán. Na podzim roku 1942 však bylo řečeno, že typ nebude dlouho požadován; místo toho byla změněna role letounu na rychlý stíhací bombardér, ale se stejným nákresem s motory v tandemu, to ale zdrželo dodání prototypu.

Ten poprvé vzlétl na podzim roku 1943, šlo o mimořádně mohutný stroj s dvěma motory DB 603, jedním před a druhým za kabinou pilota, zadní motor přenášel výkon přes dlouhou hřídel na tlačnou vrtuli za křížovými ocasními plochami. Uvnitř trupu byla pumovnice. Piloti byli překvapeni rychlostí, zrychlením, zatáčkami a celkovým řízením - byl to dvoumotorový letoun, který dokázal letět jako jednomotorový; při vypnutém předním motoru dokázal udržet rychlost 560 km/h. Nevýhodou byl špatný zadní výhled a slabý podvozek při přistávání.

Verze

Do 335 zkoušený v USA

Prvních deset předsériových D 335A-0 byl dodáno k testování v květnu 1944. Tyto stroje měly pancéřovanou kabinu a vystřelovací sedadlo, které se aktivovalo poté, co byl odhozen kryt kabiny, horní svislá ocasní plocha a zadní vrtule, dolní svislá ocasní plocha šla odhodit také – to pro případ nouzového přistání. Na konci roku se začala vyrábět verze A-1 s motory DB 603E a možností nést pumy nebo přídavné nádrže pod křídly, měla se vyrábět i průzkumná verze A-4. Ve stejné době vznikl dvoumístný noční stíhač A-6 s radarem a cvičné A-10 a A-12 s dvojím řízením, stihly se vyrobit i dva prototypy těžší verze B. Na konci války se připravovaly různé modifikace letounu (např. větší rozpětí apod.) jako spojení dvou trupů (Do 635) nebo verze s výkonnějšími motory (Do 435). Celkem se vyrobilo okolo 90 letounů, ale žádný nebyl vyzkoušen v boji. Francouzský stíhací pilot ve službách RAF Pierre Clostermann v knize Velký cirkus popsal setkání tříčlenného roje Tempestů pod svým velením s Do 335 v dubnu 1945. Německý pilot se ihned po zpozorovaní nepřátel rozhodl pro únik, Tempestům se ho nepodařilo dostihnout, a tak k žádnému bojovému střetu nedošlo.

Hlavní technické údaje

Do 335A-0

• Osádka: 1
• Rozpětí: 13,8 m
• Délka: 13,85 m
• Výška: 4,55 m
• Hmotnost prázdného letounu: 5210 kg
• Max. vzletová hmotnost: 8890 kg
• Maximální rychlost: 765 km/h
• Dostup: 11 400 m
• Bojový dolet: 1160 km

Pohonná jednotka

• 2× 12 válcový řadový motor DB 603A
  • Výkon motoru: 1290 kW

Výzbroj

• 1× kanón MK 103 ráže 30 mm
• 2× kanón MG 151 ráže 20 mm
• do 1000 kg pum

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Do 335 Pfeil ve Wikimedia Commons

Portály: Letectví

Autoritní data: GND: 4150356-9 | LCCN: sh85100525 | WorldcatID: lccn-sh85100525