Junkers Ju 89

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ju 89
Druhý prototyp Ju 89
Druhý prototyp Ju 89
Určení strategický bombardér
Výrobce Junkers
Šéfkonstruktér ing. Ernst Zindel
První let prosinec 1936
Uživatel Flag of the German Reich (1935–1945).svg Luftwaffe
Vyrobeno kusů 2 prototypy

Junkers Ju 89 byl celokovový těžký čtyřmotorový bombardér s dvojitou SOP navržený německým leteckým výrobcem Junkers pro Luftwaffe v období před druhou světovou válkou. Celkem byly postaveny dva prototypy, do sériové výroby se typ nedostal. Některé prvky jeho designu byly následně využity do letounů Junkers.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Od samého počátku Luftwaffe v roce 1933 si generál Walther Wever, náčelník generálního štábu Luftwaffe, uvědomoval roli strategického bombardování v budoucím konfliktu. K tomuto účelu byl zapotřebí tzv. Langstrecken-Grossbomber (dálkový těžký bombardér).

V rámci programu Ural bomber začal tajné rozhovory s dvěma předními leteckými výrobci v Německu - Dornier a Junkers. Tyto dvě společnosti zareagovaly návrhy Dornier Do 19 a Junkers Ju 89. Říšské ministerstvo letectví v roce 1935 objednalo prototypy obou letadel. Oba stroje se jevily slibně, ale doplatily na změnu vedení uvnitř Luftwaffe. Wever zemřel při letecké havárii 3. června 1936 a jeho nástupci, Ernst UdetHans Jeschonnek, preferovali menší a méně nákladná letadla (a také jiného zaměření, např. pro přímou podporu na bojišti). Nedostatek německých strategických bombardérů se projevil v bitvě o Británii. Zkoušky obou prototypů pokračovaly i po 29. dubnu 1937, kdy byl program Ural Bomber oficiálně ukončen. Později tyto stroje sloužily jako zkušební v civilním letectví.

První prototyp Junkers Ju 89 V1 (Werk-Nr.4911, imatrikulace D-AFIT) byl poháněn čtveřicí motorů Junkers Jumo 211 A o maximálním výkonu po 790 kW s vrtulemi Junkers-Hamilton. Letoun byl zničen při nehodě 6. února 1938.

Druhý prototyp Ju 89 V2 (Werk-Nr.4912, D-ALAT), zalétaný na počátku roku 1937, měl instalované řadové kapalinou chlazené dvanáctiválcové pohonné jednotky Daimler-Benz DB 600 A o maximálním výkonu po 684 kW s vrtulemi VDM.

Třetí prototyp Ju 89 V3 (Werk-Nr.4913) společnost Junkers přestavěla na transportní letoun Junkers Ju 90.

První a druhý prototyp sloužily během invaze do Norska jako transportní u jednotky KGr.z.b.V. 105.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Údaje platí pro Ju 89 V2[1]

Junkers Ju 89 v letu (1937)
  • Posádka: 9
  • Délka: 26,50 m (86 stop 11 palců)
  • Rozpětí: 35,27 m (115 stop 8 palců)
  • Výška: 7,61 m (24 stop 11 palců)
  • Nosná plocha: 184 m² (1979 stop²)
  • Prázdná hmotnost: 16 866 kg (37 480 liber)
  • Vzletová hmotnost: 22 620 kg (50 266 liber)
  • Max. vzletová hmotnost: 27 580 kg (61 160 liber)
  • Maximální rychlost ve výšce 5000 m: 390 km/h (241 mph)
  • Maximální rychlost u země: 350 km/h
  • Cestovní rychlost: 315 km/h
  • Dolet: 2 000 km (1862 mil)
  • Dostup: 7 000 m (22 960 stop)
  • Plošné zatížení: 112 kg/m² (25,4 liber/stop²)
  • Výkon / hmotnost: 0,06 hp/lb

Výzbroj (plánovaná pro verzi Ju 89 A)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Junkers Ju 89 na anglické Wikipedii.

  1. Marek Murawski, Letadla Luftwaffe Část 2, Junkers Ju 390, 1997, str. 152 a 153

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Olaf Groehler: Geschichte des Luftkriegs 1910 bis 1980, Militärverlag der Deutschen Demokratischen Republik, Berlin 1981, str. 146
  • Heinz J. Nowarra: Die deutsche Luftrüstung 1933–1945. Bd. 3: Henschel - Messerschmitt, Bernard & Graefe, Koblenz 1993. S. 106–110. ISBN 3-7637-5467-9
  • Wolfgang Wagner: Hugo Junkers Pionier der Luftfahrt - seine Flugzeuge; Aus der Reihe: Die deutsche Luftfahrt, Band 24, Bernard & Graefe Verlag, Bonn 1996, ISBN 3-7637-6112-8
  • Marek J. Murawski: Samoloty Luftwaffe 1933-1945. T. II. Warszawa: Wydawnictwo "Lampart", 1997. ISBN 83-86776-03-X (polsky)
  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 2. Hostomice : Intermodel, 1997. 262 s. ISBN 80-901976-3-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]