Junkers Jumo 211

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jumo 211
Jumo 211D
Jumo 211D
Typ Pístový vidlicový letecký motor
Výrobce Junkers
První rozběh 1936
Hlavní použití Junkers Ju 87
Junkers Ju 88
Vyrobeno kusů 68,248[1]

Letecký motor Junkers Jumo 211 byl zážehový čtyřdobý invertní kapalinou chlazený přeplňovaný dvanáctiválec s válci uspořádanými do V, vybavený reduktorem. Šlo o současníka známého motoru Daimler-Benz DB 601; ten byl z větší části používán hlavně ve stíhačkách, zatímco Jumo 211 v bombardérech jako např. v He 111, Ju 87 či Ju 88.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tento motor vyvinul Dr. Neugebauer, když zvětšil jeho předchůdce Jumo 210. V roce 1934, ještě před dokončením testu k motoru Jumo 210, RLM vydalo požadavky na konstrukci nového motoru s výkonem alespoň 1 000 koní (735,5 kW) a hmotností okolo 500 kg. Firmy Junkers Flugzeug-und-Motorenwerke A.G. (Jumo) a Daimler-Benz odpověděly, přičemž konstruktéři Junkerse, aby dosáhli zavedení motoru před novým motorem Daimler-Benz DB 600, se rozhodli přidržet se koncepce typu Jumo 210.

Výsledný prototyp motoru Jumo 211 byl dokončen roku 1935 v továrně v Dessau a testy začaly v dubnu 1936. Omezená produkce varianty Jumo 211A o výkonu 1 100 k začala v dubnu 1937 v Dessau, v červenci, po dokončení 1 000 kusů, výroba začala v Magdeburgu. Tři modely byly, kvůli dvoustupňovému turbokompresoru, různě seřízeny (verze pro nízký a vysoký dostup). První letoun poháněný tímto motorem se objevil v listopadu. Jumo 211 se tak stal hlavním motorem pro bombardéry; ne z malé části, protože firmy Junkers a Heinkel stavěly velké série bombardérů, které tento motor poháněl.

Vývoj motoru Jumo 211 pokračoval variantou Jumo 211B, která se objevila roku 1938, s mírně zvýšenými max. otáčkami na 2 400/min, což zvýšilo výkon na 1 200 k (883 kW). Verze 211C a 211D se lišily hlavně v reduktorové části a dalších rysech.

Hlavní zdokonalení přišlo v roce 1940, jako lepší konkurence pro motor DB 601, kdy bylo u motoru Jumo 211 použito přetlakované chlazení. Výsledná verze 211E dokázala běžet bez přehřívání i s větším nastavení výkonu a byla rychle následována verzí 211F, která měla zesílenou klikovou hřídel a zcela nový kompresor, vyvinutý u DVL, který měl vyšší mechanickou účinnost. Verze F při 2 600 ot/min a mezichladičem vybavená verze J dodaly výkon 1 340 resp. 1420 k (986 resp. 1044 kW). Další zlepšení vedly k výkonu 1 450 k u verzí 211N a 1 500 k u 211P. Pokračující vývoj motoru Jumo 211 skončil ve prospěch motoru Junkers Jumo 213.

Celková produkce sérií motorů Jumo 211 dosáhla 68 248 ks s vrcholnou výrobou 1 700 ks motorů za měsíc na podzim roku 1942.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Jumo 211F
  • Jumo 211 A-1
  • Jumo 211 A-3
  • Jumo 211 B, D
  • Jumo 211 H, G
  • Jumo 211 F (L, M, R)
  • Jumo 211 J
  • Jumo 211 N
  • Jumo 211 P
  • Jumo 211 Q

Specifikace (Jumo 211F)[editovat | editovat zdroj]

Jumo 211F

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: Kapalinou chlazený, přeplňovaný, pístový, invertní, letadlový dvanáctiválec do V
  • Vrtání: 150 mm
  • Zdvih: 165 mm
  • Zdvihový objem: 34,989 litru
  • Hmotnost suchého motoru: 720 kg (Jumo 211F-2)
  • Rozvod: tříventilový (se dvěma sacími a jedním výfukovým ventilem na válec), OHC
  • Mazání: se suchou klikovou skříní
  • Zapalování: zdvojené, magnety

Výkony[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Junkers Jumo 211 na anglické Wikipedii.

  1. KAY, Antony, 2004. Junkers Aircraft & engines 1913-1945. London: Putnam Aeronautical Books. ISBN 0-85177-985-9. S. 271–2. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]