Focke-Wulf Fw 56

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Focke-Wulf Fw 56 Stösser
Focke-Wulf Fw 56 Stösser (D-IPAI)
Focke-Wulf Fw 56 Stösser (D-IPAI)
Určení stíhací letoun
Výrobce Focke-Wulf
Šéfkonstruktér Kurt Tank
První let 1933
Uživatel Luftwaffe
Rakousko, Maďarsko
Vyrobeno kusů ~ 1000

Focke-Wulf Fw 56 Stösser byl německý jednomotorový vzpěrový hornoplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem ostruhového typu.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Fw 56 vznikl na příkaz C-Amtu Luftfahrtkommisariatu z roku 1933 ke stavbě prototypů lehkých stíhacích letounů, adresovaný společnostem Arado, Focke-Wulf, Heinkel a Henschel. Stroje měly být poháněny motorem Argus As 10 a jejich hlavňovou výzbroj měl tvořit jeden synchronizovaný kulomet MG 17 ráže 7,9 mm.

O rok později byly specifikace upraveny a jako definitivní výzbroj byly zvoleny dva kulomety MG 17 se zásobou po 250 nábojích a tři 10 kg pumy svisle zavěšené ve vnitřní pumovnici. Tým konstruktérů pod vedením vedoucího inženýra Blasera a za dohledu Kurta Tanka vybral pro tento letoun hornoplošné uspořádání.

Firma Focke-Wulf uzavřela s Technickým úřadem Říšského ministerstva letectví kontrakt na stavbu tří prototypů letounu označeného Fw 56.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Focke-Wulf Fw 56 "Stösser" (D-IAQA)

První prototyp FW 56a (D-JSOT) byl dokončen v listopadu 1933. Pohon zajišťoval motor Argus As 10 C o vzletovém výkonu 176 kW. Zanedlouho byl dokončen i druhý prototyp Fw 56b (D-IIKA), lišící se od prvního novým vylepšeným podvozkem.

Od roku 1934 se v Německu změnilo označování prototypů a v souladu s novým standardem byly označeny rovněž první dva stroje Fw 56. Z Fw 56a se stal FW 56 V1 (D-ISOT) a z Fw 56b Fw 56 V2. V únoru 1934 byl dokončen rovněž třetí prototyp Fw 56 V3 (D-ILAR), který měl odpovídat případné sériové variantě.

Ještě v roce 1934 byly zkonstruovány tři letouny předsériové verze Fw 56 A-0, nazvané Krahujec. Tyto letouny navíc obdržely i prototypová označení. Čtvrtý vyrobený Fw 56 (D-ITAU) měl jinak tvarovaný motorový kryt a výfuk na pravé straně trupu nebyl, což mělo zabránit vnikání výfukových plynů do pilotního prostoru. Letoun byl vybaven také malými aerodynamickými brzdami pod křídlem určenými pro střemhlavý let. Spojení křídla s trupem bylo zesíleno ocelovými lanky umístěnými mezi vzpěrami a trupem. Stalo se tak po havárii prvního prototypu při testech střemhlavého letu nad letištěm v Johannisthalu. Zalétávací pilot Siewelcke zahynul v troskách stroje. Tento letoun byl také jako první opatřen kompletní hlavňovou výzbrojí včetně možnosti nést trojici pum.

Focke-Wulf Fw 56 Stösser

Druhý stroj předsériové verze byl identický s V4 a nesl označení Fw 56 A-02 (D-IGEU). Poslední předsériový Fw 56 A-03 měl střeleckou výzbroj cvičné verze, kterou představoval jeden kulomet MG 17 uložený na pravé straně trupu.

V roce 1934 se na Fw 56 zkoušela také přídavná střelecká výzbroj složená ze dvou samopalů Bergmann, upevněných ke vzpěrám tvaru písmene V, které spojovaly křídlo s trupem. Samopaly střílely mimo okruh vrtule. Testy nové výzbroje skončily neúspěšně a Bergmany byly krátce na to demontovány.

V létě 1935 C-Amt rozhodl o sériové výrobě Fw 56, i když svými výkony mírně zaostával za konkurenčními stroji Arado Ar 76 a Heinkel He 74.

Sériová verze Fw 56 A-1 se v podstatě shodovala s předchozími letouny. Pohonnou jednotku tvořil motor Argus 10C s pevnou dvojlistou dřevěnou vrtulí.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Jeden z pěti letounů Focke-Wulf Fw 56 (C-1) španělského republikánského letectva

Sériové letouny byly zařazeny do škol stíhacích pilotů vojenského letectva a stroje bez výzbroje používala branná organizace NSFK.

Druhý prototyp zůstal jako zkušební letoun u mateřské společnosti a později ho používal Oberst Ernst Udet ke zkouškám a předvádění střemhlavého bombardování. Za tímto účelem stroj obdržel novou stavitelnou vrtuli a na vnější stranu vzpěr pumové závěsníky pro tři 10 kg kouřové pumy pod každou polovinou křídla. Během jedné z prvních zkoušek střemhlavého bombardování svrhl pilot V2 Flugkapitän Wolfgang Stein 40 % pum přesně na cíl.

V roce 1938 uskutečnil německý akrobat Gerd Achgelis turné po USA, při kterém předváděl možnosti Fw 56A-1 (D-IKNI). Jeho Stösser byl vybaven silnějším motorem Argus As 10 E s maximálním výkonem 198 kW ve výšce 2100 m. Předvádění letounu sponzorovala americká firma Gilmore Oil Company.

V roce 1937 byl Fw 56 uvolněn pro export. První zemí, která objednala 12 letounů Fw 56 A-1, bylo Rakousko. Maďarsko obdrželo v letech 1937-38 celkem 18 kusů.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Focke-Wulf Fw 56 "Stösser", Luftwaffe
  • Rozpětí: 10,50 m
  • Délka: 7,60 m
  • Výška: 2,55 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 665 kg
  • Vzletová hmotnost: 977 kg
  • Maximální rychlost u země: 267 km/h
  • Maximální rychlost ve výšce 5000 m: 233 km/h
  • Cestovní rychlost: 245 km/h
  • Stoupavost: 8,4 m/s
  • Doba výstupu do výšky 1000 m: 2,4 min
  • Doba výstupu do výšky 2000 m: 5 min
  • Doba výstupu do výšky 3000 m: 8,3 min
  • Praktický dostup: 6200 m
  • Dolet: 370 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 1. Hostomice : Intermodel, 1997. 240 s. ISBN 80-901976-2-0.  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 252.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]