Messerschmitt Me 309

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Me 309
Model Me 309 V1 (GE+CU)
Model Me 309 V1 (GE+CU)
Určení Stíhací letoun
Výrobce Messerschmitt
První let 18. července 1942
Vyřazeno 1943
Charakter projekt ukončen
Uživatel Luftwaffe
Vyrobeno kusů 4

Messerschmitt Me 309 byl německý jednomístný stíhací dolnoplošník s příďovým zatahovacím podvozkem z doby druhé světové války. Po čtyřech prototypech byl program mimo jiné kvůli nedostatečným výkonům zastaven.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Koncept Me 309 vznikal zhruba od poloviny roku 1940. Nový letoun měl být vybaven přetlakovou kabinou, zatahovacím chladičem, příďovým podvozkem, reverzní vrtulí a vystřelovacím sedadlem. Měly být použity motory s projektovaným výkonem 1700 až 1800 k DB 603 a Jumo 213. K tomu měl Me 309 disponovat těžkou výzbrojí několika hlavňových zbraní bez nutnosti upevňování v aerodynamicky nevýhodných kontejnerech pod křídlem. Říšské ministerstvo letectví (RLM) v roce 1941 zařadilo Me 309 do objednávkového seznamu, projekční práce byly dokončeny koncem tohoto roku.

Současně probíhaly testy jednotlivých celků stroje na několika dracích Bf 109 F. Bf 109 V24 (Werk-Nr.5604, VK+AB) byl zkoušen v aerodynamickém tunelu v Göttingenu s chladičem určeným pro Me 309, prototyp Bf 109 V31 (Werk-Nr.5642, SG+EK) sloužil k testům chladiče i nového řešení hlavního podvozku. Bf 109 V23 (Werk-Nr.5716, ND+IE) byl vybaven příďovým podvozkem, Bf 109 V30 (Werk-Nr.5716, ND+IE) a také Bf 109 V30a (Werk-Nr.5717, ND+IF) klimatizací a přetlakovou kabinou.

V této době opadl po úspěšných zkouškách upraveného Bf 109 F (s výkonnější pohonnou jednotkou a zesílenou výzbrojí) zájem vrchního velení Luftwaffe o Me 309. Stavba prvního prototypu však přesto pokračovala, dokončen byl v červnu 1942.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První let prototypu Me 309 V1 (Werk-Nr.001, GE+CU) se konal 18. července 1942, pilotem byl Karl Bauer. Použitým motorem byl řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec Daimler-Benz DB 603 A-1 se vzletovým výkonem 1750 k. Krátce po vzletu příliš stoupla teplota chladící kapaliny a nedostatečný tlak v hydraulice zatahování podvozku neumožnil jeho zatažení. Úvodní let tak trval pouze 7 minut. Tyto závady byly odstraněny do 7. září 1942. Navíc byl letoun vybaven reverzní vrtulí, bylo upraveno vyvážení křidélek a zesílena příďová podvozková noha. Dne 8. září 1942 K. Bauer provedl druhý zkušební let, který do přiblížení na přistání na letišti Lechfeld probíhal bez větších problémů. Po vysunutí podvozku pilot změnil úhel nastavení vrtule, což způsobilo náhlé zbrzdění Me 309 V1. Stroj následně udeřil zadní částí o zem, přičemž došlo k poškození dolní části SOP. Následně se zadní část trupu odrazila od povrchu VPD a stroj narazil příďovým kolem do betonu tak prudce, že se zlomila podvozková noha. Po opravě a optimalizaci seřízení stavěcího mechanizmu vrtule byl první prototyp přemístěn do výzkumného střediska v Leipheimu, kde probíhaly především testy vzletu a přistání. Zkoušky odhalily tendenci letounu vychylovat se ze směru vzletu nebo přistání, což bylo způsobeno celkovou směrovou nestabilitou v malých výškách. Rovněž přistávací rychlost byla mnohem vyšší, než bylo předpokládáno. Proto byl V1 v listopadu 1942 vybaven větší SOP, která měla být instalována až u třetího prototypu. Takto upravený stroj si 11. listopadu prohlédl generální inspektor stíhacího letectva Oberst Adolf Galland. Zkušební pilot střediska v Rechlinu Ing. Beauvais Me 309 V1 znovu zalétal 20. listopadu 1942. O dva dny později uskutečnil Beauvais s Me 309 V1 zkušební suboj s Bf 109 G. Letecký suboj ukázal, že byl Me 309 V1 rychlejší než Bf 109 G a měl větší dostup, Bf 109 G ale lépe manévroval.

Druhý prototyp Me 309 V2 (GE+CV) uskutečníl první let 28. listopadu 1942. Při přistání se opět zlomila příďová podvozková noha. Poškození druhého vyrobeného stroje bylo natolik rozsáhlé, že byl letoun sešrotován. V tomto exempláři byl zabudován motor DB 605 B o vzletovém výkonu 1084 kW, který v březnu 1943 obdržel také první prototyp. V této době se na V1 zkoušely čtyři svislé ocasní plochy různého tvaru.

Me 309 V3 (GE+CW) zalétaný v březnu 1943 se používal k testům maximální rychlosti. Ještě v červenci 1943 byl dokončen čtvrtý a poslední prototyp Me 309 V4 (RH+LH), který byl určen k testům palubní výzbroje. Hlavňovou výzbroj tvořila dvojice trupových kulometů MG 131 ráže 13 mm, dvojice kanónů MG 151 ráže 20 mm. Dva další kulomety MG 131 byly zabudovány v kořenech křídla a dva kanóny MK 108 ráže 30 mm v křídle vně podvozkových šachet. Po úvodních zkouškách v Augsburgu byl Me 309 V4 zničen během spojeneckého náletu. V průběhu dalších testů byl V3 vybaven přetlakovou kabinou a vystřelovací sedačkou.

Jelikož měl stroj ještě mnoho dětských nemocí a výkonově potřeboval doladit byl projekt v polovině roku 1943 po stavbě pouze čtyř prototypů ukončen. Messerschmitt a RLM více preferoval Me 262, který sliboval větší výkony, měl větší prioritu a neměl tolik problémů. Navíc nové vylepšené verze Bf 109 G/K se zvýšeným výkonem stačily a práce na Me 309 by zdržovala vývoj na prioritním proudovém Me 262.

Vývoj Me 309 představoval pro Messerschmitta pojistku pro případ neúspěchu programu proudové stíhačky Me 262. Na začátku vývoje Me 309 ještě nebylo možné odhadnout, zdali a kdy budou proudové motory vhodné pro sériovou výrobu a zdali se je podaří vyrábět v potřebných počtech. V této době nebylo totiž jasné, jestli se podaří překonstruovat proudové motory za použití slitin, které byly k dispozici. Německo pociťovalo totiž citelný nedostatek vzácných kovů, které jsou důležitými přísadami při výrobě tepelně odolných vysokopevnostních ocelí a neželezných slitin. Když vyšlo najevo, že se podaří proudové motory vyrábět i bez těchto strategických prvků, ztratil i Messerschmitt zájem o Me 309.

Speciální provedení Me 309 mělo pod pravým křídlem nést bombu SC-1000 a pod levým křídlem kontejner (nádrž) o objemu 260 l. Je otázkou, jak by toto asymetrické uspořádání fungovalo v praxi.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Půdorys Me 309

Údaje platí pro Me 309 V4[1]

  • Rozpětí: 11,00 m
  • Délka: 9,90 m
  • Výška: 3,40 m
  • Vzletová hmotnost: 4831 kg
  • Maximální rychlost ve výšce 2200 m: 580 km/h
  • Doba výstupu do výšky 4300 m: 5,2 min
  • Praktický dostup: 11 400 m
  • Dolet: 1100 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 2. Hostomice : Intermodel, 1997. 262 s. ISBN 80-901976-3-9. Kapitola Messerschmitt Me 309, s. 236.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe 1933-45 část 2. Hostomice : Intermodel, 1997. 262 s. ISBN 80-901976-3-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]