Blohm & Voss Ha 137

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Blohm & Voss Ha 137
Ha 137 V4 (D-IFOE)
Ha 137 V4 (D-IFOE)
Určení střemhlavý bombardér
Výrobce Blohm & Voss Schiffswerft und Maschinenfabrik
Šéfkonstruktér ing. Richard Vogt
První let 13. 5. 1935
Vyřazeno 1940
Uživatel Luftwaffe
Vyrobeno kusů 20
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blohm & Voss Ha 137 byl německý jednomotorový jednomístný střemhlavý bombardér, řešený jako dolnoplošník s pevným kapotovaným podvozkem.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Ha 137 vznikl jako požadavek RLM z roku 1934 na lehký jednomístný střemhlavý bombardér pro Luftwaffe. Společnost Blohm & Voss reagovala projektem P6 ing. Vogta, který vycházel ze zkušebního stíhacího letounu Kawasaki Ki-5. Projekt P6a počítal s hvězdicovou dvanáctiválcovou pohonnou jednotkou BMW 132 o výkonu 537 kW, což byla německá verze amerického motoru Pratt & Whitney Hornet. Druhý návrh P6b představoval letoun s řadovým britským kapalinou chlazeným pístovým motorem Rolls-Royce Kestrel.

Po představení projektu obdržel Blohm & Voss oficiální objednávku na stavbu tří prototypů označených Ha 137. Dne 9. října 1934 byly provedeny testy s dřevěnou maketou a 13. května 1935 absolvoval svůj první let prototyp Ha 137 V1 (imatrikulace D-ITEK). Krátce na to byl dokončen i druhý prototyp Ha 137 V2 (D-IXAX). Soutěž na nový stroj vyhrál Henschel Hs 123 a Ha 137 zůstal na žádost RLM jako alternativa pro typy přihlášené do její další etapy.

Této druhé části soutěže se kromě Ha 137 zúčastnily projekty Heinkel He 118, Arado Ar 81 a Junkers Ju 87, který skončil jako vítěz. Třetí prototyp Ha 137 V3 (D-IZIQ) měl instalovaný motor Kestrel V s pevnou dvoulistou dřevěnou vrtulí a měl být vzorovým strojem případné verze Ha 137 B, zatímco V1 a V2 Ha 137 A.

Model Ha 137 V5 (D-IUXU)

V létě 1935 byly v Travemünde zahájeny zkoušky prototypů V1 a V2, v červnu 1936 pak v Rechlinu absolvoval množství zkušebních letů V3. V témže měsíci se však novým šéfem Technisches Amtu RLM stal Ernst Udet, který v této funkci nahradil Obersta Wolframa von Richthofena. Udet na rozdíl od svého předchůdce preferoval Ju 87 a ing. Vogtovi proto bylo jasné, že jeho Ha 137 do výzbroje Luftwaffe zařazen nebude.

Bez ohledu na nezájem o Ha 137 ze strany velitelství německého letectva vznikl ještě další prototyp Ha 137 V4 (D-IFOE) s motorem Jumo 210 Aa. Následně byla postavena nultá série sedmi kusů Ha 137A-0 s motory BMW 132A (D-IYXO, D-ITNU, D-IXJA, D-IFBA, D-IONU, D-IBGI a D-IABY, výrobní č. 183-190). Jejich dodávky proběhly mezi prosincem 1935 a říjnem 1936.

Do července 1937 byla dokončena také série Ha 137B-0 (D-IGPI, D-IUXU alias V5, D-IDTE alias V6, D-IJJE, D-INVA, D-IRQO, D-ITLE, D-IXPA a D-ITMY, výrobní č. 191-199), s vodou chlazenými zážehovými řadovými dvanáctiválcovými motory Jumo 210 C o 471 kW, které roztáčely stavitelnou třílistou kovovou vrtuli[1] o průměru 3,2 m.

V červenci 1937 byl během nouzového přistání zcela zničen prototyp Ha 137B-0 (V6). Prototyp V4 byl zrušen byl na podzim 1937, V5 byl předán do Erprobungsstelle für Bordwaffe v Tarnewitz, kde sloužil například k testům raket Rheinmetall-Borsig RZ 65 a synchronizovaných kanónů ráže 20 mm.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Blohm Voss Ha 137 V4

Údaje platí pro Blohm & Voss Ha 137 V4[2]

  • Rozpětí: 11,15 m
  • Délka: 9,46 m
  • Výška: 4,00 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 1815 kg
  • Vzletová hmotnost: 2485 kg
  • Maximální rychlost ve výšce 2000 m: 340 km/h
  • Cestovní rychlost: 290 km/h
  • Přistávací rychlost: 105 km/h
  • Výstup na 4000 m: 9 min
  • Praktický dostup: 5500 m
  • Dolet: 580 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe 1933-45 část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 239 s. ISBN 80-901976-2-0. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Balous, Miroslav. Blohm und Voss Ha 137. Letectví a kosmonautika. duben 2013, čís. 4, s. 55.
  2. Marek Murawski, Letadla Luftwaffe Část 1, Blohm und Voss Ha 137, 1997, str. 49

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]