Přeskočit na obsah

Chotěbuz (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zámek Chotěbuz
Účel stavby

veřejnosti nepřístupná budova

Základní informace
Slohrenesanční
barokní
klasicistní
ArchitektiJosef Kornhäusel, 1810–1812
Výstavba1229
Přestavba1559, 1780–1782, 1810–1812, 1839–1984, 1875–1879, 1947
Zánikještě není
Materiálykámen, gutský pískovec, barokní cihla, pálená taška, plechová střecha
StavebníkBenediktinské opatství v Týnci u Krakova
Další majiteléBenediktinský klášter v Orlové
Rudzští z Rudz
Gurecký z Kornic
Christian Fridrich von Liebe
Lichnovští z Voštic
Trachové z Březí
Těšínská komora
Československo
ČSSR
Školní statek při Střední zemědělské škole Český Těšín
Pozemkový fond České republiky
Obec Chotěbuz
Současný majitelObec Chotěbuz
Poloha
AdresaNáves 123, Chotěbuz, 735 61, Chotěbuz, ČeskoČesko Česko
UliceNáves
Nadmořská výška353,1 m n. m.
Souřadnice49°46′9,1″ s. š., 18°34′6,56″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky10367/8-3516 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Chotěbuz se nachází v obci Chotěbuz, v okrese Karviná v Podbeskydské pahorkatině. Jeho historie vychází z opevněného hospodářského dvora z počátku 13. století. Místo, kde stojí, patří mezi nejvyšší body v katastrálním území obce (353,1 m n. m.). Je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1227

[editovat | editovat zdroj]

Vrch, který se nachází širším území levého břehu řeky Olše, byl pravděpodobně osídlen před rokem 1227. Mohlo jít o vyvýšené pozorovací stanoviště, které chránilo níže položené hradiště Starý Těšín,[2] případně kastelánii Těšín. Ukazuje na to tvar návrší, které je ploché.[pozn. 1] Tato část obce ještě neprošla archeologickým průzkumem, resp. areál zámku.

Po roce 1227

[editovat | editovat zdroj]
Kazimír I. Opolský vyobrazení na jezdecké pečeti

První písemné zmínky o vsi Chotěbuz,[pozn. 2][3] jsou z období vlády Kazimíra I. Opolského. Listinou ze dne 26. května 1229 [4] papež Řehoř IX. potvrdil a vyjmenoval výčet desátků z vesnic pro týnecké opatství, které již dříve listinou z 7. prosince 1227 [5] daroval týneckému opatovi Lutfrydovi[pozn. 3][6] vratislavský biskup Vavřinec Doliveta.[pozn. 4][7][8]

Na Chotěbuzi, mezi roky 1229–1268, nechali benediktýni vybudovat opevněný dvůr, který sloužil k zásobování kláštera v Orlové. Tento se stal základem pro další vývoj tvrze, později zámku. Dne 12. května 1268[9] kníže Vladislav I. Opolský opětovně potvrdil dary vesnic, včetně Chotěbuze, spolu s příslušenstvím, požitky a svobodami benediktýnskému klášteru v Orlové. V roce 1268 tak měl tento řád řád v lokalitě zvané Sal právo těžit sůl,[pozn. 5] vlastnil několik vesnic,[pozn. 6] hospod,[pozn. 7] získával desátky a měl řadu svobod a požitků.[10][11][12]

„ „Ve jméno Otce. Amen. My Vladislav z Boží milosti kníže Opolské známo činíme, že obdarování našich předkův slavné paměti, jakáž bratřím řádu sv. Benedikta byli učinili ku kapli v Orlové, kdež jim některé dědiny s veškerým příslušenstvím s požitky a svobodami byli pustili, milostivě obnovujeme: totižto sůl veskrze i s Da(m)brow – ou a všemi lukami, Chotebanz, Vrbici (Wirzbica), Záblať; kromě soli hospodu s plným právem na třech všech: Žukově (Szucowo), Těrličku (Sierliczko), Ostravě; a na všech výš jmenovaných cokoli bude příslušného buďto ku knížecímu dvoru nebo komukoli jinému, všecko přísežné slušeti bude kostelu výš jmenovanému." “
— Vladislav I. Opolský[12]

Za nejasných okolností se dvůr dostal z majetku orlovského kláštera do majetku těšínských Piastovců, když se v roce 1447 stal součástí fryštátského panství. Téhož roku kněžna Eufemie Mazovská, [pozn. 8] vdova po Boleslavu I. Těšínském, postoupila Chotěbuz Janu Kyselovskému z Kyselova[pozn. 9].

V 16. století ves a dvůr opět náležela těšínskému knížecímu dvoru. V roce 1552 ji kníže Václav III. Adam postoupil svému kancléři Václavu Rudzkému z Rudz na Rudicích,[pozn. 10] jeho ženou byla Magdaléna Klochovna z Kornic [pozn. 11][13] Ten si nechal postavit tvrz, která měla být jen přízemní, zděná. Do současné doby se z tvrze dochovaly jen klenby. Tvrz byla přestavěna v období baroka na zámek.[14] Ves mu patřila do roku 1578. Po jeho smrti převzali ves jeho synové Erazim a Mikuláš Rudzští z Rudz, kteří v roce 1603 prodali Chotěbuz Kašparovi st. Rudzkému z Rudz a na Kamenici [pozn. 12]. Jeho ženou byla Anna Gurecká z Kornic.

Roku 1651 držel statek Mikuláš starší II. Rudzký z Rudz na Velkých Horkách a na Chotěbuzi a Lhotě.[pozn. 13] Zemřel 14. května 1658, byl pohřben v Těšíně, jeho náhrobník[15] je k vidění v kostele svaté Maří Magdaleny.[16] Jeho syn Bernard Rudzký, ženatý s Magdalenou z Hohensteinu, prodal tuto tvrz a ves někdy okolo roku 1701.

V roce 1701 získal ves Mikuláš Gurecký z Kornic na Holešově a na Kozakovicích.[pozn. 14] Po něm bratři svobodný pán Bernhard a svobodný pán Jáchym Kryštof Marklovští ze Žebráče. Po Jáchymovi Kryštofovi získala ves věnem jeho dcera Helena Kateřina Marklovská. V roce 1717 se provdala za pruského šlechtice Christiana Friedricha von Liebe. Jejich manželství bylo bezdětné.

V roce 1757 zámek přešel na šlechtický rod Lichnovských z Voštic, majitelem byl Karel svobodný pán Lichnovský. Dne 22. června 1770 žádá Jan Karel hrabě Lichnovský zemského hejtmana Těšínského knížectví o ochranu v rodinné záležitosti týkající se prodeje statku Chotěbuz.[17]

V roce 1771 prodala Anna Charlotta ovdovělá Lichnovská z Voštic na Lhotě ves a tvrz Karlu Josephu Trachovi (1710–1780)[pozn. 15][18]. Šlechtický titul získal v roce 1764 kdy povýšen do stavu svobodných pánů na území Německa a v Českém království. Jeho manželkou byla Amalie Wilhelmine hraběnka von Limburg–Stirum (1714–1755).[19]

Po smrti Karla Josefa Tracha získal zámek jeho syn svobodný pán František Trach z Březí (1744–1791) [20] a jeho manželka svobodná paní Karolína Josefa Bees z Chrostiny (1752–1827). Tento manželský pár se zasloužil o přestavbu renesanční tvrze na barokní zámek, která probíhala v letech 1780–1782.

Vévoda Albert Kazimír Sasko-Těšínský (1738–1822)

V roce 1817 svobodný pán Vincent Trach (* 1772), syn Františka Tracha a Karolíny Josefy Bees, prodal zámek knížeti Albertu Sasko-Těšínskému (1738–1822), který jej připojil k Těšínské komoře. Ta nechala v roce 1840 barokní zámek zmodernizovat a upravit na lovecký zámeček.

Za doby Rakouska-Uherska

[editovat | editovat zdroj]
Arcivévoda Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský (1817–1895)

Přičiněním ředitele této arciknížecí komory Rudolfa rytíře Walcher von Uysdal, byla v Chotěbuzi založena internátní zemědělská škola. Vyučování bylo zahájeno v roce 1872, za fundace Albrechta Fridricha Rakousko-Těšínského, kdy zde byla umístěna Slezská rolnická škola. Pro zvýšení kapacity školní budovy byla v letech 1875–1879 provedena její další modernizace. Rolnická škola zde působila do roku 1923.

Za doby první Československé republiky

[editovat | editovat zdroj]

Počátkem školního roku 1922–1923 byla umístěna v prvním poschodí východního křídla nově zřízená jednotřídní česká státní obecná škola. V přízemí byla kancelář ředitele.

V roce 1927 zvažovala zemská správní rada, že v zámku zřídí polepšovnu.[21]

Od 1. ledna 1928 byla zřízena česká mateřská škola s bytem učitelky, která byla umístěna v přízemí severní části východního křídla. Obecná škola byla počátkem školního roku 1929–1930 rozšířena na dvojtřídku.

Od 1. září 1937 byla Chotěbuzi zřízena odvodní česká měšťanská škola s bytem ředitele v prvním poschodí zámku. V přízemí vpravo od hlavního vchodu do budovy byl umístěn poštovní úřad pro obec Chotěbuz, včetně osad Zpupná Lhota a Podobora, a dále pro obce Stanislavice, Mistřovice a Koňákov.

V roce 1947 došlo k dalším stavebním úpravám.

Za období totality

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1952 budovu zámku využíval Školní statek při Střední zemědělské škole Český Těšín. Byly zde byty a kanceláře. Dne 3. května 1958 byl zámek prohlášen kulturní památkou, zápisem do státního seznamu památek okresu Karviná pod číslem 10367/8-3516.

V roce 1970 část budovy zámku vyhořela, byly poškozeny některé místnosti v zadním traktu. Objekt byl poté využíván jen částečně, především jako skladiště technického materiálu, zejména nářadí, náhradních dílů, osiva a chemikálií.[22] V roce 1975 byla vypracována studie pro generální opravu, ale o realizaci nebyl zájem.

Za České a Slovenské Federativní Republiky

[editovat | editovat zdroj]

Zámek přešel v roce 1992 do vlastnictví Pozemkového fondu ČR, který zámek nabídl Muzeu Těšínska. To nemělo prostředky na jeho opravu.

Na přelomu 20. a 21. století

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1996 byla vypracována nová architektonická studie na rekonstrukci, a to firmou Arpik. Rekonstrukce nebyla započata. Po zániku školního statku, na přelomu 20. a 21. století, nabídl Pozemkový fond ČR zámek obci, která jej v roce 2001 přijala, s tím, že: „se našel vhodný investor, jenž měl zámek od obce odkoupit.“[23] Transakce se neuskutečnila, investor od svých záměrů odstoupil a zámek zůstal ve vlastnictví obce Chotěbuz.

Po roce 2007

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 obec získala z Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury ČR dvě dotace, za které byla opravena hláska (500 000 Kč, příspěvek na 50 % částky) a vstupní brána (250 000 Kč, příspěvek 50 % částky). Opravy hlásky přinesly spory s Národním památkovým ústavem. V témže roce (2007) zařadila obec objekt zámku do Národní databáze brownfieldů. Požadovaná cena v roce 2009 byla v řádu desítek miliónů Kč.[24]

Studie

[editovat | editovat zdroj]

Na 13. zasedání Zastupitelstva obce Chotěbuz, 19. července 2012, schválili zastupitelé přijetí investiční dotace od Moravskoslezského kraje ve výši 444 000 Kč na realizaci projektu Areál zámku Chotěbuz a pověřili starostu k podpisu smlouvy na poskytnutí dotace. Výsledkem studie byly tři varianty:

  1. Varianta A – Bydlení pro seniory [pozn. 16]
  2. Varianta B – Školící centrum s podnikatelskými aktivitami [pozn. 17]
  3. Varianta C – Kulturně-společenské centrum [pozn. 18]
  4. Pracovalo se ještě s jednou variantou, tzv. Nultá varianta – Demolice všech objektů v areálu: Asanace a přípravu pozemků pro budoucí občanskou zástavbu.

Prodej zámku

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2013 se obec snažila zámek prodat. 21. zasedání Zastupitelstva obce Chotěbuz ze dne 10. října 2013 vzalo na vědomí výsledky zpracované "Studie proveditelnosti – areál zámku Chotěbuz" a pověřilo starostu k přípravě podkladů pro vyhlášení záměru prodeje areálu. Záměr byl pravidelně zveřejňován v obecním zpravodaji Chotěbuzské zrcadlo.[25] Mezi roky 2015 (září) a 2017 (prosinec) jednalo zastupitelstvo obce s jedním zájemcem, který od záměru odstoupil z důvodu nových požadavků zastupitelstva k prodeji.[pozn. 19]

Vynětí zámku ze seznamu kulturních památek

[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo obce na svém 23. zasedání dne 17. prosince 2013 odsouhlasilo toto rozhodnutí: „Zastupitelstvo obce pověřuje starostu k podání žádosti o vynětí budovy zámku umístěné na parcele 1/1 k. ú. Chotěbuz ze seznamu kulturních památek“. V roce 2017 na jednání zastupitelstva obce a pracovníků národního památkového ústavu bylo stanoveno, že náklady na vynětí nese obec.[26]

Stavební styly

[editovat | editovat zdroj]

Stavební historický vývoj zámku byl proveden těmito stavebními styly: středověký dřevěný opevněný dvůr, renesanční tvrz, barokní zámek, klasicistní zámek.

Středověký opevněný dvůr

[editovat | editovat zdroj]

V 13. století byl ve vsi postaven opevněný dvůr, který sloužil k zásobování. Opevnění dle obvyklých zvyklostí bylo tvořeno dřevěnými palisádami a suchým příkopem. Podle známých stavebních tradic benediktýnského řádu zde byly zděné stavby. Jedním ze zděných pozůstatků dochovaných do současnosti je středověká válcová věž (hláska).

Tvrz z období renesance

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1559 byl dvůr přestavěn na tvrz o půdorysu rovnoramenného lichoběžníku. Přední část dvora tvořily hospodářské budovy, chlévy, stáje a místo poddaný lid. Část pro šlechtice se nacházela v dnešním zadním traktu zámku. Z této doby se dochovaly pouze renesanční klenby v levé zadní části zámku.

Barokní zámek

[editovat | editovat zdroj]

Barokní zámek vznikal v letech 1780–1782 na půdorysu zděné části renesanční tvrze. K tvrzi bylo přistavěno patro, upravena fasáda a postavena barokní brána. Přesná podoba exteriéru barokního zámku se nedochovala. Existují jen stavební úpravy interiéru (barokní klenby) a zámecká brána. Z popisu historiků se lze dozvědět, že: „Patrovému objektu zámku dominuje na hlavním průčelí vystupující rizalit s halou v přízemí a sálem pro hostiny panstva. Střední chodba rozděluje místnosti zámku na dva trakty. Zaoblená nároží vzdáleně navazují ve zhrublém lokálním provedení na střední rizalit.“[27]

Erb rodu Trachů z Březí. Erbovním znamením je v pravé polovině štítu je drak obrácený ke středu štítu, bez plamene, který by mu šel z tlamy. V levé polovině jsou tři kosmé pruhy.

V dnešní dispozici zámku se tomuto útvaru podobá oválný sál v zadním traktu zámku. Stavební plány, které se dochovaly, publikoval Mariusz Makowski ve své knize Šlechtická sídla na Těšínském Slezsku. V jedné z obvodových zdí zámku byl umístěn epitaf Trachů z Březí, který je datován k roku 1788. V tomto obdobní byla v zámku vystavěna kaple. Z původních hospodářských budov byly zachovány jen ty z přední poloviny uzavřeného tvaru a to jak po levé, tak i pravé straně.[pozn. 20][28][29] Do dnešní doby se dochovala jen jedna budova (kravín), ze dvou pozdně barokních stodol jen jediná.[27]

Klasicistní zámek

[editovat | editovat zdroj]

Klasicistní přestavba probíhala mezi léty 1839–1841. Za autora stavebního projektu je uváděn Josef Kornhäusel, a to na základě jeho typických stavebních prvků: pětiboký patrový rizalit, který byl členěný šesti jónskými polosloupy, které podpíraly kladí se zubořezem. Střechu pak zakrývala empírová atika. Střední okno obohatil balkon s litinovou mříží. Po stranách zámku byl dostavěny přízemní budovy (křídla). V areálu byl postaven zahradní gloriet, krytý dřevěným šindelem. Na hlásku byly osazeny hodiny. Je zde výrazná podobnost se zámky v Hnojníku a Konské, kde je jako autor uváděn právě Josef Kornhäusel.

Místní obliba působivých polosloupů vysokého řádu na počátku čtyřicátých let 19. století pramenila z vídeňského prostředí hornorakouských stavů – paralely Vídně s Těšínem. Zvláště nápadně se odráží vkus jednotlivých objednavatelů z řad stavovské šlechty upínající svůj pohled k Vídni a na druhé straně vkus arcivévody, který tak jako jeho bratr císař František I. Rakouský, studoval a prožil své dětství v Itálii, což mělo částečně vliv i na tak odlišný vkus mezi jednotlivými vrstvami aristokracie. Zatímco malé zámečky dostaly pro šlechtu vhodné polosloupy iónského řádu, pro válečného hrdinu monarchie byl vhodnější dórský řád. Přízemí zámku obýval lesník a prostory patra s balkonem byly vyhrazeny pro zemského hejtmana. Tento klasicistní zámek se do dnešních dnů nedochoval.

Přestavba z přelomu 19. a 20. století

[editovat | editovat zdroj]

Pro potřeby zemědělské školy a internátu byly provedeny další změny: demolice empírové atiky, z fasády bylo odstraněno sloupoví, takže ji členily jen skromné lizény, výstavba patra a nové střecha valbového typu. V roce 1901 byly v zadní pravé části zámku přistavěny toalety. Během těchto úprav došlo k přemístění epitafu.

Přestavba ve 20. století

[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce došlo k velmi výrazně změně vzhledu zámku. Jednopatrová budova byla znovu důkladně opravena. Dostala jednoduchou fasádu bez ozdob a vysoká dvojitá okna, nyní již ničím nepřipomínala původní stavbu.

Další dochované historické památky zámku

[editovat | editovat zdroj]

Hláska

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Hláska u zámku Chotěbuz.

Na přelomu 13. a 14. století zde byla postavena strážní věž (hláska), která se dochovala dodnes.

Barokní brána

[editovat | editovat zdroj]

Dochovala se barokní brána s erby rodů Trachů, s datací 1782 a Beesů, bez datace. Na pilířích brány jsou umístěny sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína.

Epitaf

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Epitaf Trachů z Březí.

Dochoval se epitaf na smrt dětí svobodného pána Františka Tracha z Březí a jeho ženy Karolíny Josefy Bees z Chrostiny.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Toto je dobře patrno na turistických mapách, dle umístění a tvaru vrstevnic.     
  2. ↑ Psán jako Koczobenz
  3. ↑ Psán také jako: Luitfrid, Luitfried z významného polského rodu Gryfů
  4. ↑ V roce 1229 byla zmíněna Ostrava (Vendická Ostrava) v listině biskupa Bruna z Schauenburku, jednalo se patrně o pozdější Polskou Ostravu a Moravskou Ostrava. V oněch dobách bylo zvykem stavět hradiště na obou březích řeky. Vendická je podle slovanů. Název Polská Ostrava byl používám v proběhu několika století, po roce 1919 byla přejmenována na Slezskou Ostravu.
  5. ↑ Sal = sůl. Lokalita = Solca.
  6. ↑ Obce: Orlová, Doubrava, Vrbice, Záblatí, Chotěbuz a osady Poruba a Lazy
  7. ↑ Hospody: Žukov pravděpodobně dnešní Dolní Žukov, Těrlicko, dnešní Jaškovská krčma a Ostrava, pravděpodobně již zanikla.
  8. ↑ Lidem zvaná Ofka.
  9. ↑ Kyselov (polsky Kisielów, německy Kisielau) je vesnice v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Těšín v gmině Holešov.
  10. ↑ Polská vesnice Rudza je nejstarší část žywiecké čtvrti Středoměstí (polsky Śródmieście).
  11. ↑ Vdova Magdaléna Klochovna z Kornic se provdala za Karla Jindřicha Bludovského z Dolních Bludovic, dědičném pánovi na Grodišči (Hradiště) a na Orlové.
  12. ↑ Polská obec Kamienica.
  13. ↑ Pravděpodobně Zpupná Lhota.
  14. ↑ Polská vesnice Kozakowice, dnes Kozakowice Górne a Kozakowice Dolne.
  15. ↑ Německy Karl Joseph Wohlgeboren Freiherr von Trach Edler Herr von Bürkau
  16. ↑ V objektu zámku bylo navrženo 20 bytových jednotek (převážně 1+kk), technické zázemí, čtyři jednotky pro služby (wellness, kadeřnictví, pedikúra, lékař apod.). Tato varianta byla doplněna o služby. Vychází nejlépe ze všech zmíněných variant. Odhadovaný náklad: 589 834 940 Kč bez DPH.
  17. ↑ Varianta vychází z obchodních a výrobních potřeb. Předpokládá se využití objektu, jako školícího centra (školící místnosti, ubytovací a stravovací zařízení). Odhadovaný náklad: 66 371 385 Kč bez DPH.
  18. ↑ Objekt zámku měl sloužit jako sezonní projekt pro pořádání akcí. Počítá se s rozdělením areálu na dvě části, kulturně-společenské centrum s amfiteátrem v jižní části a hospodářské zázemí v severní. Odhadovaný náklad: 20 502 600 Kč bez DPH.
  19. ↑ Zmenšení výměry ploch k prodeji, snížení počtu budov k prodeji, v případě požadavků na vynětí budovy zámku ze seznamu nemovitých kulturních památek je povinen si toto vynětí zajistit kupující na vlastní náklady, předkupní právo obce na areál zámku za cenu dle znaleckého posudku ke dni zpětného převodu, stanovena sankce za nerealizování záměru.zákaz zcizení a zatížení nemovitostí právem třetích osob bez souhlasu prodávajícího do doby ukončení realizace záměru.
  20. ↑ Patrné to je při porovnání map z: I. vojenského mapování 1764–1768 a II. vojenské mapování 1876–1878.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-05-20]. Identifikátor záznamu 120149 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Zámecký vrch a hradiště. www.chotebuz.cz [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-28. 
  3. ↑ Knížka o Karvíně. Kramerius 5. - camea2.svkos.cz [online]. Čtenářsko-vzdělávací spolek v Karvíně (Slezsko), 1914 [cit. 2019-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31. 
  4. ↑ KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., Lwow 1875, č. XI b, s. 24: "... illibata permaneant decimas villarum de Orlowa, Dubrowa, Koczobontz, Cierlitzko, maiori Gorzice, Uchylsko, Ostrawa, Wierbica, Zablocie, Zukov, Lachanty et Golkowice, decimas de sortibus in Kozle pertinentibus ad castellaturam de Racziborz circa Rybnik, quas venerabilis frater noster Laurentius Vratislaviensis episcopus de assensu capituli sui monasterio vestro pia liberalite concessit, prout in litteris inde cofectis plenius continetur.“; Také Němec Emerich, Listinář Těšínska (Codex diplomaticus Ducatus Tessinensis), Sbírka listinného materiálu k dějinám Těšínského Pobeskydí, 1155-1399, č. 6, s. 11.
  5. ↑ APPELT, Heinrich (ed.): Schlesisches Urkundenbuch, č. 280, s. 206: „Eapropter, dilecti in domino filii, vestris iustis postulationibus grato concurrentes assensu villam, que dicitur Orlowa, cum omnibus iuribus et pertinentiis, sicut eam iuste et pacifice possidetis, vobis et per vos monasterio vestro auctoritate apostolica confirmamus et presentis scripti patrocinio communimus.“; BAKALA, Jaroslav: Z nejstarších dějin Orlové s. 12,; ADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, s. 16
  6. ↑ Tiskovina Práce, Ročník 6, Číslo 7. [s.l.]: Julius Kittl v Moravské Ostravě, 1896 (16. února). Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04. S. Strana 7/8.  Archivováno 4. 6. 2020 na Wayback Machine.
  7. ↑ HISTORIE: Nejstarší dějiny Ostravy, která letos slaví 750 let - Neviditelný pes. Lidovky.cz [online]. 2017-02-02 [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ Dějiny Ostravy 1967, K výročí 700 let založení města, Profil 1967
  9. ↑ Vlastivěda Slezská, svazek: Dějiny knížetství Těšínského Díl IV. část I.. Kramerius 5. - camea2.svkos.cz [online]. Vincenc PRÁSEK. V Opavě 1894. Nákladem vlastním. Tiskem Adolfa Drechslera., 1894 [cit. 2019-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31. 
  10. ↑ PRÁŠEK, Vincenc. Vlastivěda Slezská, svazek: Dějiny knížetství Těšínského Dílu IV. čásť I.. Opava: Nákladem vlastním. Tiskem Adolfa Drechslera., 1894. Dostupné online. S. 62–220. [nedostupný zdroj]
  11. ↑ Hornický rok 1949. Opava: AD. TOMÁNEK, 1949. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-30. S. 1a.  Archivováno 30. 5. 2020 na Wayback Machine.
  12. ↑ a b Vlastivěda Slezská, svazek: Dějiny knížectví Těšínského Dílu IV. část I.. camea2.svkos.cz [online]. V. PRÁSEK, Nákladem jubilejního fondu na vydávání Vlastivědy Slezská, 1889. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31. 
  13. ↑ ADAMUS, Alois. Z dějin Orlové. 1926. vyd. [s.l.]: Alois Adamus strana 101/144 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04.  Archivováno 4. 6. 2020 na Wayback Machine.
  14. ↑ ROSOVÁ, Romana: Zámek v Chotěbuzi – svědek pomíjejícího času, Těšínsko, Ročník 61, Rok 2018, Číslo 1, ISSN 0139-7605
  15. ↑ Noviny Těšínské. Číslo 13. vyd. [s.l.]: Blaadina Čížková. Tiskem knihtiskárny Jindřicha Novosada v Místku., 1900 (24. únor). Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-01. S. 1/8.  Archivováno 1. 7. 2020 na Wayback Machine.
  16. ↑ kostel sv. Maří Magdaleny, Cieszyn. Hrady.cz [online]. Dostupné online. 
  17. ↑ Jan Karel hrabě Lichnovský, 22.6.1770. digi.archives.cz [online]. Digitální archiv ZA v Opavě [cit. 2018-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-28. (anglicky) 
  18. ↑ Římskokatolická fara Těrlicko, matrika Z • 1727-1783. digi.archives.cz [online]. Digitální archiv ZA v Opavě. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-19. 
  19. ↑ Amalie Wilhelmine von Limburg-Stirum. Family Tree & Family History at Geni.com [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-17. (anglicky) 
  20. ↑ Římskokatolická fara Těrlicko, matrika Z • 1784-1805. digi.archives.cz [online]. Digitální archiv ZA v Opavě. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-21. 
  21. ↑ Duch času: orgán strany sociálně-demokratické, 8.10.1927. [s.l.]: Sociálně-demokratická strana, 1927. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04.  Archivováno 4. 6. 2020 na Wayback Machine.
  22. ↑ Těšínsko, 1972. [s.l.]: Muzeum Těšínska v Českém Těšíně, 1972, Ročník 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10. S. stránka 17.  Archivováno 10. 4. 2020 na Wayback Machine.
  23. ↑ BC. RONČKOVÁ, Kateřina. Kulturní památky na území okresu Karviná a Frýdek-Místek a územní rozvoj [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, 2012-04-18 [cit. 2020-02-05]. S. 50/124. Dostupné online. 
  24. ↑ Zámek Chotěbuz. brownfieldy.czechinvest.org [online]. Národní databáze brownfieldů [cit. 2018-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-15. 
  25. ↑ Chotěbuzské zrcadlo - Kocobędzkie zwierciadło Archivováno 26. 3. 2019 na Wayback Machine.: ZIMA 2013 Ročník 16, číslo 4, strana 3; JARO 2014 Ročník 17, číslo 1, strana 4; LÉTO 2014 Ročník 17, číslo 2, strana 3; PODZIM 2014 Ročník 17, číslo 3, strana 5; ZIMA 2014 Ročník 17, číslo 4, strana 3; JARO 2015 Ročník 18, číslo 1, strana 3; Ročník 21, číslo 1, strana 3; Ročník 20, číslo 2, strana 3; Ročník 21, číslo 3, strana 4; Ročník 21, číslo 4, strana 4.
  26. ↑ O ruinu zámku v Chotěbuzi je konečně zájem. Nesmí však být památkou. iDNES.cz [online]. 2016-03-21. Dostupné online. 
  27. ↑ a b MAKOWSKI, Mariusz. Šlechtická sídla na Těšínském Slezsku – Szlacheckie siedziby na Śląsku Cieszyńskim. První. vyd. Český Těšín; Cieszyn: Regio; Muzeum Śląska Cieszyńskiego, 2005. 350 s. ISBN 80-239-6051-2. 
  28. ↑ I. VOJENSKÉHO MAPOVÁNÍ 1764-1768. Oldmaps - Staré mapy. oldmaps.geolab.cz [online]. Dostupné online. 
  29. ↑ III. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ 1876-1878. Oldmaps - Staré mapy. oldmaps.geolab.cz [online]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Dějiny Ostravy 1967, K výročí 700 let založení města, Profil 1967
  • ADAMUS, Alois: Z dějin Orlové. Kroměříž 1926.
  • APPELT, Heinrich (ed.): Schlesisches Urkundenbuch. Tom. I. Graz 1963.
  • BAKALA, Jaroslav: Z nejstarších dějin Orlové. In: Kol. autorů: Orlová 1223-1973. Historie a současnost města. Ostrava 1973, s. 9-27.
  • KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., Lwow 1875.
  • NĚMEC, Emerich (ed.): Listinář Těšínska I-II. 1155-1399. Codex diplomaticus ducatus Tesinensis. Sbírka listinného materiálu k dějinám knížectví Těšínského. Český Těšín 1955.
  • NĚMEC, Emerich (ed.): Listinář Těšínska III. 1155-1399. Codex diplomaticus ducatus Tesinensis. Sbírka listinného materiálu k dějinám knížectví Těšínského. Český Těšín 1960.
  • Makowski Mariusz: Šlechtická sídla na Těšínském Slezsku – Szlacheckie siedziby na Śląsku Cieszyńskim. Český Těšín; Cieszyn, Regio; Muzeum Śląska Cieszyńskiego, 2005. 350 s. ISBN 80-239-6051-2.
  • Obec Chotěbuz: Zpravodaj Chotěbuzské zrcadlo
  • ROSOVÁ, Romana: Zámek v Chotěbuzi – svědek pomíjejícího času, Těšínsko, Ročník 61, Rok 2018, Číslo 1, ISSN 0139-7605

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Chotěbuz na Wikimedia Commons
  • Zámek Chotěbuz na Facebooku
  • Zámecká brána získává nový háv [online]. Karvinský a Havířovský Deník, 2007-10-09. Dostupné online. 
  • Dalšímu zámku v regionu hrozí zánik v rozvalinách [online]. Karvinský a Havířovský Deník, 2010-04-14. Dostupné online. 
  • Zámek v Chotěbuzi nikdo nechce [online]. 2015-05-31. Dostupné online. 
  • Chotěbuzský zámek nečeká veselá budoucnost [online]. Karvinský a Havířovský Deník, 2015-06-26. Dostupné online. 
  • Na nejvyšším místě dnešní samostatné obce stojí jako připomínka na bohatou historii kuželovitá věž, zvaná hláska. Na hlásku nás zve Romana Kubicová. [online]. Český rozhlas, 2016-03-10. Dostupné online. 
  • O ruinu zámku v Chotěbuzi je konečně zájem. Nesmí však být památkou [online]. iDnes.cz - Moravskoslezský kraj, 2016-03-21. Dostupné online. 
  • Boj o zámek, který původně nikdo nechtěl [online]. Karvinský a Havířovský Deník, 2016-04-21. Dostupné online. 
  • Prodej zámku brzdí komplikace [online]. Karvinský a Havířovský Deník, 2016-09-29. Dostupné online. 
  • Chátrající zámek [online]. Česká televize, 2016-10-18. Dostupné online. 
  • Prodá se zámek v Chotěbuzi. Značka: spěchá [online]. Karvinský a Havířovský Deník, 2018-06-18. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chotěbuz_(zámek)&oldid=23816297“