Přeskočit na obsah

Těšínská větev Piastovců

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Těšínská větev Piastovců byla jednou z větví rozrodu slezských Piastovců. Vznikla vydělením z opolské větve. Zakladatelem byl první těšínský kníže Měšek I. Těšínský, posledním žijícím legitimním členem pak Alžběta Lukrécie Těšínská. V průběhu doby se z této linie vyčlenily dvě větve osvětimské – starší a mladší.

Hlavní těšínská linie vládla Těšínskému knížectví. Jejími členy byli významní panovníci a diplomaté. Například Přemysl I. Nošák se stal za vlády Václava IV. vikářem Svaté říše římské, jeho bratr Zemovít byl generálním převorem Johanitského řádu v českých zemích. Roku 1337 získala tato větev také Seveřské knížectví, které si podržela až do roku 1361. Největšího územního rozmachu se linie dočkala za Přemysla Nošáka, kdy vládla nad Těšínskem, Osvětimskem, Kozelskem, Bytomskem, Hlohovskem a Seveřskem.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]