Adam Václav Těšínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Adam Václav Těšínský
těšínský kníže
Portrét knížete Adama Václava
Portrét knížete Adama Václava
Doba vlády 15791617
Narození 12. prosince 1574
Těšín
Úmrtí 13. července 1617, Brandýs (zámek)
Těšín
Předchůdce Václav III. Adam Těšínský
Nástupce Fridrich Vilém Těšínský
Manželky Alžběta Kuronská
Rod Slezští Piastovci
Dynastie Piastovci
Otec Václav III. Adam Těšínský
Matka Kateřina Sidonie Sasko-Lauenburská
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adam Václav Těšínský (německy Adam Wenzel von Teschen, polsky Adam Wacław Cieszyński; 12. prosince 157413. července 1617, zámek Brandýs) byl v letech 15791617 těšínský kníže. Pocházel z rodu těšínských Piastovců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se z druhého manželství těšínského knížete Václava III. Adama se Sidonií Kateřinou Sasko-Lauenburskou.

Kníže vydával dokumenty v latině, v němčině a češtině, polský jazyk byl používaný především v úřadu knížecího soudního dvora.[1]

Kníže udržoval přátelské vztahy s měšťany Těšína, u kterých si často půjčoval peníze.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Po otcově smrti roku 1579 byl ještě nezletilý, vládu za něj tedy jako regentka vykonávala matka spolu s poručníky, knížetem Jiřím II. Břežským, knížetem Karlem II. Minsterbersko-Olešnickým a Janem starším Bruntálským z Vrbna. Na příkaz císaře Rudolfa II., který chtěl posílit katolický vliv na mladého protestantského knížete,[2] pak v roce 1586 Jana Brunálského nahradili držitel Pštinského panství Sigfríd z Promic a hejtman Svídnického knížectví Matyáš z Lohova.

Těšínsko bylo v roce 1585 zasaženo rozsáhlou morovou epidemii, která přinesla početné ztráty na životech. V roce 1587 se pak stalo dějištěm bojů mezi Maxmiliánem Habsburským a Janem Zamojským o obsazení polského královského trůnu.

V roce 1587 byl vyslán na dvůr kurfiřta Kristiána I. Saského († 1591), kde strávil 8 let. Naučil se zde základům vojenství.

V roce 1595 se Adam Václav vrátil do Těšína, kde se souhlasem regentů převzal vládu. Po roce 1601 se odebral Uher, kde se zúčastnil války s Osmanskými Turky. Zastával funkci velitele oddílu jezdectva. V roce 1605, kdy povstalci Štěpána Bočkaje (16041606) obsadili Žilinu, se kníže vrátil zpět na Těšínsko, aby zemi připravil na možnost případného vpádu Bočkajovců. K tomu nedošlo, mezi Bočkajem a Rudolfem II. došlo v roce 1606 k uzavření míru.

V roce 1606 se zapojil do konfliktu mezi Rudolfem II. a Matyášem Habsburským, tzv. svár bratří v domě habsburském. Kníže se přiklonil na stranu vládnoucího císaře. V roce 1608 to byl stvrzen tzv. Libeňský mír.

V roce 1609 Adam Václav připravoval další ozbrojené vystoupení, vpád na Moravu na podporu straníků Rudolfa II., který usiloval získat výhodnější pozice v mocenském souboji s bratrem Matyášem. Adamu Václavovi za to byla přislíbena doživotní zástava Opavského a Krnovského knížectví a funkce vrchního ubytovatele císařské armády[3], k uskutečnění plánu nicméně nedošlo vinou předčasného vyzrazení a nedostatku financí na straně knížete. Ještě v zimě 1610/1611, během vpádu pasovských, bylo nicméně těšínské vojsko znovu uvedeno do pohotovosti pro případný zásah na Moravě. V roce 1611, kdy Matyáš stal českým králem, mu kníže Václav Adam složil hold ve Vratislavi.

Na přelomu roku 1609/1610[4]Adam Václav konvertoval ke katolicismu. Vliv na toto jeho rozhodnutí měl Mikuláš Sarkander, bratr Jana Sarkandera. Kníže tím získal finanční podporu od císaře a císař zase spojence ve Slezsku.[5] Od roku 1610 zahájil na Těšínsku protireformaci.[6][7] V roce 1611 došlo k celkové změně vlády, a to dle zásady "cuius regio eius religio", tedy "čí země (panství), toho je víra". Vešel do konfliktu s evangelickými představiteli. Jedna z prvních věcí, které provedl, bylo anulování privileje z roku 1568, kterou vydal jeho otec Václav III. Adam Těšínský. Odpor evangelíků a pánských stavů zapříčinil, že katolická víra se uchytila a byla praktikována pouze na knížecím dvoře. Řádu dominikánů byl navrácen kostel a klášter v Těšíně (Kostel sv. Máři Magdalény v Těšíně). Do města byl pozván Řád menších bratří, který byl znám také jako bernardini nebo reformáti, kteří měli pracoval na konverzi evangelíků na katolickou víru. Tím si zajistil dobré vztahy s habsburským dvorem a císařem Matyášem.

V roce 1617, 6. února, se po smrti Karla II. Minsterberskýého stal nový vrchním slezským hejtmanem.[8] Jmenování přispěly i jeho kroky, které činil od roku 1610, tedy od přechodu na katolickou víru. Úřad ovšem vykonával jen krátce, v červenci 1617 zemřel.

Historici hodnotí vládu Adama Václava ne příliš pozitivně. Stále cesty, náklady na zbrojení, neshody mezi obecným lidem, který byl zapříčiněn protireformací, přivedly knížectví na pokraj bankrotu. Jedním z příkladů rozhazovačnosti by mohl být výjezd do Vratislavi v roce 1611, kde vzdal hold králi Matyáši Habsburskému. Výprava čítala 285 členů knížecího dvora, kníže si zamluvil honosně vybavený palác pro něj a celou výpravu. Dalším příkladem byla výprava na polsko-litevské hranice v roce 1614, kdy to bral jako pouť do Kalwarie Zebrzydowské. Čímž chtěl ukázat svou novou zbožnost, podle historických zápisů však více než tu, ukazoval své bohatství a postavení.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Alžběta Kuronská[editovat | editovat zdroj]

17. září 1595 se oženil s Alžbětou Kuronskou († 1601), dcerou po zemřelém kuronském a zemgalském vévodovi Gotthardovi Kettlerovi (1517–1587). Manželství bylo sjednáno na doporučení litevského magnáta Albrechta Radziwiłła. Z manželství se narodilo pět dětí:

Markéta Koschlingerová[editovat | editovat zdroj]

Po smrti své manželky se již neoženil. Žil s ženou nižšího stavu, kterou historici označují jako metresu (milenka panovníka), Markétou Koschlingerovou. S ní měl syna:

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Adam Václav zemřel 13. července 1617 na zámečku Brandýs na tehdejším předměstí Těšína. Byl pochován v kostele sv. Máři Magdalény v Těšíně.

Po jeho smrti Adam Bysinský z Bysiny, majitel Jílovnického panství, na katolické faře ve Skočově, za přítomnosti Vojtěcha Gagatkovského (polsky Wojciecha Gagatkowskiego) a Kryštova Tschammera z Jiskřína, pána na Harbutovicích (polsky Krzysztofa Tschammera z Iskrzyczyna, pana Harbutowic), sepsal a podal obvinění. Obvinil jiné tři představitele těšínské šlechty, že knížete otrávili: jednalo se o zemského maršálka a kancléře Erazima Rudzkého z Rudz, zemského sudí Václava Pelhřima z Třánkovic a Petra Gureckého z Kornic na Javoří a svobodném dvoře Holešově (polsky Goleszowie). Jako důvod uvedl nepřátelské vztahy mezi katolickým knížetem a protestantskou šlechtou. V roce 1619 se spor dostal ke knížecímu soudu v Těšíně. Později 22. prosince 1622 se ale obě strany usmířily a Bysinský své obvinění odvolal.[11]

Historici se přou, zda smrt milenky knížete v lednu 1617 a smrti knížete v červenci 1617, byla náhoda, či úkladný čin.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Golec, Józef, Bojda Stefania: Słownik biograficzny ziemi cieszyńskiej, t. 1, Cieszyn 1993, s. 18-19.
  • Moritz Landwehr v. Pragenau, Geschichte der Stadt Teschen, Würzburg 1976, s. 6, 20, 34-35, 41-42, 46, 48-50, 56-57.
  • Machej, Anna: Adama Wacława, księcia cieszyńskiego, zmiana wyznania w 1610 roku i okoliczności tego wydarzenia, „Pamiętnik Cieszyński” t. 13: 1998, s. 5-12.
  • Popiołek, Franciszek: Adam Wacław, [w:] Polski Słownik Biograficzny, t. 1, 1935.
  • Panic, Idzi: Wybór źródeł do dziejów Ustronia, t. 1, wyd.
  • Panic, Idzi: Acta Historica Silesiae Superioris, t. 2, Cieszyń-Ustroń 1996, s. 62-88.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. GOLEC, S. Bojda. Słownik biograficzny..., s. 19.. [s.l.]: [s.n.] 
  2. DAVID PINDUR, Martin Turóci. Šlechta na Kysucích a její sousedé. Čadca - Český Těšín - Žilina: [s.n.], 2012. 263 s. S. 143. 
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Opava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. ISBN 80-7106-808-X. S. 163. 
  4. Podle záznamů již 25. prosince 1609.
  5. 38. Adam Wacław * 12 XII 1574 + 1617 - Cieszyn.pl - serwis informacyjny. www.cieszyn.pl [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  6. JIRÁSEK, Zdeněk, a kol. Slezsko v dějinách českého státu II. 1490–1763. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 595 s. ISBN 978-80-7422-169-9. 
  7. FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 183. 
  8. Dějiny Slezska v datech, S. 151.
  9. http://costel-marian.de/genealogy/getperson.php?personID=I19845&tree=EU-Adel
  10. http://genealogy.euweb.cz/piast/piast9.html
  11. Adam Wacław * 12 XII 1574 + 1617. www.cieszyn.pl [online]. Cieszyn.pl - serwis informacyjny [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. 
Předchůdce:
Václav III. Adam
Znak z doby nástupu Těšínský kníže
15791617
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Fridrich Vilém
Předchůdce:
Karel II. Minsterberský
Vrchní slezský hejtman
1617
Nástupce:
Jan Kristián Břežský