Datování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Související informace naleznete také v článku Datace (listina).

Datování, datace je určování a případně zápis dne událostí. Je částí časomíry (měření času). Její součástí je ročení (určení roku) prostřednictvím letopočtu resp. letopočtů. Vychází z jednotek času, od dne po roky.

Datace s kalendářem a érou[editovat | editovat zdroj]

Den se určuje v návaznosti na kalendář přesně a podrobně takto:

  1. stanovením začátku dne: novodobě převážně o půlnoci, ale tradičně bývalo od setmění do setmění nebo naopak mezi rozbřesky,
  2. pozicí dne vůči delším obdobím, zpravidla od jeho začátku. Takovým obdobím jsou zejména týden a měsíc, dříve i vůči určitým dnům v měsíci – kalendě a noně (poněkud obdobné dekádě).
  3. určení tohoto delšího období, zejména jeho začátkem a pořadovým číslem (týdne, měsíce) nebo jeho názvem (měsíce) v rámci roku,
  4. ročení stanovením začátku roku a pořadí roku v rámci éry a určením letopočtu, éry, v rámci které počítáme roky.

Díky pevnému a všeobecně uznanému kalendáři tzv. „gregoriánskému“[1] v současnosti stačí vypisovat jen část z těchto údajů a ostatní (zejména začátky jednotlivých období) mlčky předpokládat:

  • začátek měsíce v rámci roku (tj. délka předchozích měsíců),
  • začátek roku (1. ledna) a
  • začátek dne (půlnoc),
  • jednotná délka týdne (7 dnů) a uspořádání dnů v něm včetně začátku (ve střední Evropě od pondělí),
  • začátek počítání týdnů v roce (novodobě: 1. týden roku je týden prvního čtvrtku v daném roce)[2]
  • epocha, tj. počátek letopočtu, kterým se míní křesťanská epocha Vtělení Krista podle římského mnicha Dionysia Exigua, kterou stanovil v roce 535 tak, že křesťanský rok 532 následoval po roce 247 Diokleciánovy éry.

Tak stačí stanovit, zpravidla zapisovat a číst:

  • (volitelně, zpravidla se neuvádí) den v týdnu jeho názvem, výjimečně doplněný číslem týdne v roce,
  • den v měsíci řadovou číslovkou v mluvě v genitivu mužského rodu, psanou číslem s tečkou; názvy dnů v měsíci nejsou zavedené,
  • měsíc v roce buď jeho pořadovým číslem (řadovou číslovkou, proto s tečkou), anebo názvem v nominativu nebo genitivu a
  • rok našeho letopočtu, případně před naším letopočtem, základní číslovkou v nominativu (dříve řadovou v genitivu) s dodatkem „našeho letopočtu“, zkratkou „n. l.“ resp. „před naším letopočtem“ („př. n. l.“), nebo tomu odpovídající, zejména ve spojitosti s křesťanstvím, „po Kristu“ resp. „před Kristem“. Dodatek „roku“ nebo některé dodatky (opět spojené s křesťanstvím) jako „léta Páně“, zkratkou „L.P.“, řidčeji „roku Páně“, latinsky „anno Domini" (AD) apod. stojí v textu před číslem roku, které se pak vyslovuje číslovkou řadovou v genitivu.

Před letopočtem[editovat | editovat zdroj]

Dovětek o našem letopočtu (nebo třeba „léta Páně“) se zpravidla uvádí jen, pokud pro danou událost připadá v úvahu i doba před epochou. Naopak o příslušnosti nějakého data před naši éru se doplňuje vždy. Zpětné číslování (před naším letopočtem apod.) je zavedeno fakticky až jako novověká vymoženost, ač ji prvně uvedl a patrně i vynalezl již Beda Ctihodný v 8. století. V astronomii se počítá doba před epochou s nultým rokem (občansky jde o 1. rok př. n. l.) a zapisuje se se znaménkem minus. Délka události překračující epochu (počátek letopočtu) je v našem běžném občanském uspořádání součtem obou čísel, kdežto v astronomickém číslování se musí přičíst 1.

Příklad: Značení roků přiřazuje

  • občanské roky našeho letopočtu a v astronomii shodně (astronomie=občansky),
  • občanské roky před naším letopočtem číslem lišícím se proti astronomickému číslování v absolutní hodnotě o 1 (|astronomie|+1=občansky):
..., -2 = 3 př. n. l., -1 = 2 př. n. l., 0 = 1 př. n. l., +1 = 1 n. l., +2 = 2 n. l., +3 = 3 n. l., ...

Jestliže událost trvala od roku 2 př. n. l. (ve smyslu začala někdy v uvedeném roce) do roku 3 n. l. (skončila v uvedeném roce), trvala 5 let,[3] to odpovídá součtu 2 + 3 v občanském číslování.
V astronomickém číslování událost trvala od roku -1 do roku +3 a součet absolutních hodnot je POUZE 4 roky. V astronomickém uspořádání se musí přičíst 1.

Juliánská éra[editovat | editovat zdroj]

Juliánské datování je nejstručnější dostupné a také užívané datování, určení dne, které se nepojí ani s kalendářem ani s ročením, ale má jenom

  • epochu: poledne 1. 1. 4713 př. n. l. a
  • pořadí dnů jako období mezi nejbližšími poledny. Části dne se určují desetinným zlomkem.

Čísluje dny přímo od počátku (epochy), kterým je 1. den měsíce ledna roku 4713 před naším letopočtem a pokrývá tak prakticky celé dějiny lidstva. Toto datování se nazývá Juliánská éra (nejde ale o éru jako letopočet, ale o počet dnů) a je užívané jak v astronomii, tak v historiografii pro převody datací různých ér a kalendářů. V občanském životě se neujalo.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tzv. gregoriánský kalendář je přesněji „juliánský s malou gregoriánskou korekcí“ - tato papežská reforma času nijak kalendář nezměnila, nýbrž ho jen jednorázově posunula v rámci roku (1582 a místně později) a vypustila některé výjimečné přestupné dny.
  2. ISO 8601, mezinárodní norma pro zápis data a času, v ČR jako ČSN ISO 8601
  3. Přesnější určení doby trvání se (obvykle) pomíjí, například v extrému doba od 31. prosince roku 2 př. n. l. až 1. ledna roku 3 n. l., což by byly 4 roky a jeden den.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marie Bláhová: Historická chronologie, nakl. Libri, Praha, 2001