Přeskočit na obsah

Bulhaři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bulhaři
българи

1. řada: Krum • Kliment Ochridský • Svatý Naum • Ivan Rilský • Ivan Alexandr
2. řada: Christo Botev • Vasil Levski • Goce Delčev • Ivan Vazov • Stefan Stambolov
3. řada: Elin Pelin • Jordan Jovkov • Elias Canetti • Julia Kristeva • Anna-Maria Ravnopolska-Dean

4. řada: Christo Javačev • Nikolaj Gjaurov • Christo Stoičkov • Stefka Kostadinová
Populace
asi 10 miliónů[1][2]
BulharskoBulharsko Bulharsko5 700 000(2021)[3]
NěmeckoNěmecko Německo410 885 (2021)[4]
UkrajinaUkrajina Ukrajina204 574–500 000 (2001)[5][6]
TureckoTurecko Turecko350 000 (2020)[7]
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko126 997–350 000 (2017)[8][9]
USAUSA USA300 000 (2016)[10][11]
Spojené královstvíSpojené království Spojené království86 000 (2021)[12]
MoldavskoMoldavsko Moldavsko (včetně Podněstří)79 520 (2004)[13]
BrazílieBrazílie Brazílie74 000 (2016)[14][15]
ŘeckoŘecko Řecko72 893–300 000 (2015)[16][17]
ArgentinaArgentina Argentina70 000 (2008)[18]
ItálieItálie Itálie58 620–120 000 (2016)[19][20]
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko50 305 (2022)[21]
KanadaKanada Kanada30 485–70 000 (2011)[17][22]
BelgieBelgie Belgie46 876 (2020)[23]
FrancieFrancie Francie30 000–80 000[24][16][25]
RakouskoRakousko Rakousko25 686 (2017)[26]
RuskoRusko Rusko (v hranicích k 2010)24 038–330 000 (2010)[2][27]
KyprKypr Kypr (bez Severního K.)19 197 (2011)[28]
SrbskoSrbsko Srbsko12 918 (2022)[29]
ČeskoČesko Česko12 250 (2016)[30]
DánskoDánsko Dánsko9 955 (2018)[31]
ŠvédskoŠvédsko Švédsko6 257–9 105 (2016)[32]
NorskoNorsko Norsko6 752–8 180 (2017)[33]
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko8 588 (2017)[34]
PortugalskoPortugalsko Portugalsko7 019–12 000 (2016)[35][36]
RumunskoRumunsko Rumunsko5 975 (2021)[37]
AustrálieAustrálie Austrálie5 436 (2011)[38]
KazachstánKazachstán Kazachstán4 523 (2009)[39]
Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika4 224–20 000 (2015)[16][40]
MaďarskoMaďarsko Maďarsko4 022 (2016)[41]
Jazyk(y)
bulharština
Náboženství
pravoslaví, a malý počet muslimů a ateistů
Příbuzné národy
další jižní Slované, zejména Makedonci, Řečtí Slované a Torlakové v Srbsku

Bulhaři (bulharsky българи, bǎlgari) jsou národ a jihoslovanské[42][43][44] etnikum žijící v Bulharsku a jeho sousedních regionech, které spojuje společný bulharský původ, kultura, historie a jazyk. V Bulharsku tvoří většinu obyvatelstva, zatímco v Severní Makedonii, na Ukrajině, v Moldavsku, Srbsku, Rumunsku, Maďarsku, Albánii a Řecku představují historické komunity.

Jazykem je bulharština, písmo cyrilice, věřící jsou většinou pravoslavní, ale i muslimové (Pomaci).

O původu

[editovat | editovat zdroj]

Staří turkičtí Bulhaři (Protobulhaři) sídlili snad už kolem roku 500 severně od Azovského moře, kde založili vlastní stát, Staré Velké Bulharsko. Po smrti jejich chána Kuvrata (mezi 650 a 665) došlo k oslabení státu, který podlehl sousedním turkickým Chazarům. Část protobulharských kmenů zůstala v závislosti na Chazarech v původním prostoru, část se odebrala na sever po řece Volze až k soutoku s Kamou a vytvořila nový stát, Volžské Bulharsko, který existoval až do 13. století, kdy byl podmaněn Tatary. Další skupina protobulharských kmenů mířila směrem na západ. Zapojila se do mocenského boje v Avarské říši, posléze se však stáhla do Bavorska, kde byla z velké části povražděna.

Pod vedením chána Asparucha se Protobulhaři dostali na Balkán, kde s tamním svazem Sedm slovanských kmenů uzavřeli spojenectví proti Byzanci. Slovanské kmeny na toto území (do římské provincie Moesia) přišly již začátkem 7. století. Zde se kmeny smísily s původními obyvateli (keltskými a thráckými) a se zbytky germánských kmenů.

Na jaře 681 nad byzantskými vojsky zvítězili a byl mezi nimi sjednán mír, čímž se otevřela cesta ke vzniku První bulharské říše, ta trvala až do roku 1018. Jelikož Protobulhaři byli méně početní, Slovanské etnikum je postupně asimilovalo a do 10. století došlo ke splynutí v jeden slovansky mluvicí celek.

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Národním hrdinou je v Bulharsku raně středověký chán Krum, který nakrátko udělal z Bulharska nejsilnější stát východu Evropy. Za Bulhary lze z jistého úhlu pohledu považovat Cyrila a Metoděje, jistěji pak jejich žáky Klimenta Ochridského a svatého Nauma. Staroslověnsky jako oni psal ještě i Černorizec Chrabr. Ivan Rilský je dnes patronem Bulharska. Stefan Stambolov byl klíčovou postavou jeho modernizace, politické i ekonomické. Revolucionáři Vasil Levski, Christo Botev a Goce Delčev se stali symboly svobody a boje za nezávislost na Osmanské říši. Klíčovou kulturní postavou národního obrození 19. století byl kněz Paisij Chilendarski – podobně jako v českých zemích Palacký především díky svého dílu historiografickému. Nejen do bulharských, ale i celoevropských dějin zasáhl komunistický politik Georgi Dimitrov. Zatímco ten ze slavného Lipského procesu v nacistickém Německu vyvázl bez trestu, jeho kolega, marxistický teoretik Christian Rakovskij, byl popraven během Stalinovy Velké čistky. Todor Živkov byl dlouholetým lídrem komunistického režimu v Bulharsku. Hlavní osobností disentu té doby byl naopak Želju Želev, první postkomunistický prezident Bulharska. Jiný disident, spisovatel Georgi Markov, byl dokonce zavražděn bulharskou tajnou službou. Irina Bokovová byla mezi lety 2009 a 2017 prezidentkou mezinárodní organizace UNESCO.

Georgi Ivanov byl prvním bulharským kosmonautem, Alexandr Panajotov Alexandrov druhým.

Z Bulharska pocházejí i dva významní představitelé humanitních a sociálních věd, byť se oba stali emigranty: feministická sémiotička Julia Kristeva a literární teoretik Tzvetan Todorov. Oba nakonec zakořenili ve francouzském intelektuálním prostředí.

V Bulharsku se narodil nositel Nobelovy ceny za literaturu Elias Canetti, který však z Bulharska odešel s rodinou ještě jako dítě. Nejvýznamnějším bulharsky píšícím autorem je Ivan Vazov. Důležitými postavami národního obrození, nejen literárního, byli Ljuben Karavelov a Georgi Rakovski. Klasiky realistické prózy jsou Elin Pelin a Jordan Jovkov. V druhé polovině 20. století se prosadil Stanislav Stratiev.

Celosvětové proslulosti dosáhla harfistka a hudební skladatelka Anna-Maria Ravnopolska-Dean. Také operní pěvci Boris Christov, Nikolaj Gjaurov a Raina Kabaivanska dosáhli mezinárodního věhlasu.

Z výtvarných umělců dosáhl největšího úspěchu představitel land artu Christo Javačev. Stavy bohémy na pařížském Montparnassu doplnil malíř Jules Pascin.

V zámořském televizním průmyslu se prosadila herečka Nina Dobrevová (zejm. Upíří deníky), v sérii o Harrym Potterovi se proslavil Stanislav Janevski.

Nejpopulárnějším sportovcem všech časů je v Bulharsku fotbalista Christo Stoičkov. Úspěchy mu svého času zdatně konkurovala skokanka do výšky Stefka Kostadinová. V šachu se výrazně prosadil šachový velmistr Veselin Topalov. V jeho stopách jde Antoaneta Stefanovová.

V posledních letech se stala v médiích po celém světě velmi populární slepá bulharská věštkyně Baba Vanga.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ DANVER, Steven L. Native Bulgarian people's of the World. [s.l.]: Routledge, 2015-03-10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2023. ISBN 9781317464006. 
  2. ↑ a b COLE, Jeffrey E. Ethnic Groups of Europe: An Encyclopedia. [s.l.]: Abc-Clio, 2011-05-25. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2023. ISBN 9781598843033. 
  3. ↑ https://www.nsi.bg/EPDOCS/Census2011final.pdf
  4. ↑ Bevölkerung und Erwerbstätigkeit – Ausländische Bevölkerung, Ergebnisse des Ausländerzentralregisters (2020) [online]. [cit. 2017-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 September 2017. 
  5. ↑ Ukrainian 2001 census [online]. ukrcensus.gov.ua [cit. 2008-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 June 2018. 
  6. ↑ Bulgarians in Ukraine [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 September 2019. (bulharsky) 
  7. ↑ Идва ли краят на изнасянето от България? [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 July 2022. (bulharsky) 
  8. ↑ TablaPx [online]. [cit. 2017-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 May 2017. 
  9. ↑ DIMITROVA, Tanya; KAHL, Thede. Migration from and towards Bulgaria 1989–2011. [s.l.]: Frank & Timme GmbH, 2013-11-01. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2023. ISBN 9783865965202. S. 56. 
  10. ↑ 2016 American Community Survey 1-Year Estimates [online]. [cit. 2016-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2020. 
  11. ↑ CORTÉS, Carlos E. Multicultural America: A Multimedia Encyclopedia. [s.l.]: SAGE Publications, 2013-08-15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2023. ISBN 9781452276267. S. 404. 
  12. ↑ Population of the UK by country of birth and nationality – Office for National Statistics [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2020. (anglicky) 
  13. ↑ National Bureau of Statistics // Population Census 2004 [online]. 2009-09-30 [cit. 2016-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 November 2010. 
  14. ↑ De acordo com dados do Instituto Brasileiro de Geografia e Estatística (IBGE), cerca de 62.000 brasileiros declararam possuir ascendência búlgara no ano de 2006, o que faz com que o país abrigue a nona maior colônia búlgara do mundo.
  15. ↑ bTV – estimate for Bulgarians in Brazil [online]. btv.bg. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 October 2010. (bulharsky) 
  16. ↑ a b c World Migration [online]. 15 January 2015 [cit. 2017-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 May 2019. (anglicky) 
  17. ↑ a b 3 млн. българи са напуснали страната за последните 23 години [online]. [cit. 2017-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 December 2017. 
  18. ↑ Ministry of Foreign Affairs of Bulgaria – Bulgarians in Argentina [online]. [cit. 2008-04-29]. Dostupné online. (bulharsky) [nedostupný zdroj]
  19. ↑ Италианските българи. 24 Chasa. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 February 2014. (bulharsky) 
  20. ↑ Statistiche demografiche ISTAT [online]. [cit. 2017-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 July 2017. 
  21. ↑ Bevolking; geslacht, leeftijd, generatie en migratieachtergrond, 1 januari [online]. Central Bureau of Statistics (CBS), 22 July 2021 [cit. 2022-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 August 2017. (nizozemsky) 
  22. ↑ 2011 National Household Survey: Data tables [online]. 2013-05-08 [cit. 2014-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 December 2018. 
  23. ↑ International Migration Outlook 2016 – OECD READ edition [online]. [cit. 2017-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2018. 
  24. ↑ Министерство на външните работи [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 July 2010. 
  25. ↑ DIMITROVA, Tanya; KAHL, Thede. Migration from and towards Bulgaria 1989–2011. [s.l.]: Frank & Timme GmbH, 2013-11-01. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2023. ISBN 9783865965202. S. 39. 
  26. ↑ STATISTIK AUSTRIA. Bevölkerung nach Staatsangehörigkeit und Geburtsland [online]. [cit. 2015-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 September 2015. 
  27. ↑ Russia 2010 census [online]. [cit. 2017-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 April 2020. (rusky) 
  28. ↑ Cypriot 2011 census [online]. [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2013. 
  29. ↑ Serbian 2022 census [online]. Statistical Office of the Republic of Serbia [cit. 2023-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 June 2023. 
  30. ↑ Archived copy [online]. [cit. 2017-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 October 2017. 
  31. ↑ Population by country of origin [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 July 2020. 
  32. ↑ Utrikes födda efter födelseland, kön och år [online]. Statistiska Centralbyrån [cit. 2017-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 August 2020. 
  33. ↑ Many new Syrian immigrants [online]. [cit. 2017-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 November 2020. 
  34. ↑ STATISTIQUE, Office fédéral de la. Population [online]. [cit. 2017-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 October 2020. (francouzsky) 
  35. ↑ National Institute of Statistics of Portugal – Foreigners in 2013 [online]. [cit. 2011-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 August 2017. (portugalsky) 
  36. ↑ Bulgaria's State Agency for Bulgarians Abroad – Study about the number of Bulgarian immigrants as of 03.2011 [online]. [cit. 2016-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 January 2019. (bulharsky) 
  37. ↑ Romanian 2011 census [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 December 2022. (rumunsky) 
  38. ↑ Australian 2011 census [online]. [cit. 2017-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 April 2017. 
  39. ↑ Archived copy [online]. [cit. 2016-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 June 2015. 
  40. ↑ Ministry of Foreign Affairs of Bulgaria – Bulgarians in South Africa [online]. [cit. 2011-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2012. (bulharsky) 
  41. ↑ VUKOVICH, Gabriella. Mikrocenzus 2016 – 12. Nemzetiségi adatok. Budapest: [s.n.], 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 October 2022. ISBN 978-963-235-542-9. (maďarsky) 
  42. ↑ Slované
  43. ↑ One Europe, many nations: a historical dictionary of European national groups, James Minahan, Greenwood Publishing Group, 2000, ISBN 0-313-30984-1, pp. 134 – 135. [s.l.]: Google Books Dostupné online. 
  44. ↑ Kulturní blízkost slovanských národů. www.academia.edu [online]. [cit. 2018-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-08. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bulhaři&oldid=24028557“