Přeskočit na obsah

Waldemar Matuška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Waldemar Matuška
Waldemar Matuška roku 1980
Waldemar Matuška roku 1980
Základní informace
PřezdívkaWalda
Narození2. července 1932
Košice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí30. května 2009 (ve věku 76 let)
St. Petersburg, Florida, USAUSA USA
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánrypop, country
Povolánízpěvák, herec
Nástrojekytara
tenorové banjo
kontrabas
Aktivní roky1960–2009
Příbuzná témataOlga Matušková, Divadlo Semafor, Zlatý slavík, Kamarádi táborových ohňů
Oceněnízasloužilý umělec (1980)
Manžel(ka)Olga Matušková (1976–2009)
Partner(ka)Jitka Zelenohorská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Waldemar Matuška, rodným jménem Vladimír Matuška (2. července 1932 Košice – 30. května 2009 St. Petersburg, USA) byl československý zpěvák, herec a muzikant. Jeho dlouholetou manželkou byla zpěvačka Olga Blechová.[1]

Soukromý život

Waldemar Matuška se narodil jako Vladimír Matuška[2] v Košicích, dětství prožíval v Praze. Jeho matka Mia Malinová byla zpěvačkou vídeňských operetních divadel. Vyučil se sklářem v Poděbradech a zároveň se snažil vystupovat s různými kapelami – zpíval a hrál na rozličné hudební nástroje (např. kontrabas, banjo a kytara). Po vojně nastoupil jako osvětový tajemník v Chebu, svůj typický plnovous si nechal narůst v roce 1956.[3] Začátkem 70. let si nechal úředně změnit jméno na Waldemara.

V jeho partnerském životě se vystřídalo několik žen. První manželkou byla Jiřina Šťástková, se kterou se mu narodila dvojčata, obě holčičky však záhy zemřely kvůli pochybení při očkování[4] a dalším potomkem byl syn Miroslav, aktuálně žijící v Hamburku.[5] Druhé manželství s Hanou (přezdívanou Dulina)[zdroj?] bylo bezdětné. Třetí životní partnerkou byla herečka Jitka Zelenohorská, tento vztah však v manželství nepřerostl a Matuška ho ukončil po pěti letech bouřlivým odchodem[zdroj?]. Poslední životní partnerkou se záhy stala zpěvačka Olga Blechová, se kterou se Matuška v roce 1976 oženil a z tohoto jeho třetího manželství se narodil druhý syn Waldemar.[6]

Zemřel 30. května 2009 na Floridě[7] na zápal plic a následné selhání srdce.[8][9] Pohřeb se konal 18. června 2009 a přišlo na něj kolem dvanácti tisíc lidí.[10] Místem jeho posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov[11].

Umělecká kariéra

S vlastní uměleckou dráhou začal Matuška roku 1957 v pražském hudebním klubu Reduta, kde se seznámil s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, hrál se skupinou Mambo kvintet. V roce 1960 nahrál svou první píseň Suvenýr a poté se stal zpěvákem a hercem divadla Semafor, kde se stal brzy jednou z jeho hvězd. Na divadelních prknech zpíval sólově i v duetu – s Karlem Štědrým, Jiřím Suchým a od roku 1961 s Evou Pilarovou, s níž sklízel největší úspěchy. V roce 1962 odešli s Pilarovou, Štědrým, Horníčkem aj. ze Semaforu do divadla Rokoko, Pilarová se však později vrátila do Semaforu a Matuška poté zpíval duety s Helenou Vondráčkovou, Martou Kubišovou, Jitkou Zelenkovou a dalšími. Vedle práce v divadle se podílel i na jiných projektech, v rámci kterých nazpíval duety i s Hanou Hegerovou a Karlem Gottem. Objevil se v řadě filmů jako herec.

Matuškova popularita v 60. letech rostla. Dvakrát vyhrál v anketě Zlatého slavíka – jednak ve vůbec prvním ročníku v roce 1962, znovu pak v roce 1967, několikrát byl druhý (1963, 1965, 1966, 1968–70, 1972–75).[12]

V 70. letech v rámci normalizační kultury ČSSR byl Matuška stálicí československé hudební branže. V roce 1972 začal spolupracovat se skupinou Kamarádi táborových ohňů (K.T.O.) a cíleně si pěstoval image věčného tuláka jak volbou písňových textů, tak i zjevem. Jeho zarostlého zevnějšku pak využili například také Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, když mu přímo na tělo napsali roli přísného hajného Kaliny v muzikálu Trhák. Matuškův trvale výborný pěvecký a společenský projev byl lákavý i pro Československou televizi, která ho obsazovala do řady hudebně-zábavných revuálních pořadů, silvestrovských féerií, zařídila mu vlastní estrádu Dobrý večer s Waldemarem a nechala ho nazpívat titulní písně pro několik seriálů. Přesto už v 70. letech jeho oblíbenost stagnovala a v 80. letech zvolna klesala, jak je vidět na výsledcích ankety Zlatý slavík.

V roce 1980 byl jmenován zasloužilým umělcem. Úřady ČSSR považovaly Matušku za jednu z ikon normalizační kultury a jako takovému mu umožňovaly v zahraničí nejen řadu koncertů, ale i osobní dovolenou. Toho Matuškovi využili na přelomu srpna a září 1986, kdy si po koncertním turné s K.T.O. v USA vzali dovolenou a vzápětí podali žádost o politický azyl – zprávu o tom přinesl dne 2. září 1986 večer vysílač Hlas Ameriky, který zároveň odvysílal interview s Matuškou. Komunistické vedení ČSSR Matuškovu žádost o azyl odsoudilo, Československý rozhlas ještě téhož dne zrušil vysílání pořadu Písně a šansony s Matuškovými písničkami a ve čtvrtek 4. září 1986 pak deník Rudé právo zveřejnil komentář „Morální pád jednoho zpěváka”, kde autor Václav Doležal rozporoval Matuškovo tvrzení, že „neměl možnost bavit lidi podle svých představ a nemohl se svobodně vyjadřovat před obecenstvem”.[13]

Emigrace komunistické úřady zaskočila. V následujících dnech byl Matuškovi odňat titul zasloužilého umělce, z rozhlasového i televizního vysílání a z veřejné distribuce byly do archivu staženy prakticky všechny písně, filmy a pořady, ve kterých účinkoval. Připravované hudební album Jsem svým pánem bylo chápáno jako ironie a již nebylo vydáno, u seriálu Chalupáři byla vyměněna zpívaná znělka za čistě instrumentální verzi, u seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka však bylo jen odstraněno jeho jméno z titulků. Matuškova emigrace způsobila problémy i samotné skupině K.T.O., která dostala dočasný zákaz vystupování. Matuškův půdní byt na Václavském náměstí získal František Janeček.[14]

V USA pak Matuška pořádal koncerty pro krajany a vydával další desky. Na Floridě už Matuškovi oficiálně zůstali i po roce 1989, kdy v Československu padla komunistická vláda a nastala renesance jím zpívaných skladeb. Do Československa se poprvé vrátili v únoru 1990 a svou původní vlast často navštěvovali (soudní při o navrácení zkonfiskovaného bytu prohráli) a Matuška občas ještě vystupoval, byť vzhledem k pokročilému věku a zhoršujícímu se zdraví musel počet vystoupení omezit. Do České republiky se opakovaně vracel, například na společné silvestrovské vystoupení s Karlem Gottem. Roku 2002 se uskutečnil jeho koncert v pražské Lucerně k sedmdesátým narozeninám, avšak po roce 2003 už v ČR téměř nekoncertoval, protože se neustále zhoršovalo jeho zdraví. V USA pořádal pravidelné komorní koncerty, které byly v menších prostorech a trvaly většinou pouhých 40 minut. Po roce 2008 už téměř vůbec nevystupoval, ani v USA.

Známé hity

Diskografie

  • 1963 – Westerns [EP] (album s Karlem Štědrým)
  • 1965 – Nebeskej kovboj (zpívá Waldemar Matuška)
  • 1967 – Osm lásek Waldemara Matušky
  • 1968 – Už mně koně vyvádějí [EP]
  • 1969 – Sbohem, lásko (Waldemar Matuška) (nahráno 1965–1969)
  • 1971 – Johoho (nahráno 1969–1971)
  • 1972 – Lidové písně z celého světa [kompilace] (nahráno 1971)
  • 1973 – Láska nebeská (album s Evou Pilarovou)
  • 1974 – WM [kompilace]
  • 1976 – Kluci do nepohody (nahráno 1975)
  • 1977 – Mám vás všechny stejně rád [kompilace]
  • 1977 – Co děláš, to dělej rád (nahráno 1976)
  • 1980 – Suvenýr: Waldemar Matuška a jeho 12 nej [kompilace]
  • 1983 – Waldemar (nahráno 1982)
  • 1985 – Country Door Is Always Open (nahráno 1983)
  • 1986 – Teče voda, teče [kompilace] (vydáno v USA)
  • 1989 – Merry Christmas [kompilace] (vydáno v USA)
  • 1991 – Co neodnesl čas [kompilace]
  • 1991 – Niagára (nahráno 1988)
  • 1993 – Nej, nej, nej v Americe [živá nahrávka]
  • 1997 – Jsem svým pánem (nahráno 1985)
  • 1997 – Waldemar Matuška a jeho 23 suvenýrů [kompilace]
  • 1998 – To všechno odnes čas [kompilace]
  • 2000 – Síň slávy [kompilace]
  • 2000 – S čertem si hrát (s Evou Pilarovou) [kompilace]
  • 2000 – To nejlepší [kompilace]
  • 2003 – Gold [kompilace]
  • 2004 – Šťastné Vánoce [kompilace]
  • 2007 – Slavík z Madridu [kompilace]
  • 2009 – Sbohem, lásko [kompilace]
  • 2011 – Růže z Texasu [kompilace]

Filmové role

Televizní seriály

  • Chalupáři (1975) – závěrečná píseň Když máš v chalupě orchestrion, pro reprízy v letech 1986–91 byla hrána jen instrumentální verze, dokud nebyla v archivu nalezena původní píseň.
  • Doktor z vejminku (1982) – úvodní i závěrečná píseň Když jdou na mužskýho léta
  • Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984–85) – závěrečná píseň Kuchař je umělec, v titulcích Matuškovo jméno nefiguruje.

Knihy


Pamětní medaile

V listopadu 2015 vydala Česká mincovna pamětní medaili s vyobrazením Waldemara Matušky v sérii Slavíci ve zlatě. Medaili navrhl MgA. Martina Daška. Averz medaile nese vyobrazení obličeje Waldemara Matušky. Reverz poté obsahuje notový zápis písně To všechno odnes čas, banjo, podpis Waldemara Matušky a nápis „Zlatý slavík 1962 & 1967“. Medaile je vyrobena ve třech vyhotoveních – zlatá uncová a půluncová a stříbrná uncová.[15]

Galerie

  • Hrob Waldemara Matušky na Vyšehradě v dubnu 2010
    Hrob Waldemara Matušky na Vyšehradě v dubnu 2010
  • Hrob Waldemara Matušky v srpnu 2010 po instalaci náhrobku od Kristiana Kodeta
    Hrob Waldemara Matušky v srpnu 2010 po instalaci náhrobku od Kristiana Kodeta

Odkazy

Reference

  1. ↑ WALDEMAR MATUŠKA: Sbohem lásko... Zlatá kolekce [online]. Supraphon [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Waldemar Matuška. Pořady v České televizi [online]. Česká televize [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Český rozhlas, stanice Praha: Úsměvy z archivu, 11. 2. 2017.
  4. ↑ Nejděsivější tajemství Matušky: Zemřely mu dvě malé dcery!. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-04-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ Dědeček Matuška míří z Německa do Prahy: Chce vidět své vnouče! / Blesk.cz 8.3.2014
  6. ↑ S Waldemarem Matuškou se rozloučily tisíce lidí / Novinky.cz 18.6.2009
  7. ↑ KONC, Jiří. Zemřel Waldemar Matuška. CountryWORLD.cz [online]. 2009-05-30 20:23 CET [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ TROUSILOVÁ, Alžběta. Zemřel zpěvák Waldemar Matuška [online]. 2009-05-30 18:43 CET, rev. 2009-05-30 19:12 CET [cit. 2009-07-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ iDNES.cz. Zemřel zpěvák Waldemar Matuška, na Floridě podlehl zápalu plic. kultura.iDNES.cz [online]. 2009-05-30 [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ ČTK. Na Matuškův pohřeb přišlo 12 tisíc lidí. V pátek je akt na Slavíně. Kultura.iHNed.cz [online]. 2009-06-18 06:22 CET, rev. 2009-06-18 20:01 CET [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ hrob zpěváka Waldemara Matušky na vyšehradském hřbitově v Praze
  12. ↑ Český slavík Mattoni: přehled vítězů předchozích ročníků. www.ceskyslavik.cz [online]. [cit. 2019-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-28. 
  13. ↑ ÚČL AV ČR: Rudé právo 4. 9. 1986, strana 2
  14. ↑ REMEŠOVÁ, Michaela; TABÁŠEK, Arnošt. Janecek.htm [online]. Lidové noviny, 1999-11-21 [cit. 2010-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-07. 
  15. ↑ Zlatá uncová medaile Waldemar Matuška proof, Česká mincovna. Citováno: 21. 12. 2015.

Literatura

  • Miroslav Černý: Waldemar Matuška 1, G+W, 2002, zpěvník, písně z 1960 – 1985, edice Legendy české country,
  • Miroslav Černý: Waldemar Matuška 2, G+W, 2002, zpěvník, písně z 1960 – 1985, edice Legendy české country,DOLEŽAL, Václav. Morální pád jednoho zpěváka. Rudé právo. 1986-09-04, roč. 66, čís. 208, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-02-27]. dobová oficiální reakce na Matuškovu emigraci
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10–12, 22, 36–41, 43, 45, 50, 52, 67, 73–4

Související články

Externí odkazy

Zlatý slavík
zpěváci
1962 Waldemar Matuška • 1963–1966 Karel Gott • 1967 Waldemar Matuška • 1968–1981 Karel Gott • 1982 Miroslav Žbirka • 1983–1984 Karel Gott • 1985 Peter Nagy • 1986–1988 Dalibor Janda • 1989–1990 Karel Gott • 1991 Pavol Habera
zpěvačky
1964 Eva Pilarová • 1965 Helena Vondráčková • 1966 Marta Kubišová • 1967 Eva Pilarová • 1968–1970 Marta Kubišová • 1971 Eva Pilarová • 1972–1976 Naďa Urbánková • 1977–1985 Hana Zagorová • 1986 Iveta Bartošová • 1987–1989 Petra Janů • 1990–1991 Iveta Bartošová
skupiny
1977–1978 Skupina Ladislava Štaidla • 1979–1980 Katapult • 1981–1983 Olympic • 1984–1987 Elán • 1988 Citron • 1989–1991 Team
ročníky
1962 • 1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991
Síň slávy Akademie populární hudby
1991 Karel Gott • 1992 Olympic – Petr Janda • 1993 Vladimír Mišík • 1994 Karel Kryl† • 1995 Hana Hegerová • 1996 Jiří Suchý • 1997 Petr Novák† • 1998 Marta Kubišová • 1999 Waldemar Matuška • 2000 Milan Hlavsa† • 2001 Helena Vondráčková • 2002 Michal Tučný† • 2003 Jaromír Nohavica • 2004 Zuzana Navarovᆠ• 2005 Radim Hladík • 2006 Karel Svoboda† • 2007 Karel Černoch† • 2008 Katapult • 2009 Marie Rottrová • 2010 Petr Muk† • 2011 Václav Neckář • 2012 Pavel Bobek • 2013 Petr Hapka • 2014 Hana Zagorová • 2015 Michal Pavlíček • 2016 Věra Špinarovᆠ• 2017 Vladimír Merta • 2018 Michal Prokop • 2019 Jiří Černý • 2020 Robert Křesťan • 2021 Jaroslav Uhlíř • 2022 Zdeněk Svěrák • 2023 Jiří Korn
† – in memoriam
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Waldemar_Matuška&oldid=21067385“