Seznam uměleckých spolků v Československu a Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Seznam uměleckých spolků v Československu a Česku uvádí historický přehled spolků umělců založených na českém a slovenském území od konce 18. století. Vznik prvního významného uměleckého spolku na českém území byl zpočátku i reakcí na sílící centralizaci moci v rakousko-uherské monarchii. Motivací zakladatelů tohoto uskupení bylo zemské, nikoli národní vlastenectví. Kromě českého mecenáše Vojtěcha Lanny a teoretiků Jahna, Hosera a Bohumíra Dlabače se o založení Společnosti vlasteneckých přátel umění zasloužili především příslušníci české šlechty. Hned na počátku své existence Společnost zřídila v Praze Akademii – pozdější Akademii výtvarných umění a jako prvního ředitele pozvala Rakušana Josefa Berglera a Obrazárnu Společnosti – základ nynější Národní galerie.

Významné spolky z druhé poloviny 19. století sdružovaly kromě výtvarníků také literáty, hudební skladatele, teoretiky umění a architekty (například Umělecká beseda), vydávaly hudebniny a časopisy věnované výtvarnému umění a podporovaly také divadlo. Během svého působení vybudovaly pro spolkové výstavy některé galerie – Rudolfinum (SVPU), dále Besední dům s galerií a dvěma koncertními sály, kde mimo jiné působilo i Osvobozené divadlo a hudební vydavatelství (Umělecká beseda), též budovu Mánes (SVU Mánes) nebo Galerii Nová síň (JUV).

V době První republiky spolky reprezentovaly uměleckou avantgardu a vydávaly vlastní časopisy (Devětsil, Tvrdošíjní, Levá fronta). Pozdější umělecká uskupení spojovala představitele určitých výtvarných směrů a jejich teoretiky, ale vzhledem k individualistické povaze samotné tvorby a překotnému vývoji moderního umění, přetrvala často jen po dobu jedné nebo několika společných výstav. V dobách nesvobodných měla umělecká sdružení povahu utajených soukromých spolků (Skupina 42, Skupina Ra, Skupina českých a slovenských surrealistů, Seskupení 12/15). Po roce 1989 vznikají umělecká sdružení nejčastěji kolem společných výtvarných projektů.

Umělecké spolky založené do roku 1938

Umělecké spolky založené do roku 1948

Skupiny působily během války v ilegalitě, surrealistické skupiny i spolky založené před válkou byly zakázány po komunistickém převratu v únoru 1948. Sdružení založená po válce byla zrušena v 50. letech.

Umělecké spolky založené v 50. letech


Výměry ústředního národního výboru z 3. 3. 1956 byly rozpuštěny výtvarnické spolky, a to Jednota, Mánes, Aleš, Purkyně, Hollar, Kruh výtvarných umělkyň. V říjnu 1956 byl stejným způsobem rozpuštěn také Myslbek. V 50. letech působily pouze krajské organizace SČVU, ale po roce 1956 bylo povoleno zakládání výtvarných tvůrčích skupin. Z nich jako první měla samostatnou výstavu Skupina Máj v květnu 1957 a v listopadu téhož roku i skupina Trasa (Trasa 54).

Podobně jako členové skupiny Trasa se již od roku 1954 scházeli z iniciativy Josefa Jíry někdejší absolventi AVU ve vinárně Makarská. Skupina M 54 vedla spory s oficiálním vedením Svazu a nakonec dostala povolení vystavovat až roku 1959 (jako M 57).

Mladí studenti AVU vystavovali v 50. letech na neoficiálních výstavách (Malmuzherciáda), později na generačních soukromých ateliérových Konfrontacích.

Ústřední svaz československých výtvarných umělců (1948–1956)

Sdružoval po zrušení uměleckých spolků výtvarníky jako členy řádné, kandidáty členství a výtvarníky registrované. Seznam členů k roku 1956[2] uvádí abART.[3] Později, s výměnou vedení v 60. letech byl přejmenován na

Svaz československých výtvarných umělců (1956–1962) a (1963–1970), (1972-1990)

Po roce 1970 vedle něj působily samostatně Svaz českých výtvarných umělců a Svaz slovenských výtvarných umělců. V letech 1972-1990 byl Svaz československých výtvarných umělců federální organizací se sídlem v Praze a zajišťoval zejména styk se zahraničím a členství v mezinárodních organizacích.[4]

Umělecké spolky 60. let

Po SČUG Hollar, který pořádal výstavy pod jménem spolku již od roku 1958, obnovily roku 1960 činnost v rámci tzv. tvůrčích skupin historické spolky SVU Mánes a Umělecká beseda a uspořádaly výstavy svých členů.
Na počátku 60. let zažívaly nově založené generační skupiny stálou šikanu ze strany oficiálního Svazu – zásahy do výběru exponátů i zastoupení umělců, oddalování termínů nebo úplné zákazy výstav. Aby se skupiny mohly těmto nekalým praktikám bránit, založily spontánně Blok tvůrčích skupin, který neusiloval o začlenění do struktur Svazu. Demokratickou volbou byl jeho předsedou zvolen sochař a výtvarný teoretik Miloslav Chlupáč, v řadách generace respektovaný jako umělecká, intelektuální a mravní autorita.

Roku 1961 osm skupin – M 57, Etapa, Experiment, Máj, MS 61, Proměna, Trasa – uspořádalo v pražské Špálově galerii společnou výstavu s názvem Realizace. Roku 1962 Blok a někteří členové SVU Mánes uspořádali výstavu s názvem Jaro 62 v pražském Mánesu a výstavu Nejmenší socha a kresba v Malé galerii Čs. spisovatele.

Blok se stal účinnou opoziční silou a na sjezdu Svazu roku 1964 se mu podařilo prosadit volbu nového vedení s účastí umělců poválečné generace a přeměnit Svaz v odborovou organizaci s demokratickým řízením.
V roce 1966 inicioval Blok Jarní výstavu v pražském Mánesu. Jarní expozice se měly stát protějškem Pražskému jaru a pařížskému Májovému salónu. Roku 1967 organizoval Blok výstavu s názvem Socha a kresba v pražském Mánesu za účasti skupin: Etapa, M 57, MS 61, Proměna, Trasa, UB 12. Činnost Bloku byla zastavena zrušením SČSVU roku 1970.

Mimo čistě výtvarné spolky působila v 60. letech dvě důležitá seskupení teoretiků, básníků a výtvarníků.

Umělecké spolky 70. a 80. let

Oficiální normalizační svaz registrovaných umělců, nástupce Svazu československých výtvarných umělců (1956–1970). SČVU rozhodoval i o umělcích, kteří nebyli jeho členy a schvaloval tzv. registrace, které umožňovaly živit se ve svobodném povolání. Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění k roku 1984 uvádí abART.[7]

Umělecké spolky po roce 1989

Unie výtvarných umělců České republiky

Občanské sdružení, založeno 1990 v Praze.[9] Provozuje Národní registr profesionálních výtvarných umělců a designérů působících na území České republiky, který obsahuje abecední seznam umělců s uvedením místa působení, oboru výtvarné činnosti, e-mailové adresy a prezentace na internetu [10]

Reference

Literatura

  • Aneta Skotníková, Současné české umělecké skupiny, bakalářská práce, Katedra výtvarné výchovy Ped.F UK Praha, 2014

Související články

Externí odkazy