Václav Menčík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Menčík
Narození22. listopadu 1926
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. listopadu 2013 (ve věku 86 let)
?
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, grafik, pedagog, učitel, ilustrátor a fotograf
PodpisPodpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Menčík (22. listopadu 1926 Brno5. listopadu 2013) byl český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studoval na reálném gymnáziuOlomouci. Pod vedením pedagoga Aloise Kučery jej zaujala díla významných evropských výtvarníků jako byli Rembrandt, Vincent van Gogh, Paul Cézann, Pablo Picasso, Georges Braque nebo Francis Bacon. Z českých umělců ho oslovila tvorba Josefa Matěje Navrátila a Karla Purkyně. V letech 1945 – 1951 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP) v ateliéru Emila Filly a Josefa Nováka. Po absolutoriu v roce 1951 se stal asistentem Emila Filly na VŠUP a působil zde do roku 1953.

V roce 1954 patřil mezi zakladatele umělecké skupiny Trasa. Vystavoval s ní od roku 1957, kdy skupina uspořádala první výstavu v brněnské Galerii mladých, až do roku 1969.[1][2]

V roce 1967 se připojil k výtvarné skupině Radar. Společně s umělci ze skupiny se zúčastnil pouze karlovarské výstavy v roce 1971 „25 malířů, grafiků a sochařů z Prahy“.[2] Od roku 1968 byl zaměstnán a pracoval na VŠUP jako docent. V letech 1970 – 1972 vedl ateliér malby po Zdeňku Sklenářovi a do roku 1991učil na katedře architektury. V 1993 byl jmenován profesorem.[3]

V roce 1993 se stal členem sdružení Jednota umělců výtvarných a v roce 1995 členem skupiny Tolerance 95.[4] Po sametové revoluci se již neúčastnil aktivit obnovené skupiny Trasa. S ohledem na přátelství s Jaroslavem Bartošem, Ottou Sukupem a Zdeňkem Vodičkou (* 1931) vystavoval s „novým Radarem“ v roce 1994 v Galerii Vltavín.[2]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Pro umělce měla významný přínos spolupráce s Emilem Fillou i jeho tvorba. Pod jeho vlivem ve své tvorbě směřoval ke kubismu. Grafice se věnoval ve své volné tvorbě. Používal moderní umělecký sítotisk (serigrafii[5]) a základní kubistické prvky. Na konci padesátých let dvacátého století se přiklonil k italskému neorealismu. V dalším desetiletí se však vrátil ke „svému“ českému kubismu a zůstal mu věrný do konce svého uměleckého života.

Základem umělecké práce se stalo zobrazování lidské tváře a lidského těla. Vytvořil a rozvíjel svůj osobitý styl v rámci rozměrných figurativních kompozic. V jeho malířské tvorbě byly patrné prvky existencionalismu. Tvorbou poukazoval na útrapy a nesnáze lidského života. Volil širokou škálu barvených odstínů červené, modré, fialové. Inspiraci čerpal z válečného období, které zažil jako mladík. Výrazně jeho tvorbu ovlivnila východní kultura s filozofií jógy, kterou praktikoval několik let. V pozdějších letech se věnoval již jen malbě.[1]

Václav Menčík přispíval také do časopisů a novin (Mladý hlasatel, Proud, Mladá fronta atd.). V roce 1996 se prezentoval samostatnou výstavou v pražské Galerii 33. V roce 2000 vystavoval v turnovské Galerii Granát. V roce 2005 byla vydána autobiografie „Václav Menčík“.[6]

Jeho díla vlastní Národní galerie Praha, Galerie hlavního města Prahy, Galerie výtvarného umění v Ostravě, také Východočeská galerie v Pardubicích a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Menčík Václav [online]. [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. 
  2. a b c TUČKOVÁ, Kateřina. Skupina RADAR. dspace.cuni.cz. 2014-09-03. Dostupné online [cit. 2024-04-13]. 
  3. Václav Menčík. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. 
  4. Výtvarná skupina Tolerance '95. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. 
  5. Serigrafie. www.serigrafie.cz [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 
  6. Kniha Václav Menčík [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]