Milan Ressel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Milan Ressel
Milan Ressel (2017)
Milan Ressel (2017)
Narození1. prosince 1934
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. července 2020 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, kreslíř, restaurátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milan Ressel (1. prosince 1934 Ostrava – 16. července 2020 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor a restaurátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Milan Ressel byl synem důstojníka československé armády Alfréda Ressela, který na přelomu roku 1939/1940 uprchl za dramatických okolností s celou rodinou přes Maďarsko, Jugoslávii a Francii do Anglie. Jako generálmajor pak velel dělostřelectvu 1. čs. armádního sboru Svobodovy armády.[1] Milanův starší bratr Fred roku 1944 narukoval do britské armády a zúčastnil se mj. obléhání přístavu Dunkerque. Po válce se rodina vrátila do Československa. Otce počátkem 50. let z armády propustili a pracoval pak rok a půl v ostravských dolech, poté v pražských automobilových opravnách a v reklamním podniku.

Jako malý chlapec Milan Ressel zažil těžké bombardování Londýna na přelomu let 1940-1941 a válečné zážitky i osobní zkušenost s anglickou literaturou pro mládež později poznamenaly jeho dílo. Po návratu do Prahy studoval na Vyšší škole uměleckoprůmyslové v Praze (1949 – 1953) a v letech 1953 – 1959 na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Miloslav Holý, Karel Minář, Karel Souček). Mezi jeho přátele patřili Karel Nepraš, Bedřich Dlouhý, Jaroslav Vožniak a Theodor Pištěk. Byl zakládajícím členem a prvním brankářem hokejového klubu Paleta vlasti a členem Sdružení pražských malířů. Od 70. let byl umělcem na volné noze, tvůrcem komiksů, ilustrátorem, grafikem a restaurátorem nástěnných maleb.

Milan Ressel žil a pracoval v Praze a Středoklukách u Prahy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech patřil k okruhu výtvarníků, kteří se věnovali informelu a jeho volnou tvorbu ovlivnilo přátelství s výtvarníky z okruhu Šmidrů. Hledání osobitého autorova stylu se formovalo mezi inklinací ke klasické malbě a potřebou experimentovat. Jeho abstraktní obrazy z let 1965-1966 obsahují náznaky reálných útvarů a neztrácejí kontakt se smyslovým světem.

Ve druhé polovině 60. let se věnoval téměř výhradně kresbě. Od menších formátů postupně dospěl až k monumentálním kompozicím. Tyto utopické ilustrace, které mají obsahově blízko k science-fiction Ray Bradburyho, vycházejí z rozumových úvah o reálných perspektivách civilizace i z čiré fantazie autora.[2]

  • Japonský pavilon, kresba (1965)
    Japonský pavilon, kresba (1965)
  • Doomed City (Město), comb. tech. (1966)
    Doomed City (Město), comb. tech. (1966)
  • Průniky (1969)
    Průniky (1969)
  • Spokojená izolace (1978)
    Spokojená izolace (1978)
  • Český achát, čb. foto barevné kresby (1970)
    Český achát, čb. foto barevné kresby (1970)

Ressel nepodléhá okouzlení z rozvoje techniky, ale domýšlí její dopady na devastaci přírody a na život současného člověka. Kresby s množstvím drobných detailů zobrazují svět plný nejistoty a varujících náznaků možného sebezničení válečnou katastrofou nebo nadměrnou exploatací přírody. Vyjadřují určitou úzkost z chladných moderních architektur i industriálních sítí, které stále více obkličují přírodu. Jeho kompozice přivádějí do protikladu pozemské i vesmírné, pomíjivé a trvalé, vegetativní a organické s technickým a neživým. Světu strojů a techniky přiznává krásu a magickou přitažlivost, která je projekcí lidského snění o vzdálených světech. Vnímá je jako přirozenou součást skutečnosti a spíše hledá možnosti vzájemné symbiózy a harmonie.[3]

Roku 1969 přijal nabídku Jiřího Binka kreslit komiks podle scénáře Ludvíka Součka (Desetioký) do časopisu Ohníček.[4] Další práci mu nabídl šéfredaktor Vlastislav Toman, který v dočasně svobodnější atmosféře přelomu 60. a 70. let prosadil do časopisu ABC komiks Dobrodružství Johna Cartera. Pokračování seriálu – Dobrodružství Thuvie z Ptarhu – skončilo po 25. dílu roku 1970.[5] Roku 1973 ilustroval knihu Ludvíka Součka Zájem Galaxie (Mladá fronta) a v 80. letech knihy Julese Verna, Tajemství Viléma Storitze (Mladá fronta, 1985) a Svatopluka Hrnčíře, Země Zet (1990). Některé Resselovy komiksy jsou považovány za klasiku žánru.[6] Živil se také jako restaurátor.

V 80. letech se Milan Ressel vrátil k malbě. Oproti kresbám je v jeho obrazech patrné zjednodušení obrazové kompozice a volný prostor vybízející ke svobodné hře fantazie. Je zachován základní realismus barev a forem, ale panují zde jiné zákonitosti, které se vymykají vizuální zkušenosti z reálného světa. Většina obrazů je komponována jako jevištní prostor zasazený do krajiny, ohraničený kulisami stromů, architektur nebo skal.

Autor přehodnocuje běžné vztahy reality podle logiky snů a zkoumá psychické rezonance neočekávaných setkání, konfrontuje navzájem techniku a přírodu a nechává se inspirovat tajemstvím asociací. Prostředkem k navození atmosféry fikce je i relativizace prostorových vztahů a "manýristické" užití perspektivy. Časté jsou citace děl jiných výtvarníků v nových souvislostech (Bosch, Gaudí, Moore, Vyšebrodský oltář).

Prostor obrazů je neosobní a "vylidněný". Lidská stopa se v nich vyskytuje prostřednictvím různých odkazů, ale figura se v Reslových obrazech objevuje až od poloviny 90. let. V kompozici To jsme my (1996) figury vystupují z obrazu na pódium v popředí, ale všechny jsou záměrně statické a dvojznačnost obsahu autor potvrzuje i statickou fixací dvou postav na hůlkách zapíchnutých do koberce.

Milan Ressel zobrazuje realitu aniž by ji napodoboval. Jeho malba je postavena stejnou měrou na spontaneitě jako na intelektuálně meditativní složce. [3]

  • Strom (1986)
    Strom (1986)
  • Dráhy II (1988)
    Dráhy II (1988)
  • Gaudího zahrada (1992)
    Gaudího zahrada (1992)
  • Zpívající ostrov, 1993, AJG Hluboká
    Zpívající ostrov, 1993, AJG Hluboká
  • Zahradní pavilon (1994-1995)
    Zahradní pavilon (1994-1995)
  • To jsme my (1996)
    To jsme my (1996)
  • Měli jsme jet na A9 a pak se vrátit na R12 (2004)
    Měli jsme jet na A9 a pak se vrátit na R12 (2004)
  • Třináctá komnata (2005)
    Třináctá komnata (2005)
  • Cesta do Florencie I (2005)
    Cesta do Florencie I (2005)
  • Naši (2015)
    Naši (2015)

Restaurátorské práce (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Malované stropy, Martinický palác v Praze
  • Freskové malby velkého sálu, Lobkovický palác na Pražském hradě
  • Fresky M. Alše na Štorchově domě v Praze

Ilustrace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Ludvík Souček Zájem Galaxie, Mladá fronta, Praha 1973
  • Dobrodružství Thuvie z Ptarhu, Vlastislav Toman/Milan Ressel podle E. R. Burroughse, navazuje na Dobrodružství Johna Cartera, časopis ABC 1-24/XV,
  • Jules Verne, Tajemství Viléma Storitze, Mladá fronta, Praha 1985
  • Svatopluk Hrnčíř, Země Zet, komiks, Knižní podnikatelský klub 1990

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie v Praze
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Galerie umění Karlovy Vary
  • Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • Rabasova galerie, Rakovník
  • Galerie Arturo Schwarz, Milano
  • soukromé sbírky doma a v zahraničí

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1970 Moravské muzeum Brno
  • 1971 Milan Ressel, Městská galerie Havířov,Městské muzeum Krnov
  • 1972 Galerie Mladá fronta Praha
  • 1979 Městské divadlo Šumperk
  • 1980 Výstavní síň st. zámku Bruntál (s V. Svobodou)
  • 1983 Galerie Groll, Norimberk
  • 1988/1989 Milan Ressel: Obrazy, kresby, Galerie Vincence Kramáře, Praha
  • 1993 Milan Ressel: kresby, grafika, Galerie Chagall, Ostrava
  • 1994 Hotel Spiritka Praha, Klášter S. Agostino, Pietrasanta
  • 1996 Milan Ressel: Obrazy, kresby, Zámek Hluboká nad Vltavou
  • 1998 Milan Ressel: BIG MAC a jiné obrazy a kresby, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou
  • 2000 Milan Ressel: Obrazy, Zámek Liběchov
  • 2005 Milan Ressel: Soukromé labyrinty/obrazy, kresby, grafika, Nostický palác, Praha
  • 2011/2012 Milan Ressel: Něco se mění, něco zůstává…, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice[7][8]
  • 2012/2013 Milan Ressel, Rabasova galerie, Výstavní síň pod Vysokou bránou, Rakovník
  • 2015 Milan Ressel, Eighty. My a Vy, Galerie Millennium Praha

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Milan Ressel, 1970, Grůza Antonín, kat. 4 s., Muzeum Krnov
  • Milan Ressel: Obrazy, kresby, 1988, Kříž Jan, kat. 12 s., SČVU Praha
  • Milan Ressel: Obrazy, kresby, 1996, Tetiva Vlastimil, kat. 48 s., Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Milan Ressel: Soukromé labyrinty: Obrazy, kresby, grafika, 2005, Koenigsmark Alex, Tetiva Vlastimil, kat. 36 s., VIVO, nakladatelství a galeristika, Praha
  • Milan Ressel, 2012, kat. 16 s., Rabasova galerie Rakovník

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Alfréd Ressel, Mé cesty válkou, Mladá fronta, Praha 1975
  2. ↑ Jan Kříž, 1988
  3. ↑ a b Tetiva Vlastimil, 1996
  4. ↑ Milan Ressel, Ohníček ročník 20. (r.1969-70), č. 19, ročník 21. (r.1970-71), č. 5-8 (Souček, L.: Desetioký), čísla 19 až 24 (Souček, L.: Kraken)
  5. ↑ Komiksárium: Návrat Johna Cartera
  6. ↑ Kultovní komiksy 2: Milan Ressel
  7. ↑ Rostislav Matulík, V tvorbě malíře Milana Ressela nic nekončí, všechno zůstává (2012)
  8. ↑ Milan Ressel / Něco se mění, něco zůstává…, TZ

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Milan_Ressel&oldid=23743138“