Obilniny
Obilniny jsou rostliny z čeledi lipnicovité, využívané, šlechtěné a pěstované především pro svá semena – zrna či obilky. Obilí, obiloviny,[1] také cereálie slouží především k lidské výživě. Obilovina ve formě obilky představuje hlavní produkt obilnin[2][3] Zrna se užívají buďto celá (rýže, žito, ječmen, oves), broušená, to jest částečně nebo úplně zbavena obalu zrna (kroupy, bílá rýže), anebo rozemletá (celozrnná mouka - rozemleté celé zrno, vločky (nejen ovesné), krupky, bílá mouka nebo krupice). Zrno obsahuje zejména škrob, minerály, vitamíny, oleje a vlákniny. Zrna se také zkrmují přímo.
Celé rostliny se využívají jako zelená píce. Nadzemní část se silážuje (kukuřice setá), zpracovává jako sláma (pšenice, ječmen) nebo se z ní vyrábějí rohože, košíky, kartáče (čirok). Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je odhadován na 60–70 %. Světová produkce obilnin (bez rýže) v sezóně 2009/2010 byla téměř 1 800 milionů tun, z toho bylo 34 % použito na výrobu jídla, 42 % na výrobu krmiva, 16 % na průmyslové využití (např. výroba biopaliv) a zbytek uskladněn.[4]
Obilniny
Výzkumem obilnin se zabývá Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž (dříve Výzkumný ústav obilnářský) v Kroměříži.[5]
Botanické zařazení
Obilniny patří do čeledi lipnicovité (Poaceae), označované také jako trávy, řádu lipnicokvěté (lipnicotvaré) (Poales). Jsou to jednoleté i víceleté byliny se svazčitým kořenovým systémem. Stonek nazývaný stéblo je složen z dlouhých dutých článků (internody) a kolének (nody), kde dochází k prodlužování, tedy růstu celé rostliny. Většina druhů vytváří několik odnoží. Pochva listů vyrůstající z kolének přechází v listovou čepel s rovnoběžnou žilnatinou. Na rozhraní pochvy a čepele vyrůstá jazýček a čepel je zakončena oušky. Tvar jazýčku a oušek může být rozlišovacím znakem některých obilnin (pšenice, ječmen, žito, oves).
Rozdělení
Obilniny rozdělujeme podle morfologických a fyziologických vlastností do dvou skupin:
| I. skupina | II. skupina |
|---|---|
| rod: | rod: |
| Charakteristické znaky | |
|
|
| Druh | Obrázek | Kategorie Commons |
Poznámka |
|---|---|---|---|
| čirok obecný (Sorghum bicolor) |
 |
 |
pro přípravu chlebových placek, vysušené laty jsou tuhé – vyrábějí se z nich štětky či košťata |
| ječmen dvouřadý (Hordeum distichon) |
 |
|
jako jařina či ozim (odlišují se vegetační periodou a tepelnými požadavky |
| ječmen obecný (Hordeum vulgare) |
 |
 |
několik forem: obecná (subsp. vulgare), čtyřřadá (subsp. tetrastichon), šestiřadá (subsp. hexastichon) |
| kukuřice setá (Zea mays) |
 |
|
šlechtění započato již 400 let p. n. l., polyploid |
| oves byzantský (Avena byzantina) |
|||
| oves hřebínkatý (Avena strigosa) |
 |
|
|
| oves setý (Avena sativa) |
.jpg) |
|
jediné obilí jehož obilky nejsou v lichoklasech, ale visí v řídkých latách |
| proso seté (Panicum miliaceum) |
 |
|
patří k nejstarším obilninám, výchozí druh neidentifikován. Vzniklo zřejmě před staletími ze středoasijských druhů |
| pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum) |
 |
|
tetraploid |
| pšenice jednozrnka (Triticum monococcum) |
 |
|
diploid |
| pšenice setá (Triticum aestivum) |
 |
|
jednoletá či přezimující. Obligátní samosprašná,hexaploid. |
| pšenice špalda (Triticum spelta) |
 |
|
hexaploid |
| pšenice tvrdá (Triticum durum) |
 |
|
tetraploid, vznikla z pšenice dvouzrnky (Triticum dicoccum) |
| rýže setá (Oryza sativa) |
 |
|
šlechtění započato již 300 let p. n. l., latinské rodové jméno oryza odvozeno z pojmu sanskrtu |
| žito seté (Secale cereale) |
 |
|
pěstována jako ozim. Potřebuje méně tepla než pšenice – i do výšek kol 900 m n. m. Pěstováno již 4400 let p. n. l. |
| žitovec (Triticale) |
 |
|
kříženec žita (Secale cereale) a pšenice (Tricum sativum) |
Další obilniny
- slzovka obecná (Coix lacryma-jobi)
- dochan (Pennisetum)
- kalužnice, korakán (Eleusine)
- milička, tef (Eragrostis)
- paspal (Paspalum)
- lesknice (chrastice - Phalaris)
- ježatka (Echinochloa)
- rosička (Digitaria)
- troskut (Cynodon)
Pseudoobilniny
Pseudoobilniny (pseudoobiloviny) jsou rostliny z jiných čeledí než lipnicovité (Poaceae), které se ale přiřazují k této skupině díky stejnému hospodářskému využití a chemickému složení. Nejvýznamnějšími představiteli jsou:
- laskavec (Amaranthus – Amaranthaceae)
- merlík (Chenopodium – Amaranthaceae)
- pohanka (Fagopyrum – Polygonaceae)
Obilniny v hospodářství
Obilniny jsou rostliny poměrně nenáročné, rostou v různých podmínkách a poskytují vysoké výnosy. Jejich plody - obiloviny - lze kromě toho dlouho skladovat, vytvářet zásoby a obchodovat s nimi. Proto hrály obilniny v lidské historii velmi významnou úlohu jak při přechodu od sběračství a lovectví k usedlému zemědělství, tak také při vzniku obchodu a měst.
Ještě kolem roku 1900 popsali etnologové na americkém Středozápadě indiánské kmeny, které se živily sběrem zrna divoce rostoucích travin. Postupným šlechtěním se podařilo zvyšovat výnosy a dosáhnout současného zrání zrna, což umožnilo klasickou sklizeň. Skladováním obilovin v obilních jamách vznikaly zásoby a přebytky, které pak umožnily i vznik obchodu, řemesel a měst, kde se směňovaly.
Obiloviny ve výživě
I dnes se podíl obilovin na celosvětové lidské výživě odhaduje na 60 - 70 %, v chudých rozvojových zemích ale ještě daleko víc. Tam proto také hrozí choroby, způsobené jednostrannou výživou:
- Beri-beri – nemoc způsobená jednostrannou výživou loupanou rýží
- Pellagra – nemoc způsobená jednostrannou výživou kukuřicí
Etymologie
České slovo "obilí" má společný původ s ruským "obilje", které znamená zásobu, hojnost.[6]
Slovo "cereálie" je latinského původu a bylo odvozeno od římské bohyně Cerery.
Galerie
-
Mlácení obilí cepy (Italský rukopis, 14. stol. -
Znak obce Lenešice -
Aztékové skladují kukuřici (Italský rukopis, 16. stol.)
Odkazy
Reference
- ↑ PULKRÁBEK, Josef; CAPOUCHOVÁ, Ivana. Speciální fytotechnika [online]. Praha: Česká zemědělská univerzita V Praze [cit. 2014-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Online skripta, část Obilniny [online]. Brno: Veterinární farmaceutická univerzita, Brno [cit. 2014-06-01]. Dostupné online.
- ↑ PULKRÁBEK, Josef; CAPOUCHOVÁ, Ivana. Speciální fytotechnika [online]. Praha: Česká zemědělská univerzita V Praze [cit. 2014-06-01]. Dostupné online.
- ↑ (anglicky)Grain Market Report, International Grain Council, igc.int
- ↑ Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, profil firmy, vukrom.cz
- ↑ Sokol, Filosofická antropologie, str. 55 a násl.
Literatura
- Cerkal, R., Hrstková, P., Středa, T.: Prezentace obilniny. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, http://www.mendelu.cz/~upsr/prezentace/obilniny/
- Rychter, R., Ryant, P.: Výživa a hnojení obilnin. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, http://www.mendelu.cz
- Ottův slovník naučný, heslo Obilniny. Sv. 18, str. 543
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu obilnina na Wikimedia Commons - (anglicky)Statistiky FAO o světové produkci obilovin, FAO - Organizace pro výživu a zemědělství, faostat.fao.org
