Pellagra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Muž postižený Pellagrou
Žena postižená Pellagrou
Dr.Joseph Goldberger - objevitel metody léčby Pellagry

Pellagra [1] (česky také pelagra, lombardské či červené malomocenství) je systémové onemocnění vznikající na podkladě avitaminózy, tj. nedostatku vitaminu niacinu (angl.zkr. NIcotinic ACid vitamIN [2]), rovněž znám jako vitamin B3 či kyselina nikotinová (starší název "vitamin PP" - z angl. Pellagra Preventive factor [3]) , kterou nacházíme v bílkovinách, obsahují tryptofan, jenž je v niacin zpracován.

V oblastech jako je Afrika, Mexiko, Indonésie či Čína jde i v dnešní době o poměrně častou chorobu, přičemž většinu nemocných tvoří lidé z chudších společenských vrstev, často jde o bezdomovce, alkoholiky, někdy také o duševně nemocné, kteří odmítají potravu. Tryptofan, jenž je tělem metabolizován v niacin, je obsažen především v mase, vejcích a rovněž v sóje. Nejrozšířenější je pellagra v komunitách, u kterých majoritní složku potravy tvoří kukuřice, např. na jihoamerickém venkově.

Pellagra může být dle příčin buď primární, nebo sekundární. Primární je způsobena nedostatkem niacinu ve stravě a sekundární vzniká, pokud sice je dostatek niacinu ve stravě, ale je narušeno jeho vstřebávání a využití jinými okolnostmi, například průjmovými onemocněními, alkoholismem, u pacientů užívajících některé speciální léky, nebo u vrozených poruch metabolismu. [4]

Tři základní příznaky určující pellagru, tzv. příznaková triáda, neboli 3D

  • Dermatitida (přecitlivělost, zánětlivé změny)
  • Diarea (průjem, ztráta na váze, nechutenství)
  • Demence (zmatenost, nespavost, slabost, halucinóza)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pellagra byla popsána poprvé v roce 1735 španělským lékařem Gasparem Casalem, jehož zásluhou vznikl jeden z prvních klinicky diferenciovaných syndromů. V oné době sužovaly pellagraické epidemie zejména zemědělské oblasti ve Středomoří, odtud tzv. asturské či lombardské malomocenství. Z italštiny pochází i její pojmenování - pelle agra, doslova "drsná kůže". Prakticky od počátku byla známá souvislost s kukuřicí, soudilo se ale, že jde o otravu jakousi látkou, obsaženou ve zkažené kukuřici. V roce 1900 došlo k epidemii pellagry v jižní části USA, jen v prvních deseti měsících roku 1915 bylo v Jižní Karolině zaznamenáno 1306 úmrtí v důsledku pellagry. Při této epidemii objevil americký lékař Joseph Goldberger [5] konečně metodu léčení choroby - podávání malé dávky kvasnic či vyváženou dietu. Souvislost mezi pellagrou a nedostatkem niacinu byla objevena teprve v roce 1937.

Symptomy[editovat | editovat zdroj]

V počátcích onemocnění se objevuje zejména pronikavá únava, malátnost, nechutenství a nespavost. Současně je patrná jistá přecitlivělost pokožky na sluneční svit, jenž zprvu působí nepříjemné podráždění a zarudnutí, objevující se symetricky na hřbetech rukou a postupující na předloktí až po okraje oblečení (tzv. pellagrické rukavice), déle se objevují symetrické zarudnutí na obličeji a krku, kde sice v horní části kvůli stínu brady je zasažení mírnější, ale pokračuje v dolní části krku a na horní části hrudníku, podle šíře a tvaru límce oblečení (tzv. Casalův náhrdelník). [6] Později toto kožní postižení hyperpigmentuje (hnědne) [6] a přechází ve svou jizevnatou formu, zanechávaje ztemnělou hyperkeratózu a šupinaté trhliny, přičemž je charakteristické jasně patrné vymezení mezi postiženou a zdravou kůží (krytou oděvem). [6] Běžná je rovněž degenerace periferního nervstva, projevující se parestéziemi až ztrátou citlivosti, také nadměrnými šlachovými reflexy. Trávící obtíže a průjem doprovází bolestivé zanícení jazyka a ústní dutiny, posléze se rozvíjí i dráždění či pálení jícnu, žaludku a tračníku; vředovitost, nauzea a zvracení, ve stolici se objevuje krev. Jazyk má nápadně sytě červený vzhled, barvu lze přirovnat k hovězímu masu nebo tzv. malinovitému jazyku. Jsou zcela vymizelé nitkovité papily, na hrotu a boku jazyka jsou pozorovány největší změny, stejně jako na jeho spodní ploše. Spodina ústní je navíc postižena erozemi a vřídky s bělavým povlakem. Tyto změny mohou být i kdekoliv na sliznici. Navíc dochází k nezvyklé stálé sekreci řídké sliny. Neléčená pellagra vede v pozdější fázi nemoci k degeneraci kortikálních neuronů, jader hlavového nervstva, pontu i míšních drah, což má za následek mnohočetné neurologické projevy zahrnující bolesti hlavy, poruchy rovnováhy, zmatenost, podrážděnost, halucinace a celkovou slabost, ke konci se zpravidla objevuje delirium, otupělost, kóma a smrt.

Pellagra v ČR: U nás se vyskytují málo vyvinuté nekompletní formy s plíživým průběhem a někdy se spontánními relapsy. [7]

Diagnóza[editovat | editovat zdroj]

Pellagru nelze diagnostikovat žádným chemickým testem. Je založena pouze na příznacích nemoci a na důkladné zpětné analýze pacientovy stravy. Pokud informace o stravě napovídají nedostatku niacinu, nasazuje se léčba a pozoruje se reakce pacienta na zvýšené podávání niacinu. [8]

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Léčba spočívá v podávání niacinamidu (niacin v čisté formě může mít nepříjemné vedlejší účinky, jako je svědění, pálení a zarudnutí), přesné dávkování poté závisí na stavu nemocného jedince. Podávat se může jak ústně, tak injekčně (v případě průjmu, který může způsobit snížené vstřebávání). [9]

Dávkování při léčbě:

  • Obvyklá léčebná dávka je 300 - 500 mg/den ústně a 100 - 250 mg injekčně 2-3x denně. [9]
  • Při těžkých případech, kdy nemoc postoupila k syndromu encefalopatie, se podává 1000 mg ústně a 100 - 250 mg injekčně. [9]

Po zlepšení příznaků nemoci se podává udržovací dávka, přičemž důležité je učinit i patřičné změny ve stravě. [9]

Vzhledem k tomu, že avitaminóza niacinu bývá většinou spojena i s nedostatkem dalších vitamínů skupiny B, je třeba zabezpečit i jejich dostatečný příjem. [9]

Prognóza[editovat | editovat zdroj]

Neléčená pellagra končívá často smrtí (má až 50% úmrtnost [7]) během čtyř až pěti let. Smrt nastává většinou v důsledku infekčních komplikací, podvýživy způsobené masivním průjmem, krvácení z zažívacího traktu nebo těžkého encefalopatického syndromu. [10]

Prevence[editovat | editovat zdroj]

Prevence spočívá především v pestré stravě bohaté na niacin a další vitamíny, případně doplnění nedostatku vhodným doplňkem stravy. Nicméně v mnoha státech světa není taková strava ani doplňky výživy dostupné, a tak se pellagra stává nevyhnutelnou komplikací chudoby. [11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pellagra and its prevention and control in major emergencies (Authors: WHO, UNHCR): Online (pdf 107kb) (anglicky)
  2. Niacin Information and Benefits: Online (anglicky)
  3. Niacin - Vitamin PP = Pellagra Preventive factor
  4. Causas y tipos de pelagra: Online (španělsky)
  5. Dr.Joseph Goldberger: The War on Pellagra (anglicky)
  6. a b c Pellagra and its prevention and control in major emergencies (Authors: WHO, UNHCR): Online (pdf 107kb) (str.4, Sign & Symptoms - "Clinical manifestations of pellagra", anglicky)
  7. a b VITAMÍN B3 (NIACIN, ANTIPELAGRICKÝ VITAMÍN, VITAMÍN PP): Online
  8. Diagnóstico de pelagra: Online (španělsky)
  9. a b c d e Tratamiento de pelagra: Online (španělsky)
  10. Pronóstico de pelagra: Online (španělsky)
  11. Prevención de pelagra: Online (španělsky)


V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pellagra na anglické Wikipedii.