Nádraží Praha-Smíchov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Praha-Smíchov
Nádražní budova
Nádražní budova
Souřadnice
Provozovatel dráhy SŽDC
Kód stanice 572263
Tratě 171, 173
Nadmořská výška 200 m n. m.
V provozu od 1862
Zabezpečovací zařízení reléové zabezpečovací zařízení
Dopravních kolejí 13
Počet cestujících 4 170 000 (2011)[1]
Vypravené vlaky 84 058 (2011)[1]
Prodej jízdenek Ano
Návazná doprava linka B metra, tramvaj, městské a příměstské autobusy
Odbavovací hala nádraží
Kolejiště z Radlické lávky

Nádraží Praha-Smíchov je jedno z významných nádraží v Praze. Nachází se v pražské čtvrti Smíchov, je napojeno na stanici pražského metra Smíchovské nádraží, před nádražní budovou se nacházejí tramvajové zastávky a autobusové terminály pražské integrované dopravy s dopravním spojením do blízkých městských čtvrtí, dále do oblasti Zbraslavi, Mníšku pod Brdy a Štěchovic.

Smíchovské nádraží zajišťuje spoje ve směru na Plzeň a Písek. Má však také ještě oddělené tzv. severní nástupiště (v jízdních řádech je vedeno jako samostatná stanice), které slouží pro železniční trať známou jako Pražský Semmering.

Ze služebního hlediska se železniční stanice Praha-Smíchov dělí na tři obvody: osobní nádraží, společné nádraží (kam patří i severní nástupiště) a seřadiště.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nádraží Praha-Smíchov zahájilo provoz v roce 1862. Tehdy to byla konečná stanici České západní dráhy z Plzně do Prahy. Nádraží se jmenovalo „Praha (Česká západní dráha)“.

V roce 1872 se do stanice napojila trať Buštěhradské dráhy z Hostivic. V témže roce byla dokončena Pražská spojovací dráha která vedla přes vltavský železniční most a stanici Vyšehrad až na pražské hlavní nádraží a Hrabovku. Tato dráha se až do roku 1888 používala pouze pro nákladní dopravu. V roce 1873 byla uvedena do provozu trať Pražsko-duchcovské dráhy z Mostu přes Rudnou. Od roku 1895 se stanice nazývala „Smíchov“, v letech 19091920 pak „Smíchov státní nádraží“. Mnoho desítek let bylo nádraží známé jako „nádraží Západní dráhy“ nebo krátce „Západní nádraží“. Takto byly označeny i zastávky pražské městské dopravy.

Původní odbavovací budova z 19. století ležela severněji. V letech 19531956 byla zbořena a nahrazena novou budovou, kterou navrhli architekti Jan Zázvorka starší a Ladislav Žák. Výrazný prvek výzdoby odbavovací haly tvoří budovatelská freska Richarda Wiesnera. Dalších úprav se nádraží dočkalo roku 1985 při napojení na Pražské metro.


Kolejiště nádraží (2004)
Kolejiště nádraží (2004)

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Nádraží má velký význam pro zabezpečení dopravy do zaměstnání. Trať využívají i rekreanti, zvlášť k cestám do oblasti od Černošic do Srbska a na Karlštejn. Část kolejiště ustoupila v 90. letech 20. století rychlostní komunikaci, která spojuje tunel Mrázovka s Barrandovským mostem.

Nádraží je již od první poloviny dvacátého století přemostěno pěší lávkou spojující tuto část Smíchova (Nádražní ulici) s částí Smíchova u Radlic (Křížová a Radlická ulice). Ačkoliv lávka prochází přímo nad severním nástupištěm, schodiště umožňující příchod k jeho nástupišti bylo dobudováno až v roce 2007.

Severní nástupiště[editovat | editovat zdroj]

O Severním nástupišti podrobně pojednává článek Praha-Smíchov severní nástupiště.

Návazná doprava[editovat | editovat zdroj]

Západní nádraží, tehdy ležící v samostatném městě Smíchov, se stalo jedním z nejvýznamnějších přepravních zdrojů a cílů rodící se městské hromadné dopravy v pražské aglomeraci a hrálo klíčovou roli v rozvoji omnibusové i tramvajové dopravy.

Počátky omnibusové dopravy v Praze sahají k roku 1829. Zprovoznění Západního nádraží učinilo z linie Smíchov – Karlín na dlouhé období hlavní přepravní směr. Od roku 1862 provozoval omnibusové spojení od Karlínského náměstí k Západnímu nádraží podnikatel J. Ballaben, v dalších letech jsou v podobných trasách zmínky i o konkurenčních linkách dalších provozovatelů. Roku 1870 vznikl dopravní podnik Karlínské podniknutí omnibusův (majitelé Donát, Rademacher a spol.), který provozoval až do roku 1879 dopravu na dvou linkách, z Karlína na Malou Stranu a z Karlína ke smíchovskému nádraží. Na stejných dvou trasách působila v letech 18721883 konkurenční První pražská společnost pro omnibusy. Na trase z Karlína k Západnímu nádraží byla zřízena i první linka pražské koněspřežné tramvaje, nejprve 23. září 1875 jen z Karlína k Vltavě, a poté od 16. května 1876 i levobřežní část, protože z technických důvodů nebyla umožněna jízda přes řetězový most císaře Františka I.. Roku 1878 byl zprovozněn Palackého most, ale koňka od nádraží státní dráhy Jindřišskou a Myslíkovou ulicí po něm byla zavedena až 28. června 1883. Úsek mezi Andělem a Smíchovským nádražím byl od 16. srpna 1883 prvním místem v Praze, kde po jednom traťovém úseku jezdily dvě tramvajové linky, a stal se tak počátkem přechodu od traťového systému dopravy k linkovému. 18. prosince 1900 byla tramvajová trať přes Palackého most ke smíchovkému nádraží elektrifikována, 17. června 1901 pak i trať přes nový, kamenný most most císaře Františka I. přes Újezd. Tramvajová smyčka u smíchovského nádraží (26. 4. 1914 – 9. 12. 1953) byla po smyčce na Výstavišti a Purkyňově náměstí třetí stálou tramvajovou smyčkou v Praze, další smyčka po přebudování zde stála od 25. 11. 1953 do 20. 10. 1978, nejnovější smyčka pak od 21. 12. 1998. 16. července 1925 byla trať od nádraží prodloužena dále ke zlíchovskému lihovaru. 2. listopadu 1985 bylo ke smíchovskému nádraží přivedeno metro, které od 16. října 1988 pokračuje dále na Nové Butovice. Po lávce jsou od nádraží přístupné též zastávky tramvají a autobusů u křižovatky Radlické a Křížové ulice.

Smíchovské nádraží v umění[editovat | editovat zdroj]

Smíchovské nádraží je centrem děje dětské knížky Pohádky o mašinkách, podle níž byla vytvořena i série večerníčků.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ročenka dopravy Praha 2011