Praha-Smíchov severní nástupiště
Praha-Smíchov severní nástupiště se nachází v prostoru nádraží Praha-Smíchov v Praze a je v jízdním řádu pro cestující uváděno jako samostatná stanice.
Obsah |
[editovat] Historie
Zatímco hlavní část osobního nádraží Praha-Smíchov se nachází od roku 1862 na bývalé České západní dráze, dnešní trati Praha - Beroun, severní nástupiště se nachází v prostoru tzv. Společného nádraží, které bylo v roce 1872 vybudováno společností České západní dráhy jako hlavní pražské nákladové nádraží a do nějž byla roku 1872 zaústěna odbočka Buštěhradské dráhy z Hostivice a roku 1873 Pražsko-duchcovská dráha od Slaného. Roku 1872 byla rovněž obě smíchovská nádraží napojena Pražskou spojovací dráhou přes Vltavu na dnešní hlavní nádraží.
Nádraží Buštěhradské dráhy v Praze na Smíchově bylo od nepaměti zastíněno slávou necelých 50 metrů vzdáleného nádraží České západní dráhy. Buštěhradská dráha měla zpočátku plány na stavbu nádraží, které by svými rozměry předčilo stávající budovu České západní dráhy ale i mnohá jiná pražská nádraží. Důvodem k výstavbě obrovského nádraží nebylo však jen soupeření s Českou západní dráhou ale i plán traťového provozu, ve kterém bylo počítáno s úsekem Hostivice – Praha-Smíchov jako tratí hlavní a úsekem Hostivice – Praha-Bubny jako tratí vedlejší. Tato koncepce se však neosvědčila a i v současné době je stav přesně opačný.
V roce 1870 byly zhotoveny plány na výstavbu nové nádražní budovy, která měla vyrůst v blízkosti dnešní Nádražní ulice. „Mělo se jednat o dvě symetrické jednopatrové stavby, mezi nimiž měly být položeny čtyři dopravní koleje zastřešeny železnou konstrukcí.“[1] Komplex budov měl mimo jiné obsahovat restaurace a čekárny I. až IV. třídy, poštu, prodejnu tabáku, policejní služebnu a samostatnou čekárnu pro dámy. Kvůli plánované stavbě byla dokonce přeložena část Radlické silnice, avšak k realizaci stavby nikdy nedošlo. Jako „dočasná“ náhrada za tuto budovu byla roku 1872 vystavěna v severozápadní části areálu nová jednopatrová nádražní budova, která v dnešní době slouží jako kancelářské prostory Správě železniční dopravní cesty. Nádražní budova byla rozdělena na čekárny I. až IV. třídy, restauraci a místnost k odbavování zavazadel. Oproti původním velkolepým plánům mělo nádraží pouze jednu kolej společnou pro příjezdy a odjezdy, naproti tomu však nákladní část zahrnovala téměř deset kolejí dnešního nákladového nádraží Praha-Smíchov a již zrušeného odstavného nádraží Praha-Na Knížecí.
[editovat] Současnost
Stanice disponuje pouze dvěma nástupišti se dvěma nástupními hranami a stavědlem používaným jako výpravní budova naproti původnímu objektu Buštěhradské dráhy. Zchátralá nádražní budova, vedle budovy původní také neslouží cestujícím a je v současné době neobsazená, neslouží tudíž k prodeji lístků, ale přímo ve vlaku. V roce 2010 byla uvedena do provozu nová zastávka Praha-Smíchov Na Knížecí, na severním zhlaví bývalého nákladového nádraží v blízkosti zastávek tramvaje a stanice metra B Anděl Anděl, vestibul na Knížecí. Jelikož koleje na tuto zastávku vedou nalevo od jmenovaného stavědla, tak vlaky jedoucí na novou zastávku na severním nástupišti nezastavují. Zastavují zde pouze vlaky jedoucí z Prahy hlavního nádraží. Význam stanice Praha-Smíchov severního nástupiště tak i přes renesanci železniční dopravy na trati 122 je malý.
Od r. 2010 byla zavedena taktová doprava linky Eska S65 v pracovních dnech v úseku Praha-Smíchov Na Knížecí - (mimo P.-Smíchov sev. n.) - Praha-Řepy - Hostivice. O víkendu jsou provozovány vlaky Praha hlavní nádraží - Praha-Smíchov severní nástupiště - Praha-Řepy - Hostivice, přičemž dva páry zajíždějí až do stanice Rudná u Prahy, posíleny vlaky Praha-Řepy - Hostivice. Během letního období provozuje společnost KŽC Doprava linku Pražského motoráčku vedenou historickým motorovým vozem M262.0 v úseku Praha hlavní nádraží - Praha-Smíchov severní nástupiště - Praha-Řepy.
[editovat] Přístup
K severnímu nástupišti nevede přístup přes hlavní nádražní budovu. Po mnoho let vedla oficiální přístupová cesta jen dlážděnou cestou z Nádražní ulice z prostoru mezi viadukty mezi tramvajovými zastávkami Na Knížecí a Plzeňka. Využívána byla rovněž pěšina po přechodech přes kolejiště k poslednímu nástupišti běžného osobního nádraží. Od roku 2007 k nástupišti vede schodiště z Radlické lávky.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Musil, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Editor: Matěj Barták. Praha: Plot, 2005.
- Musil, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Editor: Matěj Barták. Praha: Plot, 2005.
- Polák, Milan. Praha a železnice: nádraží, nádražíčka a zastávky. Editor: Dagmar Broncová. Praha: Milpo Media, 2005.
