Kateřina Medicejská
| Kateřina Medicejská | ||
|---|---|---|
| Královna francouzská | ||
 |
||
| Královna Kateřina Medicejská | ||
| Doba vlády | 1547 – 1559 | |
| Narození | 13. dubna 1519 | |
| Florencie | ||
| Úmrtí | 5. ledna 1589 (ve věku 69 let) |
|
| Blois | ||
| Pochována | Bazilika Saint-Denis | |
| Panovník | Jindřich II. Francouzský | |
| Potomci | Potomci | |
| Rod | Medicejští | |
| Otec | Lorenzo II. de Medici | |
| Matka | Madeleine de la Tour d'Auvergne | |
Kateřina Medicejská (13. dubna 1519, Florencie – 5. ledna 1589, Blois), (italsky Caterina de' Medici, francouzsky Catherine de Médicis) byla francouzská královna, manželka krále Jindřicha II.
Byla matkou posledních francouzských králů z rodu Valois Františka II., Karla IX. a Jindřicha III.. Její starší dcera Alžběta se stala manželkou španělského krále Filipa II., mladší Markéta se stala ženou pozdějšího francouzského krále Jindřicha IV. Navarrského, prvního panovníka z bourbonské větvě francouzského královského rodu.
Jako regentka za své nezletilé syny se stala jednou z ústředních postav francouzské vlády 60. let 16. století.
Obsah |
Původ a dětství[editovat]
Pocházela z florentského rodu Medici, který s malými přestávkami vládl Florencii v letech 1434–1737. Byla jedinou dcerou Lorenza II. de Medici a Madeleine de la Tour d'Auvergne pocházející z jedné z větví rodu Bourbonů. Florencie byla v době Kateřinina dětství stále signorií a i Medičejští, přestože byli jednou z nejbohatších italských rodin, náleželi stále ještě formálně k pouhému patriciátu. Po brzké smrti rodičů se její výchovy ujal strýc - papež Klement VII., vlastním jménem Giulio de Medici.
Klement VII. se spojil s Francii, Benátskem, Florencií a Anglií proti Karlu V., který se snažil obnovit císařskou moc. Jeho snahy vyústily ve vyplenění Říma císařskými žoldáky - v Sacco di Roma. V jeho rodném městě vypukly nepokoje, které vyústily ve svržení Medičejských. Kateřina se stala rukojmí republiky a zůstala jí až do roku 1530, kdy vládu nad městem převzal opět Klement VII.
Manželka krále[editovat]
Klement VII. se podobně jako většina renesančních papežů snažil zajistit po dobu svého pontifikátu širokou rodinu. Svého nelegitimního syna Alessandra oženil s nemanželskou dcerou Karla V. Markétou. Kateřina se pak stala prostředkem pro upevnění vztahů s francouzským králem. Roku 1533 se provdala za druhorozeného syna francouzského krále, prince Jindřicha Orleánského.
Po smrti Klementa VII. následujícího roku se opět rozhořelo nepřátelství mezi novým papežem a Francií. Sňatek Jindřicha s Kateřinou ztratil svoji diplomatickou hodnotu. Byla zdůrazňována nerovnorodost páru, Kateřina se dostala na francouzském dvoře do izolace. Roku 1536 náhle zemřel Jindřichův starší bratr a on sám se stal následníkem trůnu. Dosavadní bezdětnost manželství přičítaná Kateřině (Jindřich měl už nemanželskou dceru) se stala příčinou úvah o možném rozvodu. Kateřině se podařilo svoji pozici uhájit a roku 1543 porodila Jindřichovi první z celkem deseti dětí. Po dobu svého manželství se musela smířit s neustálou přítomností Diany de Poitiers, která byla milenkou Kateřinina manžela a měla na něj velký vliv v osobním i politickém životě. Když pak Jindřich II. roku 1559 neočekávaně zemřel, byla královna vdova bez jakýchkoliv vladařských zkušeností.
Po dobu vlády svého syna Františka II. (1544–1560) stála pouze v pozadí, hlavní roli hrála její snacha - královna Marie Stuartovna a její strýcové z rodu de Guise.
Královna regentka[editovat]
V letech 1560–1572 vládla za svého nezletilého a neduživého syna Karla IX. Ve Francii ovlivněné jako velká část Evropy reformací vypukly náboženské nepokoje mezi katolíky a hugenoty - tzv. hugenotské války. V čele katolické strany stála rodina de Guisů, v čele protestantů Jindřich Navarrský. Znesvářené strany měl smířit sňatek mezi Kateřininou dcerou Markétou a Jindřichem Navarrským. Několik dní po svatbě, 24. srpna 1572 začalo v Paříži a posléze v celé Francii krvavé vraždění hugenotů, označované jako Bartolomějská noc. Kateřina měla být údajně hlavní iniciátorkou celé akce.
Za vlády Jindřicha III.[editovat]
Po smrti staršího bratra Karla IX., Jindřich III., zvolený polský král, utekl ze své nové země, aby se stal panovníkem rodné Francie. Jako plnoletý však špatně snášel matčino poručnictví a ta postupně ztrácela vliv. Konec života strávila na zámku v Blois, kde byl krátce před její smrtí z podnětu Jindřicha III. zavražděn i vůdce katolických Guisů, vévoda Jindřich. To ovšem bez Kateřinina vědomí.
Potomci[editovat]
- František II. (19. leden 1544 – 5. prosinec 1560) ∞ 1558 skotská královna Marie Stuartovna (1542 – 1587)
- Alžběta z Valois (2. duben 1545 – 3. říjen 1568) ∞ 1559 král Filip II. Španělský (1527 – 1598)
- Claude (12. listopad 1547 – 21. únor 1575) ∞ 1559 vévoda Karel III. Lotrinský (1543 – 1608)
- Louis (3. únor 1549 – říjen 1549)
- Karel IX. (27. červen 1550 – 30. květen 1574) ∞ 1571 rakouská arcivévodkyně Alžběta Habsburská (1554 – 1592)
- Jindřich III. (19. září 1551 – 2. srpen 1589) ∞ 1575 vévodkyně Luisa Lotrinská (1553 – 1601)
- Margareta Valois (14. květen 1553 – 27. březen 1615) ∞ 1572 navarrský král Jindřich IV. Francouzský (1553 – 1610)
- František (18. březen 1555 – 19. červen 1584), vévoda z Alençonu a Anjou
- Jeanne (*/† 24. červen 1556)
- Victoire (24. červen 1556 – srpen 1556)
Odkazy[editovat]
Literatura[editovat]
- DUBY, G.: Dějiny Francie od počátků po současnost, Praha 2003, ISBN 80-7184-514-0
- FERRO, M.: Dějiny Francie, Praha 2006, ISBN 80-7106-888-8
- FRIEDOVÁ, L.: Kateřina Medicejská, Praha 2007, ISBN 978-80-200-1434-4
- HIBBERT, C.: Vzestup a pád rodu Medici, Praha 1997, ISBN 80-7106-201-4
Související články[editovat]
| Předchůdce: Klaudie Francouzská |
 |
Bretaňská vévodkyně 1536 – 1559 |
|
Nástupce: Marie Stuartovna |
| Předchůdce: Eleonora Habsburská |
 |
Francouzská královna 1547 – 1559 |
|
Nástupce: Marie Stuartovna |
