Kateřina de Medici

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kateřina Medičejská

Kateřina Medicejská (13. dubna 1519, Florencie - 5. ledna 1589, Blois), (ital. Caterina de' Medici, franc. Catherine de Médicis) byla francouzskou královnou, manželkou krále Jindřicha II.

Byla matkou posledních francouzských králů z rodu Valois Františka II., Karla IX. a Jindřicha III.. Její starší dcera Alžběta se stala manželkou španělského krále Filipa II., mladší Markéta se stala ženou pozdějšího francouzského krále Jindřicha IV. Navarrského, prvního panovníka z bourbonské větvě francouzského královského rodu.

Jako regentka za své nezletilé syny se stala jednou z ústředních postav francouzské vlády 60. let 16. století.

[editovat] Původ a dětsví

Kateřina pocházela z florentského rodu Medici, který s malými přestávkami vládl Florencii v letech 1434-1737. Byla jedinou dcerou Lorenza II. de Medici a Madeleine de la Tour d'Auvergne pocházející z jedné z větví rodu Bourbonů. Florencie byla v době Kateřinina dětství stále signorií a i Medičejší, přestože byli jednou z nejbohatších italských rodin, náleželi stále ještě formálně k pouhému patriciátu. Po brzké smrti rodičů se její výchovy ujal strýc - papež Klement VII., vlastním jménem Giulio de Medici.

Klement VII. se spojil s Francii, Benátskem, Florencií a Anglií proti Karlu V., který se snažil obnovit císařskou moc. Jeho snahy vyústily ve vyplenění Říma císařskými žoldáky - v Sacco di Roma. V jeho rodném městě vypukly nepokoje, které vyústily ve svržení Medičejských. Kateřina se stala rukojmí republiky a zůstala jí až do roku 1530, kdy vládu nad městem převzal opět Klement VII.

[editovat] Manželka krále

Klement VII. se podobně jako většina renesančních papežů snažil zajistit po dobu svého pontifikátu širokou rodinu. Svého nelegitimního syna Alessanda oženil s nemanželskou dcerou Karla V. Markétu. Kateřina se pak stala prostředkem pro upevnění vztahů s francouzským králem. Roku 1533 se provdala za druhorozeného syna francouzského krále, prince Jindřicha Orleánského.

Po smrti Klementa VII. následujícího roku se opět rozhořelo nepřátelství mezi novým papežem a Francií. Sňatek Jindřicha s Kateřinou ztratil svoji diplomatickou hodnotu. Byla zdůrazňována nerovnorodost páru, Kateřina se dostala na francouzském dvoře do izolace. Roku 1536 náhle zemřel Jindřichův starší bratr a on sám se stal následníkem trůnu. Dosavadní bezdětnost manželství přičítaná Kateřině (Jindřich měl už nemanželskou dceru) se stala příčinou úvah o možném rozvodu. Kateřině se podařilo svoji pozici uhájit a roku 1543 porodila Jindřichovi první z celkem deseti dětí. Po dobu svého manželství se musela smířit s neustálou přítomností Diany de Poitiers, která byla milenkou Kateřinina manžela a měla na něj velký vliv v osobním i politickém životě. Když pak Jindřich II. roku 1559 neočekávaně zemřel, byla královna vdova bez jakýchkoliv vladařských zkušeností.

Po dobu vlády svého syna Františka II. (1544-1560) stála pouze v pozadí, hlavní roli hrála její snacha - královna Marie Stuartovna a její strýcové z rodu de Guise.

Kateřina Medičejská, ca. 1555.

[editovat] Královna regentka

V letech 1560-1572 vládla za svého nezletilého a neduživého syna Karla IX. Ve Francii ovlivněné jako velká část Evropy reformací vypukly náboženské nepokoje mezi katolíky a hugenoty - tzv. hugenotské války. V čele katolické strany stála rodina de Guisů, v čele protestantů Jindřich Navarrský. Znesvářené strany měl smířit sňatek mezi Kateřininou dcerou Markétou a Jindřichem Navarrským. Několik dní po svatbě, 24. srpna 1572 začalo v Paříži a posléze v celé Francii krvavé vraždění hugenotů, označované jako Bartolomějská noc. Kateřina měla být údajně hlavní iniciátorkou celé akce.

[editovat] Za vlády Jindřicha III.

Po smrti staršího bratra Karla IX., Jindřich III., zvolený polský král, utekl ze své nové země, aby se stal panovníkem rodné Francie. Jako plnoletý však špatně snášel matčino poručnictví a ta postupně ztrácela vliv. Konec života strávila na zámku v Blois, kde byl krátce před její smrtí z podnětu Jindřicha III. zavražděn i vůdce katolických Guisů, vévoda Jindřich. To ovšem bez Kateřinina vědomí.

[editovat] Literatura

DUBY, G.: Dějiny Francie od počátků po současnost, Praha 2003, ISBN 80-7184-514-0
FERRO, M.: Dějiny Francie, Praha 2006, ISBN 80-7106-888-8
FRIEDOVÁ, L.: Kateřina Medicejská,Praha 2007, ISBN 978-80-200-1434-4
HIBBERT, C.: Vzestup a pád rodu Medici, Praha 1997, ISBN 80-7106-201-4