Georgia O'Keeffe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georgia O’Keeffe

Georgia Totti O'Keeffe (15. listopadu 1887, Sun Prairie, Wisconsin - 6. března 1986, Santa Fe, New Mexico) byla jednou z největších amerických malířek 20. století. Zaujala významnou pozici v americkém umění, a to nejen díky své tvorbě, ale i způsobem života v divočině ‘Nového Mexika’. Její kariéra sahá od počátku amerického modernismu až po abstraktní tendence 50. a 60. let. U jejích děl se také můžeme setkat s expresivní barevností. Hlavními náměty se jí staly květiny a krajina Nového Mexika.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodila se dne 15.11.1887 tam, kde později také vyrůstala - ve Wisconsinu na Středozápadě. Strávila 12 let na farmě rodičů – během zimy se děti mohly věnovat hudbě a příběhům, Georgia a její sestry také kreslení a malování, což ji vedlo k tomu, že již ve 12 letech chtěla být umělkyní. O tři roky později se spolu s rodinou odstěhovali do Virginie a v 17 letech šla studovat Art Institute v Chicagu. Roku 1906 však byla její studia přerušena epidemií tyfu. Po roce (1907) se Georgia vydává studovat do NY Art Students League (nejslavnější uměleckou školu své doby). Mezi její rané obrazy patří např.:

  • ORANŽOVÝ A ČERVENÝ KRUH (1919)
  • SVĚTLO DOPADAJÍCÍ NA PLÁNĚ III. (1917)

Studium[editovat | editovat zdroj]

Věnovala se studiu starých evropských mistrů a evropské umělecké tradice a díky galerii fotografa Alfreda Stieglitze - „Galerii 291“ - si mohla prohlédnout také díla Cézanna a Matisse. Roku 1908 zde Georgia viděla kresby Auguste Rodina, práce Henriho Matisse, Pabla Picassa a Georgese Braqua, z amerických umělců Johna Marina či Marsdena Hartleyho. Studia poté ukončila (z rodinných důvodů i kvůli tomu, že školní umění bylo příliš neoriginální) a začala pracovat jako komerční umělkyně v Chicagu, kde kreslila loga a reklamy. V roce 1922 začala navštěvovat letní kurz na Virginské univerzitě, kde byla nadšena přístupem profesora Arthuira DOW(A) (její současník, který hledal abstraktní formy výrazu v malířství), který hledal rovnováhu mezi všemi elementy obrazu – barvou, formou, liniemi, objemy, apod. Roku 1914 pak následoval návrat do NY na Dowovy kurzy. Inspiraci jí také poskytlo dílo V. Kandinského - nazývala je „Specials“.

V roce 1915 začala učit na Columbia College v Jižní Karolíně, kde vznikla řada kreseb uhlem, které se pro ni staly velice důležité (organické a geometrické formy, vliv secese, důležitost světla a tmy pro kompozici). O rok později Alfred Stieglitz vystavuje „Specials“ v ‘291’, kde pod vlivem Sigmunda Freuda interpretuje Georgiino dílo jako vyjádření ženské intuice. Mezitím Georgia začala učit v Canyon (Texas), vzniká řada akvarelů (pod dojmem z výletů po Texaských pláních - např. CANYON WITH CROWNS, RED MESA). Roku 1917 Stieglitz věnuje poslední výstavu před demolicí budovy ‘291’ Georgii. - vznik NUDE SERIES. Touha být umělkyní plně zvítězila roku 1918, kdy zanechala učení a vydala se za svým snem. Její kariéra začala kombinací organických a geometrických forem - MODRÁ A ZELENÁ HUDBA (1919).

Vliv Alfreda Stieglitze[editovat | editovat zdroj]

V NY bydlela Georgia Totti v bytě Stieglitzovy neteře. Alfred Stieglitz ji začal fotografovat (během let 1917 – 1937 vzniká mnoho Georginých fotografií, byla jeho múzou) a nakonec se k ní také nastěhoval a ukončil své manželství. Právě díky Alfredovi (o 23 let staršímu) byla uvedena do společnosti předních NY avantgardistů, kterou tvořili zejména Arthur Dove, Marsden Hartley, John Martin, Charles Demuth, Paul Strand. Pomocí svých galerií (sám je nazýval laboratořemi) bojoval Alfred za uznání umělce ve společnosti.

  • ‘291’
  • THE INTIMATE GALLERY
  • AN AMERICAN PLACE

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Stieglitz vystavoval v letech 1921 a 1923 v ANDERSON GALLERIES, kde se objevuje většina fotografií Georgie (i akty), Georgiu Totti uvedly ve známost. Portréty, které jí dělal, však ovlivňovaly i její tvorbu - měla velmi ráda vlastní neobvyklé fotografie a díky zájmu slavných fotografů (A. Adams, A. Newman, P. Halsman, Yousuf Karsh) se stala jednou z nejfocenějších žen světa. V roce 1917 poprvé viděla fotografie P. Stranda, které ji okouzlily (byly ovlivněny kubismem: fotografoval velmi zblízka a ve zvláštním světle tak, aby došlo k deformování tvarů). - Ve 20. letech bylo v umění velmi moderní nové pojetí objektivu, které se dotklo i amerických umělců, u Georgie např. ŠVESTKY (1920) – velmi realistické zátiší, kde ovoce je velmi blízko divákovi. Kompozice vypadá jako na fotografii. Zároveň zde můžeme také pozorovat vliv Stranda (švestky jsou velmi zjednodušené). Všichni umělci v této době hledali způsob vyjádření svých zážitků s přírodou, což krásně demonstruje obraz KVĚTINY A MRAKODRAPY.

Vliv Arthura Dove a Charlese Demutha[editovat | editovat zdroj]

Georgia však byla nadále nejvíce zaujata Arthurem Dove, který sám byl inspirován dílem filosofa Henriho Bergsona (1859-1941). Intuice získává na obrazech jeho i Georgie zvláštní výraz. Zároveň ji zaujal i Charles Demuth. Počátkem NY období pokračovala v malování abstraktních krajin a začala hledat vztah mezi uměním a hudbou, což můžeme nejlépe pozorovat u obrazu HUDBA – RŮŽOVÁ A MODRÁ II. (1919).

Tvorba ve 20. letech 20. století[editovat | editovat zdroj]

Kromě portrétů krajiny kolem Lake George (kde se Stieglitzem trávili léta) byla její tvorba od 20. let bohatá také na zátiší s květinami a ovocem. Květiny Georgia začala malovat roku 1918, ale teprve po svatbě se Stieglitzem (1924) začala tvořit zvětšené květy. Během let 1918-1932 udělala přes 200 maleb květin (hlavně růže, petunie, máky, kamélie a slunečnice), přičemž jejím emblémem v očích veřejnosti se stala kala; mexický malíř Miguel Covarubias ji zkarikoval jako „Our lady of the kaly“ ("Naše dáma s kalami") v Newyorku. Vzniká obraz DVĚ KALY NA RŮŽOVÉ (1928) - jedná se o poměrně typický obraz – 1-2 květy (zde 2) - malovaný z velké velikosti, kvůli čemuž často nejsou listy ani vidět.

Georgia vytváří dojem pevnosti květů a jejich znázornění se často přibližuje až k abstrakci. Způsobem své malby vyprovokovala vznik fotografií květin zblízka. Georgia dává květinám duši podobně jako AMERIČTÍ LUMINISTÉ v 2.polovině 19. století (romantická tradice malby květin). Roku 1924 Georgia začíná dospívat k realističtějšímu způsobu interpretace (jak sama tvrdí, aby zabránila sexualistickým výkladům svého díla). Navazuje na evropský ‘Magický’ realismus („za realitou je jiná realita“ např. u Dvou lilií na růžové je vidět, že obraz není jen znázornění dvou květů). Kromě květin je jejím hlavním tématem 20. let i malba New Yorku. Tento námět se vyznačuje jednoduchými geometricky redukovanými formami, jasnými liniemi a mělkými povrchy. To vše se jí podařilo vytvořit v souvislosti s PRECIZIONISMEM, současnou americkou verzí realismu (charakterizován objektivitou, uniformním záběrem, precizností). Na začátku roku 1925 poprvé namalovala mrakodrap: NEW YORK S MĚSÍCEM. V té době se se Stieglitzem přestěhovali a jako jedni z prvních bydleli nad Manhattanem. Mrakodrap byl pro ni symbolem moderního stylu architektury (možná byla ovlivněna teoretikem architektury Claudem Bragdonem, který stejně jako ona žil ve Shelton Hotelu). Setkáváme se u ní s emociálním způsobem vidění města (stejně jako u více umělců té doby, např.: Truman Capote). Vzdává hold vertikalitě – stejně jako Stieglitz má podobné pojetí města, má „fotografické oko“. Vznikají obrazy:

  • MĚSTSKÁ NOC (1926) – portrét mrakodrapů se stejnou perspektivní deformací jakou by měl fotoaparát objektivem vzhůru. Klade speciální důraz na osvětlení.
  • SHELTON SE SLUNEČNÍMI SKVRNAMI (1926) - efekt slunce na budově, kde sluneční skvrny vytvářejí efekt jako fotoaparát.
  • MĚSTSKÉ SVĚTLO (1926)
  • RŮŽOVÉ NÁDOBÍ A ZELENÉ LISTY (1928)
  • POUŠTNÍ VIZE

Nastávající problémy v osobním životě (2 operace prsou v roce 1927, Stieglitzova nevěra) ji přiměly orientovat se více sama na sebe a pryč ze Stieglitzova vlivu. Roku 1929 přijala pozvání Mabel Dodge Luhan, slavné podporovatelky umění, aby ji navštívila v jejím sídle v Taosu. Zde poprvé viděla velké kaňóny a hluboké lesy Nového Mexika, které se pro ni (i ostatní umlěce) staly velkou inspirací. Vznik obrazu LETNÍ DNY (1926). Georgiu především přitahoval španělský misionářský kostel Rauchos de Taos z 18.století, který namalovala několikrát. Vzniká obraz THE LAWRENCE TREE (1929) – pohled na hvězdnou oblohu skrz větve stromu, vyskytuje se zde rozpoznatelný vliv japonského umění.

Tvorba ve 30. letech 20. století[editovat | editovat zdroj]

Od této doby pravidelně trávila čas v Novém Mexiku, pomalu se odcizovala skupině umělců a hledala samotu. V roce 1931 si dokonce pronajala chatu v Grande Valley (ve vesnici Alcalde), kde ji fascinovaly hromady červeného písku.(Růžové a červené hory písku se staly dalších několik let jejím hlavním tématem). Sbírala lebky a kosti zvířat v poušti - další důležitý motiv. Vznikají obrazy:

  • FROM THE FARAWAY NEARBY (1937)
  • COW’S SKULL WITH CALICO ROSES (1932)

Tvorba ve 40. letech 20. století[editovat | editovat zdroj]

Obrazy jsou nyní až surrealistické; mexická pohřební tradice zdobené květinami. Lautréamoutova definice surrealismu: „jako setkání deštníku a šicího stroje na pitevním stole“. Kombinuje zábavnou podivnost překvapivých kambinací. Ve 30. letech se stávala čím dál známější a úspěšnější. Roku 1927 se dokonce uskutečnila první retrospektivní výstava v Brooklynském muzeu v NY. Navzdory Stieglitzovu názoru přijímala i komerční nabídky /zeď pro New Radio City), pracuje na designu. Jako důsledek napětí mezi ní a Sieglitzem se nervově zhroutila (psychoneuróza). Roku 1937 – Stieglitz musel zanechat fotografování kvůli zdravotnímu stavu a o rok později měl srdeční nehodu (dlouhá odloučení jim prospěla). V roce 1940 si Georgia v Raucho de Burros koupila svůj dům. V této době kombinuje zvířecí kosti a věci typické pro Nové Mexiko. Vznikají obrazy:

  • MRTVÝ STROM A RŮŽOVÝ KOPEC (1945)
  • CLIFFS BEYOND ABIQUIU – vyschlý vodopád (1943)
  • PELUIS III.

Na jaře 1946 Muzeum moderního umění v NY udělalo Georgii retrospektivní výstavu (první takto uctěná žena). V červenec 1946 má Stieglitz další srdeční příhodu. Georgia se vrátí z Nového Mexika do NY pár dní před jeho smrtí. Během následných 3 let malovala málo – musela utřídit Sieglitzovu velkou uměleckou pozůstalost. Roku 1945 si pořídila dům v Abiquiu a po čtyřech letech se definitivně přestěhovala do Nového Mexika. Ve 40. létech v její tvorbě dominují jednoduché formy dominující celému obrazu a odrážejí stylistickou změnu jejího stylu (stále větší jednoduchost a jasnost). Toto ze například vidět u obrazu PELVIS WITH PEDERNAL (1943) - kombinace kostí a slunce na mexické obloze – obloha jedním z hlavních témat; „pánve“ začala malovat od roku 1943, jsou velmi zvětšené a zblízka. V díle je také patrný vliv přestavby domu v Abiquiu (trvala 3 roky) - architektura vnitřního dvora ji inspirovala k tvorbě sérií (hlavní motiv až do roku 1960), např. u obrazu NA DVOŘE I. (1946). U obrazu DVŮR S MRAKEM (1956) vyzařuje atmosféra horkého dne (dům zařídila zcela podle vlastního vkusu).

Tvorba v 50. letech 20. století[editovat | editovat zdroj]

Jednoduchostí se až přibližuje COLOUR-FIELD PAINTING (K. Noland, E. Kelly) - plochy barev, geometrizmus. C-F.P se stalo dominantním stylem konce 50. let. V roce 1958 maluje ŽEBŘÍK NA MĚSÍC – fantastická konstelace předmětů, až surreálné kouzlo. Analogie s dílem J. Miróa – „Pes štěkající na měsíc 1926“ (symbolická hodnota žebříku v mexické kultuře). Vzniká obrZ DVŮR S ČERNÝMI DVEŘMI (1955). Roku 1951 se vydává do MEXIKA (poprvé za hranice USA) a setká se s D. Riverou a F. Kahlo, prozkoumává Yucatán a Oaxaca - mayská památná místa, 1953 cestuje do Španělska a Francie. V Pradu se jí líbil Goya a díla orientálních umělců. 1956 navštívila Peru. Vzniká obraz ROZLEHLOST VESMÍRU a další díla jako:

  • IT WAS BLUE AND GREEN (1960)
  • IT WAS RED AND PINK (1959)
  • BLUE,BLACK AND GREY (1960)

Tvorba v 60. letech 20. století[editovat | editovat zdroj]

Absolvovala tříměsíční cestu kolem světa 1959 (Indie, jižní a jihovýchodní Asie, Pákistán, Střední Východ, Itálie,…), 1960 – Japonsko, Tchajwan, Kambodža, atd. Cesty měly dopad i na její dílo: novým velkým tématem jsou řeky v poušti, linky řek, které viděla z letadla (ptačí perspektiva)- polovina 60.let – hlavní téma: mraky viděné z letadla, příklon k abstrakci, přestože má stále inspiraci realitou. 1965 vytvořila série NEBE NAD MRAKY – největší její dílo 2,5 X 7 metrů (bylo jí 77). Výstavy v Massachusetts, Texasu a NY (1970) jí přinesly obrovský věhlas a nálepku „ikony amerického umění“. Kritiky začala být vnímána jako významná předchůdkyně současného amerického umění: abstraktního expresionismu + colour-field painting. Roku 1977 získala „medaili svobody“ od prezidenta Geralda Forda, byla vzorem emancipované ženy a její 90. narozeniny byly oslaveny vysíláním filmového dokumentu o Georgii.

Tvorba v 70. letech 20. století[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1971 se zhoršuje její zrak - od roku 1973 jí dělá společnost Juan Hamilton, mladý hrnčíř, který ji povzbuzoval v tvorbě a představil ji hlínu, pro ni nový materiál. Roku 1975 – zachytila barvy, které stále mohla vidět na akvarelech a (pomocí asistenta) i olejomalbách. V 96 letech naposledy vycestovala na Costa Ricu a roku 1984 se ze zdravotních důvodů stěhuje do Santa Fe k Hamiltonovi a jeho rodině. 6.3.1986 – v 98 letech umírá v Santa Fe. Roku 1987 národní galerie uctila její 100. výročí narození výstavou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Kniha: Georgie O'Keefee - Taschen

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Georgia O'Keeffe ve Wikimedia Commons