Dějiny Spojeného království
Spojené království Velké Británie a Severního Irska (angl. United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland) je západoevropský stát, který zahrnuje Anglii, Skotsko, Wales na ostrově Velká Británie, a severovýchodní část ostrova Irsko, Severní Irsko. Zbytek tohoto ostrova (dnes Irská republika) byl součástí Spojeného království více než sto let.
Stát se prakticky zformoval do dnešní podoby Zákonem o unii z roku 1707, které spojily Anglický a Skotský parlament a vytvořily tak Spojené království Velké Británie. Roku 1800 pak následoval Zákon o unii z roku 1800, jímž bylo k tomuto státu připojeno Irské království, čímž vzniklo Spojené království Velké Británie a Irska.
Roku 1922 získal nezávislost Irský svobodný stát, který však ponechal Severní Irsko jako součást Spojeného království. Výsledkem bylo, že od roku 1927 nese tento stát oficiální název Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Často se ale nepřesně zkracuje na „Británie“, „Anglie“, „VB“ nebo „UK“.
Vznik Britského impéria
Roku 1534 byl k Anglii připojen Aktem o unii Wales, dále roku 1707 bylo Aktem o unii připojeno Skotsko. Zákonem o unii z roku 1800 bylo připojeno Irsko a vzniklo Spojené království Velké Británie a Irska, roku 1921 pak Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Od vytvoření unie sdílely tyto země stejné osudy, do této doby je však jejich historie rozdílná:
Vláda hannoverské dynastie
Po smrti královny Anny (1702–1714) z rodu Stuartovců, na britský trůn nastoupil její nejbližší příbuzný, protestant Jiří I. (1714–1727), původem z Německa, člen hannoverské dynastie. Jeho nezájem o politické události ve Velké Británii byl předurčen jeho původem a neznalostí angličtiny. Veškerou politickou moc tak v zemi fakticky získali členové parlamentu, přesněji řečeno jeho dvě politické frakce strany Whigů. Sir Robert Walpole položil základy k funkci britského ministerského předsedy poté, co složil z členů Parlamentu svůj vlastní ministerský kabinet.
Za vlády Jiřího II. (1727–1760), který rovněž přenechával faktickou vládu svému ministerskému předsedovi, rozšířila Velká Británie svou koloniální říši zabráním území po celém světě, nejdůležitější místo zaujímalo 13 amerických kolonií na východním pobřeží. Britové se úspěšně prosazovali i v Kanadě nebo v Indii.
Průmyslová revoluce
Záváděním mechanizace výroby a rozvojem velkých manufaktur Velká Británie jako jedna z prvních zemí v Evropě vstoupila do Průmyslové revoluce. Dostatek surovin z jejích kolonií urychloval tento celospolečenský proces. Stejně tak postupovala i modernizace výroby zemědělské, způsobující konečně příliv pracovní síly do britských průmyslových center. Velká Británie se zmocnila vedoucí úlohy mezi industrializovanými zeměmi.
Po ztrátě 13 amerických kolonií v důsledku vyhlášení jejich nezávislosti a vzniku USA roku 1776 a revoluci ve Francii v roku 1789 započala se organizovanost a emancipace dělnických vrstev v britské společnosti. Vznikly první dělnické organizace, jejich existence byla však záhy ilegalizována.
Napoleonské války
V letech 1803–1815 se znovu rozhořel konflikt mezi Francií a Velkou Británií. Francouzský císař Napoleon I. plánoval dokonce invazi na Britské ostrovy, po pro Brity vítězné bitvě u mysu Trafalgar v roce 1805 byla tato hrozba odvrácena. Napoleon se posléze pokusil zamezit dovozu britského zboží na evropskou pevninu, i tento plán však stihl neúspěch. V roce 1815 byl Napoleon spojeneckými vojsky u Waterloo definitivně poražen.
Sociální reformy v 19. století
S pokračující zoufalou pozicí dělnických vrstev začalo ve Velké Británii docházet ke střetům mezi dělníky a ozbrojenými složkami. Vysoká nezaměstnanost a ceny dohnaly některé dělníky až na pokraj hladomoru. Živelným ničením strojů (tzv. ludistické hnutí) se snažili dělníci zamezit propouštění. Britský ministerský kabinet se pokusil zlepšit sociální situaci zásadní reformou volebního systému roku 1832, kdy byla omezena moc staré aristokracie a naopak zvýšen politický vliv městských center, a tedy dáno právo volit střední vrstvě obyvatelstva. Po nových volbách bylo zakázáno otroctví v britských koloniích a později došlo i k úpravě pracovních podmínek britských dělníků.
V letech 1837–1848, resp. 1846–1855 tzv. chartistické hnutí pokračovalo ve snaze o sociální emancipaci dělníků.
Viktoriánská epocha (1837–1901)
Dobou stability pro Velkou Británii znamenal začátek vlády královny Viktorie (1837–1901). Za její vlády dosáhla Velká Británie vrcholu své politické a ekonomické moci. Ovládla významná zámořská území (Austrálie, Egypt, Kypr, část Jižní Afriky nebo Hongkong), z nichž nejdůležitější se stala Indie. Již v roce 1831 přitom vznikl Commonwealth (tzv. Britské společenství národů), zrovnoprávňující některé kolonie s domovskou zemí.
Ze začátku své vlády podléhala Viktorie vlivu ministerského předsedy lorda Melbourna. V roce 1840 se provdala za prince Alberta, který v roce 1861 zemřel na tyfus. Viktorie pokračovala v aktivní roli na poli mezinárodní politiky, často vystupovala jako prostředník při rozhodujících mezinárodních jednáních.
V letech 1854–1856 se Velká Británie zúčastnila Krymské války, ve které podpořila Turecko v boji proti Ruské říši. Velká Británie společně s Francií nad Ruskem zvítězila a zamezila dalšímu výraznému ruskému mocenskému růstu.
V roce 1877 se královna Viktorie stala také indickou císařovnou. Na přelomu 19. a 20. století se Velká Británie účastnila búrských válek, při kterých ovládla celou Jižní Afriku.
V druhé pol. 19. století bylo volební právo rozšířeno i na dělníky z velkých měst. Nespokojenost dělníků však přetrvala a v roce 1900 vznikla sociálně orientovaná labouristická strana, která se postupně stala hlavní opoziční silou vůči konzervativcům.
Eduardovské období
První světová válka
Meziválečné období
Druhá světová válka
Rozpad Britského impéria
21. století
Související články
Literatura
- BLACK, Jeremy. A History of the British Isles. Praha: Palgrave Macmillan, 1996. 331 s. ISBN 0312160631. (anglicky)
- DAVIES, Norman. Ostrovy : dějiny. Praha: BB art, 2003. 975 s. ISBN 80-7341-090-7.
- MORGAN, Kenneth O., a kol. Dějiny Británie. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 656 s. ISBN 978-80-7106-432-9.
- WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie : od roku 1714 po dnešek. Praha: Grada, 2010. 432 s. ISBN 978-80-247-3267-1.
- WELSH, Frank. The Four Nations : A History of the United Kingdom. Praha: Yale University Press, 2003. 536 s. ISBN 0300093748. (anglicky)
- Hugh Kearney The British Isles: a history of four nations (Cambridge, 1989)
- The Short Oxford History of the British Isles (series)
- G. Williams Wales and the Act of Union (1992)
- S. Ellis & S. Barber (eds) Conquest and Union: Fashioning a British State, 1485-1725 (1995)
- Linda Colley Britons: Forging the Nation, 1707-1837 (New Haven, 1992)
- R.G. Asch (ed) Three Nations: A Common History? England, Scotland, Ireland and British History c.1600-1920 (1993)
- S.J. Connolly (ed) Kingdoms United? Great Britain and Ireland since 1500 (1999)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dějiny Spojeného království na Wikimedia Commons
- (anglicky) History of the United Kingdom: Primary Documents
- (anglicky) http://www.british-history.ac.uk
- (anglicky) Text of 1800 Act of Union
- (anglicky) Act of Union virtual library
