Domeček pro panenky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Drama Domeček pro panenky (v originálu Et Dukkehjem, ve starších překladech Domov loutek), často také uváděné pod názvem Nora podle hlavní hrdinky, je pokládáno za přelomové dílo Henrika Ibsena. Hra byla napsána v roce 1879 a byla vydána v prosinci téhož roku ve vydavatelství F. Hegel&Sön v počtu 8 000 výtisků. Poprvé ji uvedlo Královské divadlo v Kodani 21. prosince 1879.[1] Drama má osm postav. Hlavními postavami jsou, kromě Nory, její manžel Torvald Helmer, doktor Rank, Nils Krogstad a Kristina Lindová. Hra se skládá ze tří dějství a odehrává se během vánočních svátků v bytě Helmerových.[2]

Děj[editovat | editovat zdroj]

První dějství[editovat | editovat zdroj]

Po úvodním dialogu Nory a jejího manžela, který se týká finanční situace před Vánocemi v podobě milostného laškování, přichází Nořina dávná přítelkyně Kristina Lindová, s níž se Nora neviděla skoro deset let. Od Nory se dozvíme, že její manžel se právě stal ředitelem Akciové banky. Nora se zároveň svěří Kristině, že díky penězům, které opatřila, dokázala zachránit ohrožené zdraví svého manžela, na což je velmi pyšná. Před Torvaldem se jí ale vše podařilo utajit. Přichází Helmer a domlouvá se s Kristinou, že ji zaměstná.

Později se u nich na návštěvě objevuje také Nils Krogstad, který přichází Noru žádat, aby se za něho přimluvila u svého manžela, protože mu z jeho strany hrozí výpověď vzhledem k jeho pochybné minulosti. Nora dluží Krogstadovi peníze, které si od něj vypůjčila. Krogstad ovšem navíc ví, že Nora zfalšovala podpis svého otce pod dlužním úpisem, a hodlá ji vydírat. Po Krogstadově odchodu se Nora pokusí přesvědčit manžela, aby Krogstada nevyhazoval, ten jí ale vysvětlí, že tak nečestný člověk nemůže zůstat zaměstnaný v Akciové bance.

Druhé dějství[editovat | editovat zdroj]

Nořina snaha ještě manžela přesvědčit, aby Krogstada z banky nevyhazoval, se míjí účinkem. Helmer už Krogstadovi poslal výpověď. Doktor Rank, který posléze přichází, se Noře svěřuje se svými zdravotními potížemi. Naznačuje jí, že brzy zemře. Později přichází Krogstad a žádá Noru, aby zařídila, že získá v bance vyšší pracovní pozici, než měl dosud. Vyhrožuje, že jinak předá Helmerovi dopis, ve kterém je popsán Nořin poklesek. Nora Krogstada odmítá. Ten po chvíli odchází a dopis vhazuje dopis do schránky na chodbě. Nora probere situaci s Kristinou. Kristina se nabídne, že se Krogstada pokusí přesvědčit, aby vzal svůj dopis zpět.

Třetí dějství[editovat | editovat zdroj]

Začíná dialogem Krogstada s Kristinou. Vyjde najevo, že se spolu znají, měli spolu dokonce poměr, který však Kristina ukončila, a nyní mu nabízí jeho obnovení. Jakmile Helmer otevře poštovní schránku, nalezne tam kromě dopisu i vizitku doktora Ranka s černým křížem. Hned poté otevře dopis od Krogstada, Nora chce odejít, ale Helmer zamkne dveře. Obviní Noru, že ho chtěla zničit. Vzápětí přináší služebná další dopis – v něm se Krogstad Helmerovým omlouvá a zasílá Nořin dlužní úpis. Helmer si oddychne a je ochoten na všechno zapomenout. Nora si však s Torvaldem poprvé vážně promluví a vysvětlí mu, že jejich manželství nikdy nebylo plnohodnotným vztahem. Prohlásí, že musí odejít, aby se mohla vychovat. Drama končí Nořiným odchodem.

Ibsen se ve hře kriticky dotýká společenského postavení ženy, která je muži podřízena jak ekonomicky, tak na základě zákonů a konvencí vytvořených muži. Nora se kvůli tomu nemohla stát skutečným „člověkem“, protože byla donucena žít život manželky a matky nikoliv svůj vlastní. Nořin odchod z domova je jedinou možností, jak může získat vlastní identitu.[3]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Hru do češtiny poprvé přeložila přes německý jazyk manželka Pavla Švandy ze Semčic Eliška Pešková. V současné době existuje sedm překladů (od Elišky Peškové, Jakuba Arbese, Huga Kosterky, Bedřicha Šalouna, Karla Krause a Jana Raka, Jiřího Dalíka a Lubo Mauera, Františka Fröhlicha).[4] Drama u nás bylo poprvé uvedeno Divadelní společností Pavla Švandy ze Semčic v Prozatímním divadle v Brně v roce 1887 pod názvem Vánoce.[5]

Česká uvedení[6][editovat | editovat zdroj]

Samotná hra také inspirovala další tvůrce. Vzniklo několik dramat sledujících další Nořiny osudy. Nejznámější je hra rakouské autorky Elfriede Jelinekové Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb opory společnosti (Was geschah, nachdem Nora ihren Mann verlassen hatte; oder Stützen der Gesellschaften, 1977). Český překlad Jitky Ježkové je z roku 1993.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ibsen.net/index.gan?id=269&subid=0
  2. Henrik Ibsen: Domeček pro panenky. In: Hry I. Divadelní ústav. Praha 2006c, str. 176 - 236 , překlad František Fröhlich.
  3. HUMPÁL, Martin. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Praha : Karolinum, 2006. 470 s. ISBN 80-246-1174-0. S. 44–45.  
  4. Ipse, ipsa, Ibsen. Sborník ibsenovských studií, Karolína Stehlíková (ed.), Nakladatelství Elg, Soběslav 2006, str. 78, 79, 85, 230 – 243
  5. Ipse, ipsa, Ibsen. Sborník ibsenovských studií, Karolína Stehlíková (ed.), Nakladatelství Elg, Soběslav 2006, str.78
  6. http://www.ibsen.net/index.gan?id=2953&subid=0&result=true&stype
  7. http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=umelec.aspx&ju=11137

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Nora v archivu Národního divadla