Bitva na Las Navas de Tolosa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva na Las Navas de Tolosa
Konflikt: Reconquista
Výjev z bitvy
Výjev z bitvy
Trvání: 1212
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Na planinách Las Navas de Tolosa, Andalusie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Drtivé křesťanské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka Kastilie Kastilie
Vlajka Aragonie Aragonie
Vlajka Portugalska Portugalsko
Vlajka Navarry Navarra
Vlajka Almohadského kalifátu Almohadský kalifát
Velitelé
Alfonso VIII. Kastilský
Sancho VII. Navarrský
Petr II. Aragonský
Muhammad al-Nazir
Síla
~ 50 000 některé zdroje uvádí počet mezi 50 000-80 000 ~ 125 000 - 150 000
Ztráty
2 000 mrtvých nebo zraněných ~ 100 000 mrtvých, zraněných nebo zajatých
{{{poznámky}}}

Bitva na Las Navas de Tolosa[1] (španělsky: Batalla de Las Navas de Tolosa / arabsky: معركة العقاب). byl zlomový bod v historii středověkého Španělska. Armáda kastilského krále Alfonse VIII. se spojila s armádami jeho křesťanských rivalů, Sanchem VII. Navarrským, Pedrem II. Aragonským a Alfonsem II. Portugalským v bitvě proti almohadskému vládci Muhammadu al-Nazirovi, který byl vládcem velké části Afriky a zhruba poloviny Pyrenejského poloostrova. Armáda Muhammada al-Nazira se skládala z lidí celého jeho impéria.

Pozadí bitvy[editovat | editovat zdroj]

V roce 711 se Arabové vylodili ve Španělsku, které ovládali Vizigóti. Vizigóti byli nejednotní a tak brzy podlehli arabské invazi. Noví vládcové se napřed pokoušeli oživit svatou válku proti křesťanům v severním Španělsku, ale brzy je od toho odvedly jiné zájmy. Španělsko, jemuž dlouhou dobu vládli Římané, bylo zemí daleko více městskou – a uhlazenou – než Afrika. Arabové sem přinesli svojí poezii, umění a architekturu, kterou pochytili od národů, které ovládli (Indové, Mezopotámci, Peršané). Židé a křesťané zde měli svobodu vyznání. V muslimském Španělsku vzkvétala kultura a vzdělanost. Ve zbytku Španělska bylo daleko méně projevu civilizace.

Zbytek Španělska[editovat | editovat zdroj]

Muslimům se nikdy nepodařilo dobýt celý Pyrenejský poloostrov. Sever Španělska byl svobodný a žili zde křesťanští rytíři, knížata a králové. Po dlouhou dobu neexistovala žádná organizovaná reconquista. Španělští páni nejen žárlili jeden na druhého, ale přispívali k rozdělení svého území ještě tím, že dělili svá panství mezi své syny. Naštěstí pro křesťany muslimové byli také hodně rozhádaní a nikomu se nechtělo bojovat proti odhodlaným křesťanům. Avšak roku 1172 dobyli muslimské Španělsko odhodlaní Almohadé a chystali se napadnou Kastilii, největší a nejrozpínavější z křesťanských španělských států.

Předehra k bitvě[editovat | editovat zdroj]

Almohadé skutečně zaútočili na Kastílii a krále Alfonse VIII. porazili. Po této bitvě se muslimové zmocnili části území a několika měst, ale Kastilie zdaleka nebyla na kolenou. V roce 1211 Muhammad al-Nazir překročil Gibraltar a vstoupil s obrovskou armádou do Španělska. Samotní křesťané začali také verbovat vojsko a papež Inocenc III. vyhlásil proti španělským muslimům křížovou výpravu.

Pohled na obě armády[editovat | editovat zdroj]

Muslimské vojsko se skládalo z vojáků celého muslimského světa. Byli zde vojáci z Persie, Turkestánu, Tunisu , Alžírska a také ze samotného Španělska. Většina muslimské armády se skládala z jízdy. Jako vždy muslimové sázeli na jezdce na rychlých koních, kteří neměli skoro žádnou zbroj a na nepřítele útočili z dálky svými oštěpy a šípy. Muslimská armáda byla také o dost větší než křesťanská a muslimové pevně věřili, že vítězství je jejich.

Křesťanské vojsko se skládalo z vojáků celé Evropy. Alfonsovi verbíři obcházeli evropské dvory a sbírali jak urozené rytíře, tak i běžné žoldnéře. Křesťané měli úplně jiný styl boje než muslimové. Užívali sevřených formací těžké jízdy, oblečené do těžké brně ozbrojené štíty, kopími a meči. Křesťanů sice bylo méně, ale měli dobrou morálku, hlavně díky papežově vyhlášení křížové výpravy. Možnost odpuštění předchozích hříchů byla silnou motivací pro křesťanské vojsko.

Al-Názirův plán[editovat | editovat zdroj]

Al-Nazirův plán spočíval v tom, že odláká nepřátele od jejich základen a střetne se s nimi v místě, kde by měl vybudovanou silnou pozici, kterou by křesťané nedokázali prolomit. Počítal s tím, že jim zanedlouho dojdou zásoby a budou se muset stáhnout. Poté se stanou oběťmi muslimských jízdních lučištníků. Opevnil horské průsmyky v pohoří Sierra Morena severně od řeky Guadalquivir. Alfonsovi spojenci se chtěli stáhnout a přemlouvali kastilského krále k ústupu. Alfonso chtěl v tažení pokračovat. Křesťanské vojsko zachránil ovčák. Ukázal jim cestu, kterou se dá opevnění obejít a dostat se muslimům soustředěným na nevelkých plošinách uprostřed hor do zad. Muslimská armáda byla obrovská a Muhammad al-Nazir se zdržoval uprostřed, byl obklopen palisádou a svou osobní stráží. Křesťané se chystali na útok.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Křesťané byli rozděleni na tři části. Na levé křídlo pod vedením Pedra II. Aragonského, na pravé křídlo pod vedením Sancha VII. z Navarry a na střed, kterému velel Alfonso VIII. Kastilský. Křesťané zaútočili. Byl to boj, jaký jim vyhovoval: divoký zápas muže proti muži. Křídla vedena Sanchem VII. a Pederem II. zatlačovala obě muslimská křídla do skalnatých zalesněných kopců, kde měli muslimští jezdci málo prostoru a byli hromadně pobíjeni křesťanskými vojáky.

Zarputilý souboj[editovat | editovat zdroj]

Avšak ve středu, kde velel křesťanům Alfonso VIII. se muslimům dařilo před zraky panovníka zatlačovat křesťany. Alfonso, který si uvědomoval nebezpečí se vrhl do útoku a jeho vojáci ho následovali. Muslimové začali i ve středu pomalu ustupovat. Do historie se zapsal útok Sancha VII., který zaútočil na palisádu a pobil všechny osobní stráže Muhammada al-Nazira, ale muslimský vládce uprchl z bojiště.

Konec muslimské armády[editovat | editovat zdroj]

Když muslimská armáda uviděla prchat svého panovníka, propadla panice a pokoušela se o útěk. Většina z jejich vojáků se daleko nedostala. Rozpoutalo se hrůzné krveprolití. V jeho důsledku téměř vyhynula válečná aristokracie nejen v muslimském Španělsku, ale také v severní Africe. Ztráty utrpěly i Egypt a Arábie a byli patrné až ve Střední Asii.

Nový erb Navarra.

Důsledek bitvy[editovat | editovat zdroj]

Události, které následovaly po muslimy tak drtivě prohrané bitvě, by se mohly zdát nepřiměřené. Křesťanská armáda obsadila několik měst a hradů, načež se vrátila domů. Alfonso Kastilský zemřel dva roky po bitvě a tak už křesťané přestali dále dobývat. Avšak okamžitě po bitvě se začalo rozpadat Almohádské království jak ve Španělsku, tak i v severní Africe a padesát let po bitvě úplně zaniklo.

V roce 1269 se Maridindská dynastie zmocnila afrického území Almohádů a později se začala angažovat i na Pyrenejském poloostrově, když vojensky podporovala Granadský emirát. V roce 1340 se pak pokusila obnovit i almohadské španělské panství, ale její invazní armáda byla rozdrcena v poslední velké bitvě reconquisty na Río Salado.

Muslimský stát ve Španělsku musel platil tribut křesťanským králům. Muslimské státy postupně zanikaly, až zůstala jediná Granada daleko na jihu. Granada byla dobyta Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským (byli manželé) roku 1492 a tím byli muslimové vyhnáni z Pyrenejského poloostrova. Stejného roku se na západ plavil Kryštof Kolumbus a objevil Ameriku. Takže bitva u Las Navas de Tolosa se stala nejen zlomovým bodem ve španělské historii, ale zlomovým bodem celé historie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Často se vyskytující název bitva u Las Navas de Tolosa je chybný, protože Las Navas de Tolosa je náhorní plošina, na níž se bitva odehrála. Stejnojmenné sídlo vzniklo až po bitvě. (Pavel Zahradník: Bitva na pláních Las Navas de Tolosa, Te Deum 2012/2)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu