Druhá křížová výprava proti husitům

Druhá křížová výprava proti husitům
Konflikt: Husitské války
Trvání: 23. srpna 1421 - leden 1422 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: severozápadní a východní Čechy Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: křižáci odraženi při pokusu o dobytí Žatce, ústup Zikmunda Lucemburského z Čech Změny území: {{{Území}}}
Strany
Husité Žatecko-lounečtí Táboři Pražané Orebité husitská šlechta	Svatá říše římská • Rýnské falckrabství • Mohučské arcibiskupství • Trierské arcibiskupství • Kolínské arcibiskupství • Braniborské markrabství • česká šlechta na straně krále • Rakouské vévodství • Opavské knížectví Uhersko
Velitelé
Jan Žižka z Trocnova	Zikmund Lucemburský Ludvík III. Falcký Pippo Spano z Ozory Albrecht II. Habsburský
Síla
Žatecko-lounečtí: 6 000 pěšáků 400 jezdců Spojení táboři, orebité, pražané a husitská šlechta: zhruba 12 000	neznámá
Ztráty
neznámé	značné
{{{poznámky}}}

Druhá křížová výprava proti husitům byla vyhlášena koncem května roku 1421 porýnskými kurfiřty. Této v pořadí již druhé výpravě proti husitským kacířům v Čechách, jejíž počátek byl ohlášen na 23. srpna do Chebu, požehnal římský kardinál Branda Castiglione. Výpravu vojensky podpořil také římský, uherský a český král Zikmund Lucemburský. Křižácké sbory, které do Českého království směřovaly z několika směrů, měly v plánu postupovat na hlavní město Prahu a jejím obsazením tak udeřit v centru husitského hnutí. Kvůli špatné koordinaci křižáckých vojsk však došlo k odražení jejich pokusu o dobytí Žatce a několika tvrdým porážkám Zikmunda Lucemburského Janem Žižkou z Trocnova v bitvách u Kutné Hory. Porážka druhé křížové výpravy umožnila stabilizaci a upevnění husitského hnutí v českých zemích. Až do vpádu saských, míšeňských a durynských vojsk v roce 1427 si do Čech netroufla vpadnou žádná početnější zahraniční armáda.

Události předcházející výpravě

Husitské vítězství nad první křížovou výpravou a následná tvrdá porážka Zikmundova vojska pod Vyšehradem umožnily kališníkům upevnit své pozice v českých zemích. Do kališnických rukou padnou Zikmundovy pevnosti Vyšehrad a Pražský hrad. Postupně jsou vytvořeny táborský, orebský, pražský a žatecko-lounský svaz, které sílí a rozdělují si moc v zemi. 3. - 7. června se v Čáslavi koná Čáslavský sněm na němž je zvolena prozatimní dvacetičlenná zemská vláda. V Praze se k moci dostává radikální kněz Jan Želivský. Ostudná porážka první křížové výpravy vedla v Říši k ostré kritice krále Zikmunda Lucemburského. Nejhlasitěji projevovali nespokojenost především porýnští kurfiřti, z jejichž iniciativy byla vyhlášena nová křížová výprava do Čech. Zástupci zemí Koruny české si pro zahájení výpravy vyžádali souhlas krále Zikmunda.

Křižácký plán

Katolická vojska měla do Čech vpadnout z několika směrů a společně oblehnout a dobýt Prahu. Hlavní síly z Říše, vedené rýnským falckrabětem Ludvíkem a arcibiskupy z Mohuče, Trieru a Kolína nad Rýnem měly do Čech postupovat ze západu od Chebu. Zikmund Lucemburský měl se svou uherskou armádou zaútočit z východu z Moravy spolu s oddíly svého zetě rakouského vévody Albrechta Habsburského. Tažení měli podpořit také Slezané, Lužičané a Míšenští, kteří měli do Čech postoupit z Kladska.

Průběh výpravy

Tažení rýnských kurfiřtů

Křižácká vojska v čele s rýnskými kurfiřty vtrhla 28. srpna ze západu do země. Křižáci postupně obsadili Žlutice, Mašťov, Kadaň a Chomutov. Kvůli bezohlednému drancování se mnoho husitských obyvatel z oblasti uchýlilo za hradby města Žatec. Ten byl katolíky obležen někdy kolem 10. září. Křižáky před Žatcem navíc posílily oddíly z Míšeňska, avšak oblehatelé byli udatnými obránci šestkrát odraženi při pokusu o překonání městských hradeb. Dobře předzásobené město nemělo během obléhání větší problémy s potravinami. Těžkosti se zásobováním vládly spíše v křižáckém táboře a mnozí velitelé doporučovali upustit od dobývání a raději pokračovat do vnitrozemí. Ludvík III. však nadále trval na obsazení Žatce. Na pomoc bránícímu se městu vyrazili od Slaného pražané a táboři pod vrchním velením Jana Žižky. Jakmile se o blížícím se husitském vojsku doslechli utáboření křižáci, zachvátila jejich tábor před Žatcem panika. Dílo zkázy pak dokonaly a velké křižácké ztráty způsobily výpad žateckých obránců a požár, který vzplál v křižáckém ležení. 2. října začali křižáci s velkou hanbou ustupovat zpět za hranice.

Tažení Zikmunda Lucemburského

Související informace naleznete v článku Bitva u Kutné Hory.

Útěk krále Zikmunda Lucemburského z Kutné Hory

Král Zikmund Lucemburský mezitím sbíral své síly v Uhrách, a nestihl proto vtrhnout do českých zemí zároveň s říšským vojskem. V čele uherské armády, rakouských oddílů svého zetě Albrechta Habsburského a vojáků opavského knížete postupoval Zikmund do Čech přes Moravu. 18. října se pak v dobytém Broumově dozvěděl o neslavném konci tažení říšských velmožů a o jejich útěku od Žatce. Většina moravské šlechty se 17. listopadu na Zikmundem svolaném sněmu v Brně zřekla Čtyř pražských arikulů a je založen protihusitský landfrýd Morava. Proti blížícímu se králi vytáhnou spojená vojska pražanů, táborů a husitů z východních Čech, mezi nimiž nechyběly ani vojenské oddíly husitských pánů. Vrchním husitským velitelem byl pravděpodobně Jan Žižka. Křižáci postupovali ke Kutné Hoře, která byla sice v rukou kališníků, ale její obyvatelstvo tvořili převážně německy mluvící katolíci, kteří byli na straně krále. Husité si uvědomovali, že obrana města s královi loajálním obyvatelstvem by byla příliš riskantní, a proto vytáhnou do pole a rozloží svou vozovou hradbu 500 metrů za městem. Křižáci byli několikrát odraženi při pokusu o prolomení husitských vozů. Jednání mezi kutnohorskými měšťany a Zikmundem však vedou ke zradě města a kališníci jsou obklíčeni. Jan Žižka nepřátele překvapí a 22. prosince se svými muži prolomí obklíčení, načež ustoupí do Kolína. Křižáci si tento ústup vysvětlují jako své vítězství a bezstarostně se utáboří v okolí Kutné Hory. Husité však poté, co doplní síly, znovu vyrazí do útoku a nic netušící nepřátele 6. ledna 1422 zcela zaskočí a tvrdým úderem je obrátí na útěk. V noci ze 6. na 7. ledna zapalují ustupující křižáci Kutnou Horu, kališníci požár uhasí. Prchající křižácké sbory jsou pronásledovány Janem Žižkou a 9. ledna jsou poraženy u Haber při přechodu Sázavy. Při zmateném přechodu řeky umírá mnoho Zikmundových vojáků. Někteří z křižáckých velitelů se poté dobrovolně přihlašují k obraně Německého Brodu, aby tak před pronásledujícími husity kryli králův ústup. Kališníci město prudce napadnou a zmocní se jej hned 10. ledna. Odpor proti králi si husitští vojáci, proti vůli slepého hejtmana Žižky, vybijí na obyvatelstvu města. Z Německého Brodu po řádění kališníků zbyde pouze opuštěné spáleniště. Nicméně díky boji o Brod se zbytku křižáků v čele se Zikmundem Lucemburským podařilo uprchnout.

Důsledky

Druhá křížová výprava do Čech tak stejně jako ta první skončila ostudnou porážkou. Svoji obrovskou přesilu nedokázali křižáci využít a pro špatné velení a koordinaci mezi jednotlivými křižáckými vojsky dokázali husité přesouvat své síly podle potřeby a zasadit intervenčním silám rozhodující údery. Jediným větším úspěchem křižáků bylo obsazení Moravy a vytvoření protihusitského landfrýdu pod Zikmundovým dohledem. Porážka druhé křížové výpravy znamenala pro české husity na čas relativní klid od nebezpečí hrozícího ze zahraničí. Avšak absence silného nepřítele, rostoucí neshody v náboženských i politických otázkách a mocenské ambice jednotlivých husitských frakcí vedly mezi kališníky k soupeření a časem dokonce k otevřeným bojům.

Odkazy

Související články

• Husitství
• Křížové výpravy proti husitům
• První křížová výprava proti husitům